Populární knihy
Nové komentáře u knih Jack Williamson
Loď
„Za dynamiku děje čtyři, to tu knížku vytahuje o stupínek výše. Tématicky je to takové stále to samé - autor sice píše sci-fi, ale vlastně klopýtá v omšelých futuráliích. To samo o sobě mi nějak extra nevadí, když to doplní Něco navíc. A to v Lodi je jen velmi málo, čeho se chytit. Samotná antihmota je technikálie, ale v pozadí fiktivního osidlování vesmíru využita jen velmi povrchně. Takže je to nakonec tak trochu něco jako vesmírná bondovka, akorát bez Bonda, ale zbytek archetypálnosti tam teda rozhodně je. Ale zas docela dobrá, závěrečný časolom tomu dává nějaké volty navíc. Co knize nedává něco navíc je, bohužel, jednoduchost dialogů a celé chování postav, které si jedou svoji linku a i ona romantická vložka je taková nějaká.. neromantická, spíš až k úsměvu. Jako jednohubka hodně ok, ale asi nic víc.“... celý text
— _jukL
Loď
„Když jsem se v anotaci dočetl, že se tato space opera zabývá ovládnutím antihmoty, moje sci-fi srdéčko zaplesalo. I takoví titáni jako Isaac Asimov totiž předpokládali, že v daleké budoucnosti Galaktické říše bude vrcholem techniky atomová energie. Možnost že by někdo v roce 1950 přišel s myšlenkou civilizace založené na anihilaci tedy působila jako zjevení. Bohužel ani Jack Williamson nepřekročil stín své doby. Jeho myšlenka je zpropadeně přízemní - postavit z antihmoty elektrárnu a v ní vyrábět elektřinu štěpením antiuranu. Což je asi tak efektivní využití antihmoty, jako kdyby spálil Alexandrijsou knihovnu a na tom ohni si ohřál párky. Nehledě na to, že je to na provoz stejně bezpečné, jako polít se benzínem a skočit do vroucí sopky. Dobrodružství obalující tuhle mimózní zápletku je hodně fajn, a rád bych si z vesmíru Mandátu přečetl něco dalšího, ale jak říkám, čekal jsem větši vizionářství.“... celý text
— hanak_v_exilu
Loď
„Pokus o spoutání antihmoty, která by poskytla obydleným planetám a především asteroidům dostatek levné energie pro budování infrastruktury a k dalšímu rozvoji. Vysvobození ze závislosti na korporacích, majících monopol na nerostné bohatství jednotlivých světů, by však bezpochyby vedlo i k politickému osamostatnění, vždyť už teď se ozývají hlasy, volající po nezávislosti a revolučním boji. Jack Williamson patří ke spisovatelům, kteří se zásadním způsobem zasadili o popularizaci žánru space opery a román Loď patří k jejím základním kamenům. Samozřejmě rok 1951, kdy dílko vzniklo, je už dnes hluboká minulost a za tu dobu se změnil nejen žánr samotný, ale i spousta dalších věcí. Přesto je příběh novopečeného kosmického inženýra Ricka Drakea stále čtivý a podnětný. Williamson se v něm snaží o vysoce technokratické vyprávění (dnes ve světle vyspělé kybernetiky a učící se umělé inteligence už notně úsměvné, viz třeba periskopy na hvězdných křižnících), dozdobil jej červenou knihovnou, přidal hrátky s časem, nějaké ty záhadné artefakty a idealismus, postavy vybavil energií a nezlomným nadšením (byť poněkud školometského typu), a Loď se mohla vydat na svou podivuhodnou cestu. Při jejím čtení jsem zažíval opravdovou nostalgii...“... celý text
— ludek.n
Bludiště
„Pro eldreny je Hra Ostří a Kamene sport, pro ostatní je školou eldrenského způsobu myšlení a testem způsobilosti připojit se ke galaktickému společenství. Podzemní bludiště plné nástrah, úskoků a pastí prověří adepty v pěti krocích. Začíná se hluboko ve středu Kamene a trať vede vzhůru jeskyněmi zpátky k povrchu planety. Mladíček Benn Dain hájí barvy Země nejen proti eldrenským profesionálům a mimozemským nepřátelům, ale i proti podvodníkům z vlastní krve. Jack Williamson je díky své bezpříkladné, téměř osmdesátileté literární dráze pokládán za nestora sci-fi žánru, ale mám neodbytný pocit, že pro česká vydání nebyla vybrána zrovna jeho vrcholná díla, ale spíše ta z druhého pořadí. Bludiště je navíc zatíženo handicapem, že neznáme jeho předchůdce, román Lifeburst z roku 1984, na který volně navazuje. Každopádně máme před sebou rádoby dobrodružnou soutěž, o jejíchž pravidlech se toho moc nedozvíme a jejíž průběh sledujeme z poněkud vzdálené tribuny, takže spousta, ne-li většina, detailů nám unikne. Mohl to zachránit útok na galaktické společenství, ale i tady nás autor nechal stát za oddělovací přepážkou a do přímého kontaktu s děním nás nepustil. Napínavé momenty tak připomínají týden staré zprávy a celý román zůstal, z mého pohledu, daleko za očekáváním.“... celý text
— ludek.n
Loď
„Nápad je to celkem dobrý a na dobu vzniku i originální, ale z provedení nejsem až tak nadšen. Dialogy jsou zvláštní a umělé (hlavně v první polovině), na autorův styl psaní je třeba si zvyknout a s korekturou si také nikdo moc starostí nedělal. Na druhou stranu, zaujalo mě rozřazení planet podle národnosti (Mars je německý, Jupiter sovětský) a vize, že budoucnost bude patřit korporacím.“... celý text
— PastorMal13
