Přidat komentář
Zajímavý styl psaní - poměrně málo emocí, a přesto se mi to četlo hezky. Rozhodně zajímavá témata, a v okamžiku, kdy jsem knížku četla, se mi líbila - bohužel, po pár týdnech si z ní mnoho nepamatuji.
(a propos, druhá povídka - Lodní lístek - se mi líbila víc)
Lence Reinerové v životě nikdo nic nedal zadarmo. Její autobiografické prózy mě znovu a znovu fascinují tím, co všechno se dá za jeden život stihnout (aniž by to sama tak chtěla), ale hlavně tím, jak se ke svým přinejmenším těžkým a často tragickým zážitkům staví a jak je zpodobňuje ve svých knížkách: s nadhledem, moudrostí a bez hořkosti.
Druhé přistání v Mexiku bude zajímavější pro ty, kteří četli autorčiny Všechny barvy slunce a noci a Bez adresy. Cesta do Mexika uskutečněná po mnoha letech v ní vyvolala vzpomínky na zemi, která jí za války zachránila život; v obavách z případného zklamání z nové podoby Mexika se brání často opakovaným „Všechno je jinak“, což naštěstí neplatí vždy.
Lodní lístek určitě obsahuje autobiografické prvky, ale je vyprávěn er-formou. Jeho vyznění – nalezení smyslu života v práci pro druhé – na mě působilo „velkoslovněji“ než předchozí vzpomínky.
Pro mě žádné zklamání, jen další dílek obrazu s názvem „Život Lenky Reinerové“, kterou mám hodně ráda.
Od knihy jsem bohužel hodně očekávala. Netradiční osobní příběh ženy, která utekla do Mexika a pote se vrátila zpět do Prahy? Byla jsem natesena. Bohužel styl psaní mi vůbec nesedl, neustále se v příběhu skáče, zapojují se další a další postavy, které se ale jen zmíní a opět zapomenou. Take me mrzí, ze je příběh vypraven takovým povrchním způsobem, bez emocí, bez detailu. Druha povídka byla navíc nudná a já knihu nedocetla.
První část je napůl retrospektiva autorčina pobytu v Mexiku během druhé světové války a zážitky z návratu o nějakých padesát let později. To celé na čtyřiceti stránkách, takže jde o dost mozaikovité vyprávění, nejzajímavější mi přišly postřehy o E. E. Kishovi.
Druhý text už je plnohodnotná povídka o hledání smyslu života a existence v době nacistické okupace Francie. O poznání zajímavější než mexické vzpomínky, ale ani tak nic převratného.
Ale možná je mé hodnocení hodně ovlivněno levicovým zaměřením textů, i když nejde o žádnou velkou propagandu.
Kniha má dvě části, mně osobně se víc líbila ta první - popis cesty do Mexika, kam se autorka vrátila po šedesáti letech. Příběh Lodní lístek už mě tolik nezaujal.
Štítky knihy
česká literaturaAutorovy další knížky
| 2001 |  Kavárna nad Prahou |
| 2007 |  Čekárny mého života |
| 2007 | Vůně mandlí |
| 2002 | Všechny barvy slunce a noci |
| 2009 | Lodní lístek |
Pro mne čtenářská lahůdka. Skvělý překlad navozuje pocit, jako bych seděla u paní Reinerové v kuchyni a ona vyprávěla plná emocí své vzpomínky na Mexiko. Mám ráda, když staří lidé vypravují. Druhá povídka je čtivý příběh, zajímavý i z historického hlediska, ale snadno zapomenutelný.