Listopád
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/489149/bmid_listopad-lUn-489149.png
4
5494
5494
Ptali jste se někdy sami sebe, jaký by byl váš život, kdyby v listopadu 1989 dopadlo všechno jinak? Jaké by byly naše osudy, kdyby komunismus neskončil a my zůstali za železnou oponou oddělující nás od světa i jeden od druhého? Jedna z nejúspěšnějších českých spisovatelek Alena Mornštajnová opět překvapuje. Její nový román je dramatickým příběhem obyčejné rodiny, kterou velké dějiny jedné listopadové noci rozdělí a postaví proti sobě. Sledujeme příběh Marie Hajné, která je kvůli účasti na demonstracích zatčena a odsouzena ke dvaceti letům vězení. Ví, že už nejspíš nikdy neuvidí vyrůstat své děti, a při životě ji udržují jen dopisy. A taky naděje, že se nakonec přece jen shledají. Vedle toho se odvíjí příběh dívenky Magdaleny, která je odebrána rodičům a umístěna do „ozdravovny“, v níž se vychovávají nové komunistické kádry. Jejich osudy se jednoho dne protnou, ale zcela jinak, než si obě představovaly a přály. Od autorky bestselleru Hana.... celý text
Přidat komentář
Úžasné. Myslel jsem, že to budou zase osudy lidí na pozadí historie, takže když jsem zjistil, že to je alternativní historie, trochu mě to zamrzelo. Ale nakonec je to mnohem ještě lepší - uvědomil jsem si, jaké jsme měli štěstí, že listopad 89 dopad tak, jak dopadl. Hodně působivé čtení, ještě teď mi z něj běhá trochu mráz po zádech...
(audiokniha)
Nemám slov! Jen těžko dokážu vyjádřit svoje pocity, které ve mně kniha zanechala. Autorka mě zase dostala a já se cítím bez dechu, zaplavená spoustou emocí, které mne svazují a nechávají napospas bezmocnou... U této knihy jsem měla obavy, že mě nedokáže nadchnout stejně jako autorčiny předchozí - ale opak byl pravdou! I tento příběh je neskutečně silný a strhující. Maja, Lenka, Joska a všichni ostatní jsou dokonalými oběťmi zrůdného systému, který mohl klidně strhnout a semlít i nás, pokud by se listopad 1989 odvíjel jinak. Pro mne kniha rozhodně tendenční nebyla, domnívám se, že autorka do ní vložila (jako už i dříve) svoje srdce. Plný počet si zaslouží právem a já bych už jen na závěr ráda dodala: děkuji Vám, paní Mornštajnová! Dojala jste mne k slzám a dostala doslova do kolen - a jste jedna z mála, komu se to podařilo...
Nedotčeno. Tedy nehodnotim . Kniha mi přijde tendencni. Psaná na zakázku . Ach jo. Už i Vy, paní Mornstajnova? Pro pár zlaťáků ?
Úžasná, krásná knížka. Koupila jsem si a vůbec nelituji.
Další důkaz toho, že svoboda vůbec není samozřejmá a to, co považujeme za samozřejmé, vůbec samozřejmé není. Při čtení mi lezl mráz po zádech...….
Za komunismu jsem byla dítě, pamatuju si jen málo. Já jsem šťastná, že vychovávám děti úplně v jiné době.
Až mnohem později jsem se dozvěděla, jak hluboce tento hrůzný režim zasáhl naši rodinu, hlavně v padesátých letech zničil život babičce a dědovi z tatínkovy strany.
Já si strašně vážím svobody a velice obdivuju všechny lidi, co jsou za ní ochotní bojovat.
A taky obdivuju paní Mornštajnovou. Děkuju za další velmi silný zážitek, na který nezapomenu.
Alena Mornštajnová se ve všech předchozích románech vracela více či méně k období totality. V Listopádu zvolila formu vyprávěni o dystopické společnosti.
Listopád je opět čtivý. I když jsem záhy pochopil souvislost mezi vypravěčkami, čekal jsem s napětím na závěr. Potěšilo mě, že autorka zase závěr nechala částečně otevřený. Už během příběhu si čtenář klade otázky, na jakou stranu by se asi dostal, kdyby...
Líbilo se mi, jak prostřednictvím hlavní hrdinky autorka promítla do příběhu postoj k mateřství, k psaní, ke svobodě.
"Chodila jsem do první třídy a psaní mě fascinovalo. Hrot tužky nebo pera se dotýká bílé stránky, zanechává za sebou čáru, která zdánlivě nedává smysl, ale přitom zachycuje okamžiky, které rychle pominou, nebo myšlenky, které by jinak upadly do zapomnění. Ze své postele jsem pozorovala Romanu, jak píše do tenkého sešitku, poslouchala jsem zvuk tuhy klouzající po papíře. Moje psaní bylo tou dobou ještě klopotné a namáhavé, ale těšila jsem se, až i já budu umět psát tak plynule, abych mohla zaznamenat příběhy, které vytvářela má představivost." (s. 115)
Jsem rád, že máme ulice 17. listopadu , a ne ozdravovny 27. listopadu...
ČV - kniha do 15. místa v některém žebříčku na Databázi knih
(k 13.7. - 2. místo: https://www.databazeknih.cz/zebricky/ctenarska-vyzva/kniha-poprve-vydana-v-roce-2021-nova-kniha-117)
Nikdo nepochybuje o tom, že Mornštajnová píše čtivě a pokud se začtete do její knihy, máte ji za dva, tři dny přečtenou. Nicméně, když jsem se dozvěděla, že spisovatelka Hany píše knihu s touto tématikou, čekala jsem větší pecku. Totalitní režim se podobal všem totalitním režimům na světě (50. léta v socialistických zemích), což jsme si někteří ve větší či menší míře (70. léta) už zažili na vlastní kůži. Myslím si, že ve vojáky řízeném státě, by byl život ještě daleko horší, než ho popisuje Mornštajnová a některé věci, které se v knize děly by nebyly možné. A myšlenka "ozdravovny" bude mít myslím svůj původ v Sovětském svazu. Věřím ale, že popisované skutečnosti se děly ve všech státech, kde zavládla totalita a je dobré tyto praktiky připomínat a seznamovat s ní nenásilně mladší generaci. Co mi na knížce přišlo nejpůsobivější a zároveň nejhrozivější, byla povaha našeho národa - udavačství a snaha zalíbit se "vrchnosti" za každou cenu. Kniha tak možná odhaluje pohled na nás samotné z té nelichotivé stránky. Jak ale naznačuje i konec knihy, osobně věřím tomu, že každý totalitní režim je trvale neudržitelný. Možná jsem naivní, ale víra v lidské dobro a odvahu je dle mého názoru klíčová pro každou pozitivní změnu nejen ve společnosti, kde žijeme.
Autorka je populární, ale to knize podle mě spíš ubližuje. Člověk se ptá, proč zkušená spisovatelka nepracuje s některými věcmi lépe. Určitým dějištím věnuje dlouhé desítky stran, aby pak závěrečné akční drama zfoukla "mimochodem", pár odstavci. Nemohu se zbavit dojmu, že kdyby zřízení, do kterého děj umístila, propracovala lépe a originálněji (nejen pouhým protažením reálné minulosti), věci pouze zmíněné nechala postavy zažít, odhalovat na více dějištích, mohla kniha aspirovat na velký román, dystopii. Takhle je to jen předvídatelná ženská četba, byť zručná. Je na každém, zda mu to stačí, soudě podle prodejů je po tomto typu čtiva - červené knihovně se společenským přesahem - poptávka. Pomyslné body navíc rád připisuji za komerčně úspěšné připomínání historie, dějepisné vzdělávání čtenářů.
Na knihu jsem se velmi těšila a objednala si ji v předprodjei... vrhla jsem se na něj hned jak mi dorazil - Listopád jsem dočetla se slzami v očích a husí kůží po celém těle. Úžasný vypravěčský styl, spád a silné téma. Autorka mne opět nezklamala a jsem stále její velká fanynka.
Ten kdo zažil totalitu si asi umí příběh lépe představit, ale doufám, že se dostane i k mladším čtenářům, kteří se aspoň k tématu svobody (resp. nesvobody) zamyslí.
Knihu jsem dostala a vůbec jsem netušila o čem je. Ze začátku jsem moc nadšená nebyla, možná proto, že z médií se na nás hrne jedna špatná zpráva za druhou, a tak téma co by bylo kdyby a další černý scénář mě moc nenadchl. Ale po pár stránkách už jsem knížku odkládala jen velmi nerada. Pravda taky je, že jsem se nikdy nezamýšlela, jaké by to bylo žít v nesvobodě, i když v současné době nás stíhají také různá omezení. A vůbec se mi to nelíbí. Přemýšlela jsem, zda mi v knize něco chybělo, ale asi ne - nešlo asi primárně popisovat totalitní režim, ale jak moc může zasáhnout do rodiny a života, co všechno dokáže vzít. Vlastně všechno. To, že nebylo popsáno, co se vlastně stalo s Joskou a jak se dařilo Kubovi je vlastně taky náhled reality, ani Maja to nevěděla. Velmi zajímavá kniha.
Je to trochu něco jiného, než jsme od autorky zvyklí, ale - zase a opět top!
Kniha ve mně rezonuje stále, čtení bylo velmi depresivní, ale nejde přestat.
Má smysl psát něco víc? Kdy bude další dílo? :)
V tejto knihe nenájdete nič pozitívne.
Bude Vás mátať ešte dlho po tom, ako ju dočítate.
Behá mi z nej mráz po chrbte, pretože chýbalo málo a tento príbeh by bol skutočnosťou.
(SPOILER)
Velmi silný příběh. Silný a depresivní.
V důsledku je jedno, jestli Mornštajnová píše o alternativní historii nebo příběh z 50. let. Je to kniha o diktatuře, strachu, pokřivených hodnotách a pohledech na svět a vztazích. A v tom je Mornštajnová prostě výborná.
Opět přečteno jedním dechem. Nechápu, jak to spisovatelka dělá, že se to čte samo. Děkuji, že žiji v této luxusní době. Doporučuji jako povinnou četbu!
Tak za mě super, super. Koupila jsem si knížku hned jak to bylo možné a schovávala na dovolenou, překvapily mě některé recenze, a tak jsem byla zvědavá. Knížka mě strašně bavila, přečetla jsem ji za dva dny. Téma hrozně zajímavé, tu dobu jsem zažila a představa že by takhle pokračovala, uff to ne, ale číst o tom bylo opravdu zajímavé , díky paní Mornštajnová, už se těším na Vaši další knížku
Když si člověk uvědomí, že popsaný příběh mohl být dnešní realitou, tak z toho mrazí.
Z počátku jsem z knihy nebyla moc nadšená, ale pak se děj rozjel a konec mě přímo dostal. Takový konec jsem nečekala, za mě příběh skončil překvapivě a nepředvídatelně.
Výborná kniha, která přiměje člověka k zamyšlení.
Páni tohle bylo hodně zvláštní čtení. Při čtení mě hodně mrazilo a říkala sem si ještě že to tak nebylo vůbec si to totiž nedovedu představit. Knížka byla hodně čtivá, ale ten příběh me úplně nesedl. Nemůžu říct ze by mě to nebavilo, ale byla to slabší knížka od paní Mornštajnové, ale určitě ji mužů doporučit protože je to skvělá autorka.
Tahle kniha je zvláštní a zároveň hodně skvělá! Při jejím čtení si jednoduše daleko více vážíte současné svobody a důvěry, kterou můžete mezi svými blízkými a přáteli mít. Parádně totiž zobrazuje, jak by socialismus mohl nadále fungovat, kdyby se události v roce 1989 odehrály jinak. Zachycuje nesvobodu, neustálé omezování, ale také nedůvěru, která mezi lidmi v tomto režimu panuje. Tuto nedůvěru lidem režim neustále vštěpuje a i když dodržujete pravidla režimu, bez bonzování na ostatní se ve společnosti a kariérním žebříčku daleko nedostanete.
Naprosto mě dostal příběh rodiny, kterou režim úplně rozvrátil a rozbil, až z ní nezbylo vůbec nic.
Zajímavé jsou také 2 dějové linky a každá odvíjí úplně jinak. Jedna popisuje příběh vězeňkyně a to, jak je naděje v životě důležitá. Druhá pak popisuje to, jak komunisté vymývali mozky dětem od útlého věku a vychovávali z nich stranické kádry. Od malička je učili poslušnosti, zodpovědnosti, ale také neustálému sledování ostatních a bonzování.
Postavy jsou jako vždy vykresleny geniálně a chovají se naprosto autenticky.
Celkově se mi kniha moc líbila, je výborně napsaná, je velmi čtivá a poutavá. Zobrazuje důležitá témata a celkově čtenáře přiměje více si vážit svobody.
Štítky knihy
dopisy česká literatura političtí vězni rok 1989 cenzura železná opona komunistický režim pečovatelský důmAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Tato knížka se mě dotkla téměř stejně jako kniha Hana, paní Mornštajnová je opravdu paní spisovatelka. Každá kniha, která u mě vyvolá emoce (všeho druhu) je za mě výborná kniha. Emoce jsem měla jako na houpačce, hodně jsem si do příběhu dávala samu sebe a moji mámu a pak zase samu sebe a moji dceru. Kniha je psána velmi přesvědčivě, přitom lehce, musím použít i slovo důstojně, protože přesně tak bych si představovala dnešní dobu, kdyby listopad 1989 proběhl jinak. Jsem ráda, že autorka příběh vystavěla tak, že listopadové události byly jakoby druhotné a především chtěla poukázat na nevyřčená slova, nevědomost hlavních postav v některých situacích, atd. Za mě jedno velké vřelé doporučení.