Lovec draků
Khaled Hosseini
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/332971/mid_lovec-draku-tvO-332971.jpg
5
2421
2421
Afghánistán, 1975: dvanáctiletý Amír zoufale touží po vítězství v místním turnaji papírových draků a jeho věrný přítel Hasan mu slíbí pomoc. Ani jeden z nich však netuší, že toho odpoledne potká Hasana neštěstí, které jim oběma změní život navždy. Amírova rodina po ruské invazi do Afghánistánu uteče do Ameriky, jednoho dne si však Amír uvědomí, že se do rodné země ovládané Tálibánem musí vrátit, aby našel to jediné, co ve světě nezíská: vykoupení.... celý text
Přidat komentář
Od přečtení uplynula kupa času a stále tuhle knihu tak nějak nosím v hlavě. Známka toho, že na mě nějak zapůsobila a že příběh je strhující. Objevování historie Afganistánu, nahlédnutí do jiné kultury. Z některých scén mrazí...
Na mě to bylo trochu moc melodramatické, což podtrhoval ještě způsob, jakým to bylo načtené. Když někdo napíše a druhý procítěně přečte, že "muži štkali", je to na mě až příliš patosu najednou. Příběh dává nahlédnout do jiné, pro nás poměrně vzdálené kultury, což oceňuji.
Zase jednou jedna z dlouho odkládaných knih. Koupila jsem si ji loni těsně před odjezdem mého muže do Afghánistánu (ne, není voják, byl tam s humanitární misí), ale protože jsem se pak o něj během těch tří měsíců bála, neměla jsem odvahu se do toho začíst, přece jen to není nejbezpečnější země, že? Konečně jsem se tedy ke knize Khaleda Hosseiniho, amerického lékaře a prozaika afghánského původu, dostala.
Lovec draků svým názvem může svádět k domněnce, že jde o fantasy čtivo, ale byť je to fantastický román, jeho příběh je zcela realistický a vychází ze skutečných poměrů v Afghánistánu. Mně to sice došlo až při bližším pohledu na obálku, ale co už =D
Byť vám román naprosto upřímně doporučuji, se stejnou upřímností vás také musím varovat, že to místy není moc lehké čtení. Příběh je v první řadě o přátelství, ale také o pocitu viny, zbabělosti, osobní nedostatečnosti a o životě pod břemenem vědomí, že se člověk nezachoval správně. Naštěstí to však není jen černé a Amír, který je protagonistou příběhu, po letech dostane příležitost, aby v dětství napáchanou křivdu jistým způsobem odčinil. Pobrečela jsem si, opakovaně Protože nejhorší je zlo, které se děje dětem
Až na jednu superhrdinskou pasáž, která mi přišla příliš vyhrocená, tomu vážně nemám do vytknout. A vyšla jsem z toho značně obohacená i co se týče znalosti afghánských poměrů a reálií.
Za mě jedno velké doporučení a zároveň bych Afghánistánu přála, aby se stal klidnou, stabilní a prosperující zemí, ideálně také demokratickou (zvláště pak to přeju jeho lidu, především ženám) inshallah!
Příběh plný emocí, napětí a dojetí. Moc se mi líbila a doporučuji už jen proto aby lidé poznali Afganistán i z druhé strany.
Kniha bola plná emócie, trefných a pritom nie zbytočne zdĺhavých opisov. Postavy sa mi páčili aj napriek tomu, že neboli skrývané ich negatívne vlastnosti, avšak pôsobili prirodzene. Príbeh bol veľmi zaujímavý i keď to nie je môj žáner. Trochu ma ale mätie, že príbeh je uvádzaný ako inšpirovaný skutočnými zážitkami ale autor v úvode udáva, že sa jedná o román, ktorý je produktom jeho fantázie a ak pripomína skutočnosť, je to náhoda. Žeby beletrizovaný román s prvkami historických faktov?
Zajímavá kniha ze dvou pohledů. Nejen, že příběh sám o sobě je dosti silný - i když pro něj jsem knihu nečetl - ale představení historie Afghánistánu, jeho vývoje, ovládnutí Tálibánem (víte, že Tálibán znamená Studenti?) a vůbec kultura jím poničená, je rozhodně důvod, proč si knihu přečíst. A mimochodem hanba Šoráví!
A na konec jen citace, která mi shrnuje část toho, co kniha čtenáři dá: "Vzpomněl jsem si, co mi říkal bábá kdysi před lety: Čurej na vousy těch pokryteckých opičáků. Nedělají nic, jen se probírají růžencem a odříkávají slova z knihy psané v řeči, které ani nerozumějí. Bože smiluj se nad námi, kdyby jim Afghánistán padl někdy do rukou."
Geniální. Víc není potřeba. Téměř nepřekonatelná kniha. Hluboká, lidská... Je tam úplně vše. A hlavně hodně bolesti. Díky bohu za střípky naděje, které autor také do knihy ukryl. Jinak by to byla neskutečně ponurá četba.
Poutavý příběh jako vždy od tohoto autora. Bylo mi hrozně smutno z toho, co se stalo s Afganistánem od ruské invaze počínaje. Je to příběh muže, který žije už v Americe a vzpomíná na dětství v Afganistánu. A na minulost ke které se vracet nechce, ale bude muset.
Za toto dávám plný počet hvězd. Opravdu strhující příběh o osudu dvou chlapců, kteří se v mládí rozešli, a nakonec museli dávný rozpor vyřešit. Příběh se odehrává ve válkou zmítaném Afgánistánu a vysvětluje důvody tohoto konfliktu v období celého století. Oceňuju historický přehled o vývoji konfliktu na konci knihy, který mi pomohl se v celé situaci lépe orientovat.
Kousek od nás a hned taková dramata. Skvělý překlad, ale obsah mě minul jako Nasser - ten rozvozce chutney z Nového Dillí.
Po knize jsem sáhla především díky nadšení z knihy Tisíce planoucích sluncí, v očekávání neméně strhující a kvalitní četby. A zklamána jsem nebyla.
Zatímco „planoucí slunce“ je příběhem o ženách, Lovec draků se naopak věnuje téměř výhradně mužům. Děj se odehrává opět v Afghanistánu, ale líbilo se mi, že příběh není primárně postaven na politice a popisu pro většinu z nás tohoto nepochopitelného světa, ale tato jiná kultura, zvrácené prostředí a hybné dějinné události tohoto státu tvoří jen okrajovou, i když velmi důležitou a neodmyslitelnou kulisu, která posunuje děj dál a dál. Životní a náboženské poměry v Afghanistánu představují strhující pozadí tohoto lidského a silného příběhu o vině, svědomí, oddanosti, odpuštění, přátelství, lásce k člověku a vlastnímu vykoupení.
Líbilo se mi také, že příběh je psaný velice realisticky, bez patosu, a ukazuje, že ne všichni muslimové jsou jen teroristé, jak jsou dnes veskrze vnímáni (a neříkám, že k tomu nezadávají svými činy důvod), ale i docela obyčejní lidé s touhami a vlastnostmi ne nepodobnými těm našim. I přesto, že bez ohledu, ve které zemi žijí, jsou pořád sešněrováni spoustou pravidel, které jsou v nich hluboce zakořeněny a které na nás „z jiného světa“ působí pořád zkostnatěle a nepochopitelně.
Krásný příběh.
Kniha Tisíce planoucích sluncí se mi sice líbíla ještě o chlup více, ale i tento mistrný příběh bohatě na pět hvězdiček stačí.
"Je jen jediný hřích a to krádež. Každý jiný je z něj odvozen. Když zabiješ člověka, ukradneš mu život, jeho ženě ukradneš právo na manžela a jeho dětem právo na otce. Když lžeš, ukradneš někomu právo znát pravdu…"
Otevřít knihu Khaleda Hosseina je jako nasednout na kouzelný letající koberec a přesunout se do vzdálených exotickych zemí.
Nechat se obklopit jejich obyvateli,jejich kulturou,jejich jazykem,jejich problémy,jejich strachem a jejich přátelstvím.
Pak člověk otočí poslední stránku a jen kouká,že už je zase doma a krásnému příběhu je konec.
Je jen málo knih které se čtenáři vryjou tak hluboko do srdce a tato je jedna z nich.
V Afghánistánu je mnoho dětí,ale málo dětství........ .
Nemám slov... Tolik odlišnosti, tolik krutosti, tolik oddanosti, tolik lásky...
Pribeh vlastne docela tuctovy - detska zrada a nasledne moralni vykoupeni. Silu vsak knize dava realny Afghanistan. Vsechny ty hruzy, ktere se bohuzel opet vraci... odehravat se to jinde, bude to obycejna kniha.
Příběh o velkém přátelství, vině, odpuštění a smíření. Příběh o přerodu dítěte, které má svoje strachy i smutky, které se obviňuje ze zbabělosti v muže, který plní své sliby - i když občas zakolísá - a který se pro klid své duše, pro úlevu svému svědomí vydá napravit, co se ještě dá.
Příběh o těžce zkoušené zemi, o bezpráví ve jménu pokřiveného náboženství a mocenských her, o zmařených nadějích a úpadku kdysi vzkvétajícího národa.
AudioknihaVelmi dobře načtené.Myslím ,že jsem jednou odložila.Nyní se trefilo do nálady ..
Dlouho, dlouho jsem odolávala. Prostě na některé knihy je dobře si počkat, až uzraje čas. Velmi doporučuji.
První půlka knihy skoro až malebně vykresluje život v Afghánistánu, všechny radosti i strasti. Hodně se tu děj soustřeďuje na vztah otce a syna a na přátelství. Tato část se mi moc líbila a velmi mě zaujala, Hasanova oddanost k Amírovi byla skutečně obdivuhodná, i když ho někdy trápil a nakonec i z dětské zbabělosti zradil.
Trochu mě překvapilo, že byl útěk ze země popsán tak narychlo, myslela jsem, že to bude stěžejní část příběhu, nu - nebyla, ale to nevadí. Část v Americe možná někoho nudila, mě nevadila, hlavní hrdina dospěl a snaží se uchytit v novém světě, v novém životě. Láska a jiné pozdější nešvary... Co mě ale pak zničilo, bylo, když se Amír vracel znovu od Afghánistánu.... co se tam dozvídal, co tam viděl - o tom se mi vůbec nečetlo lehko a musela jsem knihu na pár dní odložit. Nakonec jsem ji dočetla a bylo mi z toho všeho smutno. Někdy mi v knihách přeslazené konce vadí, tady bych naopak nějaký ten šíleně uslzený a usměvavý happy-end uvítala, kde by se všichni potkali, všichni přežili a odpustili si. I když úplně závěrečná scéna dala trochu naděje, že zase jednou svitne.
Je to holt život, žádná pohádka. Velmi silné čtení.
Pôjdem tu asi proti prúdu, no neprekvapuje ma to.
Kniha má spočiatku nechytila, no po pár stránkach sa to zmenilo. Štýl písania autora je fajn, no po dejovej stránke ma bavila hlavne prvá časť v Afganistane. Potom už akoby som čítal iný príbeh. Uvítal by som viac o odchode z krajiny a pod. Celú "americkú" časť som pretrpel. A záverečná bola tiež taká akási zmätená.
Neznamená to však, že už si od Hosseiniho nič neprečítam.
Štítky knihy
přátelství Afghánistán zfilmováno islám tajemství psychologické romány emigrace rozhlasové zpracováníAutorovy další knížky
| 2007 |  Lovec draků |
| 2013 | A hory odpověděly |
| 2008 | Tisíce planoucích sluncí |
| 2018 | Mořská modlitba |
Silný příběh napsaný úžasně čtivým způsobem. Velmi dobře napsané postavy, většina z nich rozporuplná, proto může být trochu těžké si k nim (zvláště k hlavnímu hrdinovi) najít pozitivní vztah. Ale Hosseini pracuje jak s postavami, tak s vlastním příběhem velmi dobře, hledá jejich bolesti, tajemství a strachy. Krásná kniha.