Lucemburská krev: Příběh Prokopa a Jošta Lucemburského

10.06.2022

Souhlasím s komentářem pode mnou, zatím asi nejlepší beletristická kniha z období vlády Václava IV. Srovnám-li například s žánrově podobnými knihami Ludmily Vaňkové, působí Lucemburská krev mnohem ucelenějším, propracovanějším dojmem.

Sledujeme život Prokopa Lucemburského od mládí až do jeho posledních dnů. Navzdory rozsáhlému časovému období, kdy kniha popisuje asi 30 let Prokopova života, nemám pocit, že by děj někam spěchal, že by něco chybělo. Naopak, autorka dokázala obrovský časový rozsah popsat plynule a návazně, za což si zaslouží obdiv. Na začátku knihy mladý Lucemburk prožívá první lásku (nenechejte se tím odradit, není to červená knihovna, i když na vztahy je kladen velký důraz). Prokop je plný svěžesti, naivity, lehkosti a krásných ideálů. Ve stejném duchu se odrážejí i jeho básně. Jak postupně stárne, stává se drsnějším, otupělejším mužem, který objevuje i své válečnické nadání. Jeho ideály mizí, a pokud nějaké zůstávají, často není schopen se podle nich chovat. Jeho básnická múza mizí také a nakrátko se vrací až v samém závěru života, v němž Prokop skládá cynické, až rezignované verše. Kniha se tak od popisu lehkosti mládí posouvá až na svůj poněkud depresivní závěr, po kterém zůstává na jazyku pachuť neutěšenosti a zmaru.

Vyzdvihnu dvě věci. Autorka má osobitý styl, v němž myšlenky a pocity postav popisuje v sáhodlouhých souvětích, a který mi přišel příjemně originální. A co je podstatné, všechny hlavní postavy prošly vývojem. Prokop ztratil své ideály, změnil se z čestného mladíka na chybujícího hráče na poli politickém i osobním; příliš pozdě zjistil, že politická vítězství jsou jen prchlivá a všechny jeho zpočátku idylické vztahy postupně ztroskotaly. Bratr Jošt nikdy neustoupil ze své dravosti a ambicí, ale na stará kolena se naučil být vůči rodině ochranitelský. Václav se propracoval od zakřiknutého, ale bystrého kluka k otupělému alkoholikovi, jehož vladařské schopnosti se místo sbírání zkušeností jen rok od roku zhoršovaly vlivem upadajícího psychického stavu. Autorka si s psychologií postav zkrátka pohrála. A mně těšilo tohle všechno sledovat.

23.01.2020

Na knihu jsem narazila náhodou v jednom antikvariátu a jsem za to moc ráda. Za mne nejlepší román z období vlády Václava IV. , a že jsem jich přečetla docela dost. Autorka skvěle uvádí čtenáře do složité situace tohoto období naší historie a navíc představuje méně známé osoby i děje.......knihu jsem přečetla jedním dechem. Moc se těším na další její romány, u jednoho nezůstanu. A pro tuhle knihu je na hodnocení pět hvězdiček málo.

21.08.2012

Jako velká milovnice historie jsem přečetla již obrovské množství knih...Po přečtení této knihy jsem byla nadšená a utvrdila jsem se,že tento koníček nabízí nikdy nekončící zážitek a pokud je kniha napsaná tak skvělou autorkou, jakou Eva Rolečková bezpochyby je,byl zážitek dvojnásobný.Zároveň mě potešilo,že i historie méně známá,dokáže být v podání této autorky takřka přesně a poutavě napsaná jako román.