Pátá bohyně
Patricie Fuxová
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/395573/bmid_pata-bohyne-giA-395573.jpg
3
23
23
Mariin bezstarostný život naruší vzkaz v knížce od babičky: „Co je tvá tvář, je to jen dojem? Obraz tvůj čeká tě za závojem.“ Na babiččině půdě objeví staré zrcadlo a zjistí, že s každým úplňkem může vstupovat do snového světa slovanských bohyní – Vesny, Živy, Mokoš a Morany, které ji zasvěcují do tajemství přírody i života. Marie pozná velkou lásku, překoná mnohé překážky a je zkoušena čistota jejích úmyslů. Podaří se jí zachránit svět bohyní? Příběh přináší významné poselství pro každou dívku i ženu.... celý text
Přidat komentář
Průměrná kniha s ne zrovna sympatickou hlavní postavou. Neurazí, ale ani nenadchne. 50%
(SPOILER) Nejdřív to bylo fajn. Bohyně s pohanskými jmény, prostředí Beskyd v kontrastu s životem podle lajků a snaze neztratit se ve vlastní duši, pochybách a strachu...jo, to mě zaujalo. A pak to šlo z kopce. O tom, že pátá bohyně je Marie jsem nepochybovala zhruba od poloviny, takže žádné 'tadá' se v konečné fázi nekonalo. Asi největším zklamáním pro mě byla finální bitva. V hlavě mi vyskakovaly scény ze souboje Harryho Pottera s Voldemortem...dokud teda nepřišly Stromy. Tady jsem si na chvíli odskočila k Pánu prstenů. Nechybělo pár artefaktů z Her o trůny . A závěr jak z Pirátů z Karibiku, kdy se Elizabeth loučí se svým miláčkem - novopečeným kapitánem Bludného Holanďana. Prooooč?
Několik zajímavých a dobrých myšlenek. Věcné, bez zdlouhavých popisů. První ~2/3 jsou milým čtením. V závěru se ale příběh mění na nesmyslnou fantasy apokalypsu. Umírání a vstávání z mrtvých.
Obrovské zklamání. Jednoduché věty poslepované k sobě, to podle mě není literatura. Kdyby se autorka držela jen vyprávění ve snovém světě a patřičně ho rozvedla, možná. Ale takto...hlavní postava v jedné větě věří něčemu, ve druhé větě otočí o 180 stupňů, aby se vzápětí opět vrátila k původnímu. Proč, jak, to se nedozvíme. Hlavní hrdinka nic neví o Zákoníku, ale najednou ho zná. Prostě to celé nedává smysl a k tomu je hlavní hrdinka protivně nepříjemná.
Příjemný začátek, zajímavá první třetina. Říkám si: křehký příběh plný fantazie. Potom už však jen tápání, přešlapování a potácení se na hranici literatury. Splácaný a nesoudržný příběh ani ne pohádka, ani ne fantazy , podivná mytologie. I fantazy příběh musí mít svou vnitřní logiku soudržnosti. Ze všeho nejvíce zde najdete všechno, co jste už někde četli, slyšeli, viděli.... ozvěny cizích příběhů a děl.
Někdy velmi zvučných jmen. Škoda.
Zajímavé ilustrace-
Když jsem si poslechla CD s písněmi, velmi jsem se těšila na knihu plná očekávání příběhu s bohyněmi. To byla chyba. Příběh byl totiž úplně jiný, než jsem čekala, za což autorka nemůže. Co se mi na knize líbilo, byl jazyk, kterým byl psaný. Objevila jsem tak nové slovní obraty a přirovnání. A i když mě hlavní postava rozčilovala, nakonec jsem ráda, že jsem knihu přečetla.
Za mě zklamání. Tak hezké téma to je, ale způsob, jakým je uchopeno, se mi nelíbí a neoslovuje mne.
Pátá bohyně
Podle recenzí tady jsem čekala něco strašného.
Nakonec mi to zas tak hrozné nepřipadalo. Jen takové nemastné, neslané, nevyužité, nedotažené.
A celkem neoriginální.
Máme tu další příspěvek do řady nekonečného seriálu bohyňování (ženy, která ještě nejste bohyně, regulérně promrhaváte život), který silně připomíná křížence mezi Božidarou a Agnes.
Vezměte jednu nesympatickou hrdinku (ale musí být mladá a krásná!), udělejte z ní vyvolenou, která má zachránit svět (ale místo toho je z ní radši influencerka), abyste ji nakonec nechali projít pokusem o epickou bitvu (která se objevila z ničeho nic a nedává žádný smysl), kde umře (pohoda, klídek) a zase se oživí (pohoda, klídek), aby to nakonec celé vyhrála a skončila po boku šamstra, s kterým prohodila za celou dobu tak pět a půl slova (kterým navíc vůbec nerozuměla), ale tam uvnitř věděla, že potkala lásku na celý život (i když pak vesele randí s jinejma, dokud se jí v hlavě nerozsvítí).
Takže, co se tím celým dílem chtělo vlastně říct? Buď otravná jak osina, bude z tebe (i tak) bohyňa?
Taky jsem dost nepochopila záležitost chalupy a Prašivce. On jako tu chalupu koupil a pak ji prodal? A jak je možný, že na půdě byly ještě pořád "krámy" po předchozích majitelech, o kterých sám tvrdil, že budou majitelkou vyklizeny, aby je nakonec vyklidil sám?
Nevím, no. Mám takový neodbytný pocit, že se z toho dalo vytřískat o dost víc.