Lovci mamutů
Eduard Štorch
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/495562/bmid_lovci-mamutu-o86-495562.jpg
4
1999
1999
Román ze starší doby kamenné o životě jedné pravěké lovecké tlupy a její cestě z okolí Věstonic až na území Velké Prahy.Napínavý příběh o putování hlavních hrdinů Kopčema a Veverčáka, všech jejich dobrodružstvích, jejich vynálezech. Čtenář se současně seznamuje s pravěkou látkou, získává základní vědomosti o paleolitické společnosti. Eduard Štorch začal svou vizi pravěkého světa literárně zpracovávat před více než sto lety. Postupně ji rozvíjel, obohacoval, tvrdohlavě a odvážně ji bránil před kritiky a pochybovači. V roce 1937 ji vydal v podobě, v jaké knihu Lovci mamutů známe dodnes. Ve spolupráci s malířem Zdeňkem Burianem pak po léta hledal výtvarnou tvář dobrodružného příběhu z pradávných dob naší země. Nenápadně a takřka potají vznikala kniha, která se stala novodobou klasikou české literatury!... celý text
Přidat komentář
Povinná četba ve čtvrté třídě, ale četla se dobře, později jsem se k ní i vrátila. Narozdíl od Robinsonky nebo Filozofske historie, což bylo čtenářské peklo.
Ač kniha pro děti, naprosto mě vtáhla do světa pravěku. Na pár archeologických nálezech je postaven celý příběh. A já věřím, že to tak bylo :)
Přiznám se, že jsem tuhle knihu musela povinně přečíst ve škole a proto pro mě byla dlouho symbolem utrpení čtenáře. Měli jsme ji totiž ve strašně škaredé vazbě. Před pár lety jsem ji koupila jako dárek pro syna v krásné nové vazbě a čtením se rázem vrátila do dětství. Ani teď nejsem milovník Štorchovy literatury, nicméně tato kniha je krásná a dobrodružným a zvídavým povahám (dětským i dospělým) nenásilnou formou popíše, jak to tehdy asi vypadalo...
Další milá vzpomínka na mé mladí a připomínka příběhů, které v dnešní době již nikdo podobným způsobem napsat neumí. Dobrodružné příběhy o tom jak to asi probíhalo v dávných dobách, kdy člověk teprve začínal mít rozumovou převahu nad zvířaty, ale válčit uměl hned. K tomu žádný jazyk není potřeba. Díky těmto knihám, které mi umožňují zavzpomínat na mládí, se pro mne stává vydavatelství Tympanum tím nejoblíbenějším vydavatelem co se audioknih týká. Tuto velmi zdařile načetl pan Tomáš Juřička a mohu jí všem, nejenom dětem vřele doporučit.
Dnes u nedělního oběda jsem si vzpomněla na tuto knihu. Za nás to byla povinna četba někdy na prvním stupni ZŠ.
A je to jediná kniha, kterou má sestra z donucení přečetla. (Pak pochopila, ze i povinna četba se dá podvadet)
Z knihy si odnesla celoživotní moudrost.
Tenkrat se jedli mamuti v ne úplně dokonalé kuchyňské úpravě a tudíž maso bylo dost tuhé a tvrdé. Nejcennější částí byl kostní morek, protože ten jediný byl měkký, dobře poživatelný a navíc ho bylo málo. Proto se nechával, jak píše pan Štorch, stařešinovi rodu, který byl nejváženější ze všech členů. Taky chtěli, aby tlupě dlouho vydržel.
Od te doby moje sestra vysává ze všech kostí náruživě morek. Asi chce taky dlouho vydržet.
Není pěkné, když povinna školní četba ovlivní pozitivně náš život?
Srdcovka - tlupa od Bílé skály, vtipný Kopčem, Veverčák, stopař Huňáč, Mamutík byli i mí kamarádi na spoustu zimních večerů.
"Bude běhat, zůstalo mu ještě mnoho prstů na noze ...."
Poprvé čtu, až ve svých ehm...34...ehm letech :)) a mám obavy, že je to opravdu dětská knížka. Za mne bych nejspíše po některých pasážích utrpěla trauma. Ovšem, když pominu svou introspekci, tak je to zdařilé dílo, díky kterému se mnozí kluci a holky (i díky fenomenální kresbam) mohli přenést časem a představit si jak to naše lidské pokolení na začátku věků fungovalo :))).
Knížku jsem dostala jako malá holka od otčíma, a tak pro mě má v srdci speciální místečko. Přijde mi zábavná a myslím si, že je dobře, že se čte na základních školách v rámci povinné četby.
Zásadní kniha mého dětství. Fascinovalo mě, že i lidé v pravěku měli pocity. Dneska by mě na textu asi zaujalo něco jiného, ale to nevadí. Skvělé
Poslouchala jsem. Moc zajímavé. Určitě si dám i zbytek. Kdyby to bylo udělané jako komiks, tak by to bylo super.
Zhodou náhod sa mi podarilo nájsť knihu Lovci mamutů,
aj keď v elektronickej forme,
zo školských lavíc. Veľmi ma to potešilo. Pamätám si ju s ilustráciami, nádherná kniha. Tak pútavý dej, plný dobrodružstva, životných potrieb na pokraji smrti, ktoré ľudia v praveku zažívali. Pan Štorch tomu dal šmrnc historickými událostmi,
kudy co a jak, archeologické informace vykopávek na konci diel. Pre mňa je to kniha z detstva, na ktorú sa nedá zabudnúť.
Eduard Štorch, Josef Augusta, Zdeněk Burian - zásadní pravěká trojčlenka pro mnoho dětských čtenářů (včetně mé maličkosti). Dodnes v sobě cítím ten blahodárný pocit spokojenosti, bezstarostnosti, bezpečí, ale i příjemného očekávání, když jsem se v zimních měsících stullil do pohodlného křesla, nedaleko hřejících kamen a prožíval s knižními hrdiny jejich ne tolik snadné životy. Dostat mě od knihy k pravidelné rodinné večeři, byl pro mé rodiče doslova nadlidský výkon.
Lovce mamutů, ale vlastně cokoliv, co se jen otřelo o pravěk, jsem takto přečetl
několikrát a i nyní, po více jak 50 letech, slyším praskání pravěkého ohně, cítím pach divoké zvěře a vnímám živočišné myšlení i nezbytné konání našich dávných předků.
Občas bych se chtěl vrátit. Vlastně čím dál tím víc.
I já jsem si zavzpomínala na školní léta, kdy jsme tuhle knihu měli povinnou. Bavila mne tehdy a bavila mne i nyní, rozhodně poutavější než suchopárné učebnice dějepisu.
Tuto knihu jsem četl před mnoha lety na základní škole a moc se mi líbila. Po letech jsem se k ní vrátil se svými dětmi a světe div se, Lovci mamutů předčili v poptávce dokonce i Asterixe a Obelixe. A to už je co říct!
Navíc z dnešního pohledu je kniha úžasně nekorektní. A její čtení výrazně přispělo k mé duševní pohodě. :-) Zkrátka tuto knihu považuji, za takový malý a nenápadný poklad v knihovně. Za mě plný počet hvězd.
Štítky knihy
pravěk boj o přežití Zdeněk Burian, 1905-1981 zfilmováno pro mládež pravěké osídlení pravěké umění lovci mamutů
Autorovy další knížky
| 1976 |  Volání rodu |
| 1962 | Lovci mamutů |
| 1965 | Osada Havranů |
| 1962 | U Veliké řeky |
| 1997 |  Čarodějův učedník |
Vzpomínka na krásné dětství.