Lovci mamutů
Eduard Štorch
Na podkladě světově významných archeologických nálezů v českých zemích, zejména na Moravě, vyvolává autor formou románu pro mládež obraz naší přírody a života prvotně pospolné společnosti v době kamenné před dvaceti až třiceti tisíci lety. Tenkrát byla vypuzena z věstonického sídliště tlupa diluviálních lovců, která za neustálých bojů s hladem, přírodou a nepřáteli dospěje do konečného sídla na místech dnešní Libně.... celý text
Přidat komentář
Bola to príjemná spomienka, čítal som ju ako dieťa a aj po tých rokoch sa mi vrátil ten pocit keď stojíte na začiatku a všetko máte pred sebou....
Vzpomínka na tuto knihu mě přenese zpět do školní lavice. Povinná četba za základce, ale mě to bavilo. Příběh si pamatuji do dnes :-)
Při vyklízení skříně jsem ji našla zapadlou a v rámci odpočinku jsem si jí chtěla jenom prolistovat - přečetla jsem ji celou a upřímně? Když jsem ji četla na základce vůbec jsem si ji nepamatovala, teď po letecch mne úplně pohltila :D.
Pamatuji si, jak jsme četli ve škole jako povinnou četbu. Pamatuji si krásné obrázky, obsah vůbec, na rozdil od stresu z četby před celou třídou.
Teď po letech už jako dospělá jsem knihu přečetla a byla nadšená, jak je hezky napsaná. Linie dobrodružného příběhu založená na reálných archeologickych vykopávkách a poznatcích o životě tehdejších lidí. Doporučuji.
Eduard Štorch je ikona české literatury a doufám, že se o něm ještě vyučuje, místo hromady zahraničních autorů, kteří nemají s naším povědomím nic společného. Všechny knihy od něj jsou fantastické a stejně jako u Verneho nadčasové, zároveň dobrodružné, věcné a zábavné. I my starší si rádi zavzpomínáme. Příběh nebudu spoilerovat, je nutno to přečíst. Když
si ještě po tolika letech vybavim jméno Veverčáka, tak je vidět, že něco bylo hodně v pořádku.
Jako dítě jsem ji přečetla se zatajeným dechem. Mám ji zarytou hluboko v paměti jako nejoblíbenější knihu z povinné četby na základce. Nedávno jsem ji tedy koupila synovi a začala číst. No....myslím, že některé vzpomínky se nemají obnovovat. Kniha se (obzvláště nahlas) čte dost těžce. Některé výjevy mi přišly kapku drastické, ale syn byl nadšený. Takže svůj účel splnila, ale já už jí číst znovu asi nebudu.. :)
Milovaná a nezapomenutelná kniha mého dětství. Ano, je to pro děti a pro ně je vynikající ... skvělé mladé hrdiny, nebezpečný svět pravěku .. a skvěle vyprávěná. Já vím, jako starci už mi tak nepřipadá .. ale fakt to pro dědky není. Vnuk byl nadšen a předtím i Cestou do pravěku. Bože, měli jsme skvělé autory pro děti, že ...
Jelikož pocházím z míst, kde je pan Štorch pohřbený, jeho knihy, příběhy a život mě provázeli celým dětstvím, ke knihám se ráda vracím opakovaně, jako vzpomínka na dětství
Jak zde píše hodně lidí, knihu mám rovněž spojenou se svým dětstvím, kdy nám ji děda četl na dobrou noc. Sám ji dvakrát dočetl už běhel toho, co jsem měl dávno půlnoc, ale ta vzpomínka je legendární. K čemu televize, když si fantasie všechno vykreslila sama. Skvělá kniha a ještě skvělejší vzpomínky, které se mi k ní vážou.
Eduard Štorch nás čtivě provází dobou kamennou, velmi poutavě popisuje, jak žil pravěký člověk, jak se naučil užívat oheň, vyrábět nástroje, jak lovil divou zvěř. Kniha pro děti a mládež je moc pěkně napsaná a mohla by dobře posloužit k výuce dějepisu o této době.
Návrat do minulosti i dětských let skvělá oddechovka z dob kdy se lidský mozek ještě vyvíjel...:)
Prvni kniha , kterou jsem precetla skoro na prvni zatah. Napinava, dojemna, dobre napsana. Nejen pro kluky. :-)
Štítky knihy
pravěk boj o přežití Zdeněk Burian, 1905-1981 zfilmováno pro mládež pravěké osídlení pravěké umění lovci mamutů
Autorovy další knížky
1976 | Volání rodu |
1962 | Lovci mamutů |
1965 | Osada Havranů |
1962 | U Veliké řeky |
1997 | Čarodějův učedník |
Jako kluk jsem nečetl, to až ve svých 35 jsem se k ní dostal a vůbec není na škodu nejdřív trochu vyzrát. Příběh je poutavý, člověka vytrhuje ze své bubliny a může nastartovat zájem o historii. Základ, který se na školách dřív ani nezmiňoval, je v této knize dokonalý a podaný způsobem (ve formě příběhu), který jen tak nevypadne z hlavy. A o to autorovi šlo.