Lovci mamutů
Eduard Štorch
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/108086/lovci-mamutu-bcL-108086.jpg
4
2024
2024
Tento příběh vypráví o kmeni pravěkých lidí ,,Lovců mamutů“. Udál se asi před dvaceti až třiceti tisíci lety. Tehdy žila na Bílé skále tlupa pravěkých lidí. Ovládali jednoduchou řeč a doplňovali ji posunky a mimikou v obličeji. Věděli, že je oheň nejen zahřeje, ale dokáže upéct maso a chránit před divokou zvěří. Oheň hořel před vchodem do jeskyně, aby dovnitř nemohly šelmy. Tehdy ho ještě neuměli rozdělat, tak spoléhali na přírodu a oheň donášeli. Příběh nám bude vyprávět o tom, jak lovili zvěř a jak z ní vše dokázali zužitkovat. Vnitřnosti zvěře jedli syrové, protože byly ještě teplé. Stažené kůže hned zpracovávaly ženy a děti. Lovili například zubry, lišky, ryby, ale také vlky a mamuty. Věřte, chytit takového mamuta je věc těžká, na kterou se museli dlouho připravovat. Museli nejdřív vykopat obrovskou jámu, do které toho mamuta museli vehnat. Učili se také vyrábět si nástroje, jako je například kámen opracovaný do tvaru slzy (pazourek). Díky pazourku, který poté použili na rozbíjení kamenů, dokázali vykřesat oheň. Ale to chtělo zručnost a trpělivost. Později se jim podařilo dokonce rozdělat oheň za pomoci kousku dřeva. Oheň byl totiž v pravěku největší vynález pravěkých lidí a měl pro ně opravdu obrovský význam. Dovídáme se tu také o cizích tlupách, například jak mezi sebou bojovali o území, o kořist atd. Při lovu nebo boji o území zahynula velká spousta pravěkých lidí. Byl to pro ně boj na život a na smrt. 15. vydání u Albatrosu.... celý text
Přidat komentář
Jako dítě jsem to četla opakovaně. Měla jsem potom chuť zajídat maso šťovíkem :)
"Z pravěku"
Tahle kniha je nejen z pomyslného pravěku jak já označuji knihy , které jsem četla v dětství, ale je opravdu z dané doby.
Kniha přibližuje osudy jednoho kmene, jeho pokroky v oblasti zručnosti a toho jak se postupně zdokonalovali tam, kde měli problém, rozdělání ohně a zvládání událostí v životech jednotlivců včetně pohřbu . Na Pazourka (jméno jednoho z mláďat tlupy) budu dlouho vzpomínat. Nezapomenutelný příběh.
Povinná četba ve čtvrté třídě, ale četla se dobře, později jsem se k ní i vrátila. Narozdíl od Robinsonky nebo Filozofske historie, což bylo čtenářské peklo.
Ač kniha pro děti, naprosto mě vtáhla do světa pravěku. Na pár archeologických nálezech je postaven celý příběh. A já věřím, že to tak bylo :)
Přiznám se, že jsem tuhle knihu musela povinně přečíst ve škole a proto pro mě byla dlouho symbolem utrpení čtenáře. Měli jsme ji totiž ve strašně škaredé vazbě. Před pár lety jsem ji koupila jako dárek pro syna v krásné nové vazbě a čtením se rázem vrátila do dětství. Ani teď nejsem milovník Štorchovy literatury, nicméně tato kniha je krásná a dobrodružným a zvídavým povahám (dětským i dospělým) nenásilnou formou popíše, jak to tehdy asi vypadalo...
Další milá vzpomínka na mé mladí a připomínka příběhů, které v dnešní době již nikdo podobným způsobem napsat neumí. Dobrodružné příběhy o tom jak to asi probíhalo v dávných dobách, kdy člověk teprve začínal mít rozumovou převahu nad zvířaty, ale válčit uměl hned. K tomu žádný jazyk není potřeba. Díky těmto knihám, které mi umožňují zavzpomínat na mládí, se pro mne stává vydavatelství Tympanum tím nejoblíbenějším vydavatelem co se audioknih týká. Tuto velmi zdařile načetl pan Tomáš Juřička a mohu jí všem, nejenom dětem vřele doporučit.
Dnes u nedělního oběda jsem si vzpomněla na tuto knihu. Za nás to byla povinna četba někdy na prvním stupni ZŠ.
A je to jediná kniha, kterou má sestra z donucení přečetla. (Pak pochopila, ze i povinna četba se dá podvadet)
Z knihy si odnesla celoživotní moudrost.
Tenkrat se jedli mamuti v ne úplně dokonalé kuchyňské úpravě a tudíž maso bylo dost tuhé a tvrdé. Nejcennější částí byl kostní morek, protože ten jediný byl měkký, dobře poživatelný a navíc ho bylo málo. Proto se nechával, jak píše pan Štorch, stařešinovi rodu, který byl nejváženější ze všech členů. Taky chtěli, aby tlupě dlouho vydržel.
Od te doby moje sestra vysává ze všech kostí náruživě morek. Asi chce taky dlouho vydržet.
Není pěkné, když povinna školní četba ovlivní pozitivně náš život?
Srdcovka - tlupa od Bílé skály, vtipný Kopčem, Veverčák, stopař Huňáč, Mamutík byli i mí kamarádi na spoustu zimních večerů.
"Bude běhat, zůstalo mu ještě mnoho prstů na noze ...."
Poprvé čtu, až ve svých ehm...34...ehm letech :)) a mám obavy, že je to opravdu dětská knížka. Za mne bych nejspíše po některých pasážích utrpěla trauma. Ovšem, když pominu svou introspekci, tak je to zdařilé dílo, díky kterému se mnozí kluci a holky (i díky fenomenální kresbam) mohli přenést časem a představit si jak to naše lidské pokolení na začátku věků fungovalo :))).
Knížku jsem dostala jako malá holka od otčíma, a tak pro mě má v srdci speciální místečko. Přijde mi zábavná a myslím si, že je dobře, že se čte na základních školách v rámci povinné četby.
Zásadní kniha mého dětství. Fascinovalo mě, že i lidé v pravěku měli pocity. Dneska by mě na textu asi zaujalo něco jiného, ale to nevadí. Skvělé
Poslouchala jsem. Moc zajímavé. Určitě si dám i zbytek. Kdyby to bylo udělané jako komiks, tak by to bylo super.
Štítky knihy
pravěk boj o přežití Zdeněk Burian, 1905-1981 zfilmováno česká literatura pro mládež pravěké osídlení pravěké umění lovci mamutůAutorovy další knížky
| 1962 |  Lovci mamutů |
| 1976 | Volání rodu |
| 1965 | Osada Havranů |
| 1962 | U Veliké řeky |
| 1997 |  Čarodějův učedník |
Pamatuji si, že jsme tuto knihu četli poprvé asi ve čtvrté třídě jako povinnou četbu. Už je to ale pěkná řádka let, takže jsem si ani nevzpomínala, jestli mě tehdy příběh bavil nebo ne, jen jsem si vybavovala pár jmen postav. Tak jsem se rozhodla si ji v dospělosti připomenout - a rozhodně nelituji. :) Myslím, že pan Štorch popsal život v pravěku velmi věrohodně, věřím, že to přesně takto bylo. Rozhodně se jedná o zajímavou, dobrodružnou a velmi poučnou knížku - už chápu, proč je to povinná četba. :)