Lituji, čekají mě
Agnès Martin-Lugand
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/341877/mid_lituji-cekaji-me-wMZ-341877.png
4
306
306
Ambiciózní Yaël žije jen svou prací a nemá čas ani na přátele. Pak potká bývalého kamaráda Marka, který před lety bez vysvětlení zmizel. Yaël i díky němu nachází cestu ke svému zapomenutému bezstarostnému já. Uvědomuje si ale, že její city k Markovi nejsou kamarádské. To ji staví před nelehký úkol – najít rovnováhu mezi láskou a kariérou. Jak má obstát v náročné práci a zároveň věnovat dostatek času novému vztahu, aby Marka znovu neztratila?... celý text
Přidat komentář
Mě se kniha líbila, četla se jedním dechem. Autorčiny příběhy mě baví a zápletky jejích příběhů nacházejí inspiraci v reálném životě, kde věci mohou končit dobře i špatně a to i na poslední chvíli. Je spousta takových lidí jako hlavní hrdinka, kteří žijí jen pro svoji kariéru a někdy jim trvá třeba většinu života, než pochopí, že láska a přátelství jsou na světě tím největším z darů, které jsou nám nabídnuty.
Kniha nebyla špatná,ale ostatní od této autorky se mělíbily více.Hlavní hrdinka mě celkem štvala.
Vždy ráda sáhnu po této francouzské autorce, její knihy se mi líbí. Krásně popisuje myšlenky a pocity daných postav, což bude asi také dáno její profesí. Příběh je příjemný a pohodový. Ukazuje, jak snadné je upadnout do závislosti, která hraničí s posedlostí. Hrdinka měla štěstí na přátele a rodinu, kteří ji pomohli najít cestu zpět. Kapka štěstí se mi líbila o něco více.
Dočteno!
A jo líbilo se mi to. I když hlavní hrdinka byla občas na víc než facku. Yaël je ambiciózní žena, skvělá tlumočnice, která žije jen svou práci. Tohle je příběh o tom jak se naučit vypnout a trávit čas se svými blízkými a ne jen prací.
S touto knihou sme si nejako nesadli. Ona ma mučila niekoľkostranovými odstavcami z denníka workoholičky, ja som jej to vracala preskakovaním takých opisov kde sa len dalo.
Nemožno povedať, že by som deju nedala šancu. Mladá žena sa vrhne do pracovného procesu, ako keby jej šlo o život, šéfa pokladá za prevteleného Boha, ktorý zhmotnil desatoro do iPhonu a notebooku. Sama sebe nalinajkuje život ako pre robota.
A tak, predpokladajúc kladný prerod hlupane, prebojovala som sa niekde ku strane 120, takmer do tretiny knihy, a ... nič. Dej nula, posun vpred nula. Figurovali tam záchranári v podobe rodiny, priateľov, dokonca domu na juhu Francúzska, ale zdalo sa mi, že zbytočne. Muž, ktorý sa v príbehu predsa len objavil po boku hlavnej hrdinky, nikomu žily nevytrhol, lebo aj ľúbostné scény boli podané zvyčajne oznamovacími vetami, a zneli mi ako nákupný zoznam do drogérie. Text bol studený ako psí čumák, chýbali mu city, emócie (okrem plaču z prepracovania), náboj a ťah do deja.
Nie je to prvá moja kniha od tejto autorky, ale pred tými ostatnými si musím dať dlhú pauzu.
Mam tuhle autorku moc rada. Zatim jsem od ni precetla 3 knihy a dalsi 2 me cekaji. Libi se mi moc temata, ktera resi. Zde to byl workoholismus hlavni hrdinky. Ta kvuli praci nevidi a neslysi. Rodina, pratele, volny cas ji utika....vcas se ale vzpamatuje. Libi se mi i romanticka linka, ktera neni nijak nasilna a je takova jemna. Ackoli kniha byla fajnova, porad se mi vice libila Stastni lide ctou a pijou kavu - ta me totalne dostala!
Připadá mi to jako vhled do dnešní uspěchané doby, která je zaměřená hodně na výkon jednotlivce a dělá z lidí workoholiky (ani si nestihnete všimnout jak a kdy se to stalo). Znovuobjevený kamarád a city k němu mi do tohoto příběhu pěkně sedí.
Co je horší, jedno workoholické pako nebo deset nemakačenek? A o čem je lepší si přečíst? Záměrně užívám střední rod, protože nejde o literaturu ani pro ženské ani pro chlapy. Ocení patrně každý, že povídání drží pohromadě lidé čitelní, byť nekriticky černobílí, a na to, že jsou tak mladí, s chováním zpomaleně staromódním. Což není fabulační zápor, jen hrubá neshoda s realitou. 6/21
Musím použít slovo roztomilá. Zaujala mě svým názvem, obálkou, netradiční velikostí a ve finále i obsahem. Francie dýchala z každé stránky a pro mě to byla příjemná oddechovka, kterou jsem četla v posteli, když jsem byla nemocná. Trošku mě vyděsilo, jak jsme si byly s hlavní hrdinkou podobné v oblasti workoholismu. Ale stejně jako ona, jsem i já pochopila, že žijeme jenom jednou a někdy je třeba udělat nepopulární rozhodnutí, které nám ale v konečném důsledku změní život k lepšímu.
Nakonec nezáleží na tom, jestli od života dostanu, nebo nedostanu, co čekám. Hlavní je, že jsem, jaká jsem, stojím pevně oběma nohama na zemi. Nemůžeme vědět, co nám jednoho dne spadne do rukou.
Je zbytečné o něco příliš usilovat. Nechám se nést životem, protože se může stát cokoli.
Nechtějme rozumět tomu, co se děje, a berme věci, jak přicházejí.
Nejkrásnější příběhy jsou nejstrastiplnější.
Příjemna oddychovka.
Bohužel mě příběh nezaujal, nějak mi ta kniha celkově nesedla a přišla mi nudná. :( Jinak jsem měla s autorkou dobré zkušenosti, někdy jindy dám knize druhou šanci. :)
Říkala sem si, o čem ta knížka vlastně je? Tak nějak o ničem...?? Ale možná právě proto,že je to jen obyčejný příběh, tak se čte velmi lehce a rychle. Jako relax super.
Nevím přesně proč, ale tato kniha mě příliš nezaujala. Přišlo mi to až přespříliš jednoduché, prvoplánovité, očekávatelné, klišé... Ale na léto se taková nenoráčná knížka hodí, ta část příběhu na dovolené byla fajn a bod navíc za prostředí Francie :)
Výborná. Rada by som si prečítala aj pokračovanie. . .no nebude, je to škoda.
Dej plný zvratov, prvá polovica knihy šla donaha ťažšie, no potom sa kniha čítala už sama! ;)
A ten zvrat tesne na konci a v úplnom závere....
Rukopis Agnès Martin-Lugand je fenomenálny a nenahraditeľný.
Kto ju ešte nečítal šup šup, hor sa do toho! ????
Vždy na počátku další autorčiny knihy mám pocit, že tentokrát příběh nebude nic moc..Ale posléze se děj rozjede a vyprávění nabírá na zajímavosti a hloubce až do samého finále. Opět velká spokojenost..
Autorovy další knížky
| 2016 |  Šťastní lidé čtou a pijou kávu |
| 2016 |  Šťastní lidé mají snadný život |
| 2019 | Kapka štěstí v ranní kávě |
| 2017 | Lituji, čekají mě |
| 2018 | Štěstí mi uniká mezi prsty |
Tak tohle byla taková . Já jsem naštvaná, zároveň spokojená. Jak může být někdo takhle závislí na práci? Já vám říkám, že hlavní hrdinka nedělala nic jiného, pořád brala telefony svému šéfovi, nevěnovala se svým přátelům, byla sobecká a padala do pracovní pasti div ustála. Mohla se zbláznit, když nekoukla na telefon kvůli práci, nebo neotevřela notebook, odmítala svou sestru, všechny okolo se slovy ,, Lituji, čekají mě." Vše se jí vracelo velikou pěstí a to v podobě únavy, zhroucení a můžu vám říct, že jaké ona měla kamarády s velkým K. Chápu, že práce je důležitá, ale tohle bylo příliš. Nemluvě o tom, co hnusného provedla Markovi , kdy jsem začala řvát . Mark je zlatý chlap, já být na jeho místě, tak se na ní vykašlu, rozhodně ji neodpustIm jak se chovala. Krásný, naštvaný, ubrečený román, kde práce vs život, vyloženě soupeří a láska je silná, ta která dokázala souboj ukončit.
Mimochodem, i ten její šéf si myslel, že je úplně padlá na hlavu, zas takový stíhač o jejím volnu nebyl, ona si to vše vysvětlila po svém a úplně špatně.