Lotta z Rošťácké uličky

Rošťáctví Lotty(hlavně epizoda okolo roztřihaného svetru) holky 5 a 7 let opravdu bavilo.

Spolu s Dětmi z Bullerbynu je to mé dětství. Krásné knížky.

Lottu si z dětství nepamatuju a přitom jsme ji měli v knihovničce, takže jsem ji teď nejspíš četla poprvé. Na večerní předčítání je báječná. Chtě nechtě jsem ji ale srovnávala s mými milovanými Dětmi z Bullerbynu a musím říct, že na ně prostě nemá. Ale to nevadí, i tak byla super. Kdyby však Lotka byla moje dítě, asi bych jí utrhla hlavu :D jinak je to ale skvělý příklad vychytralého dítěte :)
Škoda, že si překladatel nedal více práce a nesjednotil jednotlivé části knihy, aby jim dal jednoho vypravěče. Vím, že české vydání je spojením několika originálních knížek s různými vypravěči, ale bylo by to určitě ucelenější a pro děti jednodušší, kdyby i první čast vyprávěl místo Marie vypravěč.

Je to moc hezká a zajímavá knížka, neuvěřitelné co Lotta všechno provádí.

Jedna z mych nejoblibenejsich knizek! Byla nadherna! Kdyz jsem ji dostala, tak jsem ji cetla asi ctyrikrat po sobe porad dokola :D

Lotta je jedna z nejkrásnějších knih, které jsem dostala k vánocům. Přečetla jsem ji hned a nestačila jsem si z toho něco zapamatovat, ale je to moc hezká kniha. Dávám 5 hvězdiček!! : )

Český soubor Lotta z Rošťácké uličky představuje pohodovou rodinku. První část - Děti z Rošťácké uličky - vypráví Lottina starší sestra Mia. Další tři části - Lotta z Rošťácké uličky, Lotta umí jezdit na kole a Lotta umí skoro všechno - čtenář sleduje pomocí autorského vypravěče.
Lotta v průběhu dvou tří let (v první části je tříletá, v předposlední slaví páté narozeniny) objevuje svět. Občas trucuje, když se snaží vyrovnat starším sourozencům. Ale to je u malého dítěte pochopitelné. Rozhodně nikoho netyranizuje. Rodiče na její občasné trucování reagují správně. Bez křiku jí dokáží vysvětlit, jak se má chovat.
I když se příběhy odehrávají v P(R)ošťácké uličce někde ve Švédsku, tak podobná dětská dobrodružství se dají zažít i někde Na Kopečku v Horní Dolní. Ilustrace Aleny Ladové vystihují pohodovou atmosféru.
Překlad Karla Šebesty přesně odráží jazykovou hravost odpozorovanou
z dětské mluvy - domásnost, reseft, nainěkcovat, zametavé šaty.
Reseft na solný den? Lívance jako od maminky Nymanové nebo tety Bergrové a přečíst si nějakou pěknou knížku, třeba od Astrid Lindgrenové.

No, panejo. Potvrdilo se mi, že dospělost ze všeho stírá naivitu a zalíbenost v tom, co ve skutečnosti moc ok není.
Lottu mám kvůli předčítání před spaním v rámci hlídání teď doma a nestačím zírat, jaký parchant ta Lotta je.
Trošku pokulhává vidina pětiletýho děcka, který mluví jako dospělák, ale děckám to asi divný nepřijde.
Je uřvaná, dělá naschvály a problémy, je hnusná na rodiče i sourozence a ničeho si neváží...jakto že jsem to jako dítě neviděla ??
No prostě zklamání , a to Lindgrenové hodně věřím skrz Bullerbyn !! :)

K Lottě jsem se dostala až coby dospělá maminka malé dcerky, z dětství jsem ji neznala a po přečtení je mi to moc líto, protože vím, že by se mi tehdy moc líbila. Když jsme ji kdysi četly s dcerkou, byla z ní nadšená. Já si ji tentokráte přečetla znovu a sama, dostala se mi do rukou, já v ní zalistovala a neodolala. Paní Lindgrenová zde opět moc krásně nastínila nevinný dětský svět, svět tří sourozenců z úplné rodiny a jejich každodenních příhod, kterým vévodí nejmladší Lotta. Je to poněkud svéhlavé dítko, nicméně příběhy, kde je hlavní hrdinkou jsou moc fajn.

Osemrocnej dcere sa velmi pacila a to citat velmi nechce.

Knížka mého dětství! V Lottě jsem se viděla, těším se. až ji budu číst svým dětem.

Četla jsem v březnu 2007. Podle mých poznámek:
Asi nejslabší a pro nejmenší, co jsem od A. L. četla.
Příběhy bez vylíčení dětského světa.
Děti patrně hodnotí knížku lépe.

Mně vtípky a příběhy Lotty vždy nepřipadaly tak humorné, ale když jsem viděla (a slyšela), jak se jim smějí moje děti, musím uznat, že kniha je pro ně skvělá. Nejvíce tentokrát dávala pozor moje čtyřletá Lotta, pardon Verča, která Lottu zbožňuje a vidí se v ní.

Lottiny výroky jsou úžasné. Všechno ví nejlíp, všechno zvládne...netrpí nízkým sebevědomím.

Veselé příhody, které se člověk až bojí předčítat svým ratolestem ve věku Lotty, aby je náhodou nenapadlo některá alotria zkoušet také.

Tuhle knížku jsem měla moc ráda. Uvažování Lotty je krásně dětské, někdy zlomyslné a opravdu rošťácké. Nejlepší, když spadne z kola: "Krééév na mé narozeniny krev"!
Taky jsem chápala proč má plyšové prasátko a říká mu Míša - já měla žlutého psa a jmenoval se Jahoda:).

Líbilo se mi, jak si jako sourozenci hráli.

Lottu jsem četla až jako dospělá, s dcerou. A paní Lindgrenová mne dokázala vrátit do dětství, do dětského uvažování, upřímnosti, větších i menších lumpáren. A ten slastný pocit, že je někdo, kdo mě zachrání, pomůže, průšvih odpustí a problém vyřeší...

Dcera tuto knihu miluje, moc se u ní nasmějeme.