Lovci mamutů
Eduard Štorch
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/206845/bmid_lovci-mamutu-206845.jpg
4
1999
1999
Tento příběh vypráví o kmeni pravěkých lidí ,,Lovců mamutů“. Udál se asi před dvaceti až třiceti tisíci lety. Tehdy žila na Bílé skále tlupa pravěkých lidí. Ovládali jednoduchou řeč a doplňovali ji posunky a mimikou v obličeji. Věděli, že je oheň nejen zahřeje, ale dokáže upéct maso a chránit před divokou zvěří. Oheň hořel před vchodem do jeskyně, aby dovnitř nemohly šelmy. Tehdy ho ještě neuměli rozdělat, tak spoléhali na přírodu a oheň donášeli. Příběh nám bude vyprávět o tom, jak lovili zvěř a jak z ní vše dokázali zužitkovat. Vnitřnosti zvěře jedli syrové, protože byly ještě teplé. Stažené kůže hned zpracovávaly ženy a děti. Lovili například zubry, lišky, ryby, ale také vlky a mamuty. Věřte, chytit takového mamuta je věc těžká, na kterou se museli dlouho připravovat. Museli nejdřív vykopat obrovskou jámu, do které toho mamuta museli vehnat. Učili se také vyrábět si nástroje, jako je například kámen opracovaný do tvaru slzy (pazourek). Díky pazourku, který poté použili na rozbíjení kamenů, dokázali vykřesat oheň. Ale to chtělo zručnost a trpělivost. Později se jim podařilo dokonce rozdělat oheň za pomoci kousku dřeva. Oheň byl totiž v pravěku největší vynález pravěkých lidí a měl pro ně opravdu obrovský význam. Dovídáme se tu také o cizích tlupách, například jak mezi sebou bojovali o území, o kořist atd. Při lovu nebo boji o území zahynula velká spousta pravěkých lidí. Byl to pro ně boj na život a na smrt.... celý text
Přidat komentář
V dětství přečteno několikrát. Pan Štorch i pan Burian byli prvotní příčinou toho, že vždycky, když vidím pozůstatky dob dávno minulých, rozšíří se mi zorničky. A nad artefakty materiální kultury dumám, čí že to ruka a mysl je vytvořily. Byl to muž, byla to žena? Mladý/á, starý/á? A co je vedlo k tomu, jen tak mýrnix týrnix uhňácat sošku nebo misku z hlíny, otisknout v jeskyni pod dokončený obrázek bizona či medvěda svou dlaň? To samé co nás a odkázali nám to v DNA...
To je zajímavý, že podstatný věci neudržim, ale třicet let si pamatuju čeho je zkratka Kopčem! Každopádně až na drobný rozpory v tom, že tehdejší lidé neuměli moc mluvit a pak v některých dialozích rozprávěli jak o život, je knížka super truper i po takový době! Dobrodrůžo, poučení (ano, já vím, výzkum od doby pana Štorcha pokročil) a jako vždy super ilustrace pana Buriana! Vykřičník, vykřičník, vykřičník!!!
Ještě musím dodat, že jako děcko jsem jim samozřejmě u každého "vynálezu" nebo rozvoje držela palce (a hlavně jim hrozně záviděla, když měli hody a váleli se přecpaný celý dny u ohně!), ale z mýho dnešního pohledu bych jim nejradši každý nástroj vyrazila z pracky a hybaj zpátky na strom. Vzpomínáte, jak z jednoho ze sídlišť museli odejít, protože z něho udělali regulérní smradlavou skládku? Typický. Co dodat...
Tuhle knihu jsme jako kluci četli několikrát a ani nám ji "souška" učitelka nemusela nutit jako povinnou četbu (což samozřejmě dohnala díly jiných tehdy "oblíbených" autorů). Občas se k ní letmo vrátím a trochu mě mrzí, že u mých vnoučat už tak velký obdiv nesklízí.
Moje oblíbená kniha už od školních let. Taky mě neminula jako povinná četba. Snadno jsme se do ní vžili a prožívali všechno s tlupou. Došlo to tak daleko, že jsme si pak venku po vyučování hráli na podobnou tlupu. V lese si postavili bunkr. To byla naše jeskyně. Úplně nás to pohltilo. Pěkně jsme se vyblbli. Byly to moc hezké chvíle, žádný internet, tablety a ani mobily. Každá doba má své. Z nostalgie se k této knize ráda vracím. Je čtivě napsaná a řekla bych, že i věrně zachycuje život pravěké tlupy. Jak už tu někdo řekl, je to nečekaná lekce ze zeměpisu, ale příjemná a nevtíravá. Z dějepisu samozřejmě taky.
Smrt mámy na začátku mě v dětství dostala. Pamatuji, že jsem tehdy v mapě hledala ty řeky - nečekaná lekce zeměpisu :).
Četli jsme knihu tehdy na základce.
Pak jsem ji našla v knihovně doma a zabavila.
A teďka, asi po třiceti letech, jsem našla audio a řekla si, že to chce opakování :).
Kniha je stále čtivá, příběh trochu naivní, určen spíš pro děti. Momentálně by mě zajímaly jiné věci, které se k té době vztahují. Ale i tak jde o výborný příběh, s nímž by se měl potkat každý prcek.
Dneska ale mrňata hltají krváky a lovci by jim byli sympatičtí jedině při hostině, když po sobě mažou krev bizona :).
Věstonickou Venuši - (výsledek úcty muže ke kráse ženy, nebo neodbytný sen pravěkého šmíráka) - jsem před lety viděla na výstavě v Národním muzeu. Byla to taková ta "výstava pravěku," kde jste mohli potkat repliku mamuta, hromadu dokumentace, různých artefaktů a "dobový" stan, včetně smradu, který v něm kdysi mohl být (páchlo to trochu jako koš na špinavé prádlo). I když věřím, že v tehdejších obydlích byl puch mnohem horší :).
Četla jsem až v dospělosti. Myslím, že dětský čtenář musí být tímto dobrodružným pravěkým světem zcela pohlcen. I moje obrazotvornost však pracovala na plné obrátky (proto není od věci přečíst si jednou za čas dětskou knížku).Také se mi líbila autorova snaha o věrohodnost, která byla místy až mile úsměvná (byla by škoda, kdyby byla kniha kvůli zobrazení žen jako podřadných členů tlupy vyřazena ze školních knihoven). Jediné, co mi trochu vadilo, byla přílišná opakovanost děje (přesun - lov - střet s jinou tlupou - ztráta ohně - hlad...), na druhou stranu však můžeme i to považovat za autorův záměr, protože život v pravěku měl asi podobný scénář.
Nesmtelná klasika Eduarda Štorcha, která nejen teoretizuje a odhaluje nám Dobu kamennou, ale také je přesně popsán tehdejší život a celá kniha je jedno velké senzační dobrodružství, které už naši mysl neopustí!
Příběh už si moc nepamatuji, ale myslím, že to patří tak k průměru. Námět není nic extra, na druhou stranu, moc knih na odobné téma jsem nenašla, což vynahrazuje nudný začátek. Poté se však děj rozeběhne a už se to docela dá.
Jo, tak to se mi líbilo. Díky této knize jsem měla povědomí o pravěku a vzbudilo to ve mě zájem o toto historické období. I když je text možná trochu nepřesný, může dětského čtenáře navnadit, aby posbíral další a přesnější informace. Stejně jako film Cesta do pravěku.
Jedna z nejoblíbenějších knih mého dětství. Četla jsem ji tenkrát nejmíň 3x nebo 4x, spoustu částí jsme i s bratrem znali nazpaměť. Dnešní vědecké poznatky sice dokazují, že to s lovci mamutů bylo trochu jinak, byli na vyšší úrovni, než se v době prvního vydání tohoto historicko-dobrodružného románu soudilo (to je ostatně v doslovech k novějším vydáním i uvedeno), ale myslím, že ani tak knížka neztrácí nic ze svého kouzla. Přečetla jsem ji 2x i v dospělosti (dárek od kamaráda :-)) a nepřestala se mi líbit. Doporučuji každému s trochu dobrodružnou duší :-).
Krásná dětská kniha z doby pravěku. Čtivá, vhodná pro mladší školáky a starší vč. dospělých. Hezký popis krajiny i loveckých dobrodružství. Oceňuji, že se autor snažil knihu uchopit i edukačně, vychází z tehdejších poznatků a připojené jsou odkazy i krásné ilustrace.
Moc nechápu zobrazení tehdejších lidí téměř jako stěží mluvících opic, ačkoli v té době byli už velice podobní modernímu člověku. Také je dosti nelogické lovení zimních zvířat typu mamut nebo sob, zatímco pralidé se tam prohánějí nazí s bederními rouškami.
Co mi tedy ale hodně vadí je silně potupné postavení žen a hrubé zacházení s nimi, které neodpovídá ani vědeckým odhadům, ani uspořádáním podobných skupin v přírodě (kde samci slouží hlavně k obraně skupiny i za cenu sebeobětování ve prospěch samic). Naopak je mnohem pravděpodobnější, že vzhledem k tehdy vyšší důležitosti ženy (nejen porody, ale i zajišťování většího podílu potravy) měly postavení minimálně rovnocenné. Mohl alespoň popsat jiné tlupy, které mají postavení převrácené, stejně jako popsal více verzí technik lovu. Proto tyto pasáže doporučuji při předčítání změnit (naštěstí jich tam není tolik a jsou krátké) nebo alespoň s dětmi otevřít diskusi.
Kniha na ktorej som vyrástol. Toto boli motívy, ktoré formovali myslenie nejedného chlapca a dnes už dospelého muža. Eduard Štorch krásne, idylicky a niekedy až fantasticky dokázal vykresliť obdobie praveku. Je mi samozrejme fuk, či ide o reálne dobovo doložené reálie alebo nie. Toto je dobrodružná kniha, nie vedecká publikácia. Ďakujem za pekné detstvo, pán Štorch.
Lovce jsem si poprvé přečetla teprve ve třiceti. Včera při státnicích z češtiny se mě ptali, jestli je to kniha, kterou by v dnešní době děti zvládly pochopit, jestli je to ještě pro ně. A já si myslím, že určitě! Mně se líbila v nedávné době a jsem si jista, že by mě oslovila i před těmi dvaceti až patnácti lety. Doporučuji dětem i dospělým, hezky to přiblíží tehdejší dobu, i když je bez pochyby, že je to do velké míry jen fikce. Jenže to by mohl skutečně odpovědně a ve všech ohledech potvrdit jen cestovatel v čase - a kdo z nás jím je? =)
Už ani nevím po kolikáté se vracím ke Kopčemovi a jeho tlupě. A i teď na stará kolena se rád zasním a toulám se po tehdejší krásné, nedotčené krajině...Teď už i se svou vlastní tlupou, svými syny.
Jsme hrdí na pana Štorcha a jeho ukázku pravěku. A je nám fuk, že dnešní historici se mu vysmívají za ty "pasti na mamuty", protože takhle by to sepsal sotva někdo z nich.
Vrátili jsme se k této klasice klasik s dětmi a kniha stále žije :) Tempo a popis se zdají na dnešní dobu trochu pomalejší, ale uvědomuji si, že je to mnou a poctivě dětem všechno čtu. A světe div se, poslouchají napjatě. Poklad českých knihovniček.
Jako dítě jsem knihu nečetl, sáhl jsem po ní až nyní, když jsem vyslechl jednu zajímavou archeologickou přednášku na dané téma. Štorch psal knihu jako didakticko dobrodružnou. Atraktivní příběh měl malé čtenáře seznámit s dobovým stavem vědeckého poznání období lovců mamutů. Proto jsme také museli s Mamutíkovou tlupou poněkud komplikovaně projít přes mnohá místa důležitých archeologických nálezů po takřka celém území naší dnešní republiky, abychom pak byli náležitě poučeni. Dobrodružný nádech si kniha uchovala, ovšem věda mezitím pokročila a řada věcí je najednou jinak. Štorch se tak paradoxně ocitl na druhé straně barikády. Chtěl mládež vzdělávat, ale dnes právě v této oblasti může kniha působit paradoxně kontraproduktivně, může děti mást a uvádět vysloveně v omyl. Tak nám bylo například na přednášce vysvětleno, že u nás v dané době byla doba ledová, lidé se zimomřivě choulili v kožešinách, neběhali nazí jako v knize, vyhloubit jámu na chycení mamuta nebylo v promrzlé zemi možné a lidé tenkrát vypadali jako my dnes a ne jako lidé na Burianových ilustracích v knize, kde spíše připomínají lidoopy. Z vědeckého či faktického hlediska je tedy už nyní přistupovat k Lovcům mamutů ostražitě, jako dobrodružná četba je to myslím stále fajn čtení.
Štítky knihy
pravěk boj o přežití Zdeněk Burian, 1905-1981 zfilmováno pro mládež pravěké osídlení pravěké umění lovci mamutů
Autorovy další knížky
| 1976 |  Volání rodu |
| 1962 | Lovci mamutů |
| 1965 | Osada Havranů |
| 1962 | U Veliké řeky |
| 1997 |  Čarodějův učedník |
Lovci mamutů jsou jednou z knih mého dětství. Osudy Veverčáka, Kopčema a dalších jsem jako děcko velmi silně prožívala. Člověk byl vtažen do příběhu takřka od první stránky a chtěl všechna dobrodružství zažívat spolu s hrdiny. Aspoň tak jsem to jako malá vnímala. Asi si to budu muset někdy přečíst znovu, protože tahle kniha je výborná a i dlouhá léta po svém vydání má co říct. Výzkum od dob vydání sice skutečně pokročil, ale jako dobrodružný román jsou Lovci mamutů jedna z nejlepších knih pro mládež, co vznikly z pera českého autora.