Sirius přehled
Olaf Stapledon
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/543124/bmid_sirius.jpg
5
9
9
V severním Walesu žije německý ovčák. Jenže to není obyčejný pes. Jeho majitel Thomas Trelone experimentoval s jeho mozkem a tak je Sirius inteligentnější než někteří lidé. Trelone jej vychová ve vlastní rodině společně s nejmladší dcerou Plaxy, s níž si Sirius vybuduje hluboký vztah. Jenže jeho zvídavá mysl potřebuje objevovat a vzdělávat se. Sirius ale není člověk a konflikty a vnitřní nepokoj, které ho mučí, nelze jednoduše vyřešit. Olaf Stapledon byl britský spisovatel a filozof. Ve svých románech se zabýval genetickým inženýrstvím, transhumanismem i terraformací a jejich dopadem na lidstvo. V roce 2014 byl uveden do Dvorany slávy SF&F. Přímo ovlivnil autory jako Arthur C. Clarke, Brian W. Aldiss, Stanisław Lem, Bertrand Russell, C. S. Lewis či Vernor Vinge.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Sirius. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (4)
Tahle kniha má opravdu hloubku. I přes to, že "strašně chytrý pes, který umí mluvit" zní fakt divně, tak to dává neskutečný smysl a působí to hrozně reálně. Přesně takhle by se to totiž dělo i ve skutečnosti. Kniha je plná filozofických otázek a emocí. V podstatě mi bylo celou knihu Siria opravdu líto a je to vlastně hrozně smutný příběh. Konec mě úplně rozsekal. Je to fakt hodně k zamyšlení a rozhodně to není jednoduché oddechové čtení. Ve finále jsem však ráda, že jsem si knihu koupila a přečetla a určitě ji mohu doporučit.
P.S. knihu jsem koupila na Kniha Brno, tohle malé nakladatelství knihy umí opravdu prodat a doufám, že se jim bude nadále dařit v rozšiřování podobně zajímavých a u nás neznámých knih.
„Proč jsi vytvořil jen jednoho mého druhu? Tím, že jsem pouze jediný, se cítím velmi osamělý.“
Nenápadná sci-fi novela, kde protagonistou je neobyčejný inteligentní pes. Zní to divně, ale je to skvělé a funguje to výborně. Jak již napovídá anotace příběh Síria je hluboce emotivní. Autor, v Česku téměř neznámý, zde zkoumá množství důležitých témat. Ani zdaleka nejde jen o vztah mezi lidským a zvířecím, to je pouze povrch. A nejde též jen o zkoumání cizí inteligence ve vztahu k lidské. Ani nejde jen o hluboké přátelství a lásku navzdory nepřekonatelným odlišnostem. Najdou se zde mimojiné témata izolovanosti, prokletí výjimečnými schopnostmi, navazování vztahů, témata úcty a nenávisti, sebenenávisti, agresivity, deprese a zároveň naděje, motivace a hledání cesty, témata obvyklého zpátečnictví a strach z neznámého, davové nenávisti, ale též třeba téma mystických transformativních prožitků. Tohle vše a mnoho dalšího. Příběh je v zásadě filozofické a psychologické drama, nosnou linkou je pak motiv nezměnitelné osamělosti ve vlastní vědomé individualitě. Text je krásný, někdy až poetický, děj téměř romantický. Vztah mezi Plaxy a Síriem je komplikovaný, přesně takový, jaký by byl v reálném životě, mezi dvěma individualitami. Závěr pak vyvolá silné emoce, řečeno mírně.
O Stapledonovi se říká, že svým psaním ovlivnil řadu dalších sci-fi autorů, a skutečně zde lze spatřit možnou inspiraci např. pro „Oheň nad Hlubinou“ Vernora Vinge, a kdo ví, možná též pro světoznámý „Algernon“.
Děkuji vydavateli za odvahu vydat jedno z těch zásadních starodávných sci-fi děl. Doufám, že nebude poslední. Kniha je součástí řady „SF Masterworks“. Čtenářům sci-fi doporučuji.
Související novinky (1)
Třpytivá, Druhá strana řeky a další knižní novinky (40. týden)
29.09.2024
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Sirius v seznamech
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 8x |
| v Doporučených | 3x |
| v Mé knihovně | 6x |
| v Chystám se číst | 21x |
| v Chci si koupit | 22x |
| v dalších seznamech | 1x |
Sirius
Těžko se mi to hodnotilo.
Asi už jsem malinko zmlsaná moderní literaturou, ale styl psaní na mě působil poněkud archaicky.
Příběh začíná vyprávět muž, který mi pro děj nepřijde vůbec nijak důležitý a nad akcí rozhodně převažuje popis.
Pak jsem se ale koukla dozadu a zjistila jsem, že tohle dílko vyšlo původně v roce 1944 (!) a tak jsem mu vnímané nešvary snadno odpustila.
Příběh superpsa s takřka lidským mozkem asi nenechá nikoho chladným. Zvláště ne ty, kteří si připadají mimo tak nějak celoživotně a obtížně hledají svoje místo a účel v tomto světě.
Sama jsem se v tom mockrát poznávala. V tápání, v občasné averzi ke svému vlastnímu druhu, i v celoživotním osamělosti, která je tu silnější, tu slabší. A taky v obdivu k zázraku lidských rukou, které dovedou vytvářet dechberoucí věci (ale bohužel taky nesmyslně ničit).
Závěr zrovna veselý nebyl, ale co si budeme, ono to ani jinak dopadnout nemohlo.
Rozhodně jde o velmi zajímavé, skoro by se chtělo říct až nadčasové dílo.
Já si ale kladu otázku, jestli ten dojem "nadčasovosti" není způsobený spíš tím, že lidstvo jako takové se v ohledu emočna, duševna a pospolitosti naprosto nikam nevyvíjí (zato vynálezy, to by nám šlo...). Což je spíš smutná vizitka našeho druhu než známka geniality autora (kterou mu zároveň ale neodpírám).
----
Poznámka pod čarou: Jméno "Plaxy" mě celou dobu strašně iritovalo... skoro bych byla radši, kdyby tam autor strčil nějakou Jane.