Lovec draků
Khaled Hosseini
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/332971/mid_lovec-draku-tvO-332971.jpg
5
2421
2421
Afghánistán, 1975: dvanáctiletý Amír zoufale touží po vítězství v místním turnaji papírových draků a jeho věrný přítel Hasan mu slíbí pomoc. Ani jeden z nich však netuší, že toho odpoledne potká Hasana neštěstí, které jim oběma změní život navždy. Amírova rodina po ruské invazi do Afghánistánu uteče do Ameriky, jednoho dne si však Amír uvědomí, že se do rodné země ovládané Tálibánem musí vrátit, aby našel to jediné, co ve světě nezíská: vykoupení.... celý text
Přidat komentář
(2. část komentáře)
Děj příběhu byl sice místy předvídatelný (ale to asi v každé knížce) a některá rozuzlení jste prostě 'věděli' už dávno před tím, než k nim 'oficiálně' došlo, ale ani tak pro mě příběh neztrácel na atraktivnosti a děj mě ani na vteřinku nenudil, nepřestal bavit a ani jsem nepociťovala tendence přeskakovat stránky.
Tady si silně uvědomuju, jak významnou roli má pro celkovou čtivost díla (ne)kvalita jeho překladu: mistr slova dotáhne dílo k naprosté dokonalosti, zatímco překladatelské kopyto zmrší původní myšlenku k nepoznání. Proto bych ráda vyslovila svůj veliký dík vydavateli i samotným překladatelům, že se tohoto úkolu zhostili tak zodpovědně.
Málokdy mám potřebu se ke knihám v dohledné době vracet, ale u tohoto titulu jsem cítila silný absťák prakticky okamžitě po dočtení, takže určitě jsem Amírův příběh nečetla naposledy. :-) ♥
(1. část komentáře)
Už když jsem se dostala ke scénce, kde se Hasan přiznává ke 'krádeži' Amírových hodinek jen proto, aby bábá Amíra nezapudil, pochopila jsem, že právě začínám číst asi jednu z nejkrásnějších knížek, která se mi kdy dostala do rukou.♥
Po pomalejším rozjezdu, kdy jsem se prvních několik stran vůbec nemohla začíst (což ale není vina knihy, nýbrž moje), mě ten příběh naopak tak pohltil, že jsem úplně přestala vnímat nejen realitu kolem sebe, ale málem i svoje základní fyziologické potřeby. :-)) Je to silný příběh o kráse afghánských lidí a krutosti představitelů jejich země; o tom, co se stane s krásnou, pokojnou a vzkvétající zemí, když se moc dostane do rukou špatných vládců.
Upřímně mě dojalo, jak jsou Afghánci čestní lidé se smyslem pro spravedlnost, úctu ke druhým a kupodivu i k ženám - nebo alespoň před převratem to tak bylo... pak už bohužel následoval jen úpadek na všech frontách: ekonomické, kulturní a především té morální.
Při čtení jsem se postupně přestala bát islámu jako takového - dál tvrdím a vždycky tvrdit budu, že to není náboženství pro mě (to ostatně není žádné :-P), ale čím víc jsem četla, tím víc mi příběh pomáhal odpojovat mou médii a veřejným míněním 'zdeformovanou' mysl a dívat se na muslimy jinou - empatičtější - optikou. Utvrdila jsem se ve svém odvěkém přesvědčení, že být muslim automaticky neznamená být špatným člověkem nebo dokonce teroristou: vždycky je to o konkrétních lidech, jejich vyznávaných hodnotách a o tom, co si ze svého náboženství pro sebe vypíchnou: jestli nechají zvítězit tu všeobjímající lásku a šíření dobra, a nebo naopak propadnou fanatismu a ve své zaslepenosti budou ničit a zabíjet vše, co jim bude stát v cestě.
Pochopila jsem, že napříč národy a náboženským vyznáním jsme všichni nakonec 'jen' obyčejní lidé - a žádný obyčejný člověk přece netouží po válce, zabíjení a ubližování... všichni přece chceme být 'jen' šťastní, mít svou rodinu a svůj DOMOV: ten náš nedobytný hrad a nedotknutelné útočiště.
Příběh mi ukázal, že muslimové žijí vlastně úplně stejný (a přesto tolik jiný!) život jako křesťané nebo my, ateisté: taktéž milují své rodiny, vidí se ve svých dětech, a jejích hlavními uznávanými hodnotami jsou mír, slušnost a úcta. Obzvlášť ta rodičovská láska k dětem a obecně silně zakořeněný smysl pro rodinu, mě chytly za srdce asi nejvíc. O to je potom smutnější, co i s těmito základními city a hodnotami dokázal provést Tálibán, který překroutil a zničil vše, co se jen překroutit a zničit dalo - a z kdysi krásné země tak udělal horoucí peklo na zemi.
Překvapilo mě, jak moc často jsem se v tomto příběhu našla - byť žiju v úplně jiné době, jiné kultuře a i můj život je plný jiných zvratů, 'odboček' a zápletek.
Překvapilo mě, jak moc podobné jsou touhy obyčejných muslimů a nás lidí z ostatních částí světa.
Překvapilo mě, jak moc se mnou celý příběh emočně zamával a jak blízká mi tou svou 'národní' i 'individuální' náturou byla většina postav.
Amír mě sice zpočátku dost štval a byla to pro mě taková ta 'napřesdržku' postava ;-) (zvlášť poté, jak podle a zbaběle se zachoval k Hasanovi)... ale právě v kontrastu s tou Hasanovou bezmeznou a bezpodmínečnou oddaností a dobrotou jsem si s gradujícím dějem dokázala postupně zamilovat i toho Amíra a často jsem se přistihla, jak se uvnitř sebe snažím pochopit a 'omluvit' jak Amírovy činy, tak i pohnutky, které ho k nim vedly.
U postavy Amíra mě napadlo, jestli se autor nenechal lehce inspirovat svými vlastními osudy (emigrace do USA, záliba v tvůrčím psaní atd)... ale po důkladnějším prostudování životopisu p. Hosseiniho tam žádnou větší paralelu nevidím, tak případná podobnost byla asi jen čistě náhodná. :-)
Ze všech postav mi byl samozřejmě nejsympatičtější andělsky dobrý a šlechetný Hasan, ale dost mě potrápilo i vlastní morální dilema, kdy jsem se snažila na moment vžít do ředitele sirotčince a bohužel jsem nebyla schopná jednoznačně rozhodnout, jestli ho mám považovat za postavu zápornou nebo kladnou... a co mě děsilo asi nejvíc: nebyla jsem si jistá ani sama sebou, že bych se na jeho místě zachovala 'správně' (protože co je v tomto případě 'správné': obětovat pár dětí a alespoň těm ostatním zachránit život, a nebo rovnou odsoudit k smrti celý sirotčinec?).
Co se ještě těch postav týče, tak "Lovec draků" byl pro mě trošku netypický tím, že narozdíl od většiny knih, které jsem kdy četla, nebyla prakticky žádná z hlavních postav (snad až na Hasana) skrz naskrz kladná: ať už Amír, bábá, Rahím nebo Amírova láska Sorajja - ti všichni měli i své stinné stránky, své kostlivce ve skříni a své temnější já... a o to pro mě bylo zajímavější poznávat jejich charaktery víc a víc do hloubky, a opravdu mě bavilo zamilovávat se do nich postupně. :-)
Hodně na mě zapůsobily i popisy krajiny Amírova dětství v Afghánistánu a taky líčení pocitů uprchlíků na cestě do Pákistánu - chtě nechtě jsem tu cítila silnou podobnost s dílem "Mořská modlitba"... a zároveň je toto jedna z mála pasáží, kde se autor možná podprahově snaží působit na city a 'sluníčkářsky orodovat' za emigranty ze současné uprchlické krize (jinak na mě dílo jako celek působí vyváženě - tj. jsou tam dost naturalisticky popisovaný jak kladné, tak i záporné stránky islámu a života v jeho područí).
Skvělá kniha, ačkoliv příběhy z tohoto prostředí moc nevyhledávám, v tomto případě jsem neprohloupil. Později jsem narazil na četbu této knihy na pokračování v Českém rozhlase Dvojka. Interpret p. Stanislav Šárský knihu načetl geniálním stylem. Vřele doporučuji každému.
Úžasná kniha. Plná nádherných myšlenek někdy skrytá i mezi řádky. Niméně v této zemi v kontextu všech historických událostí mír asi nikdy nezavládne... kéž by, ale je pošetilé v to doufat. Lierárně ale nádherně napsáno. Autor má opravdu krásný vypravěčský talent.
Moc moc smutná kniha . Je plná lásky , soucitu , přátelství .
Můj pohled na muslimy se nijak nezměnil .
Krásná a zároveň velmi smutná kniha,ukázala mi i jiný pohled na muslimy,doporučuji všem,jedna ze srdcovek,měla jsem ji půjčenou,ale hned po přečtení jsem si ji musela koupit a vlastnit ji.
Zajímavý vhled do života v Afghánistánu, přesto mám po dočtení rozporuplné pocity. Některé pasáže mohl autor více rozvinout - např. útěk ze země, počátky života v Americe, dokonce i jeho střetnutí s Talibánem. Přišlo mi, jako by útržky, které on osobně nemohl prožít, převyprávěl letem světem. Kniha pro mě byla místy depresivní a říkala jsem si, že už se těším na dočtení a na to, až si přečtu třeba zase nějaký krvák. Myslím si, že realita dnešního světa ve mně způsobila to, že jsem nedokázala zcela soucítit s hlavní postavou a dokonce ani s dětmi. Pro poznání některých prvků a zvyků afghánské a pákistánské kultury je kniha super, ale jako příběh na mě nepůsobila.
Jedna z nejkrásnějších a zároveň nejsmutnějších knížek, co jsem kdy četl. Zanechala ve mně silný citový zážitek. Doporučuju
Krásná kniha, plná citů, přátelství i smutku. Člověk má stažené hrdlo po celou dobu co knížku čte. Doporučuji všem.
Zajimavy nahled do zivota v Afghanistanu. I kdyz to neni ustrednim motivem, musim priznat, ze v mych ocich tak nejak polidstila muslimy...
O přátelství v předvečer války. V zemi, ve které lpí na tradici a hrdosti ale zároveň nejsou po staletí schopni domluvit se a nevyvražďovat se navzájem. Lovec draků je napsaný tak skvěle, že hrůzy a krutosti zde popsané jsou vzápětí vyváženy pasážemi o naději, takže člověk se až tak nemusí stydět za svůj živočišný druh. Do jaké míry jde o autobiografii v mých očích ztrácí na důležitosti s přečtením poslední stránky. Protože tehdy člověku dojde, že četl především příběh o přátelství, osudových chybách a jak je nejtěžší odpustit sám sobě.
Slušný potenciál. U takových knih nečekám a nechci americký happyend. Četla jsem s vědomím, že skutečnost, musí být nepopsatelná.
I tak skoda trochu zmarněného vyprávění, já čekala syrový příběh až do konce.
Ach ta nenaplněná očekávání.
Rozhodně nechci shazovat kvalitu této knihy, ale mně se četla chvílemi hodně těžko, chvílemi jsem ji hltala.
Nemohla jsem ani spát, když jsem to dočetla. A vše ve jménu Alláha...
Vždy na mě dopadne ohromná tíha, když čtu knihy s podobnou tématikou, a cítím nesmírnou pokoru, vděk a .... Jsem prostě přešťastná, že já a mé děti žijeme v této době a v naší zemi.
Neuvěřitelný, poutavý, smutný příběh. Kniha dokáže čtenáře velmi rychle v táhnout do děje a nepustit. Nedokážu ani slovy popsat, jak emotivní tato kniha je.
Sice bylo od půlky knihy poměrně jasné, jak to dopadne, ale o to tu přece nešlo. To není detektivka, kde hledáme a hádáme vraha. Amír jako kluk mi byl těžce nesympatický a Hasanův osud mě opravdu zasáhl, jako se to dlouho nikomu v knize nepovedlo. Několikrát to tu padlo a souhlasím s tím - silné.
A zajímalo by mě, do jaké míry je to autobiografické, protože podobností s autorovým životopisem je poměrně dost.
Neuvěřitelná kniha, určitě si ji budu ještě dlouho pamatovat. Kniha o přátelství, vině i odpuštění, o tom jak se žilo a žije v Afghánistánu. Doporučuji k přečtení...
Štítky knihy
přátelství Afghánistán zfilmováno islám tajemství psychologické romány emigrace rozhlasové zpracováníAutorovy další knížky
| 2007 |  Lovec draků |
| 2013 | A hory odpověděly |
| 2008 | Tisíce planoucích sluncí |
| 2018 | Mořská modlitba |
Neskutečně nádherná, emotivní, dojemná a silná kniha. To jen tak pár adjektiv, která k tomuto románu neoddělitelně patří.