hanak_v_exilu přečtené 680

Harry Potter a vězeň z Azkabanu 2001, J. K. Rowling (p)

Filmová adaptace je bez debat nejlepší díl série - především díky schopnostem Alfonso Cuaróna, jenže o knižní předloze to až tak úplně neplatí. Joanne Rowling se znovu vrátila k seznamování s okolím, když k Bradavicím přilepila kouzelné městečko Prasinky, což zabralo zbytečně velkou část děje. Naštěstí ho neopřela jen o ně, ale přivedla několik skvěle napsaných postav a vymyslela zamotané dobrodružství obklopující jednu starou tragickou událost. Bohužel děj není tak napínavý jako pátrání po tajemné komnatě, protože Harryho přátelé ani nic objasnit nechtějí. K závěrečné konfrontaci se dostali omylem, zakončili ji přinejlepším rozpačitě, a ve skutečnosti téměř ničeho nedosáhli. Kdo si užívá objevování reálií kouzelnického světa, tak bude knížky nadšený a z filmu asi trochu zklamný. Mně mnohem víc sedl tajuplný a slušně vygradovaný příběh z druhého dílu, takže to mám naopak.... celý text

Kadath 2024, Valentino Sergi

Knížka se sice holedbá, že se dá hrát nejen jako rozšíření dvou předchozích dílů, ale i jako samostatný příběh, jenže už ze samotné koncepce je jasné, že ta druhá varianta je jen doplňková. Smyslem dobrodružství je očividně zotavení po událostech ve světě bdících - nebo další pochroumání, pokud nebudou kostky přát. Po absolvování několika vysilujících soubojů totiž čeká hlavní konfrontace, která se dá ukončit několika způsoby. Ten správný přináší výhodu v dalším postupu v Carcose a Dagonovi. Protože se očekává, že budete příběh procházet několikrát dokola, je dost krátký a může být velice přímočarý. Z tohoto důvodu, a také proto, že už se nemůže pochlubit hutnou atmosférou známou z předchozí části série, je to nejslabší díl trilogie.... celý text

Střetnutí na Farpointu 1994, David Gerrold

Psát novelizace seriálů nebo filmů je nevděčná práce, protože se po spisovateli chce, aby potlačil svou invenci a otrocky převyprávěl známý děj. Pokud se od něho odkloní, je mu to nerudnými čtenáři omláceno o hlavu. O překvapivých zvratech si může nechat jen zdát a realizovat se může jen ve vnitřních úvahách hlavních postav, nebo v hlubším vykreslení těch vedlejších. David Gerrold se nijak nesnažil, přetlumočil co bylo potřeba a nic nového nepřidal. Na jednu stranu je to dobře, na tu druhou mě zamrzelo, jak sterilní čtení to bylo.... celý text

Vrby 2018, Algernon Blackwood

Carcosa 2024, Valentino Sergi

Promyšlenější, učesanější a zároveň podstatně těžší než první díl volné série. Respektive bych se vůbec nedivil, kdyby tahle trilogie vyšla jako ucelený příběh, protože se knihy navzájem doplňují. Děj se posunul o pár let do budoucnosti, ale úkol zůstal stejný - zastavit zvrácený rituál hrozící rozpoutat celoplanetární kataklysma. Úkol není úplně jednoduchý, protože nástrahy jsou těžší, než se zdá. Po potupném rozsápání netvorem jsem se v dalším pokusu soustředil na sílu, jenže jsem postupně zešílel a skončil s mozkem ve sklenici. Přílišný důraz na vůli se také nevyplácí, protože je nutné absolvovat minimálně dva tuhé souboje. O variantě že bych neměl talisman z minulého dílu, ani neuvažuji - to by mě zachránilo jen abnormální štěstí s kostkami. Líbila se mi tradičně pochmurná atmosféra a příběh, který mě tentokrát různými povídkami protáhl tak přirozeně, že pokud bych je neznal, přechodů bych si ani nevšiml. Plus dávám za logickou hádanku, která jde vyřešit i bez jediné nápovědy.... celý text

Pošťák 1998, David Brin

Pošťák se trochu podobá Chvalozpěvu na Leibowitze od Waltera Millera. Ani jedna z těch knih tu není nijak zvlášť dobře hodnocená, což je u Chvalozpěvu nepochopitelné nedocenění jeho kvalit a Pošťáka škoda. David Brin totiž napsal skvělé postapo, v němž vykreslil funkční svět a našel si čas i na přemýšlivější momenty. Děj je vyprávěn z pohledu osamoceného poutníka, který si ještě udržuje ideály civilizovaného života, v minulosti smeteného válečnou křečí, hladomorem a rozkladem společnosti. Občas je mu to na škodu, protože v tomhle světě přežívají jen ti silní, jenže hluboko uvnitř možná lidé stále ještě doufají, že se staré časy vrátí. Pošťák by mohl být ten, kdo jim dodá odvahu pro tento návrat něco udělat.... celý text

Do pekla a zpět 2021, Jakub Hoza

Víc mi sedne Kulhánkova neodolatelná braková atmosféra, Kotletova schopnost budovat napětí a vytvářet silné postavy, nebo precizní akce a postupně odkrývané tajemství v příbězích Roberta Fabiana. Jakub Hoza si jede svůj styl, plný úchyláren, nechutností a přepálené nadsázky. Na začátku jsem se trochu ošíval, ale nakonec mě dostala představa militarizovaného Česka pod vládou tvrdé ruky, které vypadá jako horoucí vize radikálnějších štamgastů z přerovské restaurace Haná. Žít bych tam nechtěl, ale číst si o tom je zábava.... celý text

Divodějní 1997, Douglas Adams

I když anotace téměř každé povídky slibuje humoristickou fantasy (nebo sci-fi), tak jsem se téměř nezasmál. Tyhle povídky jsou spíš nápadité, než vtipné. 40 % Divadlo krutosti - tohle je asi nejméně vtipná věc a nejfádnější věc, kterou jsem kdy od Terryho Pratchetta četl. Je to o to větší škoda, že v ní vystupují členové Noční hlídky. 70 % Jak by byl Nuth býval využil svého umění na Gnoly - je z toho cítit věk a nevytříbenost mladého žánru. Literární kvalita ovšem vytáhla dojem nahoru. 70 % V Pekle není lític - to co jsem napsal o předchozí povídce, bych sem mohl zkopírovat. Je to odlehčená zábavná hříčka, která nekomplikovaně plyne a nekomplikovaně skončí. 80 % Harmonizátor - prý jde o první zfilmovanou vtipnou sci-fi povídku. Já jsem se docela pobavil, i když děj je spíš zajímavý, než vyloženě směšný. Film se jmenuje The Twonky. Je víc posunutý do komedie, což dojmu jednoznačně škodí. 70 % Značná moc - další z dřevních povídek z níž čiší pulpová přímočarost a brakovost. Ocenil jsem syrový, ale logický konec. 90 % Udělátko - netypický Bradbury, respektive jak se to vezme. Děj je docela drsný a prolíná se jim atmosféra beznadějnosti, ale jsou tu i skoro hravé a úsměvné pasáže. Nechybí tradičně silný závěr. 90 % Ne v této vazbě - (ne)typický Philip K. Dick. Ocenil jsem chytrý námět, který se nezastavil tam, kde fantazie jiných autorů zpravidla končí. 70 % Pravidlo jmen - odlehčené fantasy s čaroději, draky a nezbytným pokladem. Je to krátké a proto zábavné. 80 % Bájné zvíře - zaujala mě bezútěšná atmosféra sterilně čisté dystopie, i téměř pohádkový konec. Námět je ovšem na hlavu. 70 % Dobrodružství se skleněným těžítkem - další archaická záležitost, které ovšem věk spíš prospěl. Takové snové cesty do vzdálených světů mám rád. 40 % Záležitosti v Poictesme - povídka je sočástí rozvětvené série - v angličtině existuje víc než tucet děl různých zaměření. Tahle ochutnávka mě k přečtení rozhodně nanalákala. 40 % Prsten Hanse Carvela - krátká, lascivní hríčka, která není ani vtipná, ani zapamatovatelná. 40 % Návnada - krátká, lascivní hríčka, která není ani vtipná, ani zapamatovatelná. To že jsem se neobtěžoval napsat nic nového, asi význam povídky dostatečně přibližuje. 80 % Bez bázně a hany - rytíž z doby krále Artuše cestuje časem na americký Středozápad. Tenhle příběh má styl ranných filmů Guy Ritchieho. 60 % Ubohý bojovníčku - další cesta časem, tentokrát na lov dinosaurů. Nebylo to dobré, nebylo to směšné. 40 % Podivné pravěké ptáče - prý součást proslavené humoristické fantasy, která je sice zajímavá zasazením do alternativní verze Rakouska-Uherska, ale už ničím jiným. 70 % Mladý Zafod hraje na jistotu - solidní příspěvek do stopařské pentalogie o třech dílech, respektive hexalogie, který rozšiřuje mytologii týkající se zničení planety Země. 70 % Divocí oslové pekelní - H.G. Wells píše humoristickou fantasy o Peklu. Směšné to moc není, ale zajímavé určitě. 30 % Ministrující andělé - někdo bude mít problém s tím, že C.S. Lewis tu obhajuje křesťanskou morálku. Já mám problém s tím, že je děj nudný, nezajímavý a zmatený. 70 % Gnurrové vylésli ze všéch škfír - válečná povídka psaná německým přízvukem, kombinovaným s moravským nářečím sesbíraným všude možně. Díky tomu ale vtipná není - spíš naopak. Autor naštěstí píše poutavě a jeho fantazie dokáže pobavit. 60 % Létající talíř kapitána Wyxtpthlla - na to če to psal A.C. Clarke, tak je to trochu slabší, ale tahle povídka o prvním kontaktu nadšených mimozemšťanů a netečných lidí není vůbec špatná. 100 % Playboy a slizký bůh - tuhle podívku jsem četl pod názvem Co je ta věc jménem láska ve sbírce nejlepších sci-fi z roku 1961. Patří tam právem, a byla by ozdobou každé sbírky. 70 % V mém stroji času je vlk - cesta časem do paralelní reality, v níž se člověk nevyvinul z opice, ale z vlka. Námět je brakový, ale závěr bezútěšný. 60 % B-1-TC-1-NEB-1-T - syrová, nebo hravá povídka, to podle míry cynismu čtenáře a jeho obliby Kurta Vonneguta. Pointu akceptovat dokážu - a nejsem si úplně jistý, co to o mně vypovídá.... celý text

Dagon 2024, Valentino Sergi

Je to jen útlá knížečka, která ovšem navzdory plytkosti příběhu vybudovala a udržela pochmurnou lovecraftovskou atmosféru. Postupně mě protáhla dějem tří povídek, přičemž v ideálním průchodu se dá jedné vyhnout a o tu druhou sotva zavadit - počet odkazů si někde musel vybrat svou daň. Oceňuji nápad se sněním a šílenstvím, a také myšlenkovou a fyzickou provázanost s dalšími díly. Pro začátečníky s gamebooky je to asi dobrý vstupní bod do žánru, už jen pro vlídnou obtížnost a pro fanoušky mistra je to nejspíš povinnost, ale ostatním bych doporučil přidat trochu peněz a koupit raději Dům na strážném vrchu - jestli chcete zůstat u podobného námětu.... celý text

Státní převrat: Praktická příručka 2021, Edward N. Luttwak

Kniha má zbytečně skandální název, kvůli kterému čtenáři očekávají něco mezi ilegálním dokumentem kolujícím mezi odbojovými skupinami a téměř magickou formulí, kterou stačí slovo od slova následovat, aby byl úspěch převratu zaručen. Ve skutečnosti to není nic víc, než čtivý akademický text. Pokud chcete provést úspěšnou revoluci, musíte se inspirovat u lidí, kteří ji doopravdy provedli. Znamená to tedy ponořit se do bahna a číst si o Klementu Gottwaldovi, nebo třeba Augusto Pinochetovi. Alternativně si můžete přečíst knihu Fredericka Forsytha Ikona. Pojednává o britské tajné operaci s cílem odstranit ruského nepohodlného politika a nahradit ho přijatelnější alternativou.... celý text

Dobrodružství zvířat - Povídky z afrických džunglí 1993, Vratislav Asad Richter

Tahle knížka je kombinací zážitků autora a příběhů které se mohly, ale nemusely stát. Je jim společná prchavá pohádková atmosféra nadpřirozených bytostí, inteligentních zvířat a boje dobra se zlem. Zaujalo mě idylické vyprávění Chlapec a lev, téměř bradburyovská Řeka hrůzy, strašidelné Hadí kouzlo a hororové Siafú - rudí mravenci. Z toho posledního jsem měl jako dítě těžké spaní. Tyhle povídky, které spojuje i autorův nepřehlédnutelný stesk po divoké koloniální Africe, v čase jeho vyprávění zvolna mizící ve prospěch čerstvě vzniklých nezávislých států, propadajících se do chaosu nově ustanovených diktatur, v sobě mají zvláštní kouzelnou přitažlivost. Skoro by se mi taky zachtělo všechno opustit a jen se tak toulat. Jenže svět který Vratislav Richter tolik miloval, je už dávno pryč.... celý text

Srdce technopopu 1992, Jaroslav Olša Jr.

Je to útlá sbírka vesměs krátkých povídek, které částečně spojuje téma závěrečného zvratu a mrazivé pointy. Rozhodně to platí pro šest z prvních sedmi. Potom už to platí méně, čímž tahle antologie ztratila její jediný trumf. 80 % Začarovaná vesnice - jak je pro A. E. van Vogta typické, tak z toho čiší pulpová naivita a zbrklé řešení situací. Také to ovšem oplývá slušnou atmosférou a čtivostí. 70 % Žlutá pilulka - kdyby byl děj méně prostoduchý a závěr víc rafinovaný, byl bych mnohem spokojenější, protože tenhle námět měl potenciál. 40 % Mouchy - tuhle povídku jsem už četl v několika sbírkách, a v žádné mě nenadchla. Do téhle se navíc vůbec nehodí. 70 % Válka s roboty - vzhledem k předchozím povídkám jsem zvrat očekával, ale i tak jsem si ho užil. Líbila se mi syrová atmosféra. 90 % Cesta na Mindalu - tahle povídka má téměř všechny propriety pro které mám slabost - dávno padlé říše, epickou rozmáchlost, starobylé artefakty, chytrou myšlenku i ambivalentní závěr. 80 % Osudové sušenky - zábavná hříčka která vystačila přesně na ten krátký rozsah, který ji autor dal. 60 % Pentagonální vztahy - jak už sám zjistil i Karel Janeček, netradiční formy vztahu a tolerované mnohoženství ke štěstí a stabilitě nevedou. 40 % - Den v Mallword - jalová povídka, která se zbytečně rozmáchla, aby na konci nic neřekla. 50 % Poslední zemětřesení - tomuhle chyběly ambice, myšlenka i emoce. 50 % V králičí noře - idea dobyvačné rasy obdařené takovým handicapem je sice zajímavá, ale vcelku promrhaná. 40 % Dobrá zpráva z Vatikánu - stane se papežem robot? Ať už ano, nebo ne, nikam to nevede. 80 % Jako bájný Fénix - pulpová povídka o vzpouře mrtvé rasy. Je to naivní, je to zkratkovité, je to nelogické, ale je to zábavné. 60 % Když jsou hosté v domě - netradiční invaze nových obyvatel planety, která by byla působivější jako komiks na pět obrázků. 50 % Pokrytci - atmosférou a vykreslením postav je to nadprůměr, myšlenkou a závěrem podprůměr. Volbu názvu jsem nepochopil. 40 % Srdce Technopopu - tady volbu názvu naopak chápu velmi, ale povídka mi přišla prázdná a plytká.... celý text

Pluralismus, multikulturalismus a přistěhovalci: Esej o multietnické společnosti 2005, Giovanni Sartori

Ani nevím proč jsem od Giovanniho Sartoriho čekal progresivní názory. Jeho kniha je ale překvapivě realistická a nazývá věci pravými jmény. Multikulturalismus totiž není bezbřehá tolerance, ale naopak distancující postoj, který ani nepřipouští možnost opravdového splynutí odlišných kultur. Příznivci multikulturalismu rádi navštíví etnické obchody, dají si exotická jídla a koupí si hedvábné dečky. Pak o svých zážitcích napíšou na instagram, spokojení sami se sebou a opojení hřejivým pocitem své humanity. Ani je nenapadne, že kulisy jejich povyražení tvoří lidé žijící své vlastní životy a zaujímají své vlastní postoje. S těmito postoji se musí potýkat jejich sousedé, kteří je ovšem vnímají jako překážku soužití. Tedy ti, kteří v cizincích vidí konkurenty na pracovním trhu, ve vdělávacím systému a v sociálním síti. Není tedy divu, že v historii zpravidla skončilo potýkání odlišných kultur občanskou válkou, nebo etickou čistkou.... celý text

Morální dilema: Dějiny druhé světové války 2016, Michael Burleigh

Působilo to jako takového povídání o motivech a náladách panujících v zázemí bojujících armád a v hlavách politických špiček, než jako seriózní vědecká práce. Autor většinou jen klouže po povrchu a ono morální dilema sotva načrtne, než aby ho probral do hloubky. Vzhledem k šíři tématu to nejspíš ani není možné, ale stejně mě to mrzelo. Silnou stránkou knížky je čtivost, slabinou je naopak nekonzistence tvrzeného. Kupříkladu v kapitole pojednávající mimo jiné o možnosti bombardování německých vyhlazovacích táborů, autor předestřel několik důvodů, proč to bylo mimo možnosti Royal Air Force, aby pak vyslovil doměnku, že vina ja na Sovětském svazu, protože to měl do Osvětimi mnohem blíž, ale o bombardování se ani nepokusil. O kapitolu později ovšem správně uvádí, že Sovětský svaz žádné strategické bombardérdovací perutě neměl, takže takový nálet nikdy provést nemohl. Takových nesouladů jsem našel víc, a často se týkaly japonského přístupu k boji. Několik témat které by stálo za to probrat - například rozdílný přístup vojáků Rudé armády k obyvatelům osvobozených / dobytých území, osud Korejců pod japonskou okupací, případně motivace příslušníků jednotek Wehrmachtu sestavených z obyvatel podrobených států, autor bohužel opominul.... celý text

Zle se vede zemi 2011, Tony Judt

Je to velmi čtivě napsané, ale trochu jalové. V době vydání knihy se totiž sociálně demokratické strany pomalu měnily na progresivistické, se vším co k tomu patří, takže autorovo naléhání nemohlo najít svého adresáta - zájem levicových politiků totiž ležel úplně někde jinde. ČSSD začala svou dlouhou cestu k progresivismu a tedy politické sebevraždě v roce 2013 vyštváním vnitrostranické opozice po Lánském puči, francouzská Socialistická strana zkolabovala zhruba ve stejné době, německá SPD odvrhla své tradiční voliče o pár let dříve a britská Strana práce ztratila jejich důvěru v roce 2010. Kniha sice vyšla už v roce 2011, ale takový bystrý myslitel jakým Tony Judt bezpochyby byl, by měl ten trend vidět. V USA byl totiž jasný minimálně od prvního mandátu Baracka Obamy. Takže s autorovými tezemi bych sice mohl souhlasit, nebo je alespoň brát jako příspěvek do debaty, jenže svět se posunul. Dnešní levicové strany prosazují Zelený úděl, ESG, migraci, "nerůst" a rozdrobení společnosti na titěrné menšiny. Problémy nižší střední třídy a dělnické vrstvy je vůbec nezajímají, a nemají tudíž žádnou touhu pracovat na zvýšení jejich životní úrovně.... celý text

Legendy SF 2/2 2001, Robert Silverberg

Tahle sbírka mi přišla slabší než první díl, protože mě uchvátila jen jedna povídka. Průměr všech pěti je ale pořád solidní. Stále nejspíš platí, že síla zážitku bude přímo úměrná úrovni čtenářových znalostí navazujícího vesmíru. 100 % Rozdělená válka - ze série jsem četl jen Věčnou válku, na kterou povídka ani tak nenavazuje, jako ji doplňuje. Po dokončení knížky je tedy dobré si ji přečíst, protože jinak bude příběh nekompletní. 80 % Investiční poradce - ze série jsem četl Enderovu hru. Povídka je umístěna mezi ni a druhý díl Mluvčí za mrtvé. Přišla mi trochu uspěchaná a postrádá hutnou atmosféru prvního dílu, ale je čtivá a podnětná. 70 % Pokušení - ze série jsem nečetl nic. Námět mě sice zaujal, ale povídka zase tak ne. Inteligentní delfíni a jejich peripetie si mě totiž moc nezískali. 90 % Spící psi - ze série jsem nečetl nic. Tady mi námět naopak připadal trochu laciný a shrnutí děje série mě ke čtení nenalákalo, ale povídka je skvěle napsaná a k hlavní postavě jsem přilnul docela rychle. Líbila se mi pochmurná atmosféra. 30 % Cesta všech duchů - ze série jsem nečetl nic, a v dohledné době si ani nic nepřečtu, protože dokonce i povídku jsem přečetl jen na sílu a z čiré umanutosti. Děj jsem nepochopil, a postupně mi na tom přestalo záležet.... celý text

Legendy SF 1/2 2001, Robert Silverberg

Předpokládám, že zajímavost povídek poroste s tím, jak moc máte daný fikční svět rádi, nebo alespoň jak dobře ho znáte. Dan Simmons i Frederik Pohl totiž předpokládají, že máte přečtené všechno. Nevím jak jsou na tom ostatní autoři, ale kromě Poznávání draka neobstojí žádná povídka samostatně. 50 % Stará hudba a otrokyně - ze série jsem četl jen povídku Semleyin náhrdelník. Nejprve bylo vyprávění trochu zmatené, a když jsem pochopil reálie, byl brzy konec. Příběh mi spíš nesedl a styl autorky také ne. 60 % Loď, která se vrátila - ze série jsem četl jen povídku Loď, která zpívala, přímo předcházející ději. Za mě je to slabší než první část vyprávění o zbožné skupině sester, ale pořád má své kouzlo. 40 % - Touha po nekonečnu. Ze série jsem nečetl nic. Pravděpodobně si ani nic nepřečtu, protože mi nesedl styl autora, námět ani příběh. Z tohohle bych chtěl vidět jen pár obrázků, protože některé scény z vyprávění vypadaly v mé fantazii působivě. 100 % - Chlapec, který chtěl žít věčně. Ze série jsem četl všechno. Povídka je první část románu Chlapec, který bude žít navěky. Je poutavě napsaná, má myšlenku i slušné tempo, čímž se román pochlubit nemohl. Občas mi naopak přišlo, že by to chtělo zpomalit, protože toho Frederik Pohl na posledních pár stránkách vychrlil až moc. 100 % - Poznávání draka. Nečel jsem sice nic, ale téma Římské říše a alternativní historie je jedno z mých nejoblíbenějších vůbec, takže mě mohl zklamat jen autor. Chtěl jsem napsat, že to Robert Silverberg nemívá ve zvyku, ale i když jsem četl překvapivě dost knih pod které se podepsal, tohle je první věc kterou i napsal. 100 % Sirotci ze šroubovnice - četl jsem Hyperion a Pád Hyperionu. Povídka předpokládá že máte přečtený i Endymion a Vzestup Endymionu. Pokud ne, reálie nebudou dávat smysl. Proto je určitě lepší se čtením počkat na dobu, kdy budete mít celý Kantos Hyperionu za sebou.... celý text

Hvězdolet Vltava 2022, Tomáš Lipner

Nebudu lhát - ke knize mě přitáhla idea Československé lidové armády ve vesmírném prostoru, takže autorovi jeho záměr vyšel. Otázka ovšem zní - bylo to pro děj obohacující? Odpověď je trochu složitější. Tomáš Lipner se narodil v roce 1985, takže má o životě za minulého režimu jen zprostředkovanou představu. Když nahazuje reálie, tak vytváří spíš lehkou parodii, než výpověď doby a když kritizuje totalitní podstatu socialistického zřízení, sotva klouže po povrchu, a i to si maří tím, že je drtivá většina postav sympatická. Zvláštní dojem "posunuté" reality dotváří i odkazy na modernější popkulturní odkazy, takže atmosféra je směsicí nostalgie, úsměšku a fascinace dobou. V zásadě se ale dá říct, že by se kniha bez oné zvláštnosti obešla, a bez ní šlapala snad ještě lépe, protože jde o velice solidní space operu, pocitově podobnou Honorverse Davida Webera, zkříženou s knížkami J.M. Trosky. Z toho prvního se inspirovala bitvami, z toho druhého si vzala jakousi sympatickou naivitu, projevující se (nejen) v lehkosti s jakou se lidstvo vyšvihlo do mezihvězdného prostoru a v měříku v němž se vše odehrává - cestuje se na ploše podstatné části galaxie. Konec bych si představoval trošku propracovanější, motivaci záporáků rafinovanější, a místo epilogu bych radši viděl druhý díl, ale i tak jsem byl spokojený. Oceňuji připomenutí Karla Janouška.... celý text

Prokletá válka - Afgánistán - moskevský Vietnam 1999, Jiří F. Šiška

Byl jsem v pokušení dát dvě hvězdičky, protože tahle knížka je strašný mišmaš. Není to historie Sovětské války v Afganistánu, není to ani příběh jednoho vojáka hozeného do mlýnku na maso a není to ani kronika bojové jednotky. Autor skáče od tématu k tématu, mění data, postavy, místa i zápletky, takže jsem si z textu nevzal víc, než pár povrchních dojmů. Jiří Šiška se měl vykašlat na populárně naučný žánr a zkusit radši beletrii. Zaujmout a vtáhnout do děje totiž umí. Za to dávám tu třetí hvězdičku. I tak ale platí, že lepší představu o realitě téhle války vám dá film Black Hawk Down - přestože se odehrává v jiných kulisách, nebo film 9. rota - pokud potřebujete autenticitu.... celý text

Když ještě žili lidé 1970, Clifford D. Simak

Kniha se skládá z povídek psaných původně nezávisle na sobě. Autor je postupně přepracoval a doplnil, aby tím vytvořil souhrnné dílo o pádu jedné civilizace a vzestupu tří jiných. Podobných sbírek už jsem několik četl, a nad všemi dominují Kompletní historie budoucnosti od Roberta Heinleina a Já, robot od Isaaca Asimova. Clifford Simak se jim nejenže nepřiblížil, ale stěží se chytá i na přece jen slabší díla jako Znovuobjevení člověka od Cordwainera Smithse nebo Stráž času Poula Andersona. Kvalita povídek postupně stoupala, a ke konci autor vytvořil melancholickou atmosféru táhlého úpadku kdysi mocné rasy, jenže abych se k ní dostal, musel jsem přetrpět slabší první třetinu, a také přijmout zcestné komentáře do sebe zahleděných a zabedněných psů. Jestli vám koncept sedl, přečtěte si radši román Město a hvězdy od Arthura C. Clarka - ten je dějově nápaditější, nebo povídku Soumrak od Johna W. Campbella ze sbírky Úžasné příběhy - ta je emocionálně silnější.... celý text