Listování
Jan Werich
Obnovené vydání úspěšného titulu, který poprvé vyšel roku 1988 a v rozšířeném vydání roku 2003. Z písemné pozůstalosti ve Werichově rodinném archivu byly pro tuto knížku vybrány dopisy, pohlednice i lístky Janem Werichem psané či jemu adresované, originální Werichovy kresby a fotografie spolu s úryvky z jeho nejrůznějších publikovaných či jen rukopisných textů a se vzpomínkami umělcových přátel. Nově nalezené písemnosti mohly knihu obohatit i díky Werichově osobní sekretářce Jarmile Týlové. Dojemné, zábavné a dokumentárně cenné Listování v osmi kapitolách chronologicky mapuje, od dětství po smrt, Werichovu životní dráhu a objevně tak doplňuje tři svazky vzájemné korespondence V + W, vydané později, v letech 2007 a 2008. Úvodním slovem Listování opatřil Vladimír Just, doslov napsala Jarmila Týlová, pro rozšířené vydání ještě Pavel Taussig. Edičně připravila Marie Bělíková. ... celý text
Přidat komentář
Než Listování by knize slušel spíše název Paběrkování. Kniha není poskládaná pouze z dopisů, z nichž některé jsou celkem nicneříkající, ale mnoho z příspěvků se již objevilo někde jinde. Pokud vás osoba Jana Wericha opravdu zajímá, doporučuji úžasnou, obsáhlou Korespondenci s Jiřím Voskovcem I-III z roku 2007.
Zajímavý mnohovrstevnatý pohled na život jednoho umělce a takt trochu jiný život své doby. V jedné ze statí se Werich zajímavě věnuje strašidelnému a temnému žánru. 3,5*
Název listování je bohužel poněkud zavádějící, dopisů je v knize (vzhledem k rozsahu) tak zhruba polovina a i ty, které obsaženy jsou ne vždy tvoří korespondenci. Místy vystrčí růžky to, co bych nazval literatura ve formě dopisů, ale hned poté, co se tak stane, znovu je stáhne. Vzpomínky na konci knihy připomínající zesnulé osoby byly krásně napsané a jakákoliv korespondence mezi Werichem a Voskovcem byla přímo radostí číst, ale vždy šlo o vytrženou část bez znalosti předchozího a následujícího dopisu velice ochuzenou. Věřím, že některé zařazené dopisy mohly být vynechány, aby zbyl prostor pro zajímavou korespondenci dvou bratrů z jiných matek.
Další z milých návratů ke knize, která je v mých očích jako pestré mozaikové okno do života vzácného Jana Wericha.
Napíšu to co vždycky, pokud za sebou máte více než jednu knihu od nebo o Janu Werichovi, tak mnoho z obsahu knihy nebudete číst poprvé. Záleží především na tom v jakém pořadí, je vezmete do ruky. Proto nebudu ubírat hodnocení, za již přečtené, protože se to pořád čte krásně. Já se u Wericha nacházím zas a znovu přístav naděje v téhle divné době (nemyslím tím úplně COVID) a za to budu jeho osobě stále znovu vděčná. Za ten malý (nebo velký) ostrov víry v lidi a jejich lidskost, kterou mi jeho slova dávají.
Pár dopisů krásných, dalších několik úplně zbytečných. Asi by to chtělo protřídit. Ale člověk si tak nějak uvědomí tu dobu, kdy si každý dopis vzal do ruky, pozorně pročetl, promyslel odpověď a pak ji vlastnoručně napsal a odeslal. Dnes ve věku mailů prakticky vyloučené.
Krásná kniha, krásného člověka a krásná korespondence s tolika človíčky . Ale asi nejvíce mě dojal dopis pana Jana - Jiřině Šejbalové (psáno po úmrtí jeho Zdeničky). Lépe by ti nikdo nenapsal.
Bohužel je to na tomto světě zařízeno blbě ! Velikáni odcházejí rychleji a ve větším počtu než "malikáni".
Když už člověk je, tak má koukat, aby byl.....To se snad Werichovi podařilo.
Z dopisů jsem se dozvěděl mnohé, co jsem ze života JW a V+W neznal. Pokud bych si jako maturant při maturitě z rodného jazyka vytáhl Osvobozené divadlo, nebo třeba "divadlo v Čechách", to "mnohé" bych použil k ověření znalostí maturitní komise!
Autentické a místy niterné a intimní - proto nenahraditelné svědectví o krásné duši Jana Wericha.
V knize je možno najít o dopis, který píše jeník Werich své mamince z letního tábora.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2008 |  Fimfárum |
| 1957 |  Balada z hadrů |
| 1965 | Osel a stín |
| 1965 | Italské prázdniny |
| 1980 | Kat a blázen |
Nesedí mi pozice, do které se pasují pisatelé dopisů Werichovi, kdy ve snaze vyjádřit Mistrovi obdiv stávají se menšími a ještě menšími, hodlají se stát zřejmě trpaslíky... Na druhou stranu mi vlastně nic není do toho, co si Werich s kým soukromě dopisoval... A tady je na můj vkus příliš korespondence té, jejíž souvislosti můžeme maximálně tušit a o povaze Wericha i ostatních si vytvářet spíše zkreslené než objektivní představy... Ale to už asi bude úděl každého podobného výběru. Pohled na osobnost Jana Wericha, na souvislosti, na společnost a kulturu 20. století je to každopádně obohacující.