Lovci švábů
Matěj Dadák
Kam prchnout ze země, do které jiní s nadějí utíkají? Tereza žije se svým o čtyřicet let starším mužem Edou v opevněném statku blízko ostře střežených hranic s Polskem. Téměř odtud nesmí na krok, protože v okolí přestává být bezpečno. V nedalekém městě eskalují nepokoje a na obří těžební plošinu autobusy přivážejí další a další pracovníky nejen z různých koutů rozpadající se Evropy. Mezi nimi je i mladý Makedonec Nikola. Frustrované Tereze okamžitě imponuje a nebezpečná známost obrátí její život naruby. Toho roku se v kraji bezprecedentně přemnožili losi. A hranici tajně překročí Goran a jeho lidé s jasným úkolem: najít Švába. Jejich hon rozpoutá peklo, kdy si nikdo není jistý, kdo je spojenec, kdo nepřítel a kdo je v právu. Kdo si tehdy začal a proč vlastně? Tereza tak bezděčně odhaluje jeden válečný zločin — dobře utajenou humanitární katastrofu, která se nás týká víc, než bychom chtěli.... celý text
Přidat komentář
Pro dystopii jsem měl ve svém srdci vždycky schované místo, od šáhlého Maxe a Fallout, až po kotletí Spad. Asi i proto jsem skočil po téhle knížce v knihkupectví naslepo jako šváb na pivo. Ale ouha.. no prostě se nepovedlo. V prvé řadě je knížka opravdu depka. Jasně, od post-apo nečekáte žádný velký ohňostroj radosti. Tady je ale zkažené tak nějak všechno, včetně všech postav. Ty před vámi defilují jako zosobnění všech špatných lidských vlastností, toxických vztahů a hnusu a vybrat si mezi nimi někoho, komu byste aspoň trochu fandili či se s ním ztotožnili, bylo pro mě jaksi nemožné. A to nemám rád. Když odhlédnu od této řekněme "subjektivní" preference, zbývá mi knížka, která jakoby na začátku slibovala nějaký zajímavý svět, zápletku a tajemství z minulosti, ale nic z toho prostě nakonec nedoručí. To platí i o ústředním "hledání švába". Chápu, že byl záměr to zamotat tak, aby byl čtenář v průběhu na pochybách a na konci se dočkal velkého odhalení, ve výsledku to ale působí nepromyšleně a nedotaženě. Jako celá kniha.
Poslouchala jsem jako audio načtené autorem a zaujalo mě to. I když je pouze nastíněné, co se vlastně stalo v tomto post-apo světě. V popředí příběhu je vztah Terezy a Edy.
Četla jsem jako audio, a za me dobry pribeh. Na zadek me to neposadilo s tim, ze bych se nemohla odtrhnout, ale zase nelituji casu, ktery jsem s knihou stravila.
Poslouchala jsem audio verzi načtenou samotným autorem. Tíživá atmosféra knihy je všudypřítomná, postupně na povrch vyplouvají různá tajemství a souvislosti, které příběhu dodávají na bezútěšné náladě. Vize neblahé budoucnosti Evropy, která se, doufejme, nenaplní.
Za mne skvělý a napínavý příběh. Výhradu mám - podle všeho šlo o vývoj událostí po pandemii a zároveň po extrémní uprchlické krizi současně? Význam Babylonu a jeho vznik je mi záhadou. A pak ještě jedna - poslouchala jsem audio, čtené na Rozhlase panem autorem, a ty ženské hlasy jsou děs...
Pokud jste někdy četli nějaký dystopický román, rozhodně nečekejte žádné překvapení. Kulisy jsou standartní a víceméně jediný benefit pro našince je v tom, že se postavy jmenují česky, protože jsme někde u hranic s Polskem. Síla románu je hlavně ve správně nadávkované divnosti jednotlivých postav. Vlastně jediná opravdu nedotažená mi přišla hlavní hrdinka Tereza. Walter anebo lovec se zálibou v pití čaje mi naopak přišli super.
Pokud ke knize přistoupíte jako k žánrové jednohubce, rozhodně zklamáni nebudete a pokud jste zatím žádné podobné romány nečetli a tenhle by měl být váš první, přidejte si navíc jednu hvězdu.
Poslouchala jsem na Dvojce. Cenim atmosféru (podpořenou dobrou hudbou), autor obstojně načetl (i když ty dámský hlasy teda..:-D), líbil se mi závěr (Babylon). Není to úplně můj žánr, jako knížku bych si to asi sama nevybrala, ale takhle jako audio mě to bavilo, bylo to napínavý a zajímalo mě, jak to dopadne.
Rozhlasová četba - čtené přímo autorem.
Líbilo se mi, jak M. Dadák čte. Možná by se mohl věnovat načítání audioknih.
Pokud jde o samotnou knihu, ta už mě zaujala méně.
Souhlasím s Quenií. Přímo do odpadu to není, ale jinak žádná velká sláva. Módní depreso.
Tohle je znepokojující vyprávění - těžce jsem zde hledala střípky světla....
Rozpadající se Evropa po pandemické krizi .... a ztráta hranic.... nejen států, ale hlavně těch lidských ....
Ani v mužských postavách, ale ani v ženské jsem nenašla záblesk citu .... ale omezený prostor, neútěšná plošina a lov na švába....ale kdo jím vlastně je ?
Je východiskem útěk ?
" Pryč. Někam pryč. Zkusit to jinak,někde jinde .... ALE KDE ?
Po knize Dárce s vizí osvobození člověka je toto krutá desiluze ....
(SPOILER)
Velký špatný. K distopii to má daleko, spíš je to taková vyabstrahovaná zgrotesknělá vize toho, že se všechno žene do záhuby. Co mi ale vadilo nejvíc, je jako moc je celá kniha šovinistická - ne zcela na první pohled, ale inherentně. Zato všudypřítomně.
Autor popisuje chlapy v typických stereotypních narativech lovců, bojovníků, vojáků, čímž přispívá svou testosteronem špící vizí k poplácávání své vize maskulinity po zádech. Ženy, jak málo jich tam jen je, jsou zejména sexuální pracovnice, se kterými se zachází jako s pytlem odpadků (vize podniku, kde nevydrží ani týden, protože je někdo zabije? WTF). A výjimkou není ani Tereza, ačkoli by to měla být jedna z hlavních postav. Je to taková ryze mužská vize "drsnější" ženy, která je pro všechny mužské představitele tedy hodnotnější, ale asi jako jediná žena široko daleko. I přes pár těchhle distinktivních rysů je však i ona popisovaná jako jakýsi přívěsek navšený na muže - ať už na svého manžela, Valtera nebo Nikolu. Ti jsou mimochodem všichni dost podobní, chlapáci s kvérem u pasu a tepláky lepkavými od spermatu, protože libido, to je to, co tímhle světem hýbe.
Za mě opravdu ne. Spíš než dystopie je to zahnívající patriarchální fňuk.
Svou atomosférou mi kniha evokuje postapokalyptické filmy, například relativně nedávnou Cestu: "Z lesů vylézají hordy anonymních dobyvatelů toužících po našich zásobách" nebo "Hrdinové si navzdory osudu snaží zachovat zbytky původních životů". Sexuální násilí na ženách je vykresleno drsněji a podrobněji, než bývá zvykem ve filmech.
Příběh je zasazen do rámce celé Evropy, byť se děj odehrává někde v českém pohraničí. Řekl bych, že má navazovat na události a problémy vzniklé ve světě dneška. Úplně jsem tomu ale neuvěřil.
Čtivá kniha, ale ne můj šálek čaje.
Mně se to líbilo i když dystopie není úplně můj oblíbený žánr. K žádné postavě jsem si nevytvořila vztah,všichni byli nějak vyšinutí. Chlapi jsou zde vylíčeni jako bojovníci, macha a ženy jako pouhé loutky odsouzené ke krátkému životu.