Lovecraftova družina: Horor u Všech svatých
Stephen Jones , John Llewellyn Probert
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/355440/bmid_lovecraftova-druzina-horor-u-vsech--nAS-355440.jpg
3
33
33
Tajuplný příběh o zapeklitém boji s nepozemskými silami! Kolem kostela Všech svatých v Londýně odnepaměti docházelo k neobvyklým jevům a nevysvětlitelným zmizením. V roce 1990 se na místo vydává skupinka v čele s Robertem Chambersem z washingtonského Útvaru pro vyšetřování Cthulhu, která má za úkol prozkoumat působení nadpřirozených sil. Netuší však, že se s nimi budou muset také utkat! Během čtyř dnů a nocí pronikají čím dál hlouběji a hlouběji do tajů paranormálního světa a odkrývají děsivé poznatky, které by raději měly zůstat hluboko pod zemí... celý text
Literatura světová Horory
Vydáno: 2017 , XYZ (ČR)Originální název:
The Lovecraft Squad: All Hallows Horror, 2017
více info...
Přidat komentář
Ze začátku jsem si říkala, že by to mohl být dobrý thriller, ale ve výsledku? Chaos, mišmaš různých věcí, které se každou chvíli změní v něco jiného. Působí to, že autoři vlastně ani nevěděli, co chtějí napsat. V polovině jim došel dech, tak vršili něco, co asi nevěděli, jak dotáhnout do konce. Knize se nedá upřít, že má opravdu zajímavé a nápadité popisy, ale příběh jde z bodu jedna do bodu dvě, aniž bychom věděli proč a neví to ani hlavní hrdinové. Postavy jsou naprosto nezajímavé a ploché. Hlavní hrdina je sice agent, ale v podstatě zkušenosti má takové, že neví o nic víc, než ostatní nezkušené postavy. Hrozící konec světa nechává všechny chladnými kromě reportérky, která se z něj snaží udělat reality show? Konec odfláknutý a nedomyšlený.
První půlka knihy byla dobrá, tak na 3,5 z 5. Ale po sestupu do krypty a dál se to zvrhlo v bezduché blábolení. Doufala jsem, že konec bude v duchu první půlky a co? A prd.
Tak bohužel toto mě nějak minulo. Možná bych dala o hvězdu navíc nebýt odfláklého konce, který vám vlastně řekne, že vše, co udělali "hrdinové" je k ničemu, protože jde o pouhé pěšáky. Žánrově bych spíše řekla, že jde o sci-fi.
Tohle je presne muj oblibeny zanr. Cetlo se to skvele, chytlave a porad se neco delo :-)
Cesta obyčejným strašidelným zámkem, kde na vás vyskakují bakelitové zrůdičky. Občas se leknete. Ven můžete odcházet i celkem spokojení, ale hlubší zážitek to ve vás nezanechá. Škoda.
Po skvělých prvních několika kapitolách radost z četby začala opadat souběžně s kvalitou textu.
Příběh, na první pohled komplikovaný, se nakonec zdrcne do strohého nahánění. V téhle části autoři tak často sršeli dobrými i nedobrými nápady, až toho bylo nějak moc.
Děj je překombinovaný a prvky hororu samoúčelné. Z psychologického hlediska bylo jednání postav absolutně nereálné a nelogické. Fyzika nedávala smysl v pekle ani na zemi. Všichni měli čas na žerty a vzájemné pošťuchování jako přihlouplí teenageři, ač se ocitali v bezprostředním nebezpečí.
A teď ke kvalitě textu. Nejděsivějším prvkem se nakonec stalo slovo "pravda". To se totiž v posledních asi patnácti kapitolách skloňovalo opravdu často. Tak často, že mi na něm zastavilo oko v každé výše zmíněné kapitole minimálně dvakrát, obvykle se ale vyskytovalo četněji. Především mě iritovala formulace, objevující se obvykle po přímé řeči, a ta zněla takto: "Byla to pravda". Nebo "měla pravdu". Představte si, že na tohle narazíte každou pátou stránku. Ale aby ona úchylka na skloňování slova "pravda" nebyla tak výrazná, začalo se to nakonec objevovat i v té přímé řeči. Takže se jedna postava druhé ptá: "Opravdu?" A po dvou odstavcích zní odpověď: "Má pravdu." A co mě skutečně rozesmálo, bylo, když k závěru náš hlavní protagonista prohlásil: "Zdá se, že nám vždycky neříkala úplnou pravdu"... to už jsem měl nutkání knihu hodit na zeď a čekat, jestli se i mně "opravdu" otevře brána k devíti kruhům pekla...
Kdyby šlo jen o úchylku se slovem "pravda". Obecně text ztrácel švih. Dlouhá souvětí s tragickým pomocníkem "ale" sice nepodtrhla všudypřítomné napětí a děs, zato čísi neschopnost jednoznačně ano. Na textu prostě bylo znát, že se na něj spěchalo a dost možná taky někoho přestal bavit (autory, nebo překladatele?).
A závěr? Ten byl tak tragický, až jsem tomu nemohl uvěřit. Díky posledním čtyřem stranám mi oněch předchozích čtyři sta přišly jako hloupý žert, jako nějaká šaráda...!
Velká škoda. Skvělé nápady pohřbeny v příšerném zpracování a neskutečně tupém vyvrcholení.
Obálka je ovšem moc pěkná.
Jako pocta vůči Lovecraftovi tohle dílo podle mě sloužit nemůže.
Kombinace Lovecrafta a osmdesátkových ultrakrvavých italských hororů (Fulci a spol.)? Nejprve jsem z toho byl kapku rozčarovaný, ale druhá polovina knihy je parádní a především nesmírně zábavná jízda. Navíc s postupující dobou od přečtení se mi dojmy z knihy ještě trochu rozležely a začínám doufat, že se k nám v českém překladu dostane i další pokračování Lovecraftovy družiny. Brak přesně jak má být.
Na Lovecraftův odkaz jsem se nechal nalákat a první půlka knihy je v tomto duchu. Ta první půle, kdy se střídají pohledy, neustále se děje něco nového, je vynikající. Druhá půlka mně ale přišla prapodivná - procházení Dantova pekla nahoru a dolů, přičemž se dá tušit, že to relativně dobře dopadne. Zřejmě horror není ten správný žánr pro mne. Rád jsem si přečetl, ale můj šálek kávy to nebyl. Dobré jsou historické přesahy, mám chuť jak na Povídky cantenburské, tak na Dantovo Peklo.
Vynikající horror, ve kterém se toho skrývá mnohem víc, než jen "další variace na Lovecraftovo dílo". Chválím kreativní zapojení skutečných historických postav a událostí, různorodost prvků děšení (dojde na hrůzu z tmy a neznáma, lovecraftovský kosmický děs při střetu s něčím nepozemským, záplavy slizu a hnusu, ale i bizarní "body horror" výjevy); taky to, že kniha nepřešlapuje na místě, děj se posouvá, neustále má čím překvapit, a hlavně úspěšné vyhnutí se ztrátě atmosféry z důvodu příliš brzkého odhalení tajemství zápletky. Konec je takový nejednoznačný, vlastně se nedá říct, jestli to dopadlo dobře nebo špatně...těžko sahat autorům do svědomí, jestli je to projev originality nebo alibismu. Tak či tak se to četlo skvěle; sice jen žánrové čtení, snaha o přesah minimální, ale kdo to v horroru potřebuje, že? :)
Krvave dantovske peklo, nocni mury z filmu Lucia Fulciho a Cthulhu Mythos na 400 strankach bileho papiru.
Hodnotil bych nejvissi znamkou, nebyt toho tak trochu odflaknuteho konce.
Na začátku sledujeme noční (nepříliš) hrůzoplnou výpravu dvou nebojsů na místo, kde stával dům H.G. Wellse. V bláhovém očekávání, že se se dozvíme něco inkriminujícího o této osobě, bylo zcela přejito, na což mladíci záhy objevují staré kosterní pozůstatky neznámé osoby. K jejich vyšetření je povolán R. Chambersem z Útvaru pro vyšetřování Cthulhu. Po podivném incidentu se následně objevuje spojení s jistou historickou osobností a opuštěným kostelem. Chambers v návaznosti nato je pozván do skupiny, která má přečkat v rámci soutěže čtyři dny uvnitř kostela o kterém panují strašlivé zvěsti a zkazky o smrti. Společně se dvěma výherci soutěže, novinářkou, docentkou, mladým knězem a rádoby parapsychologem vstupuje do studených kostelních zdí obehnaných lesem náhrobků topicích se v mlze.
Noví nájemníci církevní stavby se zabydlují, seznamují se s kostelem a dalšími charaktery a taktéž se střetávají s prvními nadpřirozenými jevy. Tuto část lze hodnotit na knize jako tu nejlepší, jelikož jakmile začneme v ději sestupovat do podzemí a odhalovat hluboko pohřbená tajemství, začneme prožívá ty nejhorší muka (doslovně).
Začíná neskutečné zdlouhavé (nudné!) plahočení všemi devíti pekelnými kruhy, postavy jsou ploché jako jejich konání, chybí hmatatelnější napojení na mystérium Lovecraftova Cthulhu (dle mého chtěl autor jen využít známého jména). Zkrátka tato kniha naplnila svůj potenciál sotva z třetiny a doporučit ji jen s obtížemi. Knihu jsem se rozhodl po zralé úvaze z knihovny vyřadit a najít ji lepší domov ...