Lovec draků
Khaled Hosseini
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/318090/mid_lovec-draku-xWf-318090.jpg
5
2399
2399
Afghánistán, 1975: dvanáctiletý Amír zoufale touží po vítězství v místním turnaji papírových draků a jeho věrný přítel Hasan mu slíbí pomoc. Ani jeden z nich však netuší, že toho odpoledne potká Hasana neštěstí, které jim oběma změní život navždy. Amírova rodina po ruské invazi do Afghánistánu uteče do Ameriky, jednoho dne si však Amír uvědomí, že se do rodné země ovládané Tálibánem musí vrátit, aby našel to jediné, co ve světě nezíská: vykoupení.... celý text
Přidat komentář
Skvělá kniha, ačkoliv příběhy z tohoto prostředí moc nevyhledávám, v tomto případě jsem neprohloupil. Později jsem narazil na četbu této knihy na pokračování v Českém rozhlase Dvojka. Interpret p. Stanislav Šárský knihu načetl geniálním stylem. Vřele doporučuji každému.
Úžasná kniha. Plná nádherných myšlenek někdy skrytá i mezi řádky. Niméně v této zemi v kontextu všech historických událostí mír asi nikdy nezavládne... kéž by, ale je pošetilé v to doufat. Lierárně ale nádherně napsáno. Autor má opravdu krásný vypravěčský talent.
Moc moc smutná kniha . Je plná lásky , soucitu , přátelství .
Můj pohled na muslimy se nijak nezměnil .
Krásná a zároveň velmi smutná kniha,ukázala mi i jiný pohled na muslimy,doporučuji všem,jedna ze srdcovek,měla jsem ji půjčenou,ale hned po přečtení jsem si ji musela koupit a vlastnit ji.
Zajímavý vhled do života v Afghánistánu, přesto mám po dočtení rozporuplné pocity. Některé pasáže mohl autor více rozvinout - např. útěk ze země, počátky života v Americe, dokonce i jeho střetnutí s Talibánem. Přišlo mi, jako by útržky, které on osobně nemohl prožít, převyprávěl letem světem. Kniha pro mě byla místy depresivní a říkala jsem si, že už se těším na dočtení a na to, až si přečtu třeba zase nějaký krvák. Myslím si, že realita dnešního světa ve mně způsobila to, že jsem nedokázala zcela soucítit s hlavní postavou a dokonce ani s dětmi. Pro poznání některých prvků a zvyků afghánské a pákistánské kultury je kniha super, ale jako příběh na mě nepůsobila.
Jedna z nejkrásnějších a zároveň nejsmutnějších knížek, co jsem kdy četl. Zanechala ve mně silný citový zážitek. Doporučuju
Krásná kniha, plná citů, přátelství i smutku. Člověk má stažené hrdlo po celou dobu co knížku čte. Doporučuji všem.
Zajimavy nahled do zivota v Afghanistanu. I kdyz to neni ustrednim motivem, musim priznat, ze v mych ocich tak nejak polidstila muslimy...
O přátelství v předvečer války. V zemi, ve které lpí na tradici a hrdosti ale zároveň nejsou po staletí schopni domluvit se a nevyvražďovat se navzájem. Lovec draků je napsaný tak skvěle, že hrůzy a krutosti zde popsané jsou vzápětí vyváženy pasážemi o naději, takže člověk se až tak nemusí stydět za svůj živočišný druh. Do jaké míry jde o autobiografii v mých očích ztrácí na důležitosti s přečtením poslední stránky. Protože tehdy člověku dojde, že četl především příběh o přátelství, osudových chybách a jak je nejtěžší odpustit sám sobě.
Slušný potenciál. U takových knih nečekám a nechci americký happyend. Četla jsem s vědomím, že skutečnost, musí být nepopsatelná.
I tak skoda trochu zmarněného vyprávění, já čekala syrový příběh až do konce.
Ach ta nenaplněná očekávání.
Rozhodně nechci shazovat kvalitu této knihy, ale mně se četla chvílemi hodně těžko, chvílemi jsem ji hltala.
Nemohla jsem ani spát, když jsem to dočetla. A vše ve jménu Alláha...
Vždy na mě dopadne ohromná tíha, když čtu knihy s podobnou tématikou, a cítím nesmírnou pokoru, vděk a .... Jsem prostě přešťastná, že já a mé děti žijeme v této době a v naší zemi.
Neuvěřitelný, poutavý, smutný příběh. Kniha dokáže čtenáře velmi rychle v táhnout do děje a nepustit. Nedokážu ani slovy popsat, jak emotivní tato kniha je.
Sice bylo od půlky knihy poměrně jasné, jak to dopadne, ale o to tu přece nešlo. To není detektivka, kde hledáme a hádáme vraha. Amír jako kluk mi byl těžce nesympatický a Hasanův osud mě opravdu zasáhl, jako se to dlouho nikomu v knize nepovedlo. Několikrát to tu padlo a souhlasím s tím - silné.
A zajímalo by mě, do jaké míry je to autobiografické, protože podobností s autorovým životopisem je poměrně dost.
Neuvěřitelná kniha, určitě si ji budu ještě dlouho pamatovat. Kniha o přátelství, vině i odpuštění, o tom jak se žilo a žije v Afghánistánu. Doporučuji k přečtení...
Hosseini je další z řady moderních autorů, kteří ve své knize reflektují vlastní sečtělost a lásku k literatuře. Jako podobné romány sdílí typické klady a zápory. Ke kladům patří čtivost, přesný popis atmosféry, kde se odehrává děj (neustále zmiňuje vůně a chutě přítomného jídla - v průběhu knihy dost možná dostanete chuť na afghánské jídlo) a schopnost popsat do hloubky pocity hlavního hrdiny. Zápory jsou občasné sklouzávání k drobným klišé - jako když některé postavy prožívají smutnou událost, náhle se zatáhne obloha a začne pršet (je to až jaksi filmový postup na dokreslení nálady scény). Anebo k větším klišé jako je velký twist na začátku třetí třetiny knihy. Naštěstí se k této velké pointě dobereme postupně skrze celou řadu docela jasných náznaků. Trošku se mi taky zdálo, že zábavnost čtení postupně klesá, jak se postupuje od první třetiny k poslední. Dost možná protože první popisuje nesmírně živě atmosféru předválečného Afghánistánu (a jeho společnosti) a třetí se po relativně napínavém úvodu utápí v pocitových pasážích.
Kniha byla ze začátku hodně nudná. Začalo mě to bavit, až od doby kdy se přestěhovali do Ameriky. Hlavní hrdina knihy Amír mi přišel jako rozmazlený, namyšlený zbabělec. Takřka po celou dobu knihy, kdykoliv se dostal do nějakého konfliktu, tak za sebe nechal bojovat někoho jiného. Knihou jsem se prokousávala opravdu těžko. Určitě jí nebudu číst znova.
Štítky knihy
přátelství Afghánistán zfilmováno islám tajemství psychologické romány emigrace rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 2007 |  Lovec draků |
| 2013 | A hory odpověděly |
| 2008 | Tisíce planoucích sluncí |
| 2018 | Mořská modlitba |
Hezké smutné, milé, poutavé, zajímavé.. Pro evropany k velkému zamyšlení