Loď
Jack Williamson
Antihmota: Inverzní typ hmoty, ze které je složena řada meteoritů, komet i asteroidů. Částice antihmoty mají opačný elektrický náboj – jádra záporný a elektrony kladný. Podobá se pozemské hmotě, ale když s ní přijde do styku, opačné náboje se neutralizují a hmota i antihmota se změní v energii. Ve srovnání s touto reakcí je štěpení uranu stejně zanedbatelné jako škrtnutí zápalky. kpt. Paul Anders, Příručka kosmonauta Rick Drake se vrací ze studií na Zemi na rodný asteroid, aby pomohl svému otci ovládnout antihmotu a bojovat s Interplanetou – korporací, která ovládá celou oblast díky svému monopolu na energii. Velmi významná space opera. Neil Barron, Anatomy of Wonder... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1992 , AFSF - Asociace fanoušků science fiction , AFSF - Asociace fanoušků science fictionOriginální název:
Seetee ship, 1950
více info...
Přidat komentář
Když jsem se v anotaci dočetl, že se tato space opera zabývá ovládnutím antihmoty, moje sci-fi srdéčko zaplesalo. I takoví titáni jako Isaac Asimov totiž předpokládali, že v daleké budoucnosti Galaktické říše bude vrcholem techniky atomová energie. Možnost že by někdo v roce 1950 přišel s myšlenkou civilizace založené na anihilaci tedy působila jako zjevení. Bohužel ani Jack Williamson nepřekročil stín své doby. Jeho myšlenka je zpropadeně přízemní - postavit z antihmoty elektrárnu a v ní vyrábět elektřinu štěpením antiuranu. Což je asi tak efektivní využití antihmoty, jako kdyby spálil Alexandrijsou knihovnu a na tom ohni si ohřál párky. Nehledě na to, že je to na provoz stejně bezpečné, jako polít se benzínem a skočit do vroucí sopky. Dobrodružství obalující tuhle mimózní zápletku je hodně fajn, a rád bych si z vesmíru Mandátu přečetl něco dalšího, ale jak říkám, čekal jsem větši vizionářství.
Pokus o spoutání antihmoty, která by poskytla obydleným planetám a především asteroidům dostatek levné energie pro budování infrastruktury a k dalšímu rozvoji. Vysvobození ze závislosti na korporacích, majících monopol na nerostné bohatství jednotlivých světů, by však bezpochyby vedlo i k politickému osamostatnění, vždyť už teď se ozývají hlasy, volající po nezávislosti a revolučním boji. Jack Williamson patří ke spisovatelům, kteří se zásadním způsobem zasadili o popularizaci žánru space opery a román Loď patří k jejím základním kamenům. Samozřejmě rok 1951, kdy dílko vzniklo, je už dnes hluboká minulost a za tu dobu se změnil nejen žánr samotný, ale i spousta dalších věcí. Přesto je příběh novopečeného kosmického inženýra Ricka Drakea stále čtivý a podnětný. Williamson se v něm snaží o vysoce technokratické vyprávění (dnes ve světle vyspělé kybernetiky a učící se umělé inteligence už notně úsměvné, viz třeba periskopy na hvězdných křižnících), dozdobil jej červenou knihovnou, přidal hrátky s časem, nějaké ty záhadné artefakty a idealismus, postavy vybavil energií a nezlomným nadšením (byť poněkud školometského typu), a Loď se mohla vydat na svou podivuhodnou cestu. Při jejím čtení jsem zažíval opravdovou nostalgii...
Nápad je to celkem dobrý a na dobu vzniku i originální, ale z provedení nejsem až tak nadšen. Dialogy jsou zvláštní a umělé (hlavně v první polovině), na autorův styl psaní je třeba si zvyknout a s korekturou si také nikdo moc starostí nedělal. Na druhou stranu, zaujalo mě rozřazení planet podle národnosti (Mars je německý, Jupiter sovětský) a vize, že budoucnost bude patřit korporacím.
Taková podivná záležitost. Kniha popisuje budoucí závody o zkrocení antihmoty, kterýžto námět sám o sobě špatný není, ale vypravěčský styl mě nějak zvlášť nepřesvědčil. Kromě toho mi připadá, že kniha snad ani nemohla projít nějakou korekturou? Množství různých překlepů v celém rozsahu knihy je alarmující.
Williamsova Loď je takový malý, zapomenutý asteroid s nákladem svetry pletoucí babičky, přísedícího děděčka a misky slepených bonbónů pro nás, pro vnoučata.
Svým způsobem milá, naivně napsaná, starosvětská sf za 3 ***
Ale jako sem rád, že jsem si jí přečet, ne, že ne..
Lod' - základ tvoří povídky, které Williamson publikoval pod pseudonymem Will Stewart v Astoundingu v letech 1942 a 1943:
Collision Orbit (Astounding, červenec 1942),
Minus Sign (Astounding, listopad 1942),
Opposite – React! (Astounding, leden a únor 1943).
výborné, opravdu výborné čtení. Četl jsem téměř jedním dechem. Postavy, které konečně autor prokreslil a dodal pestrou charakteristiku. Děj zajímavý, občas trošku předvídatelný a nerovnoměrně dynamický, ale přesto perfektní. Konec Byl excelentní a každá část do sebe zapadla. Cením si i dobře zpracované problematiky ohledně hmoty a antihmoty, i když některé informace o vesmíru byly částečně úsměvné, jako obyvatelé Jupiteru a podobně, ale v době, kdy dílo bylo vydáno si lidstvo mnoho informací neobjevilo.
Pro každého fandu scifi doporučuji 92%
Za dynamiku děje čtyři, to tu knížku vytahuje o stupínek výše. Tématicky je to takové stále to samé - autor sice píše sci-fi, ale vlastně klopýtá v omšelých futuráliích. To samo o sobě mi nějak extra nevadí, když to doplní Něco navíc. A to v Lodi je jen velmi málo, čeho se chytit. Samotná antihmota je technikálie, ale v pozadí fiktivního osidlování vesmíru využita jen velmi povrchně. Takže je to nakonec tak trochu něco jako vesmírná bondovka, akorát bez Bonda, ale zbytek archetypálnosti tam teda rozhodně je. Ale zas docela dobrá, závěrečný časolom tomu dává nějaké volty navíc. Co knize nedává něco navíc je, bohužel, jednoduchost dialogů a celé chování postav, které si jedou svoji linku a i ona romantická vložka je taková nějaká.. neromantická, spíš až k úsměvu. Jako jednohubka hodně ok, ale asi nic víc.