hanak_v_exilu komentáře u knih

Možná už jsem vyrostl z duševního stavu, kdy mi stačilo aby autor do příběhu nasypal absurditu, šílenství a postavy které nejdřív jednají a pak nemyslí, vším tím zatřepal a výsledek hodil na papír. V knize se může stát cokoliv, a nic z toho nemá význam. Do Pratchetta ke kterému se autor zatvrzele přirovnává to má sakra daleko, protože jeho příběhy by bez humoru byly vynikající dobrodružné fantasy, a myšlenky v nich obsažené by bez okolního příběhu byly brilantní fejetony. Jenže tohle je jen ujetá zhovadilost. Ocením alespoň bytelnou vazbu. Knížka zažila krušné časy, ale na jejím vzhledu se to neprojevilo.

3 04.04.2024

Po nedopečené prvotině Sluneční loterie a chvílemi až nepříjemně realistické dystopii Svět, který stvořil Jones, jsem si vybral Ubik, kde P. K. Dick představil většinu svých oblíbených motivů. Mimosmyslové vnímání, ohýbání reality, všeprostupující paranoia a především neschopnost určit, jak vypadá skutečnost. Zamotaný příběh ze světa, v němž je na mincích Fidel Castro i Walt Disney, začne dávat smysl až ve čtvrté čtvrtině, aby se nakonec ukázalo, že se čtenář možná nechal lacině ošálit. Od autora jsem četl lepší i chytřejší knihy, ale jestli je pro něj nějaká nejtypičtější, tak je to tahle.

7 03.04.2024

V první třetině sbírky mi moc nesedla témata. Postupně se dojem vylepšoval, jenže i pak zůstal jeden citelný nedostatek - až na výjimky povídkám chyběla silná pointa, která by jim dodala šmrnc.

50 % Etuda pro výjimečnou mysl - kdyby seriál Black Mirror točil Jiří Chlumský a hrála v něm Anna Polívková s Tomášem Matonohou, takhle by vypadala jedna z jeho epizod.
50 % Všechny vůně světa - chytrý nápad, který autorka bohužel nerozvinula do chytré povídky.
50 % Poslední intifáda - námětem se do sbírky moc nehodí, protože sci-fi prvků je v něm jen aby se neřeklo, a žádný není vyloženě důležitý.
60 % Bódhisattwa - chytrý nápad, který autorka bohužel nerozvinula do chytré povídky. Nepsal jsem to už někde?
60 % Arkádie - znovu nevyužitý potenciál. Námět je jako stvořený pro mrazivou povídku se silnou pointou, jenže výsledkem je vybledlá historka s morálně diskutabilním závěrem.
80 % Spi sladce, Joe - zdánlivě neoriginální, ale vynikající námět, kterému tentokrát nejednoznačné zakončení vyloženě svědčí.
50 % Ve sloní kůži - jsme zpátky v podprůměru. Povídání o slonech je sice příjemná změna, ale nevede nikam.
80 % Katedrála - dokázal bych si představit méně uspěchaný děj a lépe prokreslené emoce. Jinak nemám co vytknout. Do tohohle světa bych se rád podíval v nějaké knížce.
60 % My stíny - pátrání po vrahovi v cirkusu vždy slibuje jistou pikantnost. V cirkusu s takovým personálem je to ovšem bizarnost sama.
50 % Jinýma očima - Nechápu zlobu hlavní postavy. Celou dobu jí všichni podávali pomocnou ruku a ona nakonec přemýšlí o pomstě!?
80 % Symfonie prachu a ledu - časová vzdálenost mezi dvěma liniemi je trochu ujetá, i když logicky zvolená. Vyprávění o osudu nešťastné expedice má sílu a potenciál.
70 % Šeré město - zamotaná detektivka (?) z města na pokraji zhroucení, v níž je bohužel prostředí zajímavější než samotný děj.
60 % Dar - jedna z novel v Icehenge od Kima Stanleyho Robinsona téma vyjádřila lépe a úderněji.
80 % Vzduchoplavci Aury - dobrodružství z chytlavě vymyšleného světa, které bych rád viděl jako počítačovou hru, protože takový film by nikdo nezaplatil.
80 % Zatanči si elegii, svou vlastní - takhle, dámy a pánové, vypadá drtivý závěr. Skvělá povídka o bezohlednosti posedlých lidí.
80 % Město - Bradbury ft. Solaris. Stylisticky nejpovedenější práce s fantasticky hutnou atmosférou, která na posledních deseti stranách bohužel rozbředla do zmatené nepřehlednosti. Závěr povídce spíše uškodil, než aby jí dodal na mrazivosti.
40 % Vzpomínka z konce času - astrofyzikální věrnost je důležitá u vědeckého článku, ale u poezie bych ocenil citovou odezvu.

1 03.04.2024

Čtivé, poučné a překvapivě vtipné politické memoáry jednoho ze tří nejvýznamnějších politiků porevoluční éry. Každý z nich byl těžká váha v něčem jiném, a Miloš Zeman vynikal schopností jít k podstatě věci a při argumentaci tnout do živého. Tahle schopnost se nese celým textem, který je protknutý bonmoty, břitkými příklady a přemírou sarkasmu. Je potřeba uvést, že knížka vyšla v roce 2005, dva roky po neúspěšné nepřímé prezidentské volbě, a sedm let předtím, než si Zeman dovolil kandidovat v přímé prezidentské volbě, čímž rozběsnil českou mediální scénu. Vznikala v době, kdy Miloš Zeman nebojoval a nebylo s ním bojováno. Text tedy působí překvapivě nekonfliktně a na něj téměř smířlivě. Pochopitelně ani tak si neodpustil pár štiplavých poznámek, doplněných vhodným citátem. Můj oblíbený je "Rád budu chodit bos, když nechám botu v řiti blbce". Pokud by takhle vypadala celá kniha, byl bych spokojený, jenže Miloš Zeman připomněl, že je původním povoláním vědec a část knihy zaplnil nesrozumitelnou a zbytečnou prognostickou hantýrkou. To že si občas trochu fandil, nebo si něco přikrášlil snad nemusím zmiňovat. Děláme to všichni.

5 27.03.2024

K podcastu mě přitáhla nadšená kamarádka, a i když jsem postupně viděl každý díl (nebo téměř každý), tak jsem mu až tak úplně nepropadl. Doufal jsem, že psaná verze mi bude vyhovovat víc, jenže opak je pravdou. Podcast stojí víc na hláškách upovídaných slečen a pozitivní atmosféře, než přímo na faktech. No a kniha nestojí víceméně na ničem. Jednotlivé případy jsou stručné, takže než jsem se stačil začíst, byl konec. To by bylo dostačující kdyby šlo o systematický výčet odvysílaných případů, ke kterým bych se pak mohl vrátit na youtube, jenže bohužel. Příběhy jsou vybrané zřejmě náhodně a úplně chybí informace, ve kterém díle se daný případ probíral. Napsané je to čtivě, jen trochu zbytečně.

5 27.03.2024

Československá předrevoluční sci-fi mi až na malé výjimky nesedí. Možná jsem měl jen smůlu, ale kam jsem šáhl, tam jsem viděl fraškovité povídání plné šílených situací popsaných expresivním jazykem. V zásadě to platí i pro Měsíc mého života, jenže příběh Kuby Nedomého je tak čtivý a okolní svět tak plasticky vykreslený, že mě nakonec vtáhl. Místo abych po dočtení knížku poslal dál, tak začínám shánět další díly. Jestli chcete vidět, jak by to vypadalo, kdyby se Josef Nesvadba pokoušel psát kulhánkovinu, tak se taky zkuste začíst.

8 25.03.2024

Sluneční loterii vnímám ze zpětného pohledu kritičtěji, ale tuhle knihu jsem naopak s odstupem let docenil. Svět, který stvořil Jones je chytrá studie hroutící se společnosti, hledající jakoukoliv jistotu. Když se objeví člověk s neotřesitelnou vírou v sebe sama, je pochopitelně téměř samovolně vynesen do jejího čela. Paralela s nacismem se přímo nabízí. Líbí se mi, že jí šel P.K Dick naproti, takže si Jones prožil většinu fází života Adolfa Hitlera. Na rozdíl od něho ovšem udělal krok, který jeho předchůdce nenapadl, i když se sám přímo nabízel. O civilizaci Tuláků bych si rád přečetl něco víc. Už jen samotný koncept omezeného lidského rozmachu má obrovský potenciál, který jsem viděl vytěžený snad jen v trilogii Vzpomínka na Zemi.

4 22.03.2024

V mých rozmlžených, dvacet let starých vzpomínkách byla Sluneční loterie nedoceněné dílo, které načrtlo přelomovou vizi společnosti řízenou na principu náhody. Po nabrání spousty zkušeností a opakovaném přečtení musím uznat, že moje mladší já bylo nemístně nekritické. Sluneční loterie má slušný námět, který ovšem nedokázala využít. P.K. Dick se nerozepsal o budoucnosti v níž společnost odmítla kauzální determinismus, ale využil motiv jen okrajově. Těžiště knížky leží ve starém známém zápolení s korporátním systémem. Na autora je to téměř přízemní téma, ale tím jde také o jednu z jeho čtivějších a přístupnějších knih.

5 22.03.2024

Asi bych svoje hodnocení rozdělil na dvě části. Jedna je ideologická a druhá literární. Vlastimil Vondruška představil fascinující dystopii, která ve vyhrocené podobě reflektuje dnešní trendy, stejně jako to udělali jeho slavnější předchůdci. Občas si vzal inspiraci z Orwella (proléti x lidé z předměstí), občas od Zajdela (kastovní systém x úroveň konformity), občas z Bradburyho (spolupráce ovládaných s utlačovateli). Potěšilo mě, že nesklouzl k černobílému vidění, takže na jedné straně nestojí ďábli a na druhé andělé. Bohužel to dále nerozvinul, takže příběh vypadá nedokončeně. Tím jsem se dostal k literární stránce. Styl psaní Vlastimila Vondrušky mi nesedí, a nevěřím, že je to jen můj problém. Text je neobratný, neplyne přirozeně a působí šroubovaně, skoro jako kdyby to byla prvotina začínajícího autora. Na něho by to byl slušný výkon, ale pro zkušeného spisovatele to není hezká vizitka. Celkové tříhvězdičkové hodnocení je pro mě trochu nepříjemné, protože kvůli zabedněncům kteří knize dávají odpad nebo jednu hvězdičku z čiré neschopnosti tolerovat jiné vidění světa, mám pokušení dát víc, jenže to by nebylo fér. Literární stránka je totiž opravdu slabina.

13 20.03.2024

Z kraje osmdesátek a na začátku devadesátek měli Američané z Japonského ekonomického vzestupu regulérní strach. V tuto dobu to totiž vypadalo, že se Země vycházejícího slunce stane technologickou supervelmocí s dominantním kulturním vlivem. Tato představa se přelila do několika filmů, pár knížek, reálií kyberpunku a příruček marketingu. Děj knihy Michaela Crichtona působí jako z blízké budoucnosti, v níž se tato realita opravdu zhmotnila. No a protože Američané nejsou zvyklí na souboj rovný s rovným, nese se příběhem podivně depresivní atmosféra s příchutí fatalismu a lehké hysterie. Ta vyvrcholila v autorově doslovu, který se z odstupu ukázal být mírně řečeno přehnaný. Jakkoliv tedy politicko ekonomická linie nepůsobí příliš věrohodně, zbytek knihy ji bohatě vykompenzoval. Tajemství obestírající vraždu je patřičně zašmodrchané, ale logicky vystavěné. Vrah se dá dopředu odhadnout - stačí jen správně identifikovat a seřadit autorem pečlivě rozmístěné indicie. Lhal bych ovšem kdybych tvrdil, že bez znalosti solidní filmové adaptace od režiséra Philila Kaufmana bych toho byl schopný.

5 17.03.2024

Je to typické livingstonovské dobrodružství, ve kterém existuje jediná správná cesta, na níž je nutné poshánět několik důležitých předmětů. Životně nezbytné jsou tuším tři, ale užitečných je víc než tucet. Postupně jsem jich posbíral tolik, že bych si mohl otevřít vlastní vetešnictví. Abych toho dosáhl, musel jsem prošmejdit úplně každý kout. Což je problém, protože některé lokace jsou vyloženě stavěné jako bludiště plné slepých cest. Špatně odbočíte a zemřete. Na dalším rozcestí volíte znovu. Stejně tak si nemůžete vybrat, jestli během putování přiberete sympatickou společnici, nebo budete pokračovat sólo. Buď se skamarádíte, nebo se vydáte čtyřmi různými cestami do hrobu. Přesto se mi kupodivu hrálo dobře. Možná za to můžu poděkovat vlídné obtížnosti soubojů, a částečně za to mohl příběh, který se otřel o známou lokaci a zmínil několik dalších.

1 11.03.2024

Vždycky když jsem slyšel kritiky Miloše Zemana vyzývat masarykovskovské tradice, tak jsem si říkal "když vám tolik vadí Zeman, tak byste Masaryka nikdy nevydýchali, protože on je proti němu ještě konformní a uměřený". Kniha mi v tomhle dává za pravdu. S Masarykem nebylo lehké pořízení. Byl nekompromisní, neústupný a ctil jen své vlastní zásady - které nevysvětloval, takže je málokdo chápal. Tím by vyvolával rozbroje v jakékoliv společnosti, ale v přirozeně hašteřivém akademickém prostředí a v přirozeně paranoidním a vysoce konkurečním politickém prostředí, byly nevyhnutelné a neustále prohlubované. Masaryk měl to štěstí, že se mu přihodila První světová válka, ve které byly všechny jeho vlastnosti najednou ku prospěchu. Bohužel se dá říci, že z jeho vize toho moc nezůstalo. S Němci jsme se žít nenaučili, Slováci se rozhodně necítili jako trochu jiní Češi, žádná světová revoluce individualismu neproběhla a jeho vysněný nástupce Beneš ve dvou těžkých zkouškách katastrofálně selhal. V té první morálně a v té druhé politicky. I tak jde význam Tomáše Garrigue Masaryka jen stěží docenit. Byl totiž vůdčí osobností do těžkých časů, jakých se v naší historii vyskytlo jenom málo. V okruhu dnešních aktivních politiků není nikdo, kdo by dosahoval jeho formátu, ale ani takový, který by se mu byť jen přibližoval - a že bysme takového potřebovali.

4 10.03.2024

Knížka má trochu nepřesný název, zřejmě vybraný z komerčních důvodů, protože z deseti předestřených scénářů vyžaduje Hitlerovu iniciativu jen šest, možná sedm. Zbytek jsou strategie které mohly být rovinuty západními Spojenci. Za přesvědčivou považuji především Středomořskou strategii, a poté Operaci Seelöwe - kterou autor rozepsal v samostatné knížce. Operace Orient by si ji zasloužila také a Operace Wotan by si zasloužila přepracovat, protože jestli mohli Němci vůbec porazit Rusy, tak takhle nejspíš ne.

1 08.03.2024

Tuhle knížku jsem měl skoro dvacet let, a nedostal jsem se dál než za první povídku - ale tu jsem přečetl hned několikrát. Byla to chyba, protože ostatní jsou podobně kvalitní a některé vyloženě fascinující.

100 % Rull - povídka která působí jako něco z Krajních mezí, nebo z klasického Star Treku. Klenot sbírky.
90 % - Druhá letní noc - připadalo mi to jako kombinace Pratchettových Čarodějek s Haldemanovou Věčnou válkou.
90 % Galtonova píšťalka - chytlo mě to tak moc, že jsem od autora přečetl celou pětidílnou sérii Krišna.
100 % Nový mistr - tak trochu technologie moci, tak trochu psychologická studie, především ale obrovská porce fantazie.
70 % Ten díl slávy - spíše slabší povídka, která skončí v době, kdy by měla začít druhá kapitola dobré knihy.
100 % Poslední dny Šandakoru - fantastická povídka z umírajícího Marsu. Epická, dobrodružná, exotická a tragická. Druhý klenot sbírky.
90 % Průzkumný tým - medvědi lepší robotů, aneb kolonizace nepřátelských planet není pro slabochy.
100 % Lidé z nebe - variace na Chvalozpěv na Leibowitze. Přiznám se, že já bych takové pochopení pro náznaky civilizace neměl, a zkouškou bych tudíž neprošel.
80 % Muž v poštovní brašně - strasti navázání spolupráce s mimozemskou rasou, aneb na velikosti záleží.
90 % Kočyčky Hittonovyc matičky - drsná a v jádru strašlivě krutá povídka, která mě nejspíš donutí konečně přečíst další knihy autora.
80 % Svým způsobem umění - zvláštní příběh z upadajícího světa ve kterém se pěstují nezdravé mezilidské vztahy.
90 % Bůh střelného prachu - klasická povídka o cestovateli časem s užitečnými znalostmi. Ten svět se mi nechtělo opouštět.
100 % Semleyin náhrdelník - začátek románu Rocannonův svět, který se tímto posunul v mém seznamu ke čtení hodně vysoko. Třetí klenot sbírky.
90 % Měsíční souboj - boj o život na Měsíci s překvapivou zápletkou a ještě překvapivější pointou.
70 % Brány jeho tváře, lampy jeho úst - specifická povídka z alternativní planety Venuše, která svým stylem nejspíš nesedne každému.
50 % - Matka na obloze s diamanty - zmatený děj skákající od tématu k tématu ve stylu Cimrmanovy operety Proso. Těžko se čte a pochopit se nedá.

2 03.03.2024

Dost možná nejlepší sci-fi povídková sbírka jakou jsem kdy četl. Některé povídky můžou působit naivně nebo neobratně, ale na to dává pádnou odpověď datum jejich vydání - nejmladší je z roku 1935. Přesto jsou nápadité, provokativní a často s mrazivou pointou.

100 % U vzdáleného Rigelu - Zprvu prostá hříčka, ovšem s drtivým a emocionálním závěrem.
90 % Děti Slunce - Brakový námět v nejlepší tradici pulpových příběhů, který je ovšem pekelně čtivý a obydlený sympatickými postavami.
90 % Věčný koloběh - Krátké vyprávění o konci času a o jeho novém začátku.
100 % Vše je marnost - Znalost budoucnosti může člověku zničit život.
100 % Starý věrný - Vynikající povídka ukazující, že Weinbaumova Odyssea z Marsu má méně známého, ale stejně kvalitního souputníka.
90 % Víla z temnot - Atmosférické fantasy z planety Venuše, obývané tajuplnými a mýtickými rasami.
100 % Soumrak - Na příbězích ze vzdáleného konce lidstva je vždy něco melancholického a hořkosladkého. Tenhle patří k těm nejlepším, co kdy byly napsány. Vrchol sbírky.
100 % Omega - Absurdní námět posloužil jako premisa vynikající povídky s tragickým koncem.

2 29.02.2024

Robert Shecley je verzatilní autor, který bsal brak i vzletnou sci-fi, humoristické povídky i ostrou satiru. Tohle je od všeho něco. Děj tepe do povrchnosti konzumní společnosti otupěné násilím, ale činí tak s lehkostí a ležérností rozeného vypravěče. Tahle alegorie je vtipná, úderná a překvapivě chytrá. Kniha posloužila jako předloha stejnojmenému filmu, který natočil podceňovaný a politicky vyhraněný režisér Elio Petri. V hlavních rolích si zahráli Marcello Mastroianni a Ursula Andress, což na přiblížení jeho kvality doufám stačí.

1 26.02.2024

Hledal jsem v tom obdobu Vzestupu a pádu Velmocí od Paula Kennedyho, rozšířenou o další civilizační okruhy a pevně ukotvenou v hlubokém základu kulturní a sociální antropologie. Částečně jsem to tam našel, ale bohužel ne v takové formě, v jaké bych chtěl. Ivo T. Budil se snažil pojmout široké téma tím nejhorším možným způsobem - vychrlil na čtenáře záplavu encyklopedických znalostí a nechal ho, aby se v nich utopil. Značná část knihy jsou drmolivým způsobem převyprávněné dějiny pomíjivých říší a ambiciózních vládců. Ten zbytek je nesouvisející úvaha na téma "liberalismus - jeho triumf a degenerace". Autor měl raději napsat dvě knihy. Dějepisné měl věnovat víc prostoru - 800 stránek ani omylem nestačí, a politologicko / filosofickou část měl doplnit o pečlivou analýzu. Pět hvězdiček si kniha zaslouží i tak, protože v takové hloubce a takové erudici se tématu smyslu lidských dějin věnuje jen málokdo.

2 19.02.2024

Spravedlivě posoudit Zvláštní zprávu č. 4 je složité. Na dobu vzniku to bylo politicky odvážené dílo, jenže i kdybych přijal tuto optiku, měl bych s ním dva problémy. Za prvé, Zikmund a Hanzelka byli kde co, ale ani jeden z nich nebyl školený ekonom nebo analytik. Proto je otázka, jestli není jejich souhrn poznatků jen fajnovější reportáž s nezaslouženou pověstí přelomového textu. Ten druhý problém je, že i když oba vidí mraky nedostatků a přímo strašidelnou míru šlendriánu, ani jednou nezapochybovali, že jediná správná cesta z tohoto marasmu je socialismus a leninská demokracie. Oba pánové všechny chyby přičítají "stalinistické úchylce" a jejímu přetrvávajícímu dlouhému stínu, ne řízené ekonomice a názorové nesvobodě. Krásným příkladem je kapitola věnovaná propagandě, kde si postesknou, že i když má Komunistická strana monopol na informace a pravdu, využívá toho mizerně. Podle autorů tedy není řešením diskuze a hledání alternativ, ale upevňování linie. Tady se žádné reformy čekat nedají.

1 15.02.2024

Větší část příběhů ze světa Viagens Interplanetarias byla napsaná na přelomu čtyřicátých a padesátých let, a ta menší v období od druhé poloviny sedmdesátých let do první poloviny let devadesátých. Kupodivu to nejde poznat ani na stylu, ani na tempu, ani na kvalitě. L. Sprague de Camp si ve svých pětasedmdesáti letech vzpomněl na chvíle svého mládí, takže i když se tomuhle podžánru sci-fi říká meč a planeta, Vězně Zhamaku by mnohem lépe vystihoval název meč a postel. Původně nenápadný (až na fyzické charakteristiky) a puritánský, suchopárný úředník se postupem času pořádně odvázal, takže přijdou krvavé bitky, krkolomné situace a povolné ženštiny. Tenhle díl opravdu není pro stydlivé.

2 15.02.2024

Série v níž všechny názvy obsahují jméno začínající na Z pokračuje svým nejslabším dílem. Tentokrát jde o dvě novely s tématem technologického pokroku krišnanské společnosti. Do obou autor vlámal sadistickou scénu narušující dojem odpočinkového dobrodružství, který si série úspěšně držela. Víc mě zaujal druhý příběh, odkazující na předchozí události a vracející do děje jednu z bývalých vedlejších postav. V tomhle podání jsem s ním skoro sympatizoval. Zešská panna je na slabší tři hvězdičky, Věž Zanidu na silnější tři.

1 08.02.2024