Lovec draků
Khaled Hosseini
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/332971/mid_lovec-draku-tvO-332971.jpg
5
2360
2360
Afghánistán, 1975: dvanáctiletý Amír zoufale touží po vítězství v místním turnaji papírových draků a jeho věrný přítel Hasan mu slíbí pomoc. Ani jeden z nich však netuší, že toho odpoledne potká Hasana neštěstí, které jim oběma změní život navždy. Amírova rodina po ruské invazi do Afghánistánu uteče do Ameriky, jednoho dne si však Amír uvědomí, že se do rodné země ovládané Tálibánem musí vrátit, aby našel to jediné, co ve světě nezíská: vykoupení.... celý text
Přidat komentář
Nádherný román o Afgánistánu druhé poloviny 20. století. Místy trošku afgánsky přeslazený, ale příběh ukazuje život Afgánců na pozadí revolucí a válek. Hlavním motivem je člověk, vina a odpuštění...
Velmi dojemný a nádherný příběh jednoho muže a jedné země. Za historický kontext jsem této knize velmi vděčná, mnoho věcí jsem vůbec nevěděla. Ale poučného považuji Lovce draků především pro myšlenky zde obsažené.
Druhá přečtená kniha tohoto autora a určitě ne poslední. Hrdina není ve všech směrech kladný, má spoustu špatných vlastností, přesto mi nedělalo problém se vžít do jeho situace a pochopit ho, i když jsem občas s jeho chováním dost nesouhlasila.
Skvělé vykreslení postav a života v Afgánistánu i povahových rysů Afgánců.
Mistrovsky napsáno, nečetla jsem lepší prvotinu.
Hlavní postava mi byla tak strašně nesympatická, až mi to zkazilo celkový dojem z knihy.
Toto je jedna z mála knih, které snad ani nemusím mít v knihovně. Četla jsem ji před pár lety a stále si ji pamatuju. Je to tak silný příběh...a pro mě tak poučný a zajímavý, ale zároveň depresivní, že se mi vryl do vzpomínek a už nezmizí.
100%
Příběh knihy je líčen z pohledu malého chlapce, který je afghánského původu, takže se většina příběhu odehrává právě tam. Hlavní hrdina Amír žije v dobré čtvrti a to díky bohatství jeho otce se kterým žije. Příběh je rozdělen do několika částí, v první sledujeme přátelství Amíra a Hasana, když jsou malé děti, užívají si dětství, pouštějí draky a všechno působí idylicky, jenže vše se má změnit.
Kniha Lovec draků se čte opravdu jedním dechem, jako by čtenáře dokázal přenést do Afghanistánu pochopitelně není to ten Afghánistán jaký známe dnes i když v průběhu knihy se k němu zákonitě musíme dostat, přece jen válčení v téhle zemi trvá už řadu let. Hosseini píše naprosto neuvěřitelně, myslím, že z počátku bude mít každý problém s hlavním hrdinou a to především kvůli jedné události, která se bohužel potáhne jak s jeho životem tak s životem ostatních postav až do samotného konce. Je pravda, že někdy autor tlačí moc na pilu a snaží se u čtenářů za každou cenu vyvolat emoce a to té knize trošku ubírá. Kromě příběhu, se může autor pyšnit i skvělou prací co se postav týče.Vykreslení jak samotných postav, tak jejich vztahů, protože člověku opravdu připadá, že čte o skutečných lidech.
Lovec draků je kniha, která není módní a nikdy nebude a upřímně je to velká škoda. V dnešní době se propaguje tolik knih, které nakonec nestojí za nic, ale kniha, která v sobě ukrývá to co Lovec draků je opomíjená a z toho je mi smutno. Kniha utočí na emoce o tom žádná a při jejím čtení Vám nebude plesat srdce nadšením, ale spíš bude Vaše duše plakat, ale o to víc si téhle knihy vážím a rozhodně to není poslední kniha, kterou jsem od Khaleda Hosseiniho četla.
I přes veškerá kladná hodnocení nemohu sama za sebe dát plný počet hvězdiček. Zpočátku jsem se do knihy vůbec nemohla začíst a teprve od druhé poloviny mě pořádně chytla. Přesto se mi autorova kniha Tisíce planoucích sluncí líbila víc ..
Tak úžasně psaný příběh a skvělé vykreslení postav, že doslova slyšíte cinkot rolniček ve víru Sohrábova tance, vidíte jasně prosluněné postavy na polaroidu a vlastně celý děj vám běží přímo před očima.
Krásný lidský příběh na pozadí tragických dějin Afgánistánu. Jedna z knih mého srdce.
Už je to déle co jsem ji četl, ale kniha byla dobrá, místy surová a smutná. Zajímavý pohled na historii v několika desetiletích, lidí a společnosti tak podivné zemi jako je Afghánistán, která není tak černobílá a jednostranná jak ji dnes jednoduše prezentují v médiích. Každý nový "pán" této země přinesl nová pravidla na úkor obyčejných lidí. Hlavně na úkor dětí, kde to čtenář hodně vnímá a zamýšlí se nad osudy a pohnutkami osob z knihy.
Krásné, krásné, krásné! Mé čtenářské srdce zaplesalo nad krásným a krásně vyprávěným příběhem. Mrzelo mě, když skončil, ale zároveň jsem byla ráda za naději, s jakou skončil. Ani nevím, kdy jsem naposledy četla knížku, při níž bych cítila takovou lítost nad všemi postavami (kromě Asefa samozřejmě). A taky nad celým Afgnánistánem, že dopadl takhle strašně.
Přečteno jedním dechem. Kniha má spád a místy je děj velmi krutý. Řadím ji mezi klenoty své knihovny.
Konečně není hlavní hrdina hrdina, ale normální člověk - dítě, které je zákeřné a sobecké, pokud se jedná o lásku otce, a bojácné, pokud se jedná o násilí. Hosseini odhalil nejhorší lidské vlastnosti a nabídl je čtenáři na pozadí historických událostí Afghánistánu. Vedlejším účinkem knihy je chuť na všechny ty tradiční pokrmy jako nán, kebab, pakora nebo jehněčí, které popisuje snad na každé druhé stránce. Naopak z některých pasáží se čtenáři udělá fyzicky zle, i když je páchané násilí popisováno jen v náznacích...člověk si domyslí...
Z povahy hlavního "hrdiny" se mi chtělo zvracet, o chování tzv. vlastenců, kteří při prvním konfliktu "práskli do bot" ani nemluvě.
Hmmm prave docteno...silny pribeh, rozhodne doporucuji precist, misty hodne syrovy, zaroven dojemny.
Štítky knihy
přátelství Afghánistán zfilmováno islám tajemství psychologické romány emigrace rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 2007 |  Lovec draků |
| 2013 | A hory odpověděly |
| 2008 | Tisíce planoucích sluncí |
| 2018 | Mořská modlitba |
V knize je vyslovena jakási obhajoba klišé v tvůrčím procesu, autor jakoby se už dopředu bránil kritice. Právem, protože těch schematismů ve fabuli opravdu pár je. Dlouho se mi nestalo, abych některá překvapení uhodl dopředu, tady ano. Přesto dávám vysoké hodnocení pro čtivost a napínavost, popis "mezikultury" bohatších a liberálních Afgánců a kvůli dalším věcem. Určitá narůžovělost příběhu se dá také vyložit odkazem na středoasijskou tradici - při četbě jsem si občas vzpomněl na Swarupa a Rushdieho, kterým to také odpouštím.