Lovci mamutů
Eduard Štorch
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30740/lovci-mamutu-30740.jpg
4
2039
2039
Knížka patří k nejlepším pracím E. Štorcha a právem se dočkala četných vydání nejen u nás, ale byla přeložena do řady cizích jazyků. Dnes již klasické dílo stále znovu uchvacuje živým popisem starší doby kamenné i napínavými dobrodružstvími, kterými procházejí kurážný Kopčem a veselý Veverčák se svými kamarády i s celou pravěkou loveckou tlupou. Prožívají starosti o obživu, nucená stěhování, boj s nepřáteli, se šelmami i přírodou. Spolu s napětím však příběh přináší též historická fakta a poučení.... celý text
Přidat komentář
Poslechla jsem si jako audioknihu a znovu se vypravila za dobrodružstvím z dětství. Krásná atmosféra. Příhody Kopčema a jeho tlupy. Boj o život, hlad, zima, ztráta ohně, ale i chvíle hojnosti a lenošení po úspěšném lovu.
Ve čtvrté třídě utrpením, na vysoké škole odměnou.
Nečekala jsem, že mě při druhém čtení knížka natolik pohltí a zasáhne. Když jsem ji brala do ruky, úplně jsem cítila prvotní odpor z povinné četby. Teď, po přečtení, cítím hrdost. Hrdost ke své rodné obci, ke Štorchovi jako pedagogovi.
Nápad, přečíst si knížku znovu, mi vnukl pan docent Horák, který ji doporučil zejména z pohledu krajinářského. Nejen dějepisně jsou Lovci mamutů velmi hodnotní. Jsou zde přesně odpovídající popisy krajin a fauny kvartéru! Páni. Jak si před sto lety mohli vědci bez moderních metod zvládnout tak přesně vykreslit časy už dávno minulé?
Moc mě také bavily jednoduché a všeříkající obraty, kterými je děj protkán. Např. "Sob barví vodu." Jazyk a příběh je tolik odlišný od dnešních titulů! Odlišný v nejlepším slova smyslu.
Pamatuji si, že jsme tuto knihu četli poprvé asi ve čtvrté třídě jako povinnou četbu. Už je to ale pěkná řádka let, takže jsem si ani nevzpomínala, jestli mě tehdy příběh bavil nebo ne, jen jsem si vybavovala pár jmen postav. Tak jsem se rozhodla si ji v dospělosti připomenout - a rozhodně nelituji. :) Myslím, že pan Štorch popsal život v pravěku velmi věrohodně, věřím, že to přesně takto bylo. Rozhodně se jedná o zajímavou, dobrodružnou a velmi poučnou knížku - už chápu, proč je to povinná četba. :)
Jako dítě jsem to četla opakovaně. Měla jsem potom chuť zajídat maso šťovíkem :)
"Z pravěku"
Tahle kniha je nejen z pomyslného pravěku jak já označuji knihy , které jsem četla v dětství, ale je opravdu z dané doby.
Kniha přibližuje osudy jednoho kmene, jeho pokroky v oblasti zručnosti a toho jak se postupně zdokonalovali tam, kde měli problém, rozdělání ohně a zvládání událostí v životech jednotlivců včetně pohřbu . Na Pazourka (jméno jednoho z mláďat tlupy) budu dlouho vzpomínat. Nezapomenutelný příběh.
Povinná četba ve čtvrté třídě, ale četla se dobře, později jsem se k ní i vrátila. Narozdíl od Robinsonky nebo Filozofske historie, což bylo čtenářské peklo.
Ač kniha pro děti, naprosto mě vtáhla do světa pravěku. Na pár archeologických nálezech je postaven celý příběh. A já věřím, že to tak bylo :)
Přiznám se, že jsem tuhle knihu musela povinně přečíst ve škole a proto pro mě byla dlouho symbolem utrpení čtenáře. Měli jsme ji totiž ve strašně škaredé vazbě. Před pár lety jsem ji koupila jako dárek pro syna v krásné nové vazbě a čtením se rázem vrátila do dětství. Ani teď nejsem milovník Štorchovy literatury, nicméně tato kniha je krásná a dobrodružným a zvídavým povahám (dětským i dospělým) nenásilnou formou popíše, jak to tehdy asi vypadalo...
Další milá vzpomínka na mé mladí a připomínka příběhů, které v dnešní době již nikdo podobným způsobem napsat neumí. Dobrodružné příběhy o tom jak to asi probíhalo v dávných dobách, kdy člověk teprve začínal mít rozumovou převahu nad zvířaty, ale válčit uměl hned. K tomu žádný jazyk není potřeba. Díky těmto knihám, které mi umožňují zavzpomínat na mládí, se pro mne stává vydavatelství Tympanum tím nejoblíbenějším vydavatelem co se audioknih týká. Tuto velmi zdařile načetl pan Tomáš Juřička a mohu jí všem, nejenom dětem vřele doporučit.
Dnes u nedělního oběda jsem si vzpomněla na tuto knihu. Za nás to byla povinna četba někdy na prvním stupni ZŠ.
A je to jediná kniha, kterou má sestra z donucení přečetla. (Pak pochopila, ze i povinna četba se dá podvadet)
Z knihy si odnesla celoživotní moudrost.
Tenkrat se jedli mamuti v ne úplně dokonalé kuchyňské úpravě a tudíž maso bylo dost tuhé a tvrdé. Nejcennější částí byl kostní morek, protože ten jediný byl měkký, dobře poživatelný a navíc ho bylo málo. Proto se nechával, jak píše pan Štorch, stařešinovi rodu, který byl nejváženější ze všech členů. Taky chtěli, aby tlupě dlouho vydržel.
Od te doby moje sestra vysává ze všech kostí náruživě morek. Asi chce taky dlouho vydržet.
Není pěkné, když povinna školní četba ovlivní pozitivně náš život?
Srdcovka - tlupa od Bílé skály, vtipný Kopčem, Veverčák, stopař Huňáč, Mamutík byli i mí kamarádi na spoustu zimních večerů.
"Bude běhat, zůstalo mu ještě mnoho prstů na noze ...."
Poprvé čtu, až ve svých ehm...34...ehm letech :)) a mám obavy, že je to opravdu dětská knížka. Za mne bych nejspíše po některých pasážích utrpěla trauma. Ovšem, když pominu svou introspekci, tak je to zdařilé dílo, díky kterému se mnozí kluci a holky (i díky fenomenální kresbam) mohli přenést časem a představit si jak to naše lidské pokolení na začátku věků fungovalo :))).
Knížku jsem dostala jako malá holka od otčíma, a tak pro mě má v srdci speciální místečko. Přijde mi zábavná a myslím si, že je dobře, že se čte na základních školách v rámci povinné četby.
Štítky knihy
pravěk boj o přežití Zdeněk Burian, 1905-1981 zfilmováno česká literatura pro mládež pravěké osídlení pravěké umění lovci mamutůAutorovy další knížky
| 1962 |  Lovci mamutů |
| 1976 | Volání rodu |
| 1965 | Osada Havranů |
| 1962 | U Veliké řeky |
| 1997 |  Čarodějův učedník |
Uznávám, že kniha je opravdu kvalitně zpracovaná, nicméně pro mě naprosto nečitelná. Na základce utrpení a dnes by to nebylo o nic lepší. Zkrátka nuda.