Lovci mamutů
Eduard Štorch
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/495562/bmid_lovci-mamutu-o86-495562.jpg
4
2032
2032
Román ze starší doby kamenné o životě jedné pravěké lovecké tlupy a její cestě z okolí Věstonic až na území Velké Prahy.Napínavý příběh o putování hlavních hrdinů Kopčema a Veverčáka, všech jejich dobrodružstvích, jejich vynálezech. Čtenář se současně seznamuje s pravěkou látkou, získává základní vědomosti o paleolitické společnosti. Eduard Štorch začal svou vizi pravěkého světa literárně zpracovávat před více než sto lety. Postupně ji rozvíjel, obohacoval, tvrdohlavě a odvážně ji bránil před kritiky a pochybovači. V roce 1937 ji vydal v podobě, v jaké knihu Lovci mamutů známe dodnes. Ve spolupráci s malířem Zdeňkem Burianem pak po léta hledal výtvarnou tvář dobrodružného příběhu z pradávných dob naší země. Nenápadně a takřka potají vznikala kniha, která se stala novodobou klasikou české literatury!... celý text
Přidat komentář
Nejnudnější kniha kterou jsem kdy četl a k tomu byla ve škole povinná četba -,-
Klasická "Štorchovka" plná dobrodružství, co nezklame a zvlášť ty, co mají tento druh literatury rádi. A to, že je kniha obohacená ještě i o výtečné kresby pana Buriana, to ji jenom přidává na hodnotě..
Na rozdíl od mnohých, jsem knihu neměl jako povinnou četbu. Četla nám z ní učitelka na prvním stupni, a později jsem si knihu přečetl sám. Velice se mi líbila. Štorch byl nejen učitelem, ale také vynikajícím spisovatelem, který do svých knih zahrnul i dobové znalosti o mladém paleolitu. Nezapomenutelná je pro mě kapitola, kdy tlupa nemá oheň a snaží se přivést zpátky Lasičku. Zkrátka kniha, kterou by měli číst či alespoň znát i dnešní děti.
Povinná četba ze základky. Kopnout srnčetem a už nikdy radši nečíst. Ale jo, jsou to přesně ty dvě hvězdy. Prostě proto, že jsem tohle číst musela. Příběh se mi nelíbil ani s odstupem dvaceti let. Prostě pořád je to nuda a Mamtíka nemiluju:-D Jediné, co mám ráda pořád, jsou popisy a vyprávěcí styl. A to je přesně za dvě hvězdy.
Už jako povinnou četbu ve škole se mi to nelíbilo a s odstupem času je to ještě horší.
Štorcha jsem jako malá milovala a do dnes ho mám ráda. Lovce mamutů a Osadu Havranů jsem přečetla několikrát dokola! :) A to že je kniha plná obrázků od Buriana, tak to je další velké plus!
Já to chápu, jelikož jsem něco podobného poznala. Na ZŠ nás k tomu nutili, bylo to zdlouhavé a nudné. Někdo neuměl číst, takže tím. Ale čtu dál. A Kopčem je nezapomenutelný, ačkoliv jsem to od ZŠ neviděla :)
Tak jsem se i já dostala k této knize. Už bylo na čase konečně osobně poznat "toho" Kopčema a Veverčáka. Jediné, s čím jsem měla na začátku trochu problém byl styl autorova psaní. Nicméně brzy jsem si zvykla a tak mi už čtení, tohoto takřka legendárního příběhu, nic nenarušovalo. Samotný děj dává krásně nahlédnout do doby, kdy byl boj o přežití takřka rutinní záležitostí. Kniha se mi velice líbila a myslím, že jsem jí nečetla naposledy.
Jedna z mála knih , ke které napíšu negativní komentář. Ztratila jsem díky ní chuť číst na několik let jako dítě.
Eduarda Štorcha jsem jako dítě milovala, nejvíc ovšem mnohokrát přečtené Lovce mamutů. Nejoblíbenější příběh knihy: pád do propasti Macocha. Od té doby jsem toužila Macochu vidět, a i když jsem u ní pak byla vícekrát, i jako dospělá, vždy jsem si vzpomněla na tento příběh a představovala si lovce z doby kamenné uvízlé na skalním výstupku a na místě odhadovala, který výstupek to tak mohl být...
Štorcha jsem jako kluk přímo žral (ano, některé knihy měly okousané rohy :-) ) a jednoznačně patří k mému literárnímu vývoji a tak se znatelně podílel na tvorbě mé osobnosti. Lovci mamutů jsou to první, co jsem od Štorcha četl a byl to dobrý start. Co by snad desetiletý jsem si tak vyráběl pazourkové sekyry, oštěpy a lovil, co se jen na poli za domem mihlo, ale polní křeček není debil a nikdy se ulovit nenechal :-).
Krásná kniha. Díky ní jsem si poprvé živě představila to, co jsem znala jen z encyklopedie a Burianových kreseb. Vždycky mi třeba vrtalo hlavou, jak se mezi sebou lidé domluvili, když vlastně nemluvili :)
Zase jedna kniha, při které se mi vyjeví vzpomínky na dětství. Bylo to nádherné, bezstarostné období mého života a já si ho obrosvský užívala. Poutavá i poučná knížka zároveň. Stojí za přečtení i v dnešní době, i dnes totiž mnozí svádějí boj o přežití.
Nebavilo mě to tolik jako třeba Osada havranů (možná i kvůli tomu, že jsme docela velký kus knížky četli společně ve škole), ale dobrý. Ideální pro hrubou představu o živodě tehdy :-). Možná bych uvítala malinko výraznější dějovou linii, brousím si na knížku zuby jako na předlohu na skautský tábor :-).
Štítky knihy
pravěk boj o přežití Zdeněk Burian, 1905-1981 zfilmováno česká literatura pro mládež pravěké osídlení pravěké umění lovci mamutůAutorovy další knížky
| 1962 |  Lovci mamutů |
| 1976 | Volání rodu |
| 1965 | Osada Havranů |
| 1962 | U Veliké řeky |
| 1997 |  Čarodějův učedník |
Lovce mamutů jsem přečetla nyní po letech podruhé (poprvé to byla školní povinná četba) a příjemně mě překvapila - vnímala jsem ji naprosto opačně než dříve; je to čtení napínavé, poučné i zábavné. A pro děti ideální - obsahuje úžasnou slovní zásobu.