Listy svaté Terezie Ježíškovy

08.03.2024

Je moc hezké, kolik lidí v mém okolí už zná moji vášeň pro svatou Terezku a vše s ní spojené, a proto mi nosí různé terezkovské artefakty, když na ně někde narazí. Pohlednice, záložky, svaté obrázky, články z časopisů... Pokaždé mě to potěší a dojme. :-) Touto cestou (z vyklízené pozůstalosti po něčí babičce) se ke mně dostala i tahle knížka a bylo pro mě zvlášť rozněžňující, že jsem ji přijal z rukou své vzácné řeholní kamarádky, sestry Alžběty (která sama sice není karmelitka, je „jenom“ františkánka, ale je tak super, že to skoro nevadí ;-))

Terezčiny dopisy mám už z dřívějška všechny přečtené, přesto tenhle prvorepublikový výběr byl nějakým zvláštním způsobem novým zážitkem. Asi to bylo v té sto let staré češtině (překládal dominikán Silvestr Braito, další milá okolnost). Na obecné rovině toho nejsem příznivcem, protože jsem přesvědčen, že hlasy svatých mají zaznívat k současnému člověku současným jazykem. Ale tady to prostě bylo nějak milé a zároveň působivé. Promlouvající, zasahující...

„Lilie údolí vyžadují jen jediné kapky rosy, jež kane jen v noci, a tak zůstane ukryta lidským zrakům, Leč až počnou klesati stíny, až se Květ polní stane Sluncem spravedlnosti, vystoupí drobná jeho družka vyhnanství až k němu jako obláček lásky, zastaví se na některém jeho paprsku a bude věčně bleskotati před celým nebeským dvorem jako vzácná perla, jako ostré zrcadlo božského Slunce.“