hanak_v_exilu komentáře u knih

Doba pokročila a na planetu Krišna už nemíří jen dobrodruzi a lidé žijící na hraně zákona, ale i renomované cestovní kanceláře nabízející exotické zážitky. Vše je pečlivě naplánované a bezpečné. Alespoň tak to popisují firemní brožury. Jenže planeta je pořád polodivoká, domorodci mají sklony k násilí a průměrný turista má pudu sebezáchovy asi jako pár dní staré štěně a polovinu jeho sebeovládání, takže se neustále dostává do problémů. Fergus Reith se bude muset pořádně zapotit aby přežil nejen on, ale i jeho svěřenci. Zdá se, každý pozemšťan který přicestuje na tuhle divotvornou planetu, v sobě najde hrdinu a neodolatelného svůdce žen. V zásadě s tím nemám problém, protože dobrodružství, i když je čím dál nepravděpodobnější, je pořád zábavné.

1 31.01.2024

Druhé dobrodružství na planetě Krišna je na na první pohled variací toho minulého. Dva loajální zaměstnanci se vydávají na výpravu za ztraceným generálním ředitelem, která jednomu z nich změní život. L. Sprague de Camp popustil uzdu fantazie a zavedl postavy na ještě neobvyklejší místa a nechal je prožít ještě větší dobrodružství. Ani tady nechybí udatní muži, svůdné ženy a boje na život a na smrt. Hrdinou se stává i ten, který by to od sebe nikdy nečekal. Ruka Zeina je snad ještě větší brak než Královna Zamby, a ději to rozhodně prospělo. Tohle vyprávění má šmrnc, nápaditost a zvlášť v druhé polovině velmi slušné tempo.

1 31.01.2024

Pamatuju si že jsem si ve svých dětských letech tuhle knížku půjčil z knihovny (a ztratil ji), ale napamatuju si, že bych ji kdy otevřel. Je to škoda, protože tohle je přesně ten typ bezstarostného dobrodružného příběhu, který by mi tehdy určitě učaroval. Brakový, ale zvláštním způsobem pohádkový styl Sprague de Campa na mě zapůsobil i dnes. Přirovnal bych ho k Edgaru Rice Burroughsovi - a s tímhle názorem určitě nejsem originální, jen jsou jeho hrdinové pragmatičtější, příběhy přízemnější a okolní svět realističtější - jestli se dá o realismu mluvit u příběhu, ve kterém jsou lepé děvy, proradní bídáci, udatní rekové a Brazílie dominantní světová supervelmoc.

2 03.01.2024

Když jsem se v anotaci dočetl, že se tato space opera zabývá ovládnutím antihmoty, moje sci-fi srdéčko zaplesalo. I takoví titáni jako Isaac Asimov totiž předpokládali, že v daleké budoucnosti Galaktické říše bude vrcholem techniky atomová energie. Možnost že by někdo v roce 1950 přišel s myšlenkou civilizace založené na anihilaci tedy působila jako zjevení. Bohužel ani Jack Williamson nepřekročil stín své doby. Jeho myšlenka je zpropadeně přízemní - postavit z antihmoty elektrárnu a v ní vyrábět elektřinu štěpením antiuranu. Což je asi tak efektivní využití antihmoty, jako kdyby spálil Alexandrijsou knihovnu a na tom ohni si ohřál párky. Nehledě na to, že je to na provoz stejně bezpečné, jako polít se benzínem a skočit do vroucí sopky. Dobrodružství obalující tuhle mimózní zápletku je hodně fajn, a rád bych si z vesmíru Mandátu přečetl něco dalšího, ale jak říkám, čekal jsem větši vizionářství.

2 22.12.2023

Klasické dobrodružství Kirkovy posádky, které by mezi seriálovými epizodami nijak nevyčnívalo - což je ovšem pozitivum. Příběh ničím nepřekvapí. Děj k němuž vše směřovalo se opravdu udál, a řešení problému které se nabízelo, bylo opravdu použito. Protože je to knižní příběh, tak si mohl dovolit dvojí luxus v podobě exotické planety a kosmické bitvy, což by televizní rozpočet nikdy nezaplatil. Knížku jsem četl v angličtině, a musím říct, že Scotty je v mluvené formě srozumitelný, ale v psané formě je to děs běs.

09.12.2023

Autor sám napsal, že pojal svou studii jako utopii - konkrétně zmínil inspiraci Slunečním státem Tommaso Campanelly. Příměr je trefný, protože stejně jako Campanella popsal celou civilizaci na ploše jednoho města, popsal Kotkin všechny neduhy a přednosti Sovětského svazu na ploše Magnitogorsku. Z některých neduh mi nebylo dobře po těle, protože plýtvání, nedůslednost, neschopnost a krutá lhostejnost jsou všeobjímající a zřejmě nevykořenitelné. Autor ovšem vidí i ty přednosti, takže postupně dokazuje, že postavit v ledové pustině moderní průmyslovou zónu a navazující město je impozantní počin, který přinesl i mnoho dobrého. Často se totiž zapomíná, že bolševici provedli úspěšnou revoluci a vyhráli následnou občanskou válku především díky tomu, že byli podstatně organizačně schopnější než konkurenční frakce. Text je proto zvláštní směsicí kritiky, pochopení, snahy hledat to dobré a úspěšnější snahy odkrývat nedostatky. Výsledkem je brilantní kniha která nehledá senzaci za každou cenu, ale ani neopakuje stokrát řečené.

5 07.12.2023

Ke knize mám jednu výtku a jeden povzdech. Je škoda že se neprosadila delší verze, protože některé série nebo žánry by si zasloužily víc prostoru. Výtka se týká neustálého omílání informace, že je určitý film "kontroverzní" nebo "problémový", protože obsahuje dnes nepřijatelné "stereotypy", nebo "narativy". Občas jsem měl pocit, že čtu komentáře z twitteru. Chápu že zmínit to v úvodu knihy nezaškodí, ale když se to opakuje u jednotlivých filmů, tak to působí, že má autor potřebu existenci konkrétního díla omlouvat. Oba tyto (částečně subjektivní) neduhy kompenzuje hromada zasvěcených informací a fantastický obrazový doprovod. Některé fotky jsou překvapivě syrové, nebo naopak vyloženě lahůdkové.

4 07.12.2023

Je to tak nějak mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Námětem, postavami a vypravěčským talentem autora spíš na čtyři, ale zvraty, logikou a především připitomělým závěrem spíš na tři. Autor do děje narouboval Obi-Wana Kenobiho a Anakina Skywalkera, bez nichž by se příběh v klidu obešel, a aby toho dosáhl, obětoval tomu polovinu rozsahu knihy. Další čtvrtinu stránek věnoval představování admirála Thrawna - a tahle investice se bohatě vyplatila. Ten zbytek je diskutabilní. Pokusy dodatečně zaplnit bílá místa ve vytvořeném světě většinou nebývají úplně povedené, protože jim schází hladkost a nenucenost organicky vytvořeného příběhu. Seznam toho co se musí stát a toho co se musí vysvětlit je tak svazující, že tím trpí jak příběh, tak čtenář. Timothy Zahn proti tomu bojoval statečně, ale některé bitvy se vyhrát nedají.

1 25.11.2023

Bez debat nejčtivější a nejnapínavější díl trilogie. Ta si prošla fází pastiše na Verneovku, přes pavědeckou báchorku a objevitelský román, aby nakonec zakotvila u pravověrného dobrodružného sci-fi. Poslední rovina autorovi sedí nejvíc, a i když jím představený svět není příliš bohatý, ani chytlavě vymyšlený, popis událostí deníkovou formou jim dodává na naléhavosti i atmosféře. Škoda že po letech nepřibyl čtvrtý díl, o výpravě až tam, k vnějším planetám.

2 21.10.2023

O předmluvu se postaral Tomáš Klvaňa, který s netolerancí sobě vlastní odsoudil všechny politiky s nimiž nesouhlasí, aby nakonec vyzýval k něčemu, před čímž kniha naopak důrazně varuje. Autor psal svůj román v roce 1935, ale kouzlem nechtěného jeho budoucí diktátor nalákal svůj budoucí utlačovaný lid na politický program, který je v kurzu i dnes - cenzura, základní nepodmíněný příjem a "demokratizace majetku". Výběr je pochopitelně bohatší, ale sdělení je jasné - nenechte se omámit lacinými řešeními, a nevěřte politikům jenom proto, že jsou z vaší oblíbené strany. Přemýšlejte, nebuďte jako Klvaňa.

2 21.10.2023

Z hodnocení to tak nevypadá, ale s knížkou jsem měl dva zásadní problémy. První polovina je tak chytlavě napsaná a obdařená takovou podmanivou letní atmosférou, že bych ocenil kdyby se autor na horor vykašlal, a rozepsal se o dalších prázdninových dobrodružstvích. Ta druhá polovina je tak drsná, krutá a přeplněná ohromujícím zlem, až jsem nevěřil, že by se tohle všechno mohlo stát v poklidném městečku, a kromě party dětí by si toho nikdo nevšiml. Samostatně jsou obě části knihy výborné, ale dohromady moc neladí. Stephen King si tenhle přechod pohlídal mnohem dovedněji.

8 21.10.2023

Líbilo se mi s jakou dovedností autor načrtl svět budoucnosti, jen aby do něho elegantně narouboval námořní bitvy vedené v tradičním stylu. Je vidět že je má František Novotný v krvi, takže i když hází technické termíny, nezpomaluje tím tempo a neředí napětí. Kam se na něho hrabe Jan Kotouč se svou sérií Nad Českými zeměmi slunce nezapadá. Zbytek textu takovou údernost nemá, ale nikdo po něm nemůže chtít, aby se v pěchotních pasážích vyrovnal laťce nastavené Robertem Fabianem, a v cynismu soupeřil s Leošem Kyšou. Z toho chytlavě vymyšleného světa bych si rád přečetl něco víc. V celkovém obrazu může být fantaskní, ale v jednotlivostech je až nepříjemně pravděpodobný.

7 25.08.2023

Azhareida je zvláštní slepenec vědecké sci-fi a braku. Papírově to k sobě moc nesedí, a děj opravdu občas drhne. Některé pasáže jsou příliš "odborné" a zbytečně zpomalují tempo, a některé naopak svou přímočarostí a syrovostí nepůsobí "seriózně". Ale autor má na astrobiologii vzdělání a na psaní talent, takže i když se obě části musely navzájem podpírat, vcelku suverénně si dokráčely pro plný počet bodů. Nejsou to Fabiánovi Mariňáci, ani Weinbaumova Odyssea na Marsu, ale je to skvělá kombinace obou přístupů. Název evokuje, že kniha bude součástí větší série, a já bych byl jen rád. Klidně by se další díl mohl odehrávat v jiné hvězdné soustavě, na ještě exotičtější planetě.

5 18.08.2023

U předchozího dílu jsem napsal, že 2001 pokračování nepotřebuje a zároveň potřebuje. Třetí díl už je ale vyloženě navíc. Původní příběh byl dořečen, vysvětlení bylo poskytnuto, takže už není o čem vyprávět. A. C. Clarke si to ovšem nemyslel, takže se po šesti letech k Jupiteru vrátil. Aby měl dostatečnou záminku, vymyslel zápletku o zřejmě nevykořenitelných charakteristikách člověka - o fascinaci tajemstvím a o fascinaci majetkem. Není to špatný příběh, ale od filosofického, skoro až teologického prvního dílu, a do psychologie a sociologie laděného druhého dílu je to přece jen úkrok stranou a pokles v kvalitě.

6 18.08.2023

Trochu jsem se obával, že Jiří Dobrylovský odvede bohatému vesmíru stvořenému Isaacem Asimovem stejnou medvědí službu, jakou udělal foglarovkám Jaroslav Velinský svým "pátým dílem" Stínadelské trilogie. Bál jsem se zbytečně. Autor přistoupil k příběhu s citem a s respektem. Protože nemohl použít jména postav, snažil se zachovat alespoň ducha knih. Povedlo se mu to na lepší dvojku. Kvalit Nadace příběh pochopitelně nedosahuje, ale ostudu jí rozhodně nedělá. Dokonce si myslím, že je do této ságy naroubovaný věrohodněji, než všechny spin-offy, sequely, prequely a sidequely od Briana Herberta vlámané do světa pečlivě vystavěného jeho otcem.

2 18.08.2023

Z druhého dílu osmidílné série jsme skončili rovnou na ten poslední. Je to škoda, protože se toho nejen hodně vynechalo, ale také se podle anotací zdá, že tenhle díl vyfasoval nejfádnější zápletku. Naštěstí je čtivě napsaný a osídlený plastickými charaktery. Děj rychle odsýpá a kmitá mezi třemi liniemi, z nichž ani jedna není výplňová. Proto mi na konci vůbec nevadilo, že se všechno vyřešilo až příliš poklidně. Diplomacie a špionážní akce jsem si ovšem užil vrchovatě.

2 18.08.2023

Je to zábavné, svižné a chlípné. Leoš Kyša trochu odbočil ze svého obvyklého stylu, ale ten kdo četl sérii Spad, tak ví, že se barvitých popisů erotických eskapád nebojí. Tady se v nich přímo vyžíval. Příběhům to občas prospělo, občas škodilo. Postavy a smysl pro humor jsou ovšem na nejvyšší úrovni. Fanouškům autora knížku rozhodně doporučím, ale ti co ho neznají, by měli začít něčím tradičnějším. Poutník z Mohameda je dobrá volba.

11 10.08.2023

Nejdřív jsem byl znuděný, potom natěšený a nakonec smířený s tím, že opravdovou kvalitu tady nedostanu. Icehenge se skládá ze tří povídek propojených tématem paměti. Ta je nespolehlivá za všech okolností, ale v době kdy lidé žijí stovky let, a z prvních čtyř století života si pětisetletý člověk pamatuje sotva pár mlhavých dojmů, je najednou Sluneční soustava zalidněna nespolehlivými vypravěči. Přidejte k tomu tvrdou diktaturu která záznamy cenzuruje, nebo jimi cíleně manipuluje, a dále podzemní hnutí které je ze své podstaty tajnůstkářské, a dostane mix, kde i jednoduše vysvětlitelná událost vypadá jako nerozluštitelná záhada.

5 10.08.2023

Útlá knížka obsahuje dvě eseje. První polemizuje se slavnou pasáží v Havlově knize Moc bezmocných, kdy Havel na příkladu prostého zelináře zdobícího výlohu hesly na podpory strany a vlády, ukazuje na schopnost komunistického režimu korumpovat společnost, protože tlakem na konformitu nutí nezúčastněné lidi ke spolupráci. Petr Stainer naopak tvrdí, že onen hypotetický zelinář používá tyto hesla pouze jako krytí pro svou činnost, která je v příkrém rozporu se zájmy režimu a jeho proklamovanými cíli. V tomto autor myšlenkově navazuje na knihu Iva Možného Proč tak snadno. Druhý esej rozebírá podobnost Zvacího dopisu představitelů ČSSR, který formálně vedl k srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy, s výzvou osmi evropských politiků k americké invazi do Iráku. Paralela je trochu kostrbatá, ale v několika ohledech překvapivě trefná, a proto bude pro část čtenářů nestravitelná.

3 10.08.2023

Mísí se ve mě spokojenost s mírným zklamáním, protože i když se autorovi podařilo uzavřít všechny konce, úplně elegantní proces to nebyl. Některé postavy opomenul, některé radši upozadil a jiné trestuhodně nevyužil. Oceňuji ovšem, že myšlenkově navázal na svou předchozí ságu Úsvit noci, takže obě série jsou v důsledku o tom samém. V Konfederaci stačilo k dosáhnutí vyšší úrovně existence umřít "dobře". V Prázdnotě stačilo umřít na správném místě. No a ve Velkém společenství stačí - ale to už bych kazil čtenářům zážitek.

3 14.07.2023