Lobotomík
Pavel Bušta
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/417477/bmid_lobotomik-BR2-417477.jpg
4
30
30
Po dvou povídkových a dvou básnických sbírkách přichází mladý pražský autor se zbrusu novou prózou na rozhraní moderní pohádky s psychedelickými prvky a dystopické novely. Vypravěč příběhu, jenž si říká Lobotomík, chlapec s hlubokou jizvou na hlavě po prodělané operaci mozku, přebývá v podivném zařízení zvaném Nemříž. Mezi ještě podivnějším osazenstvem ústavu má dva blízké přátele: dívku Darju s poruchou slzných kanálků a červeného pavouka s tmavými slunečními brýlemi jménem Reginald. Jednoho dne důmyslný pavouk Reg zosnuje útěk všech tří přátel z ústavu a začíná nedlouhá, zato dobrodružná a fantaskní cesta za svobodou a poznáním, co vlastně je a co není skutečné. Pavel Bušta se hravostí v popisech alternativní reality pohybuje někde mezi Lewisem Carrollem a Tolkienem, fantazií a humorem jakoby pod vlivem LSD nezapře ani vliv Irvina Welshe.... celý text
Přidat komentář
3,5*
Upřímně nevím, jak tohle zhodnotit, protože jsem žádnou takovou knihu nečetla. Rozhodně smekám před autorovou fantazií a slovotvorbou. Kniha je zvláštní, originální a neotřelá jednohubka.
Ze začátku jsem se malinko ztrácela, ale jakmile jsem pochopila, nevěřila jsem. Neskutečná kniha.
Za mě výborná záležitost. Snová. Surreální. Bizarní. Šílená. Nadějeplná. Depresivní. Křehká. Citová. Citlivá. Smutná. Veselá. Dětská. Barevná. Sice možná v některých ohledech trochu očekávatelná, ale stále příjemná a dobře čitelná.
Už podle obálky a názvu jsem tušila, že kniha nebude jen tak obyčejná. Pokud trpíte nedostatkem fantasie, rozhodně tuto knihu nečtěte. Fantasii totiž budete potřebovat. Bylo to hodně snové, spousta nezvyklých názvů a zajímavé ilustrace - to je asi tak shrnutí pocitů ve třech bodech, ktreré u mě čtení vyvolalo. Jinak jsem Lobotomíkovi fandila, aby našel co hledal a aby se mu v jeho světě líbilo.
Oč je ta novelka kratší, o to znepokojivější. Na povrchu trošku klame svou hravostí, zejména jazykovou, ale obsahuje hned několik témat, nad kterými se dá přemýšlet do nekonečna. Typografickou úpravou lehce odkazuje k prvnímu porevolučnímu vydání Krvavého románu Josefa Váchala. Vážně moc povedená literární bonsaj. Pokud chcete někomu dumavému zamotat hlavu, věnujte mu/jí ji.
Lobotomík je chlapec, který nemá část svého mozku, žije v prapodivném ústavu a má dva přátele – pavouka se slunečními brýlemi a dívku, která pláče vše kromě slz. S jejich pomocí se mohou všichni tři vydat na dobrodružnou cestu. Lobotomík seznamuje čtenáře se svým neobvyklým světem a poutavě a zároveň s lehkým humorem popisuje svou cestu za tím, co mu chybí. Bude jeho hledání úspěšné? A bude to, co nalezne tím, co skutečně hledal a potřebuje? Nejvíce mě zaujala snová představivost a hezké podání tématu přátelství napříč světy. Myslím, že kdyby se Lobo potkal s Malým Princem (A. de Saint-Exupéry), Sofií (Obr Dobr od R.Dahl), Bastianem (Nekonečný příběh od M.Ende) nebo Miem (Mio, můj Mio od A.Lindgren) dobře by si všichni rozuměli a byli by velkými přáteli. Co víc dodat … moc příjemné čtení.
Autorovy další knížky
| 2019 |  Lobotomík |
| 2015 | Sigmundovy můry |
| 2013 | Expres Praha–Radotín |
| 2016 | Jednadvacátý století |
| 2013 | Dvojtváří |
Kniha je napsána hravě a s lehkostí, četla se mi velmi lehce, bohužel mi ale přijde, že je až příliš inspirována mnohem syrovější Vaňkovou Nezahradou - lobotomie, kamarád pavouk, motiv hledání reality a spousta dalších prvků se objevilo i tam. Dílo mi proto vůbec nepřijde originální.