Listopád
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/489149/bmid_listopad-lUn-489149.png
4
5484
5484
Ptali jste se někdy sami sebe, jaký by byl váš život, kdyby v listopadu 1989 dopadlo všechno jinak? Jaké by byly naše osudy, kdyby komunismus neskončil a my zůstali za železnou oponou oddělující nás od světa i jeden od druhého? Jedna z nejúspěšnějších českých spisovatelek Alena Mornštajnová opět překvapuje. Její nový román je dramatickým příběhem obyčejné rodiny, kterou velké dějiny jedné listopadové noci rozdělí a postaví proti sobě. Sledujeme příběh Marie Hajné, která je kvůli účasti na demonstracích zatčena a odsouzena ke dvaceti letům vězení. Ví, že už nejspíš nikdy neuvidí vyrůstat své děti, a při životě ji udržují jen dopisy. A taky naděje, že se nakonec přece jen shledají. Vedle toho se odvíjí příběh dívenky Magdaleny, která je odebrána rodičům a umístěna do „ozdravovny“, v níž se vychovávají nové komunistické kádry. Jejich osudy se jednoho dne protnou, ale zcela jinak, než si obě představovaly a přály. Od autorky bestselleru Hana.... celý text
Přidat komentář
Druhá světová válka a období 1948–1989 jsou pro mě velkým lákadlem. Vždy si ráda přečtu knihy s tímto tématem a o historii se zajímám ve všech směrech.
Ovšem tato kniha nenaplnila mé představy. Autorka klouže na povrchu a nedostává se prakticky k jádru věci. Připadalo mi to, jako bych četla několik knih spletených dohromady a nedávalo mi to moc smysl.. převýchova dětí, práce v táborech, hromadné zatýkání, strach, nejistota, udavačství.. no nevím. Navíc mi to moc nekalkuluje, pokud se tedy tolik lidí zavíralo, kdo dělal jinou práci než stavění dálnic a železnic. V příběhu to skoro vypadá, že bylo zatčeno třičtvrtě republiky a vyvražděna tak půlka. Jak píše marlowe, chybí ta bílá.
Nezažila jsem dobu před rokem 1989, o to víc si vážím doby, která je teď, protože z minulosti se prostě máme učit a dělat budoucnost lepší (a teď momentálně to neděláme). Jak jsem jednou slyšela, měli bychom být vděční za demokracii, ať je v jakékoli podobě.
Každopádně, ať se vrátím k titulu, snaha je v knize vidět, ale příběh plyne bez velkých překvapení, vlastně celé je to takové nudné, často jsem měla touhu knihu odložit. Nečekala jsem happy end, ten by se ani nehodil, ale čekala jsem excelentní závěr, když už příběh neměl spád, to se nestalo.
Velice chválím výběr tématu, který nikdy nebyl aktuální jako právě teď.
Vynikající kniha! Snad ještě lepší než Hana. Rukopis autorky je charakteristický (tak trochu rodinná sága vinoucí se přes desetiletí a v popředí ženské hrdinky bojující proti temné totalitě strachu). Poslední čtvrtinu knihy jsem četl jedním dechem a nedokázal ji ani na okamžik odložit. Reptalům, kteří děj vidí jako přitažený za vlasy vzkazuji, ať si prostudují třeba 50.léta u nás a pražské jaro a následnou normalizaci. Mohlo se to stát, soudruzi, mohlo... Naštěstí však žijeme v jiném světě. I když...?
Velice čtivé, perfektně napsané , tak jak to autorka umí. Ale téma a způsob jak se s ním autorka vypořádala mě nesedl a mám k němu výhrady. Některé zde už padly. Škoda.
Recenzím na knihu se vyhýbám, abych mohla napsat hodnocení podle svého pocitu. Ten je po dočtení tíživý, několikrát jsem se přistihla, že se musím zhluboka nadechnout a vydechnout, jak se mi podvědomě sevřela hruď. Jsem narozená na přelomu revoluce, a ačkoliv jsem dobu před ní nezažila, vím, že to je něco, co zažít nepotřebuju. A poslední dobou vnímám okolní tlak událostí, proto díky za tuhle knihu, která, byť by se mohla zdát fikcí, by mohla být spíše věštecká. Věřím, že není!
Jsem již poněkud starší ročník, takže období před rokem 89 si pamatuji. Připadá mi, že v poslední době čím dál tím více lidí nostalgicky vzpomíná na období komunismu, a proto jsem moc ráda, že nám autorka připomněla, jaké to bylo a jaké by to být mohlo, snad to byl i její záměr. Při čtení této knihy mi vůbec nebylo lehko na duši, to snad ani nejde. Myslím si, že kniha osloví spíše nás starší ročníky, které období totality opravdu zažily, nicméně mladším čtenářům by zase mohla ukázat, jak se nám tehdy žilo a mohla by jim pomoci uvědomit si, že svoboda není samozřejmost. Važme si toho, co máme, nebuďme lhostejní a nezapomínejme.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.
Popravdě nevím, jak knihu hodnotit - je to moje oblíbená spisovatelka a Hanou a Tichými roky nastavila vysokou laťku, kterou nyní s Listopádem nepřekonala. Přesto jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, velmi zajímavá myšlenka a zpracování. Dokonce bych řekla, že čtením v této koronavirové krizi si člověk může některé věci živěji spojit a běhá z toho mráz po zádech. Samotný styl psaní - přeskakování mezi postavami v různých časových obdobích bylo občas zmatené a musela jsem se vracet a znovu si číst spojitosti. Taktéž začátek byl vlažný a knihu jsem překvapivě četla několik dní. Rozhodně ale stojí za přečtení!
Při čtení jsem měla stažený krk i žaludek. Z příběhu jedné rodiny a hlavně z vývoje celé společnosti. Silná kniha.
Velmi čtivé provedeni timto do sebe velmi dobře zapadajicim příběhem. Přečetla jsem za jeden večer a zanechalo to ve me mnoho pocitů, čehož si cením. Hodnotím plnou palbou.
Tak nevím. Na Hanu to nemá, ale stále je to dobré čtivo - přečteno za jeden den. Možná že mi vadí ten pocit, že by to mohlo takhle blbě dopadnout. Současná situace u nás je hodně na hraně.
Velmi silný příběh, který se mohl stát naší realitou. Vyrůstala jsem v totalitní době. Při čtení mě mrazilo. Kniha je skvěle napsaná a doporučuji ji.
Mohlo se to stát, a klidně mnohokrát jinak, nebo onak. A četlo se mi to nakonec lehce, protože se jedná o vymyšlený příběh. Ze začátku jsem však měla husí kůži a strach, zažila jsem listopad 1989, prožili jsme si demonstrace, debaty, strach, co když to nedopadne??!! Mohlo se to stát, a jsem šťastná, že jsem si přečetla jen zajímavý román o tom co kdyby, kdyby...
Jsem na rozpacích...I když styl AM není úplně mým šálkem kávy, u předchozích knih mi zásadně nevadil a zejména Hana s Tichými roky pro mě byla čtenářským potěšením. Listopád ale vnímám jako pád, do dočtení jsem se musela nutit, vůbec mě to nechytlo (jsem "Husákovo dítě", takže doba pro mě není neznámou). Nápad alternativní historie nevnímám jako vyloženě špatný - svobodu mnozí berou jako samozřejmost a zapomněli nebo neví či ani nechtějí vědět, co se dělo během komunismu. Zde se tedy jeví bohulibé to připomenout nebo netušící obeznámit. Ale to provedení! Mě vyloženě nudilo :o( místy až bezduché líčení mě nechávalo chladnou, osud hrdinů mi byl lhostejný (přiznávám to téměr s hanbou, protože to se mi stává velmi zřídka, natož u takových příběhů!). Nemohla jsem se prostě zbavit pocitu jisté prvoplánovitosti a vzaní to zkratkou. Vím, že jsem v menšině a jsem ráda, že jiní jsou z knížky nadšení, jenže já se k nim nedokáži řadit a skoro až s lítostí dávám jen 2 hvězdy.
Četla jsem všechny knihy této autorky a musím říct, že tato poslední je za mě velké zklamání. Kniha je sice napsána poutavě, takže se dobře čte, ale nejde do detailů, nepopisuje pocity, řeší hlavní hrdiny jen po povrchu. Pokud si vyberu takové složité téma, měla bych se mu více věnovat a asi se příběhem trochu víc zabývat. Kniha je velmi krátká, přečteno během dvou večerů. Kvalit Hany a třeba Slepých map zdaleka nedosahuje:-(
No tak ještě že se toto nestalo. Přiznám se že mám raději reálnější příběhy paní spisovatelky. Poprvé její román hodnotím čtyřkou. Bylo to ale suverénně, čtivě a skvěle napsáno.
Na knihu jsem se těšila několik měsíců a musím říct, že jsem z ní nadšená. Příběh se četl jedním dechem, ostatně jako všechny knihy od Mornštajnové. Líbilo se mi, že tentokrát je to trochu něco jiného, historie, která se diky bohu nestala. Marii jsem celou dobu fandila. Líbí se mi styl psaní Mornštajnové, kdy si k hlavní postavě vytvoříte vztah. Jen mi bylo líto, jak příběh dopadl. Čekala jsem na závěr něco pozitivního. Ale jinak pecka!
Stejně jako všichni ostatní jsem se moc těšila na další knihu paní Mornštajnové. Zklamaná nejsem, protože je to paní spisovatelka, ale musím přiznat, že Hana, Hotýlek i Tiché roky se mi líbily víc. Chyběl mi další osud některých postav a několik desítek stran, abych ztratila pocit jisté zkratkovitosti a předvídatelnosti. Přesto vysoký nadprůměr české beletrie - dávám 4 hvězdy a prosím zařadit do povinné četby.
(SPOILER) Ještě před koupí knihy jsem slyšela názory, že kniha je jiná než jsme zvyklí... vubec nesouhlasim. Je stejne dobra jako díla předcházející. Opět výborné popsáno vše. Opět prožíváme osudy lidí, kteří to neměli vůbec lehké a díky, ze my žijeme v jinem režimu, za který snad ani nejsme vděční... knihy pani Mornštajnové by se měli stát povinnou četbou a každý by si je měl přečíst a zamyslet se. ( možná jen dvě menší výtky- udivilo mě, že si malá holčička vůbec nic nepamatuje před nástupem do ozdravovny a ještě by mě zajímalo co se stalo se Zbyskem a Klarkou. ) je to pro mě celkem náročná literatura na psychiku, (ale vyborna) tak hurá na nějakou oddechovku. :-)
Štítky knihy
dopisy česká literatura političtí vězni rok 1989 cenzura železná opona komunistický režim pečovatelský důmAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
A mě se to líbilo. Moc. Četla jsem všechny knihy autorky, tohle bylo trošku něco jiného, ale rozhodně nejsem zklamaná. Narodila jsem se v roce 1989 a tak jsem si celou dobu čtení představovala, jaké by to bylo narodit se do takového světa. Za mě palec nahoru :-)