Listopád
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/470116/bmid_listopad-kEI-470116.png
4
5463
5463
Ptali jste se někdy sami sebe, jaký by byl váš život, kdyby v listopadu 1989 dopadlo všechno jinak? Jaké by byly naše osudy, kdyby komunismus neskončil a my zůstali za železnou oponou oddělující nás od světa i jeden od druhého? Jedna z nejúspěšnějších českých spisovatelek Alena Mornštajnová opět překvapuje. Její nový román je dramatickým příběhem obyčejné rodiny, kterou velké dějiny jedné listopadové noci rozdělí a postaví proti sobě. Sledujeme příběh Marie Hajné, která je kvůli účasti na demonstracích zatčena a odsouzena ke dvaceti letům vězení. Ví, že už nejspíš nikdy neuvidí vyrůstat své děti, a při životě ji udržují jen dopisy. A taky naděje, že se nakonec přece jen shledají. Vedle toho se odvíjí příběh dívenky Magdaleny, která je odebrána rodičům a umístěna do „ozdravovny“, v níž se vychovávají nové komunistické kádry. Jejich osudy se jednoho dne protnou, ale zcela jinak, než si obě představovaly a přály.... celý text
Přidat komentář
Druhé dílo, které jsem od paní Mornštajnové četla. A opět se mi líbí, jak se všechny dějové linky na konci hezky spojí, stejně jako to bylo u knížky Hana.
Rok 1989 mě o několik let minul, takže si bohužel úplně nedokážu představit tehdejší atmosféru a asi mě ani kniha nezasáhla tak jako jiné, co tyto události zažili. Nicméně je to podle mě velice povedené dílo, ač smutné a plné beznaděje. Člověk se u něj zamyslí, možná i lehce zaraduje, jak se vlastně máme krásně a že to takhle vůbec být nemuselo nebo že to minimálně není samozřejmost. Knihu rozhodně doporučuji k přečtení všem.
Já teda z toho života, jaký máme, nejsem příliš nadšený. Myslím dokonce, že nás čekají věci, kdy budeme ještě po tom "tyranském" socialismu prstíčkem hrabat...
Tohle je druhá autorčina kniha, kterou jsem četla a jsem opět nadšená! A jsem opravdu ráda, že my můžeme žít takový život jaký máme, protože všichni ve světě takové štestí nemají. Kniha ze které mrazí...
Nevím, jestli to bylo způsobeno nadměrným očekáváním po předchozích dílech od autorky, ale Listopád mě určitě natolik zásadním způsobem jako ona nezasáhl. Možná je to tím, že se autorka pustila do antiutopické fikce a s tím, že se neměla „čeho držet" se jí příběh nedařilo tak úplně ukočírovat, možná je to ve mně a tím, že něco prostě chybělo mně. Rozhodně se ale nedá říct, že by kniha nebyla dobrá, to v žádném případě. Klasické „mornštajnovské" zamotané a propletené lidské osudy plné zvratů a překvapivých dějových momentů, které nutí číst stále dál, jsou zaručené i zde.
Po začátku jsem knihu odložila - nemohla jsem ty hrůzy ani číst...představa jak to mohlo být hrůzné a obludné mě desila. Pak jsem to dočetla jedním dechem. Kniha je plná zoufalství a beznadějně až tak moc že může otevřít ještě více oči.
Pro všechny, kteří zapomněli, pro všechny, které pálí svoboda, pro ty, kdo si to vlastně bohužel neprečtou.
Jednou za čas je třeba si přečíst něco z úplně jiného soudku, než obvykle čtu. Proto jsem si nechal doporučit Šikmý kostel, Podbrdské ženy... a nyní Listopád. Díky tomu objevuji, kolik zajímavých českých autorek se u nás vylouplo. Příběh co by-kdyby se odehrává v několika letech po neúspěšném listopadu roku 1989. Nečekejte žádné detailní popisy politických postupů, nějaké velké údaje jak a co funguje. Všechno totiž sledujeme očima hlavní hrdinky, takže většina informací o fungování světa zůstává skryta - zvlášť když hrdinka tráví několik let za mřížemi. Moc optimismu tady nenalezneme. Ale i přesto čtete dál...
Musím přiznat, že mi docela dlouho trvalo, než jsem se začetla a cítila jsem trochu zklamání, že mne vyprávění dostatečně neupoutalo. Každopádně životy Maji a Magdy, poznamenané nepřízní osudu, režimu, ale hlavně lidskou záští, závistí, zlobou a strachem mne nakonec velmi zaujaly. Buďme rádi, že pro nás je to pouhá fikce. A co pro nás chystáte dál paní Mornštajnová? Už se moc těším.
Co by kdyby......tyto knihy pro mne vždy znamenaly,tak trochu scifi žánr,ale od autorky je to moje první kniha a tak jsem se celkem těšila.Konec byl podle mě trochu uspěchaný a ne úplně dotažený.Kniha je čtivá,téma by ale mohlo být lépe rozpracované.
Hodnocení knihy... úplně nevím jak to uchopit...
Nejlépe asi jako autorka... ze 2 různých perspektivních rovin.
Když se odprostím od toho, že je to fikce...je to krásný rukopis AM, čte se to samo, plyne to jako proud vody, příběh má sílu, dobrou dějovou linku, "reálné" postavy, které Vám připomínají lidi z Vašeho okolí, dává otázky k zamyšlení, vzbuzuje emoce.. prostě to, co od knížky čekáte...
Pak je tu ale "ALE", je to prostě fikce a to je pro mě trochu problém. Kazí mi to ten dojem, že tomu příběhu věřím ... když nevěřím, neberu to vážně, utlumuje to moje pocity z četby.
Pro mě nejslabší kniha autorky, ale i tak nelituji času jí věnovanému... a to ho mám málo...
Jen dodám, že jsem ráda, že jsem vyrůstala již po roce 89...
Alternativní historii jsem vždycky tak nějak považovala za zbytečný subžánr, a tudíž se mi do Listopádu dvakrát nechtělo. Nikdy jsem nedovedla pochopit, jaký význam má ptát se "co by bývalo bylo, kdyby...". Ale možná se s tím prostě jen nedokážu smířit jako člověk, protože mi takové knihy dávají najevo, že já a vůbec celý svět, v němž žiju, je jen jedna z možností...
Nicméně, ani tato kniha mě nepřiměla názor na alternativní historii přehodnotit. Mornštajnová umí skvěle vylíčit osudy obyčejných lidí na pozadí dějinných událostí, toho by se měla držet. Příběh Maji je dobrý námět i bez té omáčky okolo. Celé to polistopadové cosi mi připadá spíš jako školní esej na téma "Jak by to u nás vypadalo, kdyby nepadl socialismus", ne příliš zdařile rozkouskovaný po celé knize. A upřímně, pořád mi to přišlo jako slabý odvar toho, kam by to mohlo zajít, i když i tohle je samozřejmě hrozné a já nemám co říkat, protože jsem za socialismu ještě chodila po houbách...
Myslím si, že pokud se někdo chce dozvědět o tom, jak vypadají podobné režimy v současnosti, sáhne spíš po nějaké faktografické knize o Severní Koreji a tak podobně, Listopád je v tomhle směru zbytečná kniha. Ale příběh je to dobrý, to žádná, jen by si dle mého zasloužil jiné prostředí...
Břečka. Vydržel jsem 55 stran. Pak už to fakt nešlo, i když jsem si říkal, dočti to, srabe, abys seznal, že zbytek knihy je stejně pitomý jako těch 55 stran.
Kniha ma velice zajimave tema, je ctiva o tom žádná, ale pořád jsem čekala kdy prijde neco vic a najednou byl konec...
Musim rict, ze ve mne dlouho zadna kniha nezanechala tak silny dojem. Hodne mi pripomnela mou oblibenou 1984, jak mrazivosti toho pribehu, tak jeho nadcasovosti. Osobne myslim, ze by to zvlast v dnesni neklidne dobe mela byt povinna cetba, aby si vsichni uvedomili, jak by se tu zilo, kdyby se v listopadu 89 nestalo, co se stalo. Diky autorce, ze se nebala to napsat.
Já jsem nadšená, kniha byla mrazivá, smutná, silná a opět (jak je u paní Mornštajnové zvykem) neuvěřitelně čtivá a do detailu promyšlená!
Tak nějak děsivý popis událostí, coby, kdyby, 17. listopad 1989 dopadl jinak. Možná až příliš vyhrocené, včetně samotného konce.
Paní Mornštajnová je prostě top! Vtáhla mě do ponurého děje tak, že jsem měla pocit, že se příběh opravdu stal, ač je fiktivní.
Štítky knihy
dopisy česká literatura političtí vězni rok 1989 cenzura železná opona komunistický režim pečovatelský důmAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Strašná představa, že by to takto v 89 dopadlo. Smutný, ale povedený román