hanak_v_exilu
komentáře u knih

Ve Střetnutí na Farpointu jsme viděli, jak knižní adaptace seriálových epizod vypadat nemají, a tady naopak vidíme, jak vypadat mají. Jeri Taylor ji napsala ve stejnou dobu, kdy tvořila scénář pro seriálovou předlohu, takže dějová a myšlenková kontinuita je zaručená. Navíc ji obohatila rozvinutím vedlejších charakterů, což má hned dvě výhody. Děj je nejen živější a barevnější, ale také tím nenarušila kánon, protože žádná z vedlejších postav už se v seriálu neobjevila. Klingonský kapitán K'Vada se naštěstí vrátil v druhé knížce série IKS Gorkon. Je to dobře, protože i když jsem ho v seriálové verzi neměl rád, v knižní je sympaťák.


Filmová adaptace je bez debat nejlepší díl série - především díky schopnostem Alfonso Cuaróna, jenže o knižní předloze to až tak úplně neplatí. Joanne Rowling se znovu vrátila k seznamování s okolím, když k Bradavicím přilepila kouzelné městečko Prasinky, což zabralo zbytečně velkou část děje. Naštěstí ho neopřela jen o ně, ale přivedla několik skvěle napsaných postav a vymyslela zamotané dobrodružství obklopující jednu starou tragickou událost. Bohužel děj není tak napínavý jako pátrání po tajemné komnatě, protože Harryho přátelé ani nic objasnit nechtějí. K závěrečné konfrontaci se dostali omylem, zakončili ji přinejlepším rozpačitě, a ve skutečnosti téměř ničeho nedosáhli. Kdo si užívá objevování reálií kouzelnického světa, tak bude knížky nadšený a z filmu asi trochu zklamný. Mně mnohem víc sedl tajuplný a slušně vygradovaný příběh z druhého dílu, takže to mám naopak.


Knížka se sice holedbá, že se dá hrát nejen jako rozšíření dvou předchozích dílů, ale i jako samostatný příběh, jenže už ze samotné koncepce je jasné, že ta druhá varianta je jen doplňková. Smyslem dobrodružství je očividně zotavení po událostech ve světě bdících - nebo další pochroumání, pokud nebudou kostky přát. Po absolvování několika vysilujících soubojů totiž čeká hlavní konfrontace, která se dá ukončit několika způsoby. Ten správný přináší výhodu v dalším postupu v Carcose a Dagonovi. Protože se očekává, že budete příběh procházet několikrát dokola, je dost krátký a může být velice přímočarý. Z tohoto důvodu, a také proto, že už se nemůže pochlubit hutnou atmosférou známou z předchozí části série, je to nejslabší díl trilogie.


Dělat románové přepisy seriálů nebo filmů je nevděčná práce, protože se po spisovateli chce, aby potlačil svou invenci a otrocky převyprávěl známý děj. Pokud se od něho odkloní, je mu to nerudnými čtenáři omláceno o hlavu. O překvapivých zvratech si může nechat jen zdát a realizovat se může jen ve vnitřních úvahách hlavních postav, nebo v hlubším vykreslení těch vedlejších. David Gerrold se nijak nesnažil, přetlumočil co bylo potřeba a nic nového nepřidal. Na jednu stranu je to dobře, na tu druhou mě zamrzelo, jak sterilní čtení to bylo.


Tohle byl jediný díl, který mě nudil. Dokonce i ta utahaná Bouře mečů mě bavila víc, protože se v ní pořád něco dělo, a autor dával najevo, že příběh někam povede. V Tanci s draky ale příběh přešlapoval na místě a R. R. Martin zoufale šlapal vodu. Nejvíc je to vidět u Daenerys Targaryen, která se snaží podmanit si město na kterém ji nezáleží, pak se nechá unést drakem, protože o politice už se toho víc napsat nedá, a nakonec se pokouší vrátit zpátky do civilizace na vlastní pěst, protože to zabere víc stránek, než kdyby ji někdo našel a zachránil. Pátý díl eliminoval několik vedlejších postav, lehce popostrčil několik hlavních a ty stěžejní okecával. Všeobecně se předpokládá, že po tomhle dílu autora postihl hluboký tvůrčí blok. Podle mě přišel už během psaní pětky. Dokončil ji na sílu, což je zřetelně vidět, protože z textu bolestně čiší, že má promyšlené jen osudy Johna Sněha a Cersei. Teď už si nemyslím, že se někdy dočkáme šestky a sedmičky. Dokonce i pětku napsal se sebezapřením.


Druhý díl mi sedl mnohem víc ne první, protože kniha už nehází na čtenáře náhodná fakta z kouzelnického světa, ale vypráví pečlivě vystavěný příběh, který tentokrát odpovídá věku postav. Ty se vyprofilovaly, takže je mnohem snažší najít si k nim cestu, nebo je naopak nesnášet. Přibylo i pár nových, z nichž nejlepší je bez debat Zlatoslav Lockhart. V knize je skvělý a v audioknížce je vynikající. Pár výtek by se pořád ještě našlo, ale v porovnání s Kamenem mudrců jsou to jen triviality. Jedna věc je ovšem pořád divná - nechápu jak se dokážou děti z kouzelnických rodin narodit, vyrůstat a dospět, aniž by pochopili cokoliv z okolního nekouzelnického světa. Větší průnik s majoritní společností mají i ultraortodoxní migranti z Afgánistánu.


Pošťák se trochu podobá Chvalozpěvu na Leibowitze od Waltera Millera. Ani jedna z těch knih tu není nijak zvlášť dobře hodnocená, což je u Chvalozpěvu nepochopitelné nedocenění jeho kvalit a Pošťáka škoda. David Brin totiž napsal skvělé postapo, v němž vykreslil funkční svět a našel si čas i na přemýšlivější momenty. Děj je vyprávěn z pohledu osamoceného poutníka, který si ještě udržuje ideály civilizovaného života, v minulosti smeteného válečnou křečí, hladomorem a rozkladem společnosti. Občas je mu to na škodu, protože v tomhle světě přežívají jen ti silní, jenže hluboko uvnitř možná lidé stále ještě doufají, že se staré časy vrátí. Pošťák by mohl být ten, kdo jim dodá odvahu pro tento návrat něco udělat.


Promyšlenější, učesanější a zároveň podstatně těžší než první díl volné série. Respektive bych se vůbec nedivil, kdyby tahle trilogie vyšla jako ucelený příběh, protože se knihy navzájem doplňují. Děj se posunul o pár let do budoucnosti, ale úkol zůstal stejný - zastavit zvrácený rituál hrozící rozpoutat celoplanetární kataklysma. Úkol není úplně jednoduchý, protože nástrahy jsou těžší, než se zdá. Po potupném rozsápání netvorem jsem se v dalším pokusu soustředil na sílu, jenže jsem postupně zešílel a skončil s mozkem ve sklenici. Přílišný důraz na vůli se také nevyplácí, protože je nutné absolvovat minimálně dva tuhé souboje. O variantě že bych neměl talisman z minulého dílu, ani neuvažuji - to by mě zachránilo jen abnormální štěstí s kostkami. Líbila se mi tradičně pochmurná atmosféra a příběh, který mě tentokrát různými povídkami protáhl tak přirozeně, že pokud bych je neznal, přechodů bych si ani nevšiml. Plus dávám za logickou hádanku, která jde vyřešit i bez jediné nápovědy.


Rozumím všeobecné oblibě série, jenže já mám s prvním dílem pár zásadních problémů. Tak předně je příběh špatně vymyšlený. Harry Potter a jeho parta jsou jedenáctileté děti, ale přesto čelí situacím, které by semlely i připraveného dospělého. Překážky v cestě za kamenem mudrců mají zastavit kouzelnickou špičku, jenže je překonají žáci prvního ročníku, kteří sotva zvládli základy magie. Přidejte k tomu fakt, že jsou neustále v ohrožení života a získáte dobrodružství, které není ani tak temné, jako spíš nesmyslné. Ve výtkách by se dalo plynule pokračovat. Famfrfpál je hloupě vymyšlený sport, ve kterém je šest hráčů ze sedmi jen do počtu a ten poslední létá mimo dohled diváků, aby jim pak jen řekl, že vyhrál. Bodování ve školním poháru je spravedlivé jako volby v Iránu a samotná budova školy v Bradavicích by se svými pastmi a zákoutími pravděpodobně zvládla zredukovat počet žáků ze čtyř kolejí na jednu. Neskrývané pohrdání k obyčejným nekouzelným lidem, které čiší z textu čiší všude možně, je snad lepší ignorovat, protože jinak by se mi musely ty zamýšleně sympatické postavy znechutit. Autorka píše poutavě, takže jsem se rád začetl, ale stejně mě spousta reálií zlobila.


Víc mi sedne Kulhánkova neodolatelná braková atmosféra, Kotletova schopnost budovat napětí a vytvářet silné postavy, nebo precizní akce a postupně odkrývané tajemství v příbězích Roberta Fabiana. Jakub Hoza si jede svůj styl, plný úchyláren, nechutností a přepálené nadsázky. Na začátku jsem se trochu ošíval, ale nakonec mě dostala představa militarizovaného Česka pod vládou tvrdé ruky, které vypadá jako horoucí vize radikálnějších štamgastů z přerovské restaurace Haná. Žít bych tam nechtěl, ale číst si o tom je zábava.


I když anotace téměř každé povídky slibuje humoristickou fantasy (nebo sci-fi), tak jsem se téměř nezasmál. Tyhle povídky jsou spíš nápadité, než vtipné.
40 % Divadlo krutosti - tohle je asi nejméně vtipná věc a nejfádnější věc, kterou jsem kdy od Terryho Pratchetta četl. Je to o to větší škoda, že v ní vystupují členové Noční hlídky.
70 % Jak by byl Nuth býval využil svého umění na Gnoly - je z toho cítit věk a nevytříbenost mladého žánru. Literární kvalita ovšem vytáhla dojem nahoru.
70 % V Pekle není lític - to co jsem napsal o předchozí povídce, bych sem mohl zkopírovat. Je to odlehčená zábavná hříčka, která nekomplikovaně plyne a nekomplikovaně skončí.
80 % Harmonizátor - prý jde o první zfilmovanou vtipnou sci-fi povídku. Já jsem se docela pobavil, i když děj je spíš zajímavý, než vyloženě směšný. Film se jmenuje The Twonky. Je víc posunutý do komedie, což dojmu jednoznačně škodí.
70 % Značná moc - další z dřevních povídek z níž čiší pulpová přímočarost a brakovost. Ocenil jsem syrový, ale logický konec.
90 % Udělátko - netypický Bradbury, respektive jak se to vezme. Děj je docela drsný a prolíná se jim atmosféra beznadějnosti, ale jsou tu i skoro hravé a úsměvné pasáže. Nechybí tradičně silný závěr.
90 % Ne v této vazbě - (ne)typický Philip K. Dick. Ocenil jsem chytrý námět, který se nezastavil tam, kde fantazie jiných autorů zpravidla končí.
70 % Pravidlo jmen - odlehčené fantasy s čaroději, draky a nezbytným pokladem. Je to krátké a proto zábavné.
80 % Bájné zvíře - zaujala mě bezútěšná atmosféra sterilně čisté dystopie, i téměř pohádkový konec. Námět je ovšem na hlavu.
70 % Dobrodružství se skleněným těžítkem - další archaická záležitost, které ovšem věk spíš prospěl. Takové snové cesty do vzdálených světů mám rád.
40 % Záležitosti v Poictesme - povídka je sočástí rozvětvené série - v angličtině existuje víc než tucet děl různých zaměření. Tahle ochutnávka mě k přečtení rozhodně nanalákala.
40 % Prsten Hanse Carvela - krátká, lascivní hríčka, která není ani vtipná, ani zapamatovatelná.
40 % Návnada - krátká, lascivní hríčka, která není ani vtipná, ani zapamatovatelná. To že jsem se neobtěžoval napsat nic nového, asi význam povídky dostatečně přibližuje.
80 % Bez bázně a hany - rytíž z doby krále Artuše cestuje časem na americký Středozápad. Tenhle příběh má styl ranných filmů Guy Ritchieho.
60 % Ubohý bojovníčku - další cesta časem, tentokrát na lov dinosaurů. Nebylo to dobré, nebylo to směšné.
40 % Podivné pravěké ptáče - prý součást proslavené humoristické fantasy, která je sice zajímavá zasazením do alternativní verze Rakouska-Uherska, ale už ničím jiným.
70 % Mladý Zafod hraje na jistotu - solidní příspěvek do stopařské pentalogie o třech dílech, respektive hexalogie, který rozšiřuje mytologii týkající se zničení planety Země.
70 % Divocí oslové pekelní - H.G. Wells píše humoristickou fantasy o Peklu. Směšné to moc není, ale zajímavé určitě.
30 % Ministrující andělé - někdo bude mít problém s tím, že C.S. Lewis tu obhajuje křesťanskou morálku. Já mám problém s tím, že je děj nudný, nezajímavý a zmatený.
70 % Gnurrové vylésli ze všéch škfír - válečná povídka psaná německým přízvukem, kombinovaným s moravským nářečím sesbíraným všude možně. Díky tomu ale vtipná není - spíš naopak. Autor naštěstí píše poutavě a jeho fantazie dokáže pobavit.
60 % Létající talíř kapitána Wyxtpthlla - na to če to psal A.C. Clarke, tak je to trochu slabší, ale tahle povídka o prvním kontaktu nadšených mimozemšťanů a netečných lidí není vůbec špatná.
100 % Playboy a slizký bůh - tuhle podívku jsem četl pod názvem Co je ta věc jménem láska ve sbírce nejlepších sci-fi z roku 1961. Patří tam právem, a byla by ozdobou každé sbírky.
70 % V mém stroji času je vlk - cesta časem do paralelní reality, v níž se člověk nevyvinul z opice, ale z vlka. Námět je brakový, ale závěr bezútěšný.
60 % B-1-TC-1-NEB-1-T - syrová, nebo hravá povídka, to podle míry cynismu čtenáře a jeho obliby Kurta Vonneguta. Pointu akceptovat dokážu - a nejsem si úplně jistý, co to o mně vypovídá.


Je to jen útlá knížečka, která ovšem navzdory plytkosti příběhu vybudovala a udržela pochmurnou lovecraftovskou atmosféru. Postupně mě protáhla dějem tří povídek, přičemž v ideálním průchodu se dá jedné vyhnout a o tu druhou sotva zavadit - počet odkazů si někde musel vybrat svou daň. Oceňuji nápad se sněním a šílenstvím, a také myšlenkovou a fyzickou provázanost s dalšími díly. Pro začátečníky s gamebooky je to asi dobrý vstupní bod do žánru, už jen pro vlídnou obtížnost a pro fanoušky mistra je to nejspíš povinnost, ale ostatním bych doporučil přidat trochu peněz a koupit raději Dům na strážném vrchu - jestli chcete zůstat u podobného námětu.


Od téhle knížky jsem dostal více než jsem čekal, i méně než jsem čekal. Pozitivní zprávou je čtivost a schopnost autora objevovat pestrost světa. Kapuscinski cestuje po Sovětském svazu, a tam kde by jiní viděli šeď, bídu a nesvobodu, on vidí výjimečné povahy a osudy. Ta negativní zpráva je zaujatost. Od Poláka - zvlášť s takovým zážitkem se odstup nedá očekávat, ale přesto mě trochu zlobilo, že v okrajových částech Sovětského svazu, tedy tam kde dodnes zuří etnické konflikty, korupce a chudoba, nalézá podnikavé a svobodomyslné ryzí charaktery, ale v centrálních oblastech vidí jen útlak, vyprázdněné životy a drtivou moc věčného ruského státu.


Působilo to jako takového povídání o motivech a náladách panujících v zázemí bojujících armád a v hlavách politických špiček, než jako seriózní vědecká práce. Autor většinou jen klouže po povrchu a ono morální dilema sotva načrtne, než aby ho probral do hloubky. Vzhledem k šíři tématu to nejspíš ani není možné, ale stejně mě to mrzelo. Silnou stránkou knížky je čtivost, slabinou je naopak nekonzistence tvrzeného. Kupříkladu v kapitole pojednávající mimo jiné o možnosti bombardování německých vyhlazovacích táborů, autor předestřel několik důvodů, proč to bylo mimo možnosti Royal Air Force, aby pak vyslovil doměnku, že vina ja na Sovětském svazu, protože to měl do Osvětimi mnohem blíž, ale o bombardování se ani nepokusil. O kapitolu později ovšem správně uvádí, že Sovětský svaz žádné strategické bombardérdovací perutě neměl, takže takový nálet nikdy provést nemohl. Takových nesouladů jsem našel víc, a často se týkaly japonského přístupu k boji. Několik témat které by stálo za to probrat - například rozdílný přístup vojáků Rudé armády k obyvatelům osvobozených / dobytých území, osud Korejců pod japonskou okupací, případně motivace příslušníků jednotek Wehrmachtu sestavených z obyvatel podrobených států, autor bohužel opominul.


Kniha má zbytečně skandální název, kvůli kterému čtenáři očekávají něco mezi ilegálním dokumentem kolujícím mezi odbojovými skupinami a téměř magickou formulí, kterou stačí slovo od slova následovat, aby byl úspěch převratu zaručen. Ve skutečnosti to není nic víc, než čtivý akademický text. Pokud chcete provést úspěšnou revoluci, musíte se inspirovat u lidí, kteří ji doopravdy provedli. Znamená to tedy ponořit se do bahna a číst si o Klementu Gottwaldovi, nebo třeba Augusto Pinochetovi. Alternativně si můžete přečíst knihu Fredericka Forsytha Ikona. Pojednává o britské tajné operaci s cílem odstranit ruského nepohodlného politika a nahradit ho přijatelnější alternativou.


Tahle knížka je kombinací zážitků autora a příběhů které se mohly, ale nemusely stát. Je jim společná prchavá pohádková atmosféra nadpřirozených bytostí, inteligentních zvířat a boje dobra se zlem. Zaujalo mě idylické vyprávění Chlapec a lev, téměř bradburyovská Řeka hrůzy, strašidelné Hadí kouzlo a hororové Siafú - rudí mravenci. Z toho posledního jsem měl jako dítě těžké spaní. Tyhle povídky, které spojuje i autorův nepřehlédnutelný stesk po divoké koloniální Africe, v čase jeho vyprávění zvolna mizící ve prospěch čerstvě vzniklých nezávislých států, propadajících se do chaosu nově ustanovených diktatur, v sobě mají zvláštní kouzelnou přitažlivost. Skoro by se mi taky zachtělo všechno opustit a jen se tak toulat. Jenže svět který Vratislav Richter tolik miloval, je už dávno pryč.


Je to útlá sbírka vesměs krátkých povídek, které částečně spojuje téma závěrečného zvratu a mrazivé pointy. Rozhodně to platí pro šest z prvních sedmi. Potom už to platí méně, čímž tahle antologie ztratila její jediný trumf.
80 % Začarovaná vesnice - jak je pro A. E. van Vogta typické, tak z toho čiší pulpová naivita a zbrklé řešení situací. Také to ovšem oplývá slušnou atmosférou a čtivostí.
70 % Žlutá pilulka - kdyby byl děj méně prostoduchý a závěr víc rafinovaný, byl bych mnohem spokojenější, protože tenhle námět měl potenciál.
40 % Mouchy - tuhle povídku jsem už četl v několika sbírkách, a v žádné mě nenadchla. Do téhle se navíc vůbec nehodí.
70 % Válka s roboty - vzhledem k předchozím povídkám jsem zvrat očekával, ale i tak jsem si ho užil. Líbila se mi syrová atmosféra.
90 % Cesta na Mindalu - tahle povídka má téměř všechny propriety pro které mám slabost - dávno padlé říše, epickou rozmáchlost, starobylé artefakty, chytrou myšlenku i ambivalentní závěr.
80 % Osudové sušenky - zábavná hříčka která vystačila přesně na ten krátký rozsah, který ji autor dal.
60 % Pentagonální vztahy - jak už sám zjistil i Karel Janeček, netradiční formy vztahu a tolerované mnohoženství ke štěstí a stabilitě nevedou.
40 % - Den v Mallword - jalová povídka, která se zbytečně rozmáchla, aby na konci nic neřekla.
50 % Poslední zemětřesení - tomuhle chyběly ambice, myšlenka i emoce.
50 % V králičí noře - idea dobyvačné rasy obdařené takovým handicapem je sice zajímavá, ale vcelku promrhaná.
40 % Dobrá zpráva z Vatikánu - stane se papežem robot? Ať už ano, nebo ne, nikam to nevede.
80 % Jako bájný Fénix - pulpová povídka o vzpouře mrtvé rasy. Je to naivní, je to zkratkovité, je to nelogické, ale je to zábavné.
60 % Když jsou hosté v domě - netradiční invaze nových obyvatel planety, která by byla působivější jako komiks na pět obrázků.
50 % Pokrytci - atmosférou a vykreslením postav je to nadprůměr, myšlenkou a závěrem podprůměr. Volbu názvu jsem nepochopil.
40 % Srdce Technopopu - tady volbu názvu naopak chápu velmi, ale povídka mi přišla prázdná a plytká.


Ani nevím proč jsem od Giovanniho Sartoriho čekal progresivní názory. Jeho kniha je ale překvapivě realistická a nazývá věci pravými jmény. Multikulturalismus totiž není bezbřehá tolerance, ale naopak distancující postoj, který ani nepřipouští možnost opravdového splynutí odlišných kultur. Příznivci multikulturalismu rádi navštíví etnické obchody, dají si exotická jídla a koupí si hedvábné dečky. Pak o svých zážitcích napíšou na instagram, spokojení sami se sebou a opojení hřejivým pocitem své humanity. Ani je nenapadne, že kulisy jejich povyražení tvoří lidé žijící své vlastní životy a zaujímají své vlastní postoje. S těmito postoji se musí potýkat jejich sousedé, kteří je ovšem vnímají jako překážku soužití. Tedy ti, kteří v cizincích vidí konkurenty na pracovním trhu, ve vdělávacím systému a v sociálním síti. Není tedy divu, že v historii zpravidla skončilo potýkání odlišných kultur občanskou válkou, nebo etickou čistkou.


Kdo viděl jen seriál, bude z tohohle dílu hodně zmatený. Sled událostí šel totiž jiným směrem a vyprávění si všímá jen poloviny postav. Z těch hlavních je tu Sansa, Arya, Jaime, Cersei, Samwell, Brienne a několik nových. Tedy ti kteří zůstali v Západozemí a nejsou na Severu. Tolkien kdysi vyřešil problém souběhu událostí stejně - totiž postupným vyprávěním, ale kinematografická verze Hry o trůny a Pána prstenů zvolila přesně opačný postup - tedy paralelní vyprávění. Nevadí mi ani jedna forma, ale pro přehlednost je lepší ta filmová (seriálová). Co se postav týče, tak autor ukázal svou nesmlouvavost. Cersei se vidí jako plnohodnotná náhrada Tywina Lanistera, jenže v přicházejících krizích kupí chybu za chybou a zvesela kráčí ke kraji útesu, Brienne její umanutá čest dostala do bezvýchodné situace a děj v Dorne postupuje podobným směrem. Osud většiny postav končí twistem, takže je dvojnásobná škoda, že se navazujícího dílu možná nikdy nedočkáme.


Je to velmi čtivě napsané, ale trochu jalové. V době vydání knihy se totiž sociálně demokratické strany pomalu měnily na progresivistické, se vším co k tomu patří, takže autorovo naléhání nemohlo najít svého adresáta - zájem levicových politiků totiž ležel úplně někde jinde. ČSSD začala svou dlouhou cestu k progresivismu a tedy politické sebevraždě v roce 2013 vyštváním vnitrostranické opozice po Lánském puči, francouzská Socialistická strana zkolabovala zhruba ve stejné době, německá SPD odvrhla své tradiční voliče o pár let dříve a britská Strana práce ztratila jejich důvěru v roce 2010. Kniha sice vyšla už v roce 2011, ale takový bystrý myslitel jakým Tony Judt bezpochyby byl, by měl ten trend vidět. V USA byl totiž jasný minimálně od prvního mandátu Baracka Obamy. Takže s autorovými tezemi bych sice mohl souhlasit, nebo je alespoň brát jako příspěvek do debaty, jenže svět se posunul. Dnešní levicové strany prosazují Zelený úděl, ESG, migraci, "nerůst" a rozdrobení společnosti na titěrné menšiny. Problémy nižší střední třídy a dělnické vrstvy je vůbec nezajímají, a nemají tudíž žádnou touhu pracovat na zvýšení jejich životní úrovně.
