Přístav nebezpečí
Ian Livingstone
Fighting fantasy série
< 66. díl >
V tomto novém díle ze série gamebooků Fighting Fantasy musíš v roli hrdiny procestovat celou Allansii a splnit nebezpečný úkol. Co na první pohled vypadá jako vzrušující honba za pokladem, rychle nabude temnějších rozměrů, když se ukáže, že možná hrozí návrat strašlivého dávného nepřítele... Jsi dost statečný, abys čelil přízrakům podsvětí? Zemi zahltilo zlo – hordy nemrtvých vstávají z hrobů a terorizují mrtvé. Vydej se na epickou pouť, na jejímž konci nevyhnutelně staneš tváří v tvář své nejhorší noční můře.... celý text
Literatura světová Fantasy Gamebooky
Vydáno: 2020 , OmegaOriginální název:
The Port of Peril, 2017
více info...
Přidat komentář
Je to typické livingstonovské dobrodružství, ve kterém existuje jediná správná cesta, na níž je nutné poshánět několik důležitých předmětů. Životně nezbytné jsou tuším tři, ale užitečných je víc než tucet. Postupně jsem jich posbíral tolik, že bych si mohl otevřít vlastní vetešnictví. Abych toho dosáhl, musel jsem prošmejdit úplně každý kout. Což je problém, protože některé lokace jsou vyloženě stavěné jako bludiště plné slepých cest. Špatně odbočíte a zemřete. Na dalším rozcestí volíte znovu. Stejně tak si nemůžete vybrat, jestli během putování přiberete sympatickou společnici, nebo budete pokračovat sólo. Buď se skamarádíte, nebo se vydáte čtyřmi různými cestami do hrobu. Přesto se mi kupodivu hrálo dobře. Možná za to můžu poděkovat vlídné obtížnosti soubojů, a částečně za to mohl příběh, který se otřel o známou lokaci a zmínil několik dalších.
Já jsem měl to štěstí (a při ignorování náhlých smrtí) se mi to podařilo vyhrát i bez návodů na první dobrou. Faktem ale je, že k dohrání je třeba získat různé artefakty a projít určitou cestu, takže v tom se z FF řady bohužel moc nevymyká. Příběh a děj se mi líbil.
Co se mi nelíbilo bylo to, že se vám kniha občas zalže. Velká porce chyb (viz errata v zajímavostech), která tak z půlky přešla i do CZ verze. Velmi slabé a rádoby moderní ilustrace. Taky je zde hodně nejasností v pravidlech, skončil jsem se zručností 22, což znamenalo automatickou výhru posledních soubojů. Ale to jsem opravdu přičítal, tak jak jsem nacházel artefakty a jak to bylo psáno. Což je zrovna z FF zvláštnost, tady nasbíráte věcí fakt hodně.
Mám ještě výtku ke knize jako takové. Dnes se některé GB tisknou až nesmyslně titěrné, tento je naopak až nesmyslně velký s velkým písmem. To je vážně problém udělat něco mezi? Např. Rytíř temného sluce byl ideál. Jinak ale jako kniha, vazba atd. je to moc pěkné.
Když to zhodnotím celkově, tak je to fajn GB, zvlášť, když si před hrou opravíte chyby.
2022/20
Můj první gamebook (kde byly celý můj život?). Líbilo se mi, že je to takové RPG na papíře, které si můžu zahrát na dovolené nebo prostě doma. Ale na rozdíl od RPG hraných skupinou lidí je tady omezené možností možností (což dává smysl, protože jinak by kniha byla nekonečná, ale když mám nápad, jak situaci elegantně vyřešit, jenom není v nabídce, tak je to na nic). Nemůžu porovnat s jinými díly žánru, ale přišlo mi, že tady bylo hrozně moc situací, které vyžadovaly štěstí a správnou volbu (hodně situací, které najednou bez varování měly ukončit dobrodružství), takže kolem poloviny jsem se přestala vracet, a prostě jela po správných možnostech... Líbilo se mi ale házení kostkama (i ty kostky vytištěné v knize) a vibe té knihy. Je to zase něco úplně jiného. :D
Z díla jsem poněkud zklamaný. V první řadě je to přehršel bordelu v batohu doplněný dlouhými pasážemi textu. Co mě však nejvíc vytočilo je struktura obtížnosti. Příliš mnoho nevyhnutelných konců, u kterých mám pocit, že si jimi kniha kompenzuje své nezdařené zacházení s některými z jiných mechanizmů.
Jinak je celkem škoda že hra nevyšla spolu s jednou další knížkou, na kterou nepřímo navazuje, novým čtenářům tak ujde mnoho detailů a odkazů na minulost. (Syndrom: Nostalgie prodá vše)
Jednu věc co hodně ocením je Vazba.
Kombinace pevné vazby a tlustšího "nekvalitnějšího papíru" byla při čtení příjemná, a nebál jsem se poškození, způsobeného častým listováním.
Po dlouhé době spatřil světlo světa další díl ze světa Fighting Fantasy v našich luzích a hájích. Dočkáte se putování do známých krajů a potkáte povědomé tváře. Ať jde o Ohňovou horu, přístav Blacksand či Temný hvozd. Váš původní záměr - získání pokladu se brzy zvrhne v epickou cestu a litý boj. Oproti zvyklostem je zde vše počeštěno, což znalé hráče nezmate, ale možná krapet rozhodí. Publikace vyšla v pevné vazbě a větším rozměru. Ilustrace také doznaly změn - k horšímu. Dřívější kresby měli své neodolatelní kouzlo a tak je tohle provedení spíše výsměch. Tento gamebook neurazí, ale ani nenadchne. A tímto končím, protože jsem o něm napsal víc něž si zaslouží...suma sumárum 2 hvězdy - optimální
Jedná se o průměrný kus z dílny FF volně navazující na Město zlodějů. Ilustrace nejsou co bývaly.. Velké plus dávám za pevnou vazbu..
Autorovy další knížky
1994 | Čaroděj z Ohňové hory |
1998 | Labyrint smrti |
1995 | Město zlodějů |
1995 | V bažinách škorpiónů |
1999 | Černokněžníkova krypta |
Přístav nebezpečí volně navazuje na Město zlodějů, ale jsou v něm odkazy i na další gamebooky - například Čaroděje z Ohňové hory či Prokletý hvozd. Vydavatelství plus za pevnou vazbu, ale mínus za zbytečně velký formát a překlad - i v originále je plno chyb a většina se dostala i do české verze, a k tomu jich pár přibylo - nejvážnější je odstavec useklý obrázkem. Děj je zábavný, ale moc nedrží pohromadě, a místo čtenáře vyloženě nutí do rozhodnutí. V knize je až zbytečně moc předmětů a pravidla na konci knihy nesedí s úvodem. Obtížnost je akorát, kritizovaná jeskyně se dá snadno projít - správné řešení je hned v úvodu. Moderní kresby nejsou nic moc - hlavně humanoidní postavy jsou hrozné. Čtení/hraní mě sice bavilo, ale těch záporů má kniha až moc.