-

Jakub Hoza

česká, 1978

Nová kniha

Bez návratu. Kniha druhá

Bez návratu. Kniha druhá - Jakub Hoza

PŘEŽIL SETKÁNÍ SE SMRTÍCÍM NEPŘÍTELEM. TEĎ HODLÁ V KRVI UTOPIT CELOU PLANETU… Klonový voják Jan Jansen nemá svůj den. Jako by nestačilo, že mu emzácká monstr... detail knihy

Související novinky

Sezona pomsty, Vyrytá znamení a další knižní novinky (47. týden)

Sezona pomsty, Vyrytá znamení a další knižní novinky (47. týden)
Vítáme vás u nového článku připravovaných knižních novinek. V týdnu od 18. do 24. listopadu se opět můžete těšit na něko... celý text

Populární knihy

/ všech 10 knih

Nové komentáře u knih Jakub Hoza

Jako sama smrt Jako sama smrt

Koukam ze jsem zacala rovnou tretim dilem. Nevadi pribeh se mi libil, reznicina uz tolik ne. Zapletka pekna.
Atara16


Bez návratu. Kniha druhá Bez návratu. Kniha druhá

V podstatě platí 1:1 komentář k prvnímu dílu. Ten se tedy v půlce zlomil, nabral celkem na obrátkách i autentičnosti a na konci poskytl solidní cliffhanger (tedy na celkem random místě - co si budem nalhávat, je to jedna rozpůlená knížka. Nikdo nechce půlmetrovej pejprbek). Očekávání se však nenaplnilo a až do konce se nese v podobném puchu. Vyzdvihnout můžu maximálně náběh na solidní Doomovku, která však byla vysvětlená jen velice stroze a úplně se zbytkem díla neladí. Člověk má trochu pocit, že byla dolepená jak prostetická hnáta na zmutovanej klon. Když už jsme u těch augmentací, tak mě taky dost zmátlo klíčové zranění hlavního pornohrdiny, které se objevilo tak záhy a skoro bez vysvětlení (stejně jako jeho zázračná záchrana), že jsem musel zkontrolovat, zda se mi neslepily stránky... Ale možná lepší než tam roubovat nějakou protézu. Nebylo to vyloženě špatný, ale máš na víc Hozič.... celý text
panPatejl


Bez návratu. Kniha první Bez návratu. Kniha první

Kubo je mi to líto, ale bohužel se nemůžu připojit k místnímu oslavnému hýkání. Přihmouřil jsem obě oči, zavřel je (kybernetické vypnul), dal si panáka. A stejně tu musím vyzvrátit menší hejt. Všechno co si zatím natropil mi přišlo fakt super. Nathanielův svět je propracovaný a napínavý. Bubák je odlehčený a má Kulhánkoidní spád. A chápu i kam si mířil v "Bez kondomu". A mělo to obrovský potenciál. Ale bohužel, něco tu fakt dřelo. A nebyl to písek v avatarky < > (Koitus je za 5*!) Ale hlášky a asociace (i když promyšlené) byly dost násilně naroubované a prostě nefungovaly. Humor taky nešlapal jak měl a často zbytečně rozbíjel jinak dobře postavenou dramatizaci. Fyzika někdy jak ze zvlážný žkoli. (Toho jsem si teda všim už i na konci Skouřený země... WTF Čáslavík Cimrman?). Zkus někdy prolistovat třeba Maříka a jeho Salámus. Vím, že Názvratek nemá být hárd skyfy, ale aspoň trochu snahy a tolik u toho nehulit... Nakonec musím tedy se slzou f oku dát jen 3, což je velká škoda u autora tvého rozměru. Doufám, že to byl jen ústřel a že nám nezačínáš Kyštletovatět. To by byla velká škoda. Snad to bude příště zase fungovat jak je zvykem! Zdar a ostrý brko!... celý text
panPatejl



Do pekla a zpět Do pekla a zpět

Ohraničený prostor plný kanibalů, úchylů a psychopatů, drsný chlap s lukem, který ironické hlášky vrhá se stejnou neomylnou přesností, jako střílí šípy. A také příběh o záchraně rukojmích okořeněný několika vtipnými dějovými zvraty. Na příběhu je sympatická právě drsná přímočarost připomínající Kulhánkovu Cestu krve, Kopřivovo Zabíjení či Kotletovo Bratrstvo krve. Jakub Hoza si na nic nehraje. I když si jeho hrdina projde peklem a na vlastní kůži mnohokrát pozná, že lidé jsou ty největší zrůdy, zbytečně nemoralizuje a nepoučuje. Přitom v některých chvílích ukáže svou druhou tvář, a tím si bezprecedentně získá čtenářovu náklonnost. Nebýt lehce chaotického startu a občasného sklouznutí k zdlouhavým popisům technik přežití jako vystřižených z příručky SAS, neměl bych druhému Strašákovu příběhu co vytknout. Protože Cesta do pekla a zpět je syrová, brutální, akční a vtipná, zkrátka splatter, jak má být.... celý text
jan8470


Spálená země: Kniha první Spálená země: Kniha první

Spálená země je postapo roadtripem plným někdy více, jindy méně originálních setkání. K těm povedenějším patří střetnutí s hmyzem, ze kterého by se Ondřej Sekora počůral strachy, nebo s Honákem, jenž žene pustinou stádo dvouhlavého skotu. Vzhledem k tomu, že je Strašák stejně jako jeho duchovní otec fanouškem Falloutu, nejsou dvouhlavé Kravíny jedinou narážkou na tuto fenomenální hru. A protože je celý příběh vyprávěn ze Strašákova pohledu, je jeho putování pustinou prošpikováno tak neuvěřitelným množstvím hlášek a popkulturních odkazů, že je čtenář záhy přestane vnímat. Navzdory tomu se autor snaží udržet dějový oblouk a přivést hrdinu (po několika dějových zákrutech) k zjištění, co je cílem mutantů.... celý text
jan8470