Listopád
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/470116/bmid_listopad-kEI-470116.png
4
5463
5463
Ptali jste se někdy sami sebe, jaký by byl váš život, kdyby v listopadu 1989 dopadlo všechno jinak? Jaké by byly naše osudy, kdyby komunismus neskončil a my zůstali za železnou oponou oddělující nás od světa i jeden od druhého? Jedna z nejúspěšnějších českých spisovatelek Alena Mornštajnová opět překvapuje. Její nový román je dramatickým příběhem obyčejné rodiny, kterou velké dějiny jedné listopadové noci rozdělí a postaví proti sobě. Sledujeme příběh Marie Hajné, která je kvůli účasti na demonstracích zatčena a odsouzena ke dvaceti letům vězení. Ví, že už nejspíš nikdy neuvidí vyrůstat své děti, a při životě ji udržují jen dopisy. A taky naděje, že se nakonec přece jen shledají. Vedle toho se odvíjí příběh dívenky Magdaleny, která je odebrána rodičům a umístěna do „ozdravovny“, v níž se vychovávají nové komunistické kádry. Jejich osudy se jednoho dne protnou, ale zcela jinak, než si obě představovaly a přály.... celý text
Přidat komentář
Při čtení jsem si celou dobu říkala, jak jsem vděčná, že to tehdy dopadlo dobře. Popisy systému po nepovedeným převratu mně silně připomínaly knihu Niny Špitálníkové o Severní Koree, takže bych řekla, že ve své fabulaci autorka nešla mimo možnou realitu. Takhle nějak to opravdu mohlo vypadat. A to je děsivý. Važme si naší svobody, není samozřejmá!
Moja prva kniha od Aleny Mornstajnovej. Prilakal ma skor zaner. Bol som zvedavy ako zdovodni ten historicky "nezvrat". A dostalo sa mi vcelku intimny pribeh rozvratenej rodiny. Zvlast odpudivo vyznieva pribeh Magdaleny, ktora je pekne postupne systemom indoktrinovana, presne ako sme boli my, "husakove deti". Zazil som to prekvapenie, ked sa zacali odkryvat a verejne diskutovat po revolucii 89 udalosti z roku 1968. A sok, ze ako nam to mohli tak uspesne zatajit. Holt, v rodine sa to neriesilo, aby "deti nieco niekde neprekecli". Mal som 15 rokov, a s prepacenim, kkt som o mojom svete vedel. Hlavne, ze som si vedel uviazat pioniersku satku. Zhovadilost tej doby AM krasne doviedla ad absurdum uz len tym, ze komancom dala viac casu. Z tohto aspektu sa je podaril vcelku dobry psycho-horor. Ako citatel som si vsak ten fokus na samotne postavy az tak neuzil. Chcel som viac toho... pozadia. Tej alternativnej casovej vetvy a viac detailov. Ale to by uz bola zanrovo sci-fi.
Kniha se mi líbila. Utopistický román, který pojednává o tom, co se odehrálo po roce 1989. Děj mě zcela pohltíl a přečteno jedním dechem. Jak rády s kolegyni říkáme, je to takový Orwellovský rok 1984, ale po česku. Určtiě knihu doporučuji.
Přečetla jsem všechny dosud vydané knihy Aleny Mornštajnové pro dospělé a navíc ještě z vnoučkovy knihovny i "Strašidýlko Strášu":-). A byla jsem opravdu nadšená - zajímavými, často dojemnými, příběhy uvěřitelných postav, v knihách, od kterých se dalo těžko odtrhnout a s lítostí, že už končí.
Takže jsem se na "Listopád" moc těšila a to tím více, že tentokrát jsem si s postavami byla velmi blízká, především s Marií. Byla jsem v té době také mladá matka malé dcery a stejně jako ona, jsem tento listopad prožívala, včetně nadšení a zážitků na demonstracích. Ta podobnost mě při čtení častokrát i zaskočila :-), to, když jsem "zapomněla" (říkala jsem si, že tak to nebylo :-)), že autorka tentokrát historickou událost podává "jinak". A možná v tom je i problém, připadá mi, že předešlé knihy, ve kterých nám tak poutavě autorka vyprávěla příběhy na pozadí skutečných historických událostí - TO byla právě TA její parketa.
Takže si myslím, že i tato kniha je zajímavá, rozhodně stojí za přečtení, ale to NĚCO, co dává knihám Aleny Morštajnové tu pravou přitažlivost, tam tentokrát trochu chybí...
Přečteno těsně před 33. výročím listopadových událostí. A dostalo mě to do kolen...
V listopadu 89 mi bylo deset let a dodnes si nejvíc pamatuju to napětí a strach, co z toho vzejde, se kterým táta denně jezdil domů z práce kousek od Václaváku. Naši ve svém dětství zažili srpen 68 v centru Prahy a tak pro ně tragická varianta, která se mohla odehrát v listopadu 89, nebyla nijak nepředstavitelná.
Název téhle revoluce je na jednu stranu výstižný, ale zcela nezaslouženě vyvolává představu, že vlastně o nic nešlo, všechno šlo hladce a nic se nemohlo zvrtnout.
Tahle kniha člověku připomene, že zvrtnout se to mohlo - a strašně.
Pred nejakým časom na mňa odvšadiaľ vyskakovala táto kniha, tak som si ju zaželala na Vianoce a nechala dosť zapadnúť prachom. Asi som mala divné obdobie, no nevedela som sa do nej začítať. Ale keď to konečne prišlo- páni!! Brutálne ma to dostalo. Pripomínalo mi to utópiu Príbehu služobníčky plus to bolo ešte o nás a našej mohloby-histórii.
Prečítajte si.
Paní Mornštajnová rozhodně umí skvěle vykreslit postavy a vyprávět příběh, který složila. Z vypravěčského hlediska, perfektní počin.
Co se myšlenky a pozadí samotného děje týče, nevím, co si přesně mám myslet. Jistě, paní Mornštajnová chtěla sepsat dystopický román o tom, jak by vypadalo Československo, kdyby Sametová revoluce neměla takový účinek, jaký měla. Dle mého názoru jsou reálie její smyšlené diktatury až moc přitažené za vlasy a s veškerými historickými poznatky, které o socialistickém Československu máme, si myslím, že šla v různých detailech až za hranu. Stejně jako u 1984 jsem měl podobný pocit beznaděje u Listopádu. Realita však byla mnohdy odlišná.
Komunismus špatný, kapitalismus dobrý. Mám pocit, že nám paní Mornštajnová knihou vlastně chtěla říci tohle. Jestli mělo mít dílo nějaký jiný přesah, to netuším.
Další skvělé dílo paní Mornštajnové. Přiznávám, že po Haně, sbírám a čtu všechny její knihy. Všechny její knihy probírají těžké témata a přesto se mi čtou naprosto lehce a jsem schopna knihu přečíst během jednoho dne.
Příběh byl velmi zajímavý, celé to bylo tak podobné jako to, co se odehrává přímo ted´d v severní koreji o které jsem četla knihu. Je mi líto, že matka a její dcera nedošla k happyendu ale vlastně je to tak i lepší, dává to knize šmrnc.
Má druhá kniha od autorky.
První jsem četla Hanu, která byla bezpochyby skvělá!
A popravdě vůbec nevím, jak mám tuhle knihu hodnotit. Bylo to zajímavé čtení, ale dosti znepokojující a depresivní. Kvůli názvu, a i proto o čem kniha pojednává, jsem ji chtěla číst právě v listopadu, ale zpětně si nejsem jistá, zda to byla dobrá volba. Nejsem zrovna podzimní typ a tohle roční období na mě mívá spíše negativní vliv, takže čtení této knihy mi dny moc "nerozjasnilo". Možná i z toho důvodu se mi čtení celkem vleklo, přestože autorka píše velice čtivě. A i když víte, že je příběh smyšlený, tak zněl celkem věrohodně, přestože si při čtení říkáte, že takhle "hrozné" by to snad nebylo, ale mohlo by... Co my víme?
Během děje se ocitáme s jednou hlavní hrdinkou ve vězení a s druhou (o generaci mladší) v dětské ozdravovně (něco jako dětský domov). Mě osobně přišlo jedno vyprávění horší než to druhé. Jak už jsem psala výše - opravdu se jedná o znepokojující a velmi silné čtení.
Moje první knížka od této autorky a určitě ne poslední! Autorka píše velice čtivě a umí čtenáře velice dobře vtáhnout do děje a prožívat příběh s postavami. Zároveň celý příběh doprovází tíživá a temná atmosféra. Já jsem se nemohla od čtení odtrhnout a knížku jsem přečetla během jednoho dne.
U Majiných kapitol jsem se pořád nemohla zbavit dojmu, že "až takové by to přece nemohlo být!" a přišly mi někdy až zbytečně rozvláčné a zklouzávající ke strohým popisům. Zato dějová linka Magdy mě hodně bavila a konec jsem přečetla jedním dechem. Neřadím to mezi nejlepší knihy spisovatelky, ale za přečtení stojí.
Nejdříve mě téma Listopádu úplně nezaujalo, ale kniha byla stejně dobře napsaná jako Hana. Alena Mornštajnová si vybírá zajímavé náměty pro své knížky, přečtu si od ní i další.
Trošku jiný námět, než jsem u pí. Mornstajnove zvyklá,ale jako vždy, skvěle napsané
(SPOILER)
Z knihy mám rozporuplné pocity. Na jednu stranu jsem ráda, že komunismus padl a my máme možnost studovat bez kádrového zatížení, donedávna jsme mohli také svévolně cestovat a poznávat jiné země, výběr v obchodech je také rozmanitý...
Na stranu druhou mám stísněný pocit, jelikož mě překvapil závěr knihy. Nečekala jsem, že Maja nikdy neuvidí své děti, i když měla na okamžik světýlko naděje s Magdou. O synovi se mohla jen domnívat, že se má dobře.
Nakonec skonala při boji o svou svobodu...
Stísněný pocit ve mně zakotvil. Svoboda, o které často hovoříme, již není taková jako dřív. Nad námi se utahují smyčky digitálních pout, díky kterým se dobrovolně ženeme do propasti. Málokdo si váží svobodné volby, svobodného bytí. Zbývá jen doufat, že lidé pochopí a začnou si své svobody vážit a nebudou ji brát za samozřejmou
Ano, ivulko15, to je právě to, proč je kniha škodlivá a proč ji hodnotím tak nízko. Po přečtení si řada čtenářů zamne ruce s vědomím, jak se máme dobře... Máme?
Většina z nás si občas postěžuje jak se má špatně a tady nám paní Mornštajnová předestřela dost děsivý scénář jak by jsme se taky mít mohli........
- bylo to tvrdý a dojemný!
- ne příliš klidné čtení pro českého obyvatele, ale poučné a citlivě psané
Štítky knihy
dopisy česká literatura političtí vězni rok 1989 cenzura železná opona komunistický režim pečovatelský důmAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Celou dobu jsem knížku brala na 4*, ale závěr mě dostal tak, že nemůže nedat 5*. Jak může někdo ten hnus jménem komunismus podporovat?