Listy velkým i malým tohoto světa
Francesco Petrarca
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/170562/bmid_listy-velkym-i-malym-tohoto-sveta-170562.jpg
4
11
11
Filosoficky laděné dopisy známým i méně známým osobnostem středověkého světa.
Přidat komentář
...,, Avšak odpověděl mi, že jistě rozptýlí mé pochybnosti, ale teprve až se vrátí domů ke svým knihám, kterých má více než kdokoliv jiný; řekl to bud, že tomu vskutku věřil, nebo že se ostýchal přiznat otevřeně svou nevědomost, to je dnes obvyklé u mnohých, kteří nevědí, jakou chválu si zaslouží člověk, tvor pomíjívý, a proto nemohoucí vědět všechno, když přizná, že neví to, co neví... "
...,, A lidé jdou, aby se podivovali výšinám hor a nesmírným vlnám moře a přeširokým proudům řek a hranicím Océanu a drahám hvězd, a o sebe nedbají... "
V Malaucene 26. dubna 1336.
Dávno platí pravidlo, že nejlépe lze poznat osobnost člověka díky ego dokumentům - včetně korespondence.
Čtenář dostane do rukou Francescu Petrarcu - zarytého křesťana, tesknícího Itala po zašlé slávě Říma, učence, který byl za své literární znalosti ověnčen římský senátem a velkého idealistu - který je kvůli svým ideálům schopen přesvědčovat každou stranu o své neomylnosti.
Pro české čtenáře přibližně první polovina knihy nemusí na první pohled připadat zajímavá. Přesto bych právě tuto část rád vyzdvihl. Nesourodá směska dopisů, která skrytě či otevřeně vedou k jedinému cíli - ke znovuobnovení slávy a velikosti Římské říše. Z dopisů tříští síla Petrarci jednat s kýmkoli, upřímná snaha, nakonec i mírné vystřízlivění z menší epizody nadšení z římského konzula Cola di Rienzi a jeho ambiciózního prohlášení republiky. První část je zajímavější hlavně díky výkladu - vyobrazení rané alpinistiky, strašné zemětřesení v Neapoli či popis Etny. Kromě faktografické vrstvy mají jeho dopisy i výraznou obrazomalbu.
Druhá část je mnohem bližší pro českého čtenáře, kde se v ní objevuje Karel IV. Petrarca nezapiratelně byl nadšen z nového římského císaře, ale jeho neustálá naléhání, aby přijel do Itálie, se postupně stanou nesnesitelná. Petrarca jasně říká - Jakmile vejdeš do Itálie, všechny brány ti zůstanou otevřené. Byl snad Petrarca tolik naivní, nebo byl schopný lhát i nejmocnějšímu muži ve Svaté říši?
Tak či tak je Petrarca zjev jedinečný a jeho dopisy nám ukazují obraz Petrarci-myslitele, Petrarci-snílka. Zcela odlišný obraz oproti jeho Canconům Lauře.
Připadal jsem si podobně jako Lucilius u Seneci. Doporučil bych každému, kdo stojí o středověkou literaturu
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2015 |  Sto sonetů Lauře |
| 1964 |  Navštívení krásy – italská renesanční lyrika |
| 1979 | Zpěvník |
| 1978 | Sonety pre Lauru |
| 1974 | Listy velkým i malým tohoto světa |
...,, Budu ti vyprávět babskou povídačku, ale vhodnou, jak říká Horatius...
Pavouk na cestách potkal náhodou
dnu a oslovil ji:
„Kam jdeš tak smutně?“ Řekla mu: „Dostala jsem se k hrubému a neomalenému hostiteli, který mě trápil hladem a neustálou prací, od rána až do večera mě nutil, abych byla mezi hroudami a kamením; až pozdě večer jsme se utýráni vraceli do zaprášeného a chudičkého domu, vždycky s rozbitými botami a pokaždé s ukrutně těžkým břemenem...
Tam po bídném dni následovala noc sotva o málo příjemnější. Krmil mě bídným jídlem, kousky starého, plesnivého, na kámen vyschlého chleba, olejem a ztvrdlými olivami s kalnou vodou, do které přiléval ocet. Svátkem bylo, když k tomu přidal
ovčí sýr...
Po takové hostině mě ukládal na bídné lože, ještě tvrdší, než bylo jeho políčko. Vstával z něho za svítání a znovu mě hnal na pole a k proklaté dřině. Tak ubíhal den po dni bez oddechu a bez naděje na odpočiínek. V neděli totiž buď plavil ovce svého pána, nebo upravoval koryto potoka, anebo plot nově osetých polí...
Rozmrzelá utíkám před tak zhoubným nakládáním a z domu, který vůbec neodpovídá mým zvykům... “
Když to pavouk slyšel, řekl:
„Ach, mě stihl pravý opak! Měl jsem pána změkčilého a zhýčkaného, jemuž požitky byly ne hlavním, nýbrž jediným blahem. Zřídka vycházel z domu. Večerní jídlo prodlužoval až do svítání, snídani až do večeře. Čas, který zbyl, vyplňoval spánkem, kolébán purpurovými poduškami - čas mezi hostinami a hýřením využíval k odpočinku...
Pro jeho dům byly opatřovány lahůdky, cizokrajné druhy vůní, vína z dalekých zemí, zlaté nádoby, poháry vzácně vykládané; stěny domu byly potažené asijskými látkami, podkaha pokrytá nachovými koberci. Stále tam všude byla spousta neklidně pobíhajících přátel, žádná část domu nezůstala bez povšimnutí, nebylo kouta, kam by nevnikli...
Protože podlaha se metla košťaty a
z malovaných trámů se stíral prach, bylo mi sotva někdy dovoleno, abych tkal své umělé sítě, a ze všeho nejsmutnější bylo, že jakmile jsem jen začal, už jsem v prvních počátcích viděl, jak se moje naděje hroutí a má námaha je marná. Byl jsem, nešťastný, pronásledován a překotně vyhazován. Hledal jsem skrýše, žádné tam však nebyly, Pevná stěna z mramoru bílého jako sníh mně ubohému nedopřála žádný úkryt...
Prchl jsem proto z dohledu svých pronásledovatelů, abych jakémukoliv klidnému vyhnanství dal přednost před neustálým uklízením“
Po těchto slovech řekla mu dna:
„Ach, kolik dobrých věcí přichází nazmar z nevědomosti čí z nedbalosti! Nevědomost je slepota mysli, nedbalost je strnulost duše. Je třeba mít oči otevřené a neváhat, když se nabízí něco užitečného...
Hle, to, co jsem já vyprávěla, a to, co od tebe slyším, a co je pro nás oba hrozné, bude znamenité, když si svá obydlí vyměníme.
Tvůj bostitel bude štěstí pro mne a můj pro tebe“
Uznal její radu a vyměnili sí své domovy. Tak se stalo, že dna přebývá
v palácích boháčů a pavouk ve špíně
a v chatrčích chudých...
~~~
Dovídám se, příteli, že se do tvého domu vplížila dna; divím se tomu. Nemyslel jsem, že by pro ní bylo místo v domě tak střídmém, a bojím se, že tam nalézá něco, co jí vyhovuje. Je-li to pravda, pak se nelekám ani tak zla samotného, jako jeho příčiny. Bylo by mí málem milejší, kdyby tvým hostem byl pavouk. Je třeba bránit se dně od samého počátku a nic není proti ní lepší obranou než bdění, práce a půst...
Radím tedy toliko: žij, jako bys byl chudý. To je ta dobrovolná chudoba, které filosofové říkají střídmost...
Tu ti doporučuji a tu tí ukazují jako jedinou cestu k tělesnému zdraví. Snažím se ti pomoci jako nový Hypokrates; nabízí se ti snad trpký,
ale prospěšný lék...
Chceš-li být zdráv, žij jako chudák, Zlato ukryté v truhlici škodí jedině duchu, život v blahobytu škodí jak duchu, tak i tělu. A proto, chceš-li zahnat dnu, zažeň blahobyt; chceš-li zahnat všehno zlé, odvrhni bohaství...
Buď zdráv!
BRATRU JANU COLONNOVI
o tom, že dna je družkou
bohatých...
U pramene Sorgue 23. června 1340.