Lovec draků
Khaled Hosseini
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/318090/bmid_lovec-draku.jpg
5
2429
2429
Afghánistán, 1975: dvanáctiletý Amír zoufale touží po vítězství v místním turnaji papírových draků a jeho věrný přítel Hasan mu slíbí pomoc. Ani jeden z nich však netuší, že toho odpoledne potká Hasana neštěstí, které jim oběma změní život navždy. Amírova rodina po ruské invazi do Afghánistánu uteče do Ameriky, jednoho dne si však Amír uvědomí, že se do rodné země ovládané Tálibánem musí vrátit, aby našel to jediné, co ve světě nezíská: vykoupení.... celý text
Přidat komentář
Neuvěřitelná kniha, určitě si ji budu ještě dlouho pamatovat. Kniha o přátelství, vině i odpuštění, o tom jak se žilo a žije v Afghánistánu. Doporučuji k přečtení...
Hosseini je další z řady moderních autorů, kteří ve své knize reflektují vlastní sečtělost a lásku k literatuře. Jako podobné romány sdílí typické klady a zápory. Ke kladům patří čtivost, přesný popis atmosféry, kde se odehrává děj (neustále zmiňuje vůně a chutě přítomného jídla - v průběhu knihy dost možná dostanete chuť na afghánské jídlo) a schopnost popsat do hloubky pocity hlavního hrdiny. Zápory jsou občasné sklouzávání k drobným klišé - jako když některé postavy prožívají smutnou událost, náhle se zatáhne obloha a začne pršet (je to až jaksi filmový postup na dokreslení nálady scény). Anebo k větším klišé jako je velký twist na začátku třetí třetiny knihy. Naštěstí se k této velké pointě dobereme postupně skrze celou řadu docela jasných náznaků. Trošku se mi taky zdálo, že zábavnost čtení postupně klesá, jak se postupuje od první třetiny k poslední. Dost možná protože první popisuje nesmírně živě atmosféru předválečného Afghánistánu (a jeho společnosti) a třetí se po relativně napínavém úvodu utápí v pocitových pasážích.
Kniha byla ze začátku hodně nudná. Začalo mě to bavit, až od doby kdy se přestěhovali do Ameriky. Hlavní hrdina knihy Amír mi přišel jako rozmazlený, namyšlený zbabělec. Takřka po celou dobu knihy, kdykoliv se dostal do nějakého konfliktu, tak za sebe nechal bojovat někoho jiného. Knihou jsem se prokousávala opravdu těžko. Určitě jí nebudu číst znova.
Četla jsem kvůli vyzve ale nedicetla. Nemůžu říct ze by to bylo spatne, ale tohle jsem fakt nedavala už od samého začátku.
Silný příběh. V některých momentech na mě působil nejpravděpodobně, přesto rozhodně stojí za přečtení.
Autor má neskutečné nadání. Výborný, skvostně napsaný příběh. Mé první bližší setkání s Afghánistánem.
Hrozně ubrečená záležitost :( Mám rád smutné příběhy, ale nemám rád, když autor moc tlačí na pilu a snaží se čtenáře dojmout za každou cenu. A také nejsem úplně fanoušek osudových příběhů, kde do sebe všechny události dokonale zapadají - právě jako tady. Jinak afghánské reálie potěšily.
Tak dneska dočteno. Musím říct, že se to četlo moc hezky a příběh je to nádherný. Bohužel ten konec mě trochu zklamal a byl na mě až moc uplakaný. Autor se snažil fakt hodně hrát na citovou stránku a vytasil všechny dostupné zbraně, bohužel to u mě trochu vedlo k citovému otupení.
Na začátku mi dost vadilo, že ten "hajzl" bude hlavním hrdinou, jenž nám bude celý příběh vyprávět. Ale tato kniha je především o odpouštění a schopnosti napravovat své vlastní chyby. Kniha je plná: bolestí, smutku, pochopení, emocí, ale také radosti. Nádherný román ke kterému se budu určitě vracet. Audioknihu čte velmi dobře pan Martin Sláma.
Tuto knihu jsem četla díky čtenářské výzvě.
Je to příběh plný bolestných emocí. Kniha mě úplně vtáhla do děje, zažila jsem díky ní strach i smutek. Nedalo se ve čtení přestat. Rozhodně bych děj nechtěla zažít. Knihu doporučuji.
Neskutečně silný příběh afgánského chlapce Amíra, kterému se podařilo ve mně vzbudit tolik protichůdných emocí. Nenáviděla jsem ho, nechápala, litovala, povzbuzovala, soucítila jsem s ním a měla ho i ráda.
Doporučuji.
Moje první kniha od autora (a po přečtení dalších si myslím, že nejlepší).
Syrové, emotivní, bolestné - dech beroucí příběh ze světa, kde bychom opravdu nechtěli žít.
Knihu jsem četla před několika lety a dodnes ve mně pocitově doznívá, i když děj už mi téměř zmizel.
Doporučuji tuto i ostatní knihy od autora.
Hezký. Moc mě už pak nezajímala ta americká část, a obecně nesnáším, když se traumata schovávají a nikdo nic neříká nahlas a do konce života si to drží pod pokličkou a je z toho v depresi. Ačkoli uznávám, že to byly fakt hrozný věci, pořád když se s ním ten kamarád snažil začít zase bavit, tak nechápu co měl za problém...
Jedna z nejdojemnějších a nejsmutnějších knih. Je o křehkosti dětství a zároveň o dětské prohnanosti, o přátelství, které dokáže překonat sociální rozdíly, ale ne žárlivost, o dětském strachu, který je silnější než náklonnost, o tragédiích, které dokážou zamíchat lidskými osudy, o lásce, která musí vykoupit staré křivdy, o spravedlnosti světa, která nám ukazuje, že vše zlé musí být vykoupeno a vše dobré může být odměněno a že naděje umírá poslední. Děkuji za krásný čtenářský zážitek.
Štítky knihy
přátelství Afghánistán zfilmováno islám tajemství psychologické romány emigrace rozhlasové zpracování afghánská literaturaAutorovy další knížky
| 2007 |  Lovec draků |
| 2013 | A hory odpověděly |
| 2008 | Tisíce planoucích sluncí |
| 2018 | Mořská modlitba |
Sice bylo od půlky knihy poměrně jasné, jak to dopadne, ale o to tu přece nešlo. To není detektivka, kde hledáme a hádáme vraha. Amír jako kluk mi byl těžce nesympatický a Hasanův osud mě opravdu zasáhl, jako se to dlouho nikomu v knize nepovedlo. Několikrát to tu padlo a souhlasím s tím - silné.
A zajímalo by mě, do jaké míry je to autobiografické, protože podobností s autorovým životopisem je poměrně dost.