Lovci mamutů
Eduard Štorch
Na podkladě světově významných archeologických nálezů v českých zemích, zejména na Moravě, vyvolává autor formou románu pro mládež obraz naší přírody a života prvotně pospolné společnosti v době kamenné před dvaceti až třiceti tisíci lety. Tenkrát byla vypuzena z věstonického sídliště tlupa diluviálních lovců, která za neustálých bojů s hladem, přírodou a nepřáteli dospěje do konečného sídla na místech dnešní Libně.... celý text
Přidat komentář
Štorcha jsem jako malá milovala a do dnes ho mám ráda. Lovce mamutů a Osadu Havranů jsem přečetla několikrát dokola! :) A to že je kniha plná obrázků od Buriana, tak to je další velké plus!
Já to chápu, jelikož jsem něco podobného poznala. Na ZŠ nás k tomu nutili, bylo to zdlouhavé a nudné. Někdo neuměl číst, takže tím. Ale čtu dál. A Kopčem je nezapomenutelný, ačkoliv jsem to od ZŠ neviděla :)
Tak jsem se i já dostala k této knize. Už bylo na čase konečně osobně poznat "toho" Kopčema a Veverčáka. Jediné, s čím jsem měla na začátku trochu problém byl styl autorova psaní. Nicméně brzy jsem si zvykla a tak mi už čtení, tohoto takřka legendárního příběhu, nic nenarušovalo. Samotný děj dává krásně nahlédnout do doby, kdy byl boj o přežití takřka rutinní záležitostí. Kniha se mi velice líbila a myslím, že jsem jí nečetla naposledy.
Jedna z mála knih , ke které napíšu negativní komentář. Ztratila jsem díky ní chuť číst na několik let jako dítě.
Eduarda Štorcha jsem jako dítě milovala, nejvíc ovšem mnohokrát přečtené Lovce mamutů. Nejoblíbenější příběh knihy: pád do propasti Macocha. Od té doby jsem toužila Macochu vidět, a i když jsem u ní pak byla vícekrát, i jako dospělá, vždy jsem si vzpomněla na tento příběh a představovala si lovce z doby kamenné uvízlé na skalním výstupku a na místě odhadovala, který výstupek to tak mohl být...
Štorcha jsem jako kluk přímo žral (ano, některé knihy měly okousané rohy :-) ) a jednoznačně patří k mému literárnímu vývoji a tak se znatelně podílel na tvorbě mé osobnosti. Lovci mamutů jsou to první, co jsem od Štorcha četl a byl to dobrý start. Co by snad desetiletý jsem si tak vyráběl pazourkové sekyry, oštěpy a lovil, co se jen na poli za domem mihlo, ale polní křeček není debil a nikdy se ulovit nenechal :-).
Krásná kniha. Díky ní jsem si poprvé živě představila to, co jsem znala jen z encyklopedie a Burianových kreseb. Vždycky mi třeba vrtalo hlavou, jak se mezi sebou lidé domluvili, když vlastně nemluvili :)
Zase jedna kniha, při které se mi vyjeví vzpomínky na dětství. Bylo to nádherné, bezstarostné období mého života a já si ho obrosvský užívala. Poutavá i poučná knížka zároveň. Stojí za přečtení i v dnešní době, i dnes totiž mnozí svádějí boj o přežití.
Nebavilo mě to tolik jako třeba Osada havranů (možná i kvůli tomu, že jsme docela velký kus knížky četli společně ve škole), ale dobrý. Ideální pro hrubou představu o živodě tehdy :-). Možná bych uvítala malinko výraznější dějovou linii, brousím si na knížku zuby jako na předlohu na skautský tábor :-).
Tohle je prostě nádhera, nikdy se mi to neočte a co jsme se jako děti nablbli když jsme si hráli na lovce mamutů
Pro mě srdcovka. Chápu i nízká hodnocení, zvlášť od mladších, odkojených internetem. Ale i přes svojí kostrbatost je to prostě klasika. Četl jsem několikrát. Naposledy loni a pořád 5/5 :-)
V podstatě nudná povinná četba. Vyprávění o Kopčemovi a spol. mi již na prvním stupni přišlo nerealistické a o to více nudné.
Určitě to má svoji hodnotu a je to taková legenda, ale já se obávám, že těmto dobrodružným románům, které hltaly generace mých rodičů, asi nikdy nepřijdu úplně na chuť. Ze začátku je to zajímavé a vy si říkáte, že kdyby nás tihle lidé viděli, jak se tady cpeme antideprsivy kvůli naprostým zbytečnostem, řešíme problémy typu "k téhle sukni to červený nebo zelený triko" nebo prožíváme, s kým právě chodí Iveta Bartošová, asi by na svoje potomky nebyli zrovna pyšní. Jsem ráda, že jsem se prokousala tak do poloviny, ale dál už mi to prostě nějak nešlo.
Muselo by to mít asi trošku vyvinutější postavy, aby mě to dostatečně zaujalo, přece jenom dialogy jsou na úrovni, no, prostě lovců mamutů. Na druhou stranu, docela před Štorchem smekám, že s takovými postavami dokázal napsat celý, a docela uvěřitelný román.
Další kniha z řad povinné četby na základní škole.Kdysi jsem jí nesnášela,ale teď se mi moc líbí.
Štítky knihy
pravěk boj o přežití Zdeněk Burian, 1905-1981 zfilmováno pro mládež pravěké osídlení pravěké umění lovci mamutů
Autorovy další knížky
1976 | Volání rodu |
1962 | Lovci mamutů |
1965 | Osada Havranů |
1962 | U Veliké řeky |
1997 | Čarodějův učedník |
Už jako povinnou četbu ve škole se mi to nelíbilo a s odstupem času je to ještě horší.