Lov
Bernard Minier
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/487409/bmid_lov-Dka-487409.jpg
4
698
698
Martin Servaz série
< 7. díl >
Existuje temnota, kterou nerozjasní ani slunce. Sedmý případ kriminalisty Servaze. Jasná záře úplňku osvětluje hranici lesa, ze kterého se vynoří vyděšený jelen. Není to ale obyčejné zvíře… jeho oči jsou lidské. Kriminalistu Martina Servaze přivolají na místo nehody, kde auto srazilo nahého muže s jelení hlavou. Muže, který má na hrudi vypálené slovo „spravedlnost“. Ať už to znamená cokoli, jedno je jasné – v lesích francouzského Ariege se stal lovnou zvěří člověk. A to je pouze začátek děsivých událostí, které se daly do pohybu. Minierův nový thriller směřuje tentokrát ke složitým otázkám o úpadku společnosti. Martin Servaz se během vyšetřování zaplétá do velmi citlivé situace, kdy pomalu odkrývá důsledky morální, sociální, politické a zdravotní krize, kterou prochází francouzská společnost.... celý text
Přidat komentář
Z prvních čtyř knížek jsem byla úplně nadšená, ale mám pocit, že mají sestupnou úroveň. Sám proti všem zločincům, kteří jsou navzájem propojeni a mají síť kontaktů, jsou o krok napřed. Pro mě nesympatický nový policista, který sehrál v závěru klíčovou roli...I přesto si určitě přečtu další pokračování, tedy pokud bude:-)
Syrová Francie dnešních dní. Jsem ráda, že ještě existují autoři, kteří se nebojí nahlas psát o tom, co je veřejnou šuškandou.
Příběh přiměřeně napínavý, přiměřeně ordinérní, přiměřeně k zamyšlení.
Nesdílím pochvalné komentáře k této knize. Už k předchozí knize této série Údolí jsem napsal, že to podle mě byla nejslabší kniha, teď se musím opravit, tato byla ještě slabší.
Nejedná se o klasickou detektivku, ale o politicky angažovaný román. Čekal jsem něco jiného, proto i moje hodnocení podle toho vypadá. Moje chyba, mohl jsem si více prostudovat názory ostatních čtenářů na tuto knihu.
Autor neustále poukazuje na roušky na obličejích. Inu prožili jsme si to všichni, nechci se vracet a doufám, že se to nevrátí. Nesmyslná a nepochopitelná opatření mnoha vlád a států světa korespondují se situací, kterou tady autor lehce nastínil ve Francii. Z těchto opatření se budeme vzpamatovávat léta, jejich dopady vnímáme každý den.
Do nedávné doby jsme měli minimální zkušenosti s vyloučenými lokalitami, jak je autor popisuje ve své knize. Toto je dědictví koloniální politiky mnoha zemí a následných zcela mylných rozhodnutí v otázce imigrace. Autor tuto problematiku otevírá, nastiňuje v kontextu nedávných událostí ve Francii a vyjadřuje obavy. Oprávněné obavy.
Pokud bych to chtěl hodnotit jako detektivku, tak vše kolem případu se postupně odhaluje v průběhu knihy, žádná překvapení se nekonají, napětí jsem necítil. Konec velmi očekávaný.
Je třeba si jen položit otázku. Kdo vlastně zvítězil a vítězí? Co bude následovat?
Třeba se další kniha této série bude zabývat hladomorem, sociálními nepokoji, životem bez aut, letadel, neustálým dohledem a rozdělením lidí podle jejich poslušnosti do několika úrovní......
Knize by také slušelo hustější řádkování, takto je text zbytečně roztažen na více než 450 stran.
Kniha na výši dobrého průměru tohoto spisovatele. Hranice žánru se však autorovi překročit nepovedlo, ani se o to asi nesnažil. Najdeme zde tedy známé zápletky s bandou, která se rozhodne vzít zákon do svých rukou. Kniha vypadá značně obšírně, ale čte se rychle bez zadrhnutí.
(SPOILER) Když jsem viděla nízké hodnocení, tak mě to sice trochu zarazilo, ale neodradilo, protože Minier je přece Minier. Lov působí jako úplně jiná kniha a ne jako pokračování Servazových "dobrodružství". Nebýt posledních pár stran, dala bych o něco vyšší hodnocení. Celkově je téma zkorumpovaných poldů, kteří berou spravedlnost do vlastních rukou poměrně profláklé, nic nového pod sluncem. Z popisů scén bylo patrné, že autor by svou knihu rád viděl zfilmovanou, jenže v knize tyto popisy působí strojeně. A jak už jsem zmiňovala, konec bohužel celý příběh zkazil. Četbu další Minierovy knihy si hodně rozmyslím.
Bohužel musím říct, že tuto knihu hodnotím jako Minierovu nejslabší. Co mi hodně vadilo, tak bylo nesmyslné a neustále poukazování na pandemii, roušky, zákazy.. Bylo to po dobu 2 let součástí života nás všech a já osobně jsem před tím utíkala právě do knih.. A myslím si, že tady by se to klidně obešlo.. Příběh by neztratil na kráse, kdyby se policajt pouze usmíval a ne usmíval přes roušku..
Příběh samotný mě také moc nebavil, jelikož nemám ráda tohle dokazování si moci..
Bohužel jsem si knihu opravdu moc neužila..
Vždycky jsem knihy od Miniera milovala a nedočkavě čekala na další. Postupně ale knihu od knihy dočítám horko těžko a zdají se mi horší a horší. Mrzí mě to, tak snad další to napraví.
Co to jako bylo za příšernou splácaninu? To nemá s detektivkou a už vůbec ne s thrillerem vůbec nic společného, to je sociálně-společenské úpění nad tím, jak to tam desítky let vedli a co z toho teď mají. A ne, nečte se to nijak dobře, notabene když si nemůžete pomoct a fandíte těm "zlým". Do toho stokrát omílaný covid a roušky.....Ne, nedoporučuji, zkazíte si dojem z většiny předchozích Minierových knih.
Lov - Bernard Minier
Knizka, ke ktere jsem se dostala diky stafete.
A jak na mne pusobila?
Pekne ctive napsana detiktivka se skvelym napadem! Spousta scen popsanych naprosto uchvatne, skoro jako byste stali na miste cinu.
Detektiv samozrejme chytry, zije praci, sotvaze stiha osobni zivot, skoro nespi. Sympaticky tym mu pomaha, co to jen jde.
Taky je tam jedna opravdu zvlastni eroticka miniscenka, nad kterou jsem se pozastavila, kdo cetl nebo bude cist, tak na 100 % bude vedet, o ktere pisu.
No a ted bohuzel musi prijit:
ALE!
Zhruba do pulky knizky jsem opravdu hltala stranku za strankou. Sama jsem detektivne premyslela, kdo je zaporak, co se to doopravdy deje, jak to vubec vsechno dopadne. A pak to prislo - autor to proste postupne vsechno odhalil. Zbyvalo mi jeste asi 100-150 stran a ja si rikala, co jako ted budu delat, ze vlastne uz neni duvod to docitat.
Tak chvili bylo v knize takovy hluchy misto, ze jsem se uz hnala ke konci, at to mam za sebou. Pak prisla akce a najednou brutalne zrychleny konec (Musela jsem si ho precist dvakrat, abych pobrala, co se v tech par strankach stihlo vsechno stat.)
Na zaver me ale cekalo alespon male a mile prekvapeni ve vedlejsi dejove lince, takze jsem knizku zavirala s usmevem na rtech.
A celkove hodnoceni… No kdyby autor alespon trochu pozdeji vyslepicil, jak se veci maji a tolik neuspechal ten zaver, byly by to 4 hvezdy, ale bohuzel, takhle musim dat takovy prumer:
3/5
Budu moc rada, kdyz me pro dalsi recenze budete sledovat i na IG: @little.monday !
Lov je trochu komornější a uzavřenější než ostatní knihy od Miniera. Přesto má skvělou, děsivou atmosféru, která graduje k překvapivému závěru. Autor perfektně zapracoval covidovou krizi a bezmoc lidí, kteří jsou omezování na svých svobodách. Z "válečného" stavu, který ve Francii panuje mi bylo úzko.
Tohle bylo jako co, Bernarde? Fakt docela slabý, tak teda doufám, že se příště zase polepšíš. Ruku na to? :)))
Dočteno a dost zklamání, škoda peněz. Námět dobrý, ale již obehraný a jediné plus je vylíčení islamizace západu. Uvědomila jsem si že série s majorem Servazem má sestupnou úroveň. Další díl již nekoupím.
No nevím, knížka mě už od začátku nesedla. Buď jsem si na styl autorova psaní odvykl, nebo nevím. Za mě tedy nejslabší titul, který jsem od něj četl :-(
Bohužel průměrné, předchozí díly se mně líbily víc. Snad se příště Minier i se Servazem zase pochlapí.
Hodně slabý díl, začátek rozehrál zajímavou muziku. Ze které se časem stal nevzrušivý, natahovaný cajdák a nakonec ta odrhovačka skončila rychle, odbytě v půlce sloky. Doufám, že je to ojedinělý výpadek formy. Dám Minierovi ještě jednu šanci.
Dost mrazivé. Všechny ty události jsou hodně přesvědčivé a o to je to horší. Veliká úleva nakonec...
Trochu slabší díl, nicméně se mi u tak líbil. Temný případ v době covidové pandemie.
(SPOILER)
Na novou knihu pana Miniera, kde se vrací ke své hlavní postavě policejního majora Servaze jsem se opravdu těšil. Minier napsal i knihy mimo tuto serii příběhu se Servazem, ale tato série je v jeho díle stěžejní.
Již první knihou zaujal a každý kdo ji četl a má rád tento žánr si asi další jeho dílko nenechal ujít. Přístup a pohled na svět očima jeho hlavního hrdiny – Martina Servaze, ve kterém se odráží řada rozporuplných názorů na stávající svět a přístup k řešení problémů, kdy zvyšující se kriminalita je jen důsledek základní příčiny – stávající společnost a lidstvo samo přestává zvládat samo sebe.
Lov je opět skvěle napsán a gradován, nic méně se zde autor pouští na tenký led „vnímání spravedlnosti“ a předkládá čtenáři k úvaze pohled, který se v poslední době objevuje v řadě jiných děl, ať knih či filmů a to stále častěji a "útěk k těmto úvahám a filosofickým vsuvkám" trochu brzdí děj a odvádí čtenáře do jiné roviny, kterou ne každý čtenář je ochoten přijmout . . .
Kriminalita, organizovaný zločin, prorůstání korupce do politiky, do vládnoucích vrstev a na druhé straně neschopnost společnosti reflektovat na své vlastní problémy, to vše rozevírá nůžky mezi lidmi žijící v nadbytku a nekontrolovatelné nadvlády nechtíc vidět a řešit konfliktní situace a mezi těmi, kdo jen přežívají své trudné životy. Nelze se pak divit, že ti, před nimiž není žádná budoucnost lehce podlehnou a stanou se součástí druhé strany systému, kde vládne násilí, anarchie a neplatí žádná pravidla.
Spravedlnost si pak jen těžce hledá cestu, neboť demokratické disputace co je ještě dobré a co přes čáru, rozpravy o tom či onom, tyto skupiny nectí a vše řeší silou a bezohlednou agresivitou.
A právě touto optikou se Minier ve svém posledním díle dívá na předloženou situaci. Jeho hlavní negativní hrdina je člověk vysoce inteligentní, vzdělaný, zásadový, s historií a životním příběhem, ke kterému se může přiblížit jen malá část elit a který se již na „diskutující společnost“, které více než o pravdu a dodržování civilizovaných pravidel jde o jejich politické body v boji o moc, o společnost, která je těmito elitami ovládána a manipulována, nemůže dívat a rozhodne se jednat. A není ve svém konání sám . . .
Hlavním argumentem obhajoby konání této postavy je odkaz na dějiny, které nás jednoznačně učí, že civilizace, které se dostaly do fáze vysoké humanizace byly nakonec vždy potlačeny silou, hrubostí a jednoduchým pravidlem . . . silnější vyhrává. Než se každá z těchto rozvinutých civilizací rozhodla, jak je nejlépe postupovat před blížícím se nebezpečím, byla smetena do propadliště dějin . . .
A tady se najednou dostává čtenář na scestí, co je vlastně správně . . . to autor v otevřeném závěru nechává na čtenáři.
Kniha byla psána v době pandemické, ale svými úvahami jakoby předurčovala dění dnešního světa . . . válka na Ukrajině vše jen dokladuje.
Bude civilizovaná společnost zase diskutovat, zdali se dá s agresorem dohodnout, zdali upřednostnit své pohodlí, svůj život za to, co mám dneska a nebo za to, co přijde později, pokud bude řešení problému odkládáno.
Pan Minier ve své knize částečně odpověděl, proto to není již pouhý další příběh majora Servaze . . .
a douška nakonec, zvyšující se inflace, neschopnost části společnosti žít normálně, ale počítat každou korunu, to vše nakonec část společnosti zažene do kouta, ze kterého již vede jen jedna cesta ven . . . co mám dělat, nemám na zaplacení, nemám na důstojný život, pak je mně vše jedno, vezmu si své potřeby silou . . . a bez ctění jakýchkoli pravidel, pak nám řeči politiků budou k ničemu, budeme muset bojovat o holý život . . . a to všichni (jen mocní se možná schovají do svých střežených rezidencí) otázka zní - chceme to takto?
Jako vždy čtivé, aktuální, napínavé, smutně pravdivé.