Listopád
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/489149/bmid_listopad-lUn-489149.png
4
5455
5455
Ptali jste se někdy sami sebe, jaký by byl váš život, kdyby v listopadu 1989 dopadlo všechno jinak? Jaké by byly naše osudy, kdyby komunismus neskončil a my zůstali za železnou oponou oddělující nás od světa i jeden od druhého? Jedna z nejúspěšnějších českých spisovatelek Alena Mornštajnová opět překvapuje. Její nový román je dramatickým příběhem obyčejné rodiny, kterou velké dějiny jedné listopadové noci rozdělí a postaví proti sobě. Sledujeme příběh Marie Hajné, která je kvůli účasti na demonstracích zatčena a odsouzena ke dvaceti letům vězení. Ví, že už nejspíš nikdy neuvidí vyrůstat své děti, a při životě ji udržují jen dopisy. A taky naděje, že se nakonec přece jen shledají. Vedle toho se odvíjí příběh dívenky Magdaleny, která je odebrána rodičům a umístěna do „ozdravovny“, v níž se vychovávají nové komunistické kádry. Jejich osudy se jednoho dne protnou, ale zcela jinak, než si obě představovaly a přály. Od autorky bestselleru Hana.... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem začínal číst s velkým očekáváním, jestli se autorce podaří navázat na svoje předchozí knihy a musím říct, že mě nezklamala. Opět se jedná o velmi čtivý příběh, který rychle plyne. Závěr mě překvapil. Važme si svobody!
Od autorky jsem přečetla všechny knihy, které doposud vydala. Je to taková jistota, že si přečtu velmi poutavý a čtivý příběh, objeví se zde charaktery několika generací rodiny prolínající se ve významných období (válka, komunismus, současnost) a nesmím opomenout retrospektivu. Ale tato knížka byla jiná, méně postav, méně charakterů, dva úhly pohledu na danou dobu, prvky scifi a neustálý pocit napětí a nepříjemna. Oceňuji nápad pohrát si s myšlenkou, kdyby nepadla revoluce a jak by vypadal komunismus v dnešní době. Bylo velmi zajímavé číst, jak dlouhodobý strach ovlivňuje lidi a zároveň opravdu skličující uvědomit si absenci důvěry, bezpečí a jistoty. Určitě mě kniha nezklamala, na styl psaní paní Mornštajnové nedám dopustit, ale za mě tato kniha zaujímá poslední místo v její dosavadní tvorbě.
I když zpracovaným tématem mě zatím tato kniha zaujala nejméně, tak stejně musím dát plný počet hvězd. Protože i tak to bylo zajímavé a autorka je talent a zatím mě nikdy žádnou knihou nezklamala. Tudíž se již těším na další knihu.
Bohužel jsem měla větší očekávání, paní AM je výborná autorka, ale tato kniha mě celkem zklamala.
Mám moc ráda knihy paní Morštajnové,na tuto jsem se moc těšila .Je napsaná pěkně svižně to autorka umí ,jen konec byl za mě otevřený moc a za to dávám hvězdičku dolů,přitom její knihy končí z otevřeným koncem,ale je tam naděje a dá se předpokládat jak to pokračuje,ale u této ne.... .Važme jsi svobody i tak to mohlo dopadnout.
Na novou knihu paní Mornštajnové jsem se těšila a zároveň z ní měla trochu strach. Ale strach byl zbytečný. Opět výborně napsáno a z děje mrazí, nejvíce asi proto, že to není až tak sci-fi. Ony se podobné věci děly a ve světě bohužel ještě leckde dějí.
Prvně přečtená kniha od paní Mornštajnové. Děj byl pro mě zajímavý a chytlavý, kniha překvapila. Asi se podívám na další vydané tituly.
Přestože mne asi čtenáři ukamenují tak tuhle knihu Aleny Mornštajnové asi znectím. A to navzdory tomu, že je mou oblíbenou autorkou a má úžasný vypravěčský talent. Při čtení knihy jsem měla pocit, že čtu knihu z Gotwaldovské doby. Chápu, že kniha je fikce, ale tady autorka myslím přestřelila. Rok 89 mnozí z nás včetně autorky zažili a přestože minulá doba byla o nesvobodě, estébácích, rozhodně to nebylo takové. Tento román je mnohde uváděn jako dystopický. To bych se velmi ohradila, za dystopický román můžeme označit třeba Orwel 1984, nikoliv takto zplácanou nedávnou historii. Myslím, že kdyby autorka nespecifikovala datum, byla by kniha ok. Ovšem všichni, hlavně "Husákovy děti" tu dobu pamatujeme a tohle je vědomé ohýbání všeobecně známých fakt. Chápu, že to není literatura faktu ale tady podle mého názoru prostě autorka přestřelila. Ovšem i přesto ta kniha jako příběh je čtivá, a styl autorky je prostě skvělý. Co závěrem? Dám si od Mornštajnové chviličku pauzu a pak se k ní zase vrátím. Tato kniha za mne nic moc.
(SPOILER)
POZOR!!! Tento text obsahuje vyzrazení děje díla!!!
Alternativní dystopická historie po roce 1989, kdy komančí zůstali u vesla, aniž by převlíkli kabáty a docela přitvrdili. Příběh matky a dcery. Otce zřejmě odkráglovali hned v 89, ale nic víc se o něm nedozvíme, syn emigroval se svým skutečným otcem a nic víc se o něm taky nedozvíme . Dcera - ze začátku v ústavu to vypadalo, že by se i mohla nad věcma víc zamejšlet díky kamarádce Janě. No, nezamyslela a nastoupila dráhu kovaný soudružky po dostatečnym průplachu hlavy v mládí. Matka - 15 let v báni, potom odsunuta kamsi na ves na kraji světa. Všude samej bonzák a samá svině. Všude!!! Po shledání po x letech nepochopení ze strany dcery, tragickej konec matky. Dcera se možná probouzí z Jiříkova vidění, pátrá po kámošce Janě, ale tu mezitim odklidili do krimu. Konec. Víc nic.
Vlastně bych to viděl spíš na 3*, ale čte se to dobře, i když předchozí knížky AM byly pro mě určitě lepší. Myšlenka sice zajímavá, ale ty postavy jsou takový plochý. Buď je odstraní dřív, než se o nich něco dovíme, nebo když už jsou tam celou dobu, tak bych řek, že by o nich šlo napsat víc. Možná to bylo moc krátký, kdo ví...
To, že paní Mornštajnová psát umí ukázala i v této knize. Nicméně Listopád mě ze všech jejích knih oslovil nejméně, zápletku jsem trochu čekala.
Pokud chcete knihu, přečtete za jeden den, tak pak Listopád je ten pravý. ALE,za týden nejspíš nebudete znát jeho obsah,jako u všech knih této autorky. Její knihy jsou krásné a čtivé nikoli však nezapomenutelné a poučné. Líbilo se mi, že zde nebyl nějaký hloupě sladký konec
Co na tuto knihu říct. I když recenze jsou rozporuplné, já jsem s Listopádem spokojená, moc se mi líbil. Nevadilo mi ani téma, ani fikce ani smutek, který byl v knize cítit.
Strašně jsem si po všech přečtených knihách paní Mornštajnové přála, aby tato kniha byla jiná a nebyla na stejné brdo jako ty předchozí. A to mi tak trochu, po přečtených prvních stránkách, přišlo.
Nicméně za mě byla kniha stejná jak ostatní, založená akorát na fikci. Chyběla mi barvitost příběhu, nebyly dovyprávěny všechny postavy, prostě zmizely a nic po nich (bratr a otec).
Knihu jsem dočetla, protože jsem se chtěla přesvědčit, chtěla jsem uvěřit, že mě závěr překvapí. Ale bohužel, nekonalo se.
Děj a příběh mi přišel odfláknutý, nehotový, jak kdyby kniha spěchala do tisku a hrnuly se prašule.
Za mě bohužel.
Knížky od Mornštajnové se mi prostě líbí, každá je tak lehce napsaná, že se čtou jedna báseň. Oceňuji, že autorka zvolila téma z fiktivní doby.
Na začátku jsem se musela popasovat s tím, že jde o fikci. Většina událostí se mohla stát a asi hlavně v 50. letech stávala a v některých zemích světa jako třeba Severní Korea se běžně stávají. Popis totalitního režimu mi evokoval právě 50. léta nebo stalinismus. Rok 1989 a současnost, no nevím, už bych asi nečekala takový tvrdý režim. Ale to je ta krása literatury. Myšlenka, která ukazuje, jak křehká je krása svobody napadne při čtení asi každého čtenáře i ty, kteří předchozí režim nezažili. Morální dilemata také řeší lidé za každého režimu, takže osudy obou žen mohou potkat kohokoli i dnes. Jako celek je to vlastně jednoduchý příběh, stručný, ve kterém se čtenář neztratí a možná si z něj i něco odnese.
Slušný mainstream na jedno odpoledne. Ale pokud chtěla autorka vylíčit jen o trochu tvrdší verzi osmdesátek, nemusela to maskovat alternativní historií.
Nejdrive jsem si rikala, ze tentokrat to nebude muj salek kavy, ze to asi bude zklamani, od pani Mornstajnove prvni.... ale pak me to najednou chytlo, za 2 dny bylo precteno. Ale stejne to pro me neni na plny pocet hvezd.
Štítky knihy
dopisy česká literatura političtí vězni rok 1989 cenzura železná opona komunistický režim pečovatelský důmAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Příběh je sice fikce, ale zároveň tak uvěřitelný, až z toho běhá mráz po zádech. Ano, i takhle jsme mohli tehdy dopadnout. Přečetla jsem za dva večery, konec mi otevřený nepřipadá.