Lovec draků
Khaled Hosseini
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/332971/mid_lovec-draku-tvO-332971.jpg
5
2421
2421
Afghánistán, 1975: dvanáctiletý Amír zoufale touží po vítězství v místním turnaji papírových draků a jeho věrný přítel Hasan mu slíbí pomoc. Ani jeden z nich však netuší, že toho odpoledne potká Hasana neštěstí, které jim oběma změní život navždy. Amírova rodina po ruské invazi do Afghánistánu uteče do Ameriky, jednoho dne si však Amír uvědomí, že se do rodné země ovládané Tálibánem musí vrátit, aby našel to jediné, co ve světě nezíská: vykoupení.... celý text
Přidat komentář
Tuhle knihu jsem přečetla za jeden den. Říkala jsem si, že to nebude kniha pro mě. Ale po pár stránkách jsem musela vědět jak to bude dál a knihu přečetla. Zajímavý a dojemný příběh.
Obávám jsem, že už je ze mne stará, cynická a emočně vykotlaná troska, protože jsem u knihy ani jednou nebrečela, vlastně jsem málokdy byla nějak těžce pohnutá a na posledních padesáti stranách jsem notně "rychločetla" a sem tam i přeskočila, abych už měla tu citovou ždímačku za sebou. Aby se laskavý čtenář neurazil - ta kniha je dobrá, hezká, má mimořádně vypravěčsky silné momenty, které opravdu uvíznou v paměti. O to víc mi přijde líto, že autor užívá svůj nezpochybnitelně obrovský talent na to, aby "tlačil slzy", což úplně není přístup ke zralému čtenáři... Můj názor je, že se vlastně jedná o naprosto bravurní knihu pro mládež, kterou by měli učitelé do deváťáků valit jako povinnou četbu. Spatřuji dost podobností třeba se Zlodějkou knih. A tak mi přijde dost podivné poslouchat dospělé, relativně příčetné spolučtenáře, jak se pomalu předhánějí v tom, kdo se u knihy víc dojal a komu se o tom dýl zdály škaredé sny, vlastně jen proto, že je kniha tematicky tak nějak v módě. A celé je to škoda a hrozně smutný příběh, protože kniha má jediné výrazné slabé místo právě v té "předojemnělosti" a valná většina čtenářů se právě k tomuto staví jako k té nejúžasnější záležitosti na celé knize. Malinko se bojím o osud tak dobrého díla třeba v příští generaci - aby díky lacinému obdivování neměla pozornost k dílům Khaleda Hosseiniho krátkou životnost...
Občas jsem musela knihu odložit. Prostě jsem se bála číst dál. Užasný příběh. Nejvíc to asi vystihuje citát z knihy "V Afghanistánu je hodně dětí, ale málo dětství."
Knihu jsem dostala jako dárek. Téma nebylo můj žánr, ale knihu jsem dočetla. Do půlky mě to moc nebavilo, protože mě prostředí, ve kterém se děj odehrává, a chování hlavní postavy odrazovalo od čtení. Druhá polovina už byla lepší. Každopádně autor píše čtivým způsobem a mám alespoň o čem přemýšlet.
Krásná kniha o dost děsivých věcech. Jsem ráda,že mi bylo umožněno nahlédnout pod pokličku této země,kterou jsem znala vlastně jenom ze zpráv.
Je to geniální kniha. A to musím říct, i když od ní po dočtení odcházím s rozdrásanými nervy a emocemi zmlácenou duší. V průběhu si říkáte, co horšího se ještě může stát, ale ono se to tak nějak stupňuje, že knihu opouštíte psychicky úplně vyčerpaní. A to z ní podle mého názoru dělá vynikající knihu.
Kromě toho se mi nesmírně líbilo vykreslení vztahů, ať už Amíra s Hasanem, bábou a nakonec i se Sohrábem. Lehce mi to asi právě těmi vztahovými zápletkami připomínalo Steinbecka.
Dále mi knížka dost poupravila pohled na Afghánistán a jeho vývoj v posledních několika desítkách let. Z mého dětství si Afghánistán vybavuji hlavně z útržků večerních zpráv, a to nebyly samozřejmě dobré zprávy.
Když Amír popisoval, jak běhali s Hasanem na kopec, trhali tam granátová jablka a listy stránek, jež Hasan číst nemohl, se ve větru otáčely, měla jsem konečně pocit, jako bych poznala ten pravý Afghánistán. Ten, na který Amír i bába s láskou vzpomínali.
..."Pro tebe třeba tisíckrát!"
Silná kniha, která ve mně vyvolala spoustu emocí. Nemohla jsem se od ní odtrhnou, ale zároveň jsem měla strach číst dál. Krásná, ale vím, že už nebudu mít nikdy odvahu si ji znovu přečíst.
Nádherná kniha.... jsem nadšená a dojatá zároveň... Další autorova kniha mne nemine.
Těžko se mi to hodnotí. Zpočátku krásně dojemné, melancholické vzpomínání, postupně se mi zdálo, že to ždímání emocí ze čtenáře je už trošku přes čáru; jedno neštěstí za druhým, nepravděpodobné náhody, patos v každém odstavci... Což ovšem neznamená, že to není skvěle odvyprávěno.
Kniha pro mě ve vzpomínkách bude představovat několik rovin a dějových linií. Na jedné straně přátelství dvou chlapců, na druhé straně průlet dějinami Afghánistánu v několika desítkách let. Nebudu se moc rozepisovat, abych neprozrazovala nic z děje, to by bylo škoda. Ale něco přece. Vždy když přečtu knihu podobného ražení, uvědomuju si, jaká je to nádhera žít tady, teď a v této době. Vážím si každé mandarinky, kterou můžu oloupat, každé porce masa, co můžu naložit na talíř, všech postelí v naší domacnosti a jsem vděčná, že žiju, že jsem.
Po přečtení Tisíce planoucích sluncí jsem s nadšením sáhla i po tomto titulu. Začátek byl vynikající a četba strhující, v půlce knihy nastal zvrat, dějová linie už neměla takový spád, byla to docela nuda. Návrat hrdiny do rodného Kábulu, a to co se tam odehrávalo, už knihu nezachránilo. Proto hodnotím pouhými 60%.
Já prostě nemám slov. Knížka mi ještě dlouho bude ležet v mysli. Tak lehké a čtivé psaní o tak nelehké době v tak komplikované zemi jako je Afgánistán. Již jsem od autora četla Tisíce planoucích sluncí a tehdy jsem si myslela : no to se tedy autorovi povedlo, ale nyní se jen pouze potvrzuje jak vynikající je autor těchto knih jako spisovatel. Pokud někdo takto píše, musí to být i moc dobrý člověk. No prostě, geniální.
... i já jsem čekala happyend. Ale ten zvrat nabral nový sled událostí. Zprvu mě kniha moc nebavila, četla jsem po kouskách, ale pak jsem se začetla. Život je tam krutý, tyhle věci se těžko čtou, ale číst by se měly. Spíš si pak člověk uvědomí, v jakém klidu my tady žijeme
Stydím se, že nevím o současném Afgánistánu skoro nic, o to víc oceňuje, že jsem se mohla dozvědět něco z jeho mladé historie. Čtivé, drsné, kruté, ale nejvíc mě znepokojuje, že události zachycené v knížce jsou z tak nedávné doby.
Doporučuji!!!
Výborně napsaná kniha, příběh samotný někdy dost šokuje, ale o to víc nám přibližuje afghánskou kulturu a prostředí. Autor mistrně vylíčil postoje a pocity hlavní postavy Amíra tak, že ho čtenář prostě musí mít rád a fandit mu na jeho cestě za odpuštěním. Nic není zkrášlováno, žádná červená knihovna, ani touha ohýbat realitu.
Na konci knihy jsem velmi ocenila stručný přehled afghánské historie včetně současnosti. Těším se na film:-)
Štítky knihy
přátelství Afghánistán zfilmováno islám tajemství psychologické romány emigrace rozhlasové zpracováníAutorovy další knížky
| 2007 |  Lovec draků |
| 2013 | A hory odpověděly |
| 2008 | Tisíce planoucích sluncí |
| 2018 | Mořská modlitba |
Líp než nightybird bych to nenapsala. Tato kniha je obrazem těžce zkoušeného Afghanistánu a nestává se mi moc často, že jsem při četbě tak dojatá, že si musím dát pauzu.Smutný a drsný příběh a jsem zvědavá na film...