hanak_v_exilu přečtené 673

Vojenské omyly druhé světové války 2007, Kenneth Macksey

Těžko zařaditelná kniha, která balancuje na hranici mezi novátorskou prací, recyklací provařených myšlenek a beletrií. Občas mi připadalo, že je autor k nešťastným velitelům moc tvrdý, ale občas přecházel tragické omyly, které by si zmínku rozhodně zasloužily. Jednostrannou zaměřenost - až na malou výjimku, jen na anglo-americká bojiště musíte akceptovat. Většina britských a amerických autorů se ani neobtěžuje zmiňovat, že nějaká Východní fronta vůbec existovala. Částečnou zmatenost a zvlášť ve druhé polovině upadávající čtivost mu ale vyčtu s chutí. Nestává se mi často, abych u knížky usnul ve čtyři odpoledne.... celý text

Z New Yorku do Brna 2023, Tuvia Tenenbom

Aneb co se jinam nevešlo. Kniha je kompilát kratších reportáží, esejí a črtů zasazených do období několika let - určitě jde o více než patnáct, ale přesná data autor neuvádí, takže je nutné období odvozovat z řídce roztroušených náznaků. Tahle roztěkanost je na jednu stranu prospěšná, protože zážitky jsou opravdu pestré, ale na druhou stranu textu škodí jistá povrchnost. Ta mě nejvíc zamrzela u kapitoly z Brna, v níž Tuvia probral místní židovskou komunitu, ale k městu samotnému a k jeho obyvatelům se skoro nedostal. Možná příště. Já u toho zase budu.... celý text

Chyťte Žida! 2018, Tuvia Tenenbom

Knížka vyšla sedm let před dílem Po čem rabíni touží, ale i tak by se dala považovat za její volné pokračování, protože dává odpověď na otázku, jestli v Izraeli žijí ještě větší cvoci, než ultraortodoxní charedim. Autor je našel v sebenenávistných židech, lidech kteří tak opovrhují státem v němž žijí, až vědomně nebo nevědomě pracují na jeho zničení. Nejsou v tom sami, protože to vypadá, že značná část Západní společnosti má utkvělou představu, že nejpalčivějším světovým problémem je otázka soužití rozhádaných obyvatel téhle zemičky s rozlohou menší než Morava, zabírající 0,306 % rozlohy Středního východu, nebo 0,168 % rozlohy Arabského světa. Z tohoto důvodu se stahují do Izraele a mohutně podporovaní eury dolary a rijály rozdávají rady, aniž by o místní situaci měli byť jen mlhavou představu. Dodnes jsem nepochopil, kde se v lidech tahle posedlost Izraelem a Palestinou bere. Na světě jsou mnohem zajímavější problémy a některé jsou pro nás dokonce i podstatné.... celý text

Stanice hrůzy 1999, Steve Perry

Druhý díl vetřelčí ságy je zábavnější než ten předchozí. Příběh je pořád stejně plytký, postavy mají stále jeden rozměr a po tísnivé atmosféře, typické pro filmovou sérii není ani stopy. Nestěžoval jsem si, protože děj plynul hladce kupředu a když se náhodou na chvíli zastavil, tak alespoň nenudil. Příběh zmínil něco z filmového třetího dílu a kupodivu sdílel některé motivy s tím čtvrtým, přestože vyšel čtyři roky před jeho uvedením do kin. Možná bych radši viděl zfilmovanou tuhle verzi, už jen pro pološíleného generála Spearse, ale nechtěl bych přijít o lahůdkový únik zatopeným prostorem a o skvělou posádku z Jeunetova filmu.... celý text

Hnízdo na Zemi 1998, Steve Perry

Tohle je čistokrevný brak. Minimum popisných pasáží, maximum akce, ploché postavy, prudké emoce a žádná hluboká psychologie. Knižní série kráčí trochu jiným směrem než filmová, takže děj působí zvláštně povědomě. Příběh navazuje na Cameronův druhý díl, přesněji na rozšířenou Special Edition, a kvůli odklonu v tom Fincherově třetím mění jména hlavních postav a některých reálií. Výsledek tak může být matoucí, ale v zásadě o nic nejde. Těžištěm knížky je totiž svižná akce a několik působivých scén z obou planet. Možná by si vetřelci zasloužili ambicióznější úvod. Pomalý a hororový, plný klaustrofobie a mrazivého strachu o život, jenže ten jim Steve Perry bohužel nedopřál. V dětství mi to vadilo mnohem méně, než dnes.... celý text

Na rozkaz krále 1989, Ljuba Štíplová

Nevěřil jsem, kolik se toho dá na tak malé ploše zažít. Strastiplné probíjení do hradu, jeho infarktové prohledávání a pak závěrečné zúčtování, které bylo tím sladší, čím byla předchozí cesta svízelnější. Prošel jsem podzemní bludiště, které působilo jako bez konce, uprchl jsem před bdělými strážemi a jen čirou náhodou několikrát přežil vlastní smrt. Při jiných příležitostem jsem mnohokrát pohořel, protože o tuhle výhru musíte tvrdě bojovat. Po dohrání jsem s údivem zjistil, že jsem zdaleka neobjevil všechno. Je to malý zázrak.... celý text

Po čem rabíni touží 2022, Tuvia Tenenbom

Byla to zajímavá cesta do komunity ultraortodoxních židů. Sice plná výmolů, hluchých míst a bloudění, ale i tak jsem se toho hodně dozvěděl. Když už nic, tak kniha slouží jako hlasitá připomínka, že na Středním východě věci fungují jinak. Z tamních zemí je Izrael Evropě suverénně nejpodobnější, s populací s kořeny na Západě, ale stejně je v mnoha ohledech bytostně cizí. Tuvia Tenenbom se ji snažil přiblížit, ale na to rozsah knihy ani omylem nestačí. Pochopit duši národa, jehož dějiny se táhnou přes tři tisíce let, většinu své existence strávil pod tlakem cizích kultur a svou identitu našel v náboženství plném iracionálních přikázání, snad ani nejde. Ale nevěšte hlavu; jeho okolí je ještě cizejší a ultraortodoxních tam nežijí necelé dva milióny, ale spíše stovky miliónů. O státech ještě dál na východ ani nemluvím. Žijeme na pestré planetě.... celý text

Sborník Sci-fi a Fantasy povídek k Parkonu 2001, Michael Bronec

Sbírka z Parconu roku 2001 obsahuje třináct povídek na 186 stránkách, což znamená, že se ve většině jedná o mikropovídky. U těch kvalitnějších je to škoda, ale vcelku jsem byl za stručnost rád, protože některé bych jinak snad ani nedočetl. 60 % Keran - pochmurná fantasy o lovci jednorožců, která mě zaujala atmosférou a deziluzivním koncem. 40 % Kapitán z Looka Isbajoa - připadalo mi, že autorka napsala svižnou novelu, pak ji zkrátila, přečetla si ji a znovu ji zkrátila. Děj skáče v křečovitých záškubech a i když dává smysl, nikdy jsem se nezbavil pocitu, že mi něco podstatného uniká. 70 % Skokani - závěrečný zvrat jsem očekával, ale mytologie mě překvapila a atmosféra uhranula. Líbila se mi dobová atmosféra. 70 % Belith - depresivní povídka s mrazivým koncem, který jsem před sebou viděl jako ve filmu. Na malé ploše je tu hodně emocí. 60 % Propadlé světy - smlouva s Ďáblem ve sci-fi kabátku, zasazená do atraktivního prostředí vesmírných bitev. 30 % To nejlepšího z Tommyho Browna - chápu o čem to bylo, ale nechápu proč to autor napsal. Nezaujalo mě ani téma, ani literární styl, ani myšlenka, ani postavy. 30 % Spisovatelé - kdyby byl tímhle stylem psaný úvod, tak bych mu dal plusové body za originalitu. Jako povídka je to ovšem bída. 60 % CK SS - námět originální není, ale provedení ano. Přiznám se, že bych se do téhle Středozemě rád podíval. 40 % Vzpomínky delfína - vzpomněl jsem si na jednu z epizod Simpsonových, v níž delfíni zahnali lidi do moře. Tuším že ji autor viděl také. 60 % Trup kuří, ústa lvová, chvost baziliščí - svižná a nápaditá povídka, která ovšem nedává smysl. Ale tak už to v příbězích s časovými smyčkami bývá. 60 % Muž bez medových koláčků - krátká ale napínavá povídka o jedné dlouhé cestě důvěrně známým prostředím, končící na překvapivém místě. 30 % Trůn z říční mlhy - styl autorky mi vůbec nesedl a tuhle cestu za záchranou vody jsem si neužil. Námět ovšem potenciál má. 60 % Stín modrého býka - pamatuju si že v době vydání vzbudila tahle knížka rozruch, protože šlo o jednu z prvních známek slibovaných lepších časů české fantastiky. Ty opravdu přišly, takže jsem se zaměřil na novinky a k téhle knize se paradoxně nikdy nedostal.... celý text

Kosmická hlídka 1991, Ljuba Štíplová

Tenhle gamebook mě v mládí úplně minul, takže ho můžu hodnotit bez nostalgie. Jestli je tedy vůbec možné objektivně ohodnotit něco, co je tak pevně spjaté s dobou vzniku. Příběh je velice jednoduchý - nejprve je nutné nasbírat dostatek paliva na mezigalaktický skok a poté vyzvednout skupinu trosečníků. Pohoné hmoty je možné nabrat ve čtyřech různých lokacích, a po příletu na místo havárie dostanete na výběr ze čtyř pomocníků. Knížka je útloučká - má pouhých 87 odkazů, ale protože je většině krizových situací řešena hodem kostkou, a při KAŽDÉ cestě se nějaká z katastrof nevyhnutelně stane, tak se může její dohrání dost protáhnout. 1-3? Oprava se povedla. 4-6? Smůla, dobrodružství tady končí. Občas jsou možnosti tři, takže mimo úspěchu a neúspěchu je tu ještě návrat zpět na místo s volbami a další šance na výhru. Záchraná mise se tedy dá absolvovat za pár minut, nebo za několik frustrujících hodin. Nasbírané zkušenosti pomůžou jen částečně. Na mě se štěstí usmálo na druhý pokus, což knížce zaručilo pátou hvězdičku. Kdybych tucetkrát smolně zemřel bez možnosti s tím cokoliv udělat, tak bych byl při hodnocení určitě přísnější.... celý text

Sudetenland 2023, Leoš Kyša

Zasazení do alternativní historie dává šmrnc zápletce i reáliím 90. let, ale knížka by se bez toho v klidu obešla, protože nejde o nic víc než o dobovou detektivku okořeněnou trochou historie. Prvních sto stránek jsem nad ní ohrnoval nos, ale čím víc jsem se seznamoval s prostředím, tím víc se mi dostávalo pod kůži. Je vidět že Leoš Kyša má Bruntálsko opravdu rád a vidí v tom šedivém městě a kamenité půdě hodně krásy. Část z ní dokázal předat čtenáři, což atmosféře určitě pomáhá - ne že by to nutně potřebovala. Přesto si myslím, že knížce jméno autora škodí, protože si své fanoušky získal úplně jiným žánrem a rozmazlil si je jinými slovními obraty. Ty tady rozhodně nenajdou.... celý text

Tajemný sligum 1993, Stephen Bowkett

Většinu času je to plytký středoškolský cajdák o tom kdo koho miluje a nemiluje, ale postupně atmosféra houstne a houstne, no a konec už by se nemusel cítit méněcenně ani v Krajních mezích. Bylo mi trochu líto, že autor nepokračoval dál, protože tohle mělo náběh na syrový horor. Příběh je sice tak trochu neohrabaný brak a tak trochu naivní jako epizoda z Beverly Hills 90210, jenže i tak má v sobě něco, co ve mě rezonovalo i po víc než třiceti letech od prvního přečtení.... celý text

Odysseia 1984, Homér

S trochou nadsázky by se dalo říci, že Oddysea je k Íliadě ve stejném vztahu, v jakém je Nový zákon k tomu Starému. V Íliadě je vše podřízeno cti, slávě a naplnění osudu. Lidé jsou smířeni s krátkým životem a jejich největší ambicí je nebýt zapomenut. Děj Odyssei se naproti tomu točí okolo muže, který se ze všech sil snaží vrátit ke své milované ženě. V průběhu básně toho prožije tolik, že by mu to zaručuje místo mezi legendárními hrdiny, ale v celém textu není jediná zmínka, že by to pro něj něco znamenalo. Motiv stýskajícího manžela je pro dnešního čtenáře pochopitelnější, díky čemuž Odyssea působí moderněji a univerzálněji. To je jeden pohled na věc. Na druhou stranu je Íliada námětem geniální, napínavější a bezpochyby literárně hodnotnější. V originále - i když přeloženém, mám proto raději ji. V převyprávění mám raději Odysseiu.... celý text

Víc než člověk 1995, Theodore Sturgeon

Zbylé dva komentáře zmínily to lepší, takže si můžu dopřát luxus kritizovat. Uznávám, že námět je výborný a příběh je velice chytře vymyšlený. V knížce bylo pár scén, které se mi vryly do paměti, ať už svou syrovostí, citlivostí nebo originalitou. Jenže i přes zvláštní poetiku a autorův nesporný literární talent mi to moc nesedlo. Text se občas topil v psychologických vizích nebo v lyrických pasážích, což mě vždy vytrhávalo z děje. Čtivosti nepomáhalo, že se vyprávění překlenulo přes tři části psané z odlišného pohledu. Když jsem si na nový styl zvykl, tak byl za pár stran konec. Knížka za přečtení určitě stojí, už jen pro netradičně uchopený námět. Tříhvězdičkové hodnocení vyjadřuje můj subjektivní dojem, ale pořád se nemůžu zbavit dojmu, že by si knížka zasloužila o dvě víc. Kvůli těm momentům, kdy jsem měl chuť s ní praštit do kouta, jí je ale nedám.... celý text

Ostrov vyhnanců 2000, Zbyněk Dach

Devadesátkové gamebooky (a videohry) nebyly pro padavky. Trýznivá obtížnost byla běžná, nefér mechaniky a role náhody byly očekávané a frustrace byla součástí hratelnosti. První díl série Negart nese všechny znaky své doby, ale i přesto se jedná o dobrodružství, které je v klidu zvládnutelné i dnes. Jistou uživatelskou nepřívětivost a morální zastaralost ovšem nepopře. Projevuje se to především v soubojích, které jsou zbytečně obtížné a vražedně časté. Na druhou stranu musím přiznat, že jsem nikde jinde než v boji nezemřel a mechaniky umožňují vcelku použitelné léčení zranění - za jistou cenu. Příběh jako takový ničím nezaujme. Má víc logických chyb než zajímavých momentů, ale prostředí je naštěstí dostatečně variabilní a krásně dotváří atmosféru. Na omezené ploše ostrova jsem toho prožil mnohem víc, než jsem původně čekal. Přidám ještě tip pro ty, kdo se nechtějí stát loutkou v rukou náhody. První dva pokusy projděte podle pravidel - to abyste si užili autentickou hratelnost, a při třetí cestě házejte za sebe desetistěnnou kostkou a za soupeře šestistěnnou. Ani tak to nedostanete zadarmo, ale boj už nebude ten největší strašák.... celý text

Vězení svobody 1994, Michael Ende

Ty čtyři hvězdičky jsou trochu nefér, protože za některé věci bych jich švihnul šest a zároveň není nic, co by šlo pod čtyři. Průměrem to tedy nevychází. Jenže ono nadšení které jsem v začátku knížky cítil, se postupně rozplynulo, takže těch pět nemůžu s čistým srdcem dát. 100 % Dlouhé cesty cíl - už se mi zavíraly oči, ale ještě jsem si otevřel Vězení svobody, že se podívám na alespoň prvních pár řádek první povídky. O půl hodiny později jsem ji dočetl, a vážně uvažoval, že bych dal na posezení celou knihu. To o její kvalitě říká asi vše. 100 % Kolonáda Borromea Colmiho - částečně cesta do neznáma, částečně filosoficko - matematická úvaha. Přiznám se, že na tu cestu za zeleným světlem nevydal, ale strašně rád bych si přečetl zápisky někoho, kdo tam došel. 100 % Dům na periferii - podnětná povídka s mrazivým závěrem. Dráždilo mě že toho autor řekl tolik, ale přesto skoro nic neprozradil. 100 % Přiznávám, je trochu malý - Fiat 500 ve stylu TARDIS? Proč ne. Tohle je malá, osvěžující hříčka, která na těch pár stranách rozechvívá fantazii a bránici. 80 % Katakomby Misraimu - chápu o co autorovi šlo, ale stejně jsem mu tu pointu nevěřil. Na beton by se našel někdo, kdo by tenhle život nepřijal. To už je v lidské přirozenosti. 70 % Ze zápisků světoběžníka Maxe Mutta - přišlo mi to neukotvené, rozhárané a nedomyšlené. Námět byl super, jenže postupně jsem se v ději ztratil a nakonec mi na autorově záměru přestalo záležet. 80 % Vězení svobody - bez vůle Alláha prý ani vržený kámen nespadne. Jenže co když na světě existuje místnost, kam jeho moc nesahá a zbožný muslim se musí poprvé v životě rozhodnout podle své svobodné vůle? Skvělou premisu autor bohužel promrhal. 70 % Legenda o Ukazateli na křižovatkách cest - přišlo mi to jako podstatně slabší verze úvodní povídky, s méně zajímavým hrdinou a bez hlubokých emocí které z vyprávění prýštily.... celý text

Ílias 1996, Homér

Íliada se velice těžko hodnotí. Z hlediska příběhu, doby sepsání a významu pro západní kulturu je to šestihvězdičková záležitost, která zastrašujícím způsobem dominuje literární tradici. Jenže při bližším pohledu se objevují malé prasklinky, které se při delším potýkání proměňují na hluboké jizvy. Íliada je bez začátku a bez konce, takže jako popis Trojské války je stěží dostatečná. Jenže Homér - pokud vůbec existoval, byl bezpochyby génius. Odvyprávěl totiž báseň, jejímž středobodem není válka, ale lidská emoce. Pýcha, zlost, touha prosadit se, bolest, pomsta, bezmoc a láska. To jsou hlavní postavy. Jejich nositelé jsou jen loutky v rukách osudu. Díky jeho vypravěčskému umu se jim ovšem dostalo nesmrtelnosti slíbené bohy. Achilleova odvaha byla obdivována ještě v době, kdy svět na existenci Tróje dávno zapomněl, a dokud budou existovat lidé vyprávějící příběhy, bude v nich pyšný válečník žít. Četl jsem vydání nakladatelství Leda z roku 2021. I když Vladimír Šrámek odvedl při převodu archaického textu do moderní doby skvělou práci, vydavatel naopak odvedl práci mizernou. Chybí předmluva, doslov, poznámky i rejstřík. Dobrý poznámkový aparát by přitom pozvedl příběh na další úroveň, protože bez něj zůstává spousta drobných událostí čtenářem nepochopena nebo přehlédnuta. Je mi skoro trapné to přiznat, ale o Trojské válce jsem se dozvěděl víc z Ílionu Dana Simmonse, než z originálního textu.... celý text

Pozpátku 2005, Rob Grant

Protože první dva díly napsali oba autoři společně a třetí každý zvlášť, je tenhle díl zakončení trilogie Roba Granta. Dějově navazuje na druhý díl série. Začíná se tedy v dimenzi Pozpátku, jak už název knížky napovídá. Chvílemi jsem žasnul co autor vymyslel a chvílemi jsem byl zhnusený, protože tamní vesmír jede podle své zvrácené logiky, která nedává prostor pro svobodnou vůli ani příčetnost. Lepší je nad tím nepřemýšlet, protože ten svět stejně nedává smysl. Zápletka naštěstí smysl dává. Rob Grant se víc než Doug Naylor držel seriálové předlohy a dovyprávěl staré známé události, jen v upravené podobě. To je na jednu stranu škoda, protože jsem doufal v originální příběh, na tu druhou mi charaktery posádky byly bližší, a autor k nim nebyl tak krutý, jako Doug Naylor - i když, jak se to vezme. Bez hořkosladkého konce se to ovšem také neobešlo.... celý text

Přišli a sežrali nás aneb Armageddon II jako akční krvák 1998, Robert Rankin

Pořád si myslím, že by měl autor rezignovat na ambice psát humoristickou fantasy. Občas je jeho snaha tak urputná, až je trochu trapná. To že si z ní sám dělá srandu věci nepomáhá. Příběh je ovšem zajímavější než v prvním díle a má větší spád, takže jsem se nakonec slušně zabavil. Zasmál jsem se ale jen jednou - při zneviditelňování Olivera Cromlecha.... celý text

Poslední člověk 2003, Doug Naylor

Protože první dva díly napsali oba autoři společně a třetí každý zvlášť, je tenhle díl zakončení trilogie Douga Naylora. Je jasné, že závěr druhého dílu prosadil Rob Grant, protože Naylor dimenzi Pozpátku po kratičkém vysvětlujícím úvodu opustil, aby rozjel své vlastní dobrodružství plné akce, temnějších momentů a drsných scén. Humor prakticky chybí - jen občas se objevila téměř doslovná citace ze seriálu, použitá v upravené situaci. Není to vyloženě špatně, protože i když jsem se moc nezasmál, příběh je dost napínavý a šílený aby zaujal. Jen je škoda toho hořkosladkého konce. Oba hlavní hrdinové sice dostali co chtěli, jenže i tak je mi z toho nějak neveselo.... celý text

Krásky a vetřelci: Pulp stories 2021, * antologie

Je to zvláštní, ale v představách mnoha autorů téhle sbírky se tak svébytný žánr jakým je pulp takřka kryje s pornem. Přitom klasické pulpové magazíny byly sice proslulé svými lascivními obálkami, ale příběhy byly spíš cudné. Erotika se ovšem musí umět psát, a také platí, že když je pár scén v románu na tři sta stranách, tak se v nich ztratí. Když jsou v povídce na dvacet stránek, zaberou velkou část děje. Většinou mě tyhle pasáže nudily a proto jen tři hvězdičky. 100 % Nezvratný osud - pravděpodobně nejlepší povídka sbírky. Možná i proto, že v ní mají všechny čuňačinky své opodstatnění. Líbil se mi zběsilý děj a urputná snaha hlavní postavy udržet si kontrolu v šílené situaci. Od pana Heteši si toho určitě přečtu víc. 80 % Neffi - hlavní postava mi k srdci nepřirostla, ale literárně je to velice slušné a dějově také. Povídka slouží jako prequel k sérii Propast času. 90 % Nemůže pršet věčně - nápaditá povídka se skvělou hlavní postavou a výbornou mytologií. Nemá jediné hluché místo nebo cokoliv navíc. Takhle by měl vypadat pulp s příchutí fantastiky. 80 % Slizka - jedna z povídek ve kterých přemíra sexu škodí, protože jinak by šlo o vynikající splatter. Takhle je z toho spíš podivná úchylárna. 50 % Jmenoval se Moše - teoreticky výborný námět notně srazilo zmatené vyprávění a podivné postavy. Akční pasáže jsou výborně napsané. 60 % Krvavý - námět je trochu přitažený za vlasy, ale svět je vykreslený výborně. Klidně bych si z něho přečetl něco jiného, vážně míněného a patřičně epického. 50 % Xenofil - rozporuplná povídka s výborným námětem, která jde až moc na dřeň. Slušelo by jí víc rafinovanosti a tajemnosti. 40 % Holky z bombardéru - je to krátké a tak nějak o ničem. 70 % Druhá jakost - další z rozporuplných povídek. Líbilo se mi vykreslení světa i literární stránka, ale měl jsem problém s dvojicí psychopatických hlavních hrdinek. Upřímně, bylo mi z nich dost zle. 70 % Gerasim v zemi za zrcadlem - pro fanoušky série Legie to bude vynikající záležitost, pro neobeznámené to postrádá kouzlo a pointu. 90 % Období - vynikající vykreslení světa, postav i akční stránky trochu sráží neuspokojivý závěr. Z tohohle pekelného města bych si rád přečetl něco dalšího. 80 % Děti Pustin - skvělá pochmurná fantasy s chytlavě vymyšlenou mytologií. Takhle má vypadat příběh se sympatickým antihrdinou. 40 % Aprilium - působilo to na mě jako náhodně vytrhané odstavce z průměrné space opery. Povídka nikam nesměřuje a nic podstatného se v ní nestane. 40 % Oblázky - drtivost pointy nedává smysl, protože je překvapivá jen pro čtenáře, ale ne pro účastníky příběhu. Když o tom přemýšlím, nedává tam smysl skoro nic. 70 % Říkali mu Hurikán - námět je fantastický, ale jak už je ve sbírce zvykem, tak příběhu škodí přemíra zvrhlosti a nadávek. Představa normalizačního Československa pod nadvládou mimozemšťanů má potenciál. 40 % Dostihy a sázky - omlouvám se, ale tomuhle jsem prostě nedokázal uvěřit. Vznik závodníků nedává smysl. To proč závodí nedává smysl. A to proč vypadají jak vypadají nedává smysl. Psychologie postav je ovšem vykreslená skvěle. 90 % Matka jižních hvězd - doplněk k sérii Tomáš Kosek. František Kotleta zkrátka brak umí, takže i když se rozepsal jen na čtyřicet stránek, stalo se tam toho na půl knížky. Osvěžující záležitost. Byl jsem u toho, skoro u všeho - Ivo Železný si trochu té (sebe)chvály zaslouží a také před ní hned na začátku varuje. Jestli jste útlocitní, nečtěte to, jestli to čtete, tak si nestěžujte.... celý text