Listopád
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/489149/bmid_listopad-lUn-489149.png
4
5494
5494
Ptali jste se někdy sami sebe, jaký by byl váš život, kdyby v listopadu 1989 dopadlo všechno jinak? Jaké by byly naše osudy, kdyby komunismus neskončil a my zůstali za železnou oponou oddělující nás od světa i jeden od druhého? Jedna z nejúspěšnějších českých spisovatelek Alena Mornštajnová opět překvapuje. Její nový román je dramatickým příběhem obyčejné rodiny, kterou velké dějiny jedné listopadové noci rozdělí a postaví proti sobě. Sledujeme příběh Marie Hajné, která je kvůli účasti na demonstracích zatčena a odsouzena ke dvaceti letům vězení. Ví, že už nejspíš nikdy neuvidí vyrůstat své děti, a při životě ji udržují jen dopisy. A taky naděje, že se nakonec přece jen shledají. Vedle toho se odvíjí příběh dívenky Magdaleny, která je odebrána rodičům a umístěna do „ozdravovny“, v níž se vychovávají nové komunistické kádry. Jejich osudy se jednoho dne protnou, ale zcela jinak, než si obě představovaly a přály. Od autorky bestselleru Hana.... celý text
Přidat komentář
Tedy klobouk dolů, Paní spisovatelko!! Jak moc jsem při čtení zavzpomínala na své pobyty ozdravovnách a lázních. Byla jsem do svých 17ti let 6x, naposledy v roce 1984. Jako dítě jsem svět okolo neviděla tak drsně, ale pamatuji si na nepřátelský personál, pokoje jako v nemocnici, pokyny nalepené na dveřích pokoje, nástupy, bodování... V 15ti letech jsem napsala třídílnou knihu, kterou četly všechny devitky v naší ZDŠ (1982), a když ji vyhmátl učitel, byl průšvih. Cenzuře školního sboru se zdála příliš zamilovaná. Chtěli mě vyhodit ze školy...atd., atd., brrr to byla doba, díkybohu za dnešní svět. Toto by měla být povinná četba pro všechny. Tohle je doopravdický dějepis.
Otázku, jak by se žilo v ČR, kdyby nebyla sametová revoluce, jsem si pokládala mnohokrát. Kniha Listopád ukazuje jeden z mnoha scénářů. Děj je děsivý a mrazivý. Podobný mrazivý pocit jsem zažila i u knihy 1984 pana Orwella. Jedná se o těžší čtení, takže pokud chcete oddechovku, tak určitě sáhněte po něčem jiném :) Knihu velmi doporučuji a jsem moc ráda, že žiji v demokratickém režimu, ačkoliv má také své mouchy (ale to má vše).
skvelé! orwellova 1984, desivo známe reálie a detaily...úplne ma to vcuclo. darmo, pani Mornštajnová to jednoducho vie!
Zrovna jsem knihu dočetla a zanechala vě mně opravdu silné pocity. Knížku jsem přečetla jedním dechem a zároveň s hrůzou z vykreslovaného režimu a štěstí, že k tomu nedošlo. Tuhle knihu by si měl přečíst každý, kdo tvrdí, že za komunistů bylo líp. Tipuji, že spisovatelka se inspirovala režimem v Korei.
"Co by se stalo, kdyby události listopadu 1989 nedopadly tak, jak dopadly? Nikdo neví, jak jiný by byl náš život. Tato kniha podává jen jednu z milionu možných verzí. Přesto se všechno, co je zde napsáno, kdysi kdesi dělo a někde na světě stále děje." Tak to sú úvodné slová tejto knihy a celkom presne ju vystihujú. Skvelá štúdia totality, diktatúry proletariátu. Putinovi riťolezci by si ju mali prečítať, ale to zrejme nehrozí, takí čítajú iné knihy, ak vôbec. Toť vsjo, rebjáta.
“Je sama, stejně jako já, pomyslela si Maja, slezla z postele a postavila se k oknu. Její jmenovkyně ji dál sledovala pohledem. Usmíváš se, v které části tvého života tě malíř zachytil? Mladou a netušící s čím se budeš muset v životě vypořádat, nebo vědoucí a smířenou s osudem?”
V dnešní době je více než potřebné připomínat komunistickou minulost naší země nejen těm, kteří pomalu zapomínají, ale i těm kteří tuto dobu nezažili. Děkuji paní Mornštajnové (s níž jsem měla tu čest prohodit pár slov na festivalu Svět knihy), že tuto připomínku provedla další skvělou knihou.
Velmi uvěřitelná možnost reality pro nás, kteří si pamatujeme. Diky autorce za připomenutí.
Nejdříve je záhodno poděkovat všem, kteří se v 89tém za naší svobodu bili a zasloužili se o ni. Paní autorce je třeba poděkovat za připomenutí té šílené doby. Čtěte, ať nezapomeneme, poučme se, ať se neopakuje.
Když jsem knihu dočetla a listovala až na konec, padly mi oči na fotografii autorky a úplně spontánně mě napadla věta: “ Ženská, ty jsi ďábel!”. Nebála se totiž vyjít ze své komfortní zóny a pustit se na “dystopický led”. A ten se pod ní neprobořil. Při čtení nad knihami přemýšlím. Tady to nešlo. Nechala jsem se dobrovolně pohltit a četla a četla a četla. Provázely mě nesourodé emoce - vztek, prázdnota, útlum. Čas na přemýšlení přišel až po přečtení. Sílu příběhu nevidím ani tak ve vystavění dějově linky, ale v dokonalém vystižení prožívání a uvažování obou hlavních hrdinek. Líčení jejich životních příběhů je tak bolestně autentické, že si musíte cílevědomě připomínat, že vše je jen fikce, abyste vůbec byli schopní ve čtení dál pokračovat.
Taková trochu vlažnější Severní Korea uprostřed Evropy.. Ještě že to je jen fikce.
„Život není to, co chceme, ale to, co máme. Tak jednoduché to je.“
„Nesmíme marnit čas a trápit se kvůli něčemu, co už nemůžeme mít. Zůstat trčet na místě a ztratit se ve smutku není řešení. Člověk by měl jít dál, ať se mu to líbí, nebo ne. Z popela už dům znovu neuplácáš. Pevné stěny postavíš jen z nových cihel.“
BRILANTNÍ ROMÁN..
Velice těžko se mi hledají slova, kterými bych ohodnotila další skvostný román této autorky.
Některé pasáže knihy si čtu stále dokola, mám slzy v očích, slova mi rezonují
v hlavě..
Dlouho, možná už navždy zůstane v mém srdci - DĚKUJI!
Autorka asi provokativně zvolila vyprávění z paralelního světa, ve kterém v roce 1989 zvítězil Štěpán nebo někdo mnohem horší. Nedivím se některým čtenářům, že tuto fintu považují více za rušivou než přínosnou. Ale nechť. Stavba vlastního příběhu je taková, jakou známe z ostatních jejích knih. Rozpíná se mnoha lety, dojímá podivnými rodinnými vztahy a je možná celkově optimistická, takže proč ne.
Trochu jiná kniha, než na jakou jsme od Mornštajnové zvyklí. Zamrzelo mě zasazení děje do fiktivního světa. Přesto mne kniha bavila, měla silný,ale velmi smutný příběh. Zklamalo mne, že na rozdíl od ostatních knih od Mornštajnové byla kniha bez jediného "šťastného" momentu. Doufala jsem ve šťastnější konec.
Autorka nepíše právě veselé knihy a tahle je asi nejsmutnější, kterou napsala. Opět výborně napsáno a pro nás, kteří jsme události listopadu 1989 zažili na vlastní kůži, to bylo hodně mrazivé čtení. Naštěstí jde o fikci a nemusíme už v něčem takovém žít. Teď jde o to, aby tady už nikdy nic podobného nemohlo být.
O téhle knize si předem nic nečtěte a prostě se do ní pusťte, je neuvěřitelná, opravdu cítím vděk všem, kteří za nás bojovali za svobodu.
Štítky knihy
dopisy česká literatura političtí vězni rok 1989 cenzura železná opona komunistický režim pečovatelský důmAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Skvělé a mrazivé.
Velmi dobře zpracované téma alternativní historie naší země po listopadu 1989. Zajímavý příběh lidských osudů které jsou ovlivněny politickými událostmi. Autorka velmi dobře vykreslila život v totalitě, všudypřítomný strach a zastrašování, oceňování bonzáctví a nucená převýchova mladé generace. Pro některé země to je realita a ne fikce.