Lovec draků
Khaled Hosseini
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/332971/mid_lovec-draku-tvO-332971.jpg
5
2421
2421
Afghánistán, 1975: dvanáctiletý Amír zoufale touží po vítězství v místním turnaji papírových draků a jeho věrný přítel Hasan mu slíbí pomoc. Ani jeden z nich však netuší, že toho odpoledne potká Hasana neštěstí, které jim oběma změní život navždy. Amírova rodina po ruské invazi do Afghánistánu uteče do Ameriky, jednoho dne si však Amír uvědomí, že se do rodné země ovládané Tálibánem musí vrátit, aby našel to jediné, co ve světě nezíská: vykoupení.... celý text
Přidat komentář
Nedočetla jsem. Autorův styl mě nenadchnul, nebavil, neustálé opakování též ne.
A to jsem si hrozně chtěla přečíst něco od východního autora.
Možná špatná volba knihy.
V první třetině knihy bylo několik krásných myšlenek. Přesto na rozdíl od většiny čtenářů nedávám plný počet, protože ten konec se mi zdál překombinovaný. Mně osobně by se více líbilo, kdyby byl román ukončen ke konci předposlední kapitoly. Jinak se mi román líbil a nemůžu říci, že bych preferovala některou část před jinými, i když zhruba v 1/3 jsem si řekla, že chování hlavního hrdiny je vlastně strašné a že se mi ani nechce číst dále, ale pak jsem byla ráda, že jsem pokračovala. Rozuzlení bylo úžasné, jen se mi nelíbil ten úplný závěr. Byla bych raději, kdyby vše pokračovalo v duchu "setkání u mešity".
Je už to pár let co mi knihu doporučila kolegyně, ležela v mém seznamu a já se k ní dostala až nyní.
Fantastické vyprávění o afgáncích, Afganistánu, tradicích, zvycích které jsou nám Evropanům tak cizí. Příběh chlapce od krásného dětství, přes zradu, výčitky, pokus o vykoupení jsem četla jedním dechem. Slzy střídaly úsměv, ale slz bylo víc.
Silný dramatický příběh, v němž nic není náhoda a přitom nic není osud. Afghánistán od osmdesátek po počátek nového tisíciletí, kýbl sraček (jinak to napsat nelze) od Rusů po Tálibán, hledání identity a domova, splácení viny... Vše srozumitelné a náhle pochopitelné, nikoli však přijatelné. Ano, jak píše Tomáš Šebek - "děti do války nepatří"...
Skvelá kniha, skvelý príbeh. Až mi bolo aj Amira ľúto, niekedy sme taký bezmocný a nevieme ako sa správne zachovať. Bolo mi ľúto za Hasanom, že sa im osobne už cesty neskrížili, ale asi je naozaj všetko tak ako má byť. Knihu som "hltala".
Přečetla jsem začátkem, tak nějak až k dějovému zvratu a musela jsem to prostě zavřít. Ta kniha za to nemůže, ale já jsem to nějak nemohla rozdýchat. Tohle čtení není nic pro mě.
Krásný ale velmi smutný příběh. Knihu vřele doporučuji k přečtení. Čtivě napsané a napínavé do samotného konce.
Úžasná kniha! Výborně napsaná, smutná, ale přesto pozitivní. Vůbec jsem nevěděla o čem kniha je, doporučila mi ji známá, a děj a vše mi vyrazilo dech! Jen, když jsem zjistila, že se jedná o příběh z Afganistánu, tak jsem čekala, že se dozvím trochu víc o politické situaci. Ale i tak, skvělé! Doporučuji číst doma, brečela jsem jak želva skoro po celou dobu.
Opravdu moc pěkná knížka. Příběh dvou afghánských kluků, jejich rodin, města, rodné země a uprchlíků ve státech blízkých i vzdálených. Příběh slušňáka a bojovníka, příběh studu a výčitek z osobního selhání i neokázalého přátelství až za hrob. A to všechno se prolíná s tvrdým osudem Afghanistánu, kde už nic není jako dřív a asi si na posun k lepšímu ještě několik generací bude muset počkat.
A ještě dva pěkné citáty:
Na světě je jen jeden hřích. Jenom jeden. A to je krádež. Každý jiný hřích je jen jiný druh krádeže.
Je moudřejší trápit se pravdou než se utěšovat lží.
Kniha o tak hlubokém přátelství které hory přenáší. Opět stejna doba a místo ale tentokrát jiná ekonomická třída Afghánců. Tento příběh je až téměř autorova autobiografie a já prostě nechci věřit tomu že se na světě dejou takoveto věci. Že nikdo proti tomu nic nedělá (nesvede) a existuje skupina lidi, které je to jedno hlavně když to zůstane tam kde to je.
kniha s nejhlubším příběhem, který jsem kdy četla. neumíte u knih plakat? tato kniha vás to naučí.
Nikdy jsem si nemyslela, že to povím, ale díky Bohu, že žiju v České republice...
Zavítat do Afgánistánu a ještě v této formě je vskutku výjimečná věc, Khaled Hosseini je spisovatel s kusem talentu. Už od páté stránky jsem se nemohla od knihy odtrhnout a prvních sto stran přečetla během ani ne hodiny. Přátelství Hasana s Amírem si mě prostě získalo a o to víc mě mrzelo, když to dopadlo, jak dopadlo.
Knihy jsem se hodně bála, nemyslela jsem si, že by mě mohla takhle bavit, ale opak byl nakonec pravdou. Hlavní hrdina, jehož sužuje vina, se vydává na cestu po odpuštění, snahou odčinit to, co před tolika lety udělal a čehož lituje celý život. Rozhřešení bylo překvapivé, předpokládala jsem tři různé konce a nakonec z toho vzniklo něco úplně jiného. A to se mi nestalo už hodně dlouho, takže zcela zaslouženě 5 hvězdiček. Tenhle autor by si možná zasloužil i víc.
Krásný smutný příběh. Nejprve jsem v rádiu slyšela pár dílů audioknihy a pak jsem si opatřila knihu celou. Nelituji.
První část knihy mě strhla drobnokresbou rodinných vztahů i tématem dětské žárlivosti a zbabělosti. Odnesla jsem si z ní pocit, že by děti neměly být vystavovány zkouškám odvahy dřív, než si jsou schopny představit dosah svých rozhodnutí. V dalších částech můj zájem opadl. Zdálo se mi, že tu je vyprávění víc vedeno účelem silně citově zapůsobit, předat tezi a udržet přitom napínavost a nevede ho už snaha vyjádřit nějaké autentické poznání. Ztratilo pro mě originalitu.
Knížky jako tyhle mě dělají šťastnou, i přesto, že při jejich čtení bulím jak malé dítě.
Khaled Hosseini je brilantní vypravěč a příběh, který vypráví, je příběhem, který by měl být vyprávěn. A to nejen proto, že člověka seznámí s afgánskou kulturou, mentalitou a válkou, která v Afgánistánu stále probíhá.
Když jsem si potom na Googlu vyhledávala města, o kterých se autor v knize zmiňuje, a namísto nádherné architektury a zelených údolí jsem našla fotky rozbombardovaných ulic a prašných cest, mísila se ve mně hrůza, vztek a smutek.
Strhující román, který se mi zaryl hluboko pod kůži.
"Pro tebe třeba tisíckrát..."
Knihu jsem četl v poměrně mladém věku a udělala na mě obrovský dojem. Vyvolala ve mě vlnu velmi intenzivních pocitů. Měl jsem nutkání přemýšlet o knize i po jejím přečtení. V té době se mně kniha velmi líbila a mohu ji jen doporučit.
Za rozhodnutí, že přečtu konečně poprvé za život knihu založenou na skutečném historicko-současném dění a bude to právě tato kniha (tento autor), jsem opravdu ráda. Měla jsem obavy, předsudky, nebyla jsem si jistá, jestli mi to spíše nesebere můj čas. Ale.. lituji času, který jsem vůbec promrhala pochybnostmi.
Moc často se mi nestává, že bych se do děje takhle začetla nebo že bych si pro postavy vybudovala takové pochopení, až bych pro ně na konci knihy brečela. Pro tento příběh,osud, ale klidně znovu; třeba tisíckrát...
První knihu, kterou jsem od Hosseiniho četla, byly Tisíce planoucích sluncí. Ty se mi líbily o trošku více, možná proto, že jako žena jsem příběh Laily vnímala niterněji.
Kniha Lovec draků je stejně strhující. Vypravěčský talent autora přiková a nepustí, opět emočně pocuchá a nastíní Afghanistán, jeho kulturu a mentalitu z jiné stránky ….
Štítky knihy
přátelství Afghánistán zfilmováno islám tajemství psychologické romány emigrace rozhlasové zpracováníAutorovy další knížky
| 2007 |  Lovec draků |
| 2013 | A hory odpověděly |
| 2008 | Tisíce planoucích sluncí |
| 2018 | Mořská modlitba |
Jak píše Hosseini už vím z první knihy, kterou jsem od něj četla. Tady nepřekvapil. Přijde mi to podobný příběh. Nic nového, nic nápaditého. Četla jsem tuto knihu poměrně dlouho. Neurazí, nenadchne.