Lovci knih
Dirk Husemann
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/399833/bmid_lovci-knih-V3G-399833.jpg
3
103
103
Kostnice 1417. Poggio Bracciolini je mistr v odhalování antických textů – lovec knih, který si dokáže zjednat vstup do každé starobylé klášterní knihovny. V jednom horském klášteře u Bodamského jezera objeví knihu připoutanou řetězem. Jen co se mu však podaří rozluštit první obsahově výbušné řádky, foliant zmizí. Lovec knih odhodlaně pronásleduje zloděje. Kdyby se totiž tento spis dostal do nesprávných rukou, dokázal by historicky vykolejit celou západní Evropu.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2019 , BránaOriginální název:
Die Bücherjäger, 2018
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
!!! POZOR, OBSAHUJE DROBNÉ SPOILERY !!!
Ach Poggio, Poggio Bracciolini, i já bych Ti neodolala, ale nikoli pro Tvé dlouhé řasy, italskou vášnivost v lásce nebo štíhlou postavu, ale pro Tvoji lásku ke knihám. Mám to totiž stejně jako Ty.
CITÁT: Poggio zvolna přejížděl prsty po okraji stránek. Rád tak navazoval s knihou známost, než se do ní začetl.
Toho dne jsem pekelně pospíchala a měla zpoždění, které jsem se snažila ukrátit tím, že se jednu zastávku svezu autobusem, ale jako na potvoru byla špička a ta jedna zastávka mi trvala skoro 7 minut. V obchodě jsem potřebovala jen pár drobností, ale všude fronty, a když jsem vběhla do knihovny vyzvednout rezervaci, zjistila jsem, že k vyzvednutí není v přízemí, ale ve čtvrtém patře. Následovala chvatná otočka a úprk na výtah, který zbrzdil pohled na Lovce knih. Titul jsem ihned čapla, skočila k samoobslužné pokladně, a kvůli tomuhle zdržení mi ten výtah někdo ukradl. Všechno jsem nakonec stihla, i když na knop, a když jsem se později v klidu domova začetla, pochopila jsem, že ten okamžik u stolku s vystavenými knihami byl jedním z těch zřídkavých vnuknutí, kdy člověk sáhne po něčem, co mu naprosto sedne, aniž by to v tu chvíli tušil. Je to ale prostě „na první pohled“.
Lovci knih mají za mne zde na DK nespravedlivě nízké hodnocení, kterému vpravdě nerozumím. Pro mě to po dlouhé době byla kniha, kterou jsem si nesmírně užila. Uznávám, že příběh jako takový není úplně propracovaný, stejně jako mě při čtení závěrečných stránek trochu zamrzelo, že některé události časově nesedí. Patřím k těm, co jsou dogmatici, na druhou stranu vytýkat historickému románu, že si autor lehce upravil realitu, aby mu to líp pasovalo, je trochu nesmysl. (Až zase budu někde nadávat na historickou nevěrnost, tak si tuhle větu omlátím o hlavu. Husemannovi jsem ale odpustila, protože se mi to prostě jako celek líbilo.) Pokud bych měla něco vytknout, tak snad jen to, že autor psal poměrně lehkým perem, jiný sloh by se ke knize hodil více (a možná odtud pramení zklamání čtenářů porovnávajících se Jménem růže Umberta Ecca).
S výjimkou Oswalda z Wolkensteinu mi byly všechny postavy sympatické, včetně poněkud hřmotného Baldassareho. (I když jsem četla i přehled postav s uvedením, které jsou historické a které smyšlené, nějak jsem si to nespojila, a tak bylo pro mě vcelku překvapením odhalení civilní osoby papeže Jana XXIII.) Tedy všechny postavy s výjimkou těch dvou hromotluků a samotného Zikmunda Lucemburského, který to tedy od autora slušně schytal. Příběh Anežky Moravské mne přiměl k úvahám, že i pod stručnou větou z historie se skrývá lidský příběh, a to mám ráda. Mrkla jsem po dočtení na medailon Anežky i Jošta a zase si rozšířila obzory (přiznávám, moje středoškolská láska k Lucemburkům skončila u Karla IV.).
Čím si mne ale kniha získala, to byly drobnosti značící, že autor o době něco ví a že se snažil chování i mluvu postav přizpůsobit době. Zejména pak mnoho informací ladících krásně s mými někdejšími znalosti kodikologie, sfragistiky i epigrafiky. Hnidopišsky jsem si ověřila typologii knihoven podle počtu svazků a i tenhle údaj seděl. Konspirační ottónská teorie mě potěšila (ach, kde jsou časy přednášek doktora Dršky!) a i když jsem tak nějak tušila, že vzácné manuskripty nakonec světlo světa nespatří a celou historiografii naruby neobrátí, přesto jsem všem třem lovcům fandila a nejvíc Poggiovi, jehož pohnutky mi přišly nejčistší.
Zkrátka a dobře, tohle se mi moc líbilo a kdyby autor sepsal pokračování se stejnými figurami, vůbec bych se nehněvala. Pominu-li nevyzpytatelné honičky za knihou a před padouchy, velmi jsem si užila líčení Costových závěrečných zkoušek z práva nebo znesvěcení hrobu nebohé Meripurgy. S tenčícím se počtem stránek ku konci narůstala moje melancholie, že už bude konec, a i když Poggio končil nostalgicky a ve stylu Harryho Pottera (Albusi Severusi Pottere), Baldassare mi vykouzlil takový ten úsměv na rtech, kdy nevěřícně kroutíte hlavou a má to v sobě dávku kritiky i obdivu. Poggio získal moje srdce, ale přiznávám, že Baldassare by mne asi sbalil :-).
Knihu jsem ihned přidala do Čtenářské výzvy - bod, kdy postava pracuje v knihovně. Bracciolini sice není klasickým zaměstnancem knihovny v dnešním slova smyslu, nechával se však najímat k iluminacím a opisům knih, takže v technicky v knihovně pracoval a ne v jedné :-).
když už autor v ději používá skutečně žijící osoby, neměl by s historickými fakty o nich zacházet takhle volně a nepravdivě;
vím, že to není literatura faktu, ale přesto....
za mě zklamání: námět slušný, zpracování mizerné;
Dirk Husemann napsal napínavý a zábavný román o tajemné knize. Dobrodružná výprava zavádí čtenáře do odlehlých klášterních knihoven a města Kostnice. Odehrává se v mimořádně mrazivé zimě roku 1417 během tzv. Kostnického koncilu, který řešil papežské schizma, během nějž zastávali úřad hned tři papeži.
Autor zde chytře kombinuje historická fakta s fikcí .
Zvláštností tohoto příběhu je, že čtyři hlavní hrdinové skutečně existovali a to dává této knize velmi zvláštní nádech.
V doslovu je pak objasněno co je fikce a co pravda.
Přečtená před lety.
Příběh s historickým podtextem a hromadami knih nejen na obálce byl pro mě informací, že to bylo kdysi jiné než teď a existoval někdo, kdo ovládal ruční přepis a musel dlouho a namáhavě pracovat.
O knize : Poggio- odbornik v nalezení tajemství skrytých ve starých dokumentech jede s poslíčkem Oswaldem hledat duchovní knihovnu. V té najde svazek omotaný železem - " zlatem placené" dílo, které mohlo brát jen knězové. Po rozluštění několika dílů někdo knihu ukradne. Je na něm, aby zjistil, kdo to byl.
Na rozdíl od jiné autorovy knihy, kterou jsem četl dříve, jsem se u této knihy nenudil a dá se říct, že mě zaujala a pobavila. Byl jsem tedy příjemně překvapen a dávám 4*.
Do knihy jsem se nemohla s chutí začíst. Spíš mě láká jen touha jak příběh dopadne. Byla jsem ráda, že je rozdělena na úseky kdy jsem si říkala ještě dvě strany a můžu ji odložit. Přečetla jsem ji celou a konec potěšil.
Pro mne zklamání. Nejcenější na knize je asi jen první část a pak doslov se slovníčkem. Jinak budete jen svědky honitby a falše kvůli knize, o které se vlastně ani nic nedozvíte. Škoda, čekal jsem něco hlubšího. Je to promarněný potenciál knihy.
Zaujala mě obálka i anotace. Příběh a jeho hlavní postavy už zas tak ne. Škoda. Další knihy od autora číst nebudu.
První setkání s autorem ( a nebude poslední) bylo přínosné, dozvěděla jsem se jak svět fungoval v 15. st., že existoval někdo ,kdo si dal tu práci a ručně přepisoval knihy. Tehdy ještě knihtisk neexistoval. Guttenberg měl asi myšlenky na něco jiného :)
Teď k příběhu : Poggio- mistr v odhalování starých textů se vydá s poslem Oswaldem najít klášerní knihovnu. V ní najde knihu v řetězech- vzácný svazek zacházenim určený kněžím. Když ale Poggio rozluští zlomek díla, někdo knihu ukradne. Je na něm, aby zloděje vypátral.
Velmi příjemné, pohodové čtení pro každého, kdo má rád historii a příběhy s nádechem napětí.
Vítám každou historickou knihu, zvláště ty, které se zabývají skutečnými historickými osobnostmi a událostmi. I když je zde samozřejmě sem tam nějaká fikce, vždy si rád připomenu nějaký historický detail a rozšířím si trošku vědomosti o něm. Taková je tato kniha. Není sice nějak literárně vynikající, leccos by asi jiní zručnější napsali o mnoho lépe, ale znalost historie autorovi určitě nechybí a tak nelituji.
Ze všech knížek, co jsem od autora je tahle nejslabší. Několikrát jsem jí chtěl odložit.
Je to nenáročná četba, ale děj se odehrává v historii, takže se člověk aspoň dostane někam, kde normálně nebývá. Moc mě to bavilo.
Námět zajímavý, začátek poutavý, ale... Čím dál, tím hůř. Připadlo mi, že si autor k dané době nic nevyhledal. Jen jeden příklad: sladili cukrem (tehdy, cha, cha). Styl a způsob psaní nesvědčí o spisovatelském nadání autora. Nedoporučuji.
Příjemně čitelný historický román. Autor se pravděpodobně inspiroval Jménem růže, ale příběh plyne jinou cestou...
Poggio je lovec starých tisků a vzácných knih. V klášterní knihovně objeví připoutanou knihu řetězem, která skrývá dávné tajemství. Knihy se zmocní zloděj a Poggio se pouští do pátrání.
Příběh se odehrává v 15. století, a přesto ho nemůžu hodnotit jako historický román. A vlastně ani jako detektivku. To by asi neměl nejlepší skóre. Jde o nenáročné dobrodružství zdařile umístěné do historických kulis a s neuspěchaně plynoucím dějem. Takové pohodové čtení pro každého, kdo miluje staré vzácné tisky, klášterní knihovny a scriptoria.
Knihu jsem sice přečetl, ale s dosti velkým sebezapřením, spíše ze zásady. Je minimum knih, které jsem začal číst a nedočetl. Námět byl dobrý a dotek českých zemí také, ale to je asi tak vše. Příběh mi připadal jakoby násilně spojený v jeden celek. Takže asi ani moc nedoporučuji.
Štítky knihy
15. století kláštery, opatství knihy - dějiny, vývoj historické romány dobrodružné romány knihyAutorovy další knížky
| 2019 |  Lovci knih |
| 2017 | Slon pro Karla Velikého |
| 2018 | Ledoví piráti |
| 2017 | Zloději hedvábí |
| 2020 | Černý oheň z Byzance |
Čtivý historický román, jen ty "skutečné" postavy neměly s historií fakt nic společného. Proto ubírám jednu hvězdičku.