• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 5 knih

Nové komentáře u knih Eva Rolečková

Já, kníže Soběslav

„Rád jsem si přečetl toto historické dílko ze života snad nejznámějšího Soběslavice Soběslava II. Příběh byl sepsán s důrazem na pocity a rozjímání této hlavní postavy, jejím činům už je věnováno podstatně méně prostoru. Asi se však tomu nelze divit, historických údajů z této doby není mnoho. Kniha je však dostatečně zajímavá a mohu zájemcům o naší historii jen doporučit.“... celý text
— čef

---

Sny stříbrné labutě

„Celkem zajímavý příběh z dob husitských válek, ukazuje jak stoupenci přijímání podobojí začínali bojovat za svou myšlenku čisté víry. Popisuje putování po městech která postupně úspěšně dobývali, přijdou i dramatické chvíle porážky. Děj se odehrává na životní lince Kateřiny ze Švamberka a jejího manžela. Co mi na knížce vadilo, byl pocit že na jedné stránce je popsána každičká myšlenka hrdinky úplně do detailu a v druhém odstavci bylo shrnuto najednou půl roku v jedné větě. Nějak jsem se nemohla srovnat v tom tempu děje. Také jsem postrádala kapitoly, nebo alespoň nějaké logické předěly.“... celý text
— ivunk

---

Já, kníže Soběslav

„Krásná kniha. Nejen že jsem ji zachránil co by odpad v REUSE centru, ale krásnou polemikou dává nahlédnout do soukromí historické osobnosti, které se třeba jen ve stínu svého slavnějšího příbuzného nedostává tolik pozornosti, jakou by "vedlejší" vládcové našich zemí možná zasloužili.“... celý text
— jindrich7442

---

---

Lucemburská krev: Příběh Prokopa a Jošta Lucemburského

„Souhlasím s komentářem pode mnou, zatím asi nejlepší beletristická kniha z období vlády Václava IV. Srovnám-li například s žánrově podobnými knihami Ludmily Vaňkové, působí Lucemburská krev mnohem ucelenějším, propracovanějším dojmem. Sledujeme život Prokopa Lucemburského od mládí až do jeho posledních dnů. Navzdory rozsáhlému časovému období, kdy kniha popisuje asi 30 let Prokopova života, nemám pocit, že by děj někam spěchal, že by něco chybělo. Naopak, autorka dokázala obrovský časový rozsah popsat plynule a návazně, za což si zaslouží obdiv. Na začátku knihy mladý Lucemburk prožívá první lásku (nenechejte se tím odradit, není to červená knihovna, i když na vztahy je kladen velký důraz). Prokop je plný svěžesti, naivity, lehkosti a krásných ideálů. Ve stejném duchu se odrážejí i jeho básně. Jak postupně stárne, stává se drsnějším, otupělejším mužem, který objevuje i své válečnické nadání. Jeho ideály mizí, a pokud nějaké zůstávají, často není schopen se podle nich chovat. Jeho básnická múza mizí také a nakrátko se vrací až v samém závěru života, v němž Prokop skládá cynické, až rezignované verše. Kniha se tak od popisu lehkosti mládí posouvá až na svůj poněkud depresivní závěr, po kterém zůstává na jazyku pachuť neutěšenosti a zmaru. Vyzdvihnu dvě věci. Autorka má osobitý styl, v němž myšlenky a pocity postav popisuje v sáhodlouhých souvětích, a který mi přišel příjemně originální. A co je podstatné, všechny hlavní postavy prošly vývojem. Prokop ztratil své ideály, změnil se z čestného mladíka na chybujícího hráče na poli politickém i osobním; příliš pozdě zjistil, že politická vítězství jsou jen prchlivá a všechny jeho zpočátku idylické vztahy postupně ztroskotaly. Bratr Jošt nikdy neustoupil ze své dravosti a ambicí, ale na stará kolena se naučil být vůči rodině ochranitelský. Václav se propracoval od zakřiknutého, ale bystrého kluka k otupělému alkoholikovi, jehož vladařské schopnosti se místo sbírání zkušeností jen rok od roku zhoršovaly vlivem upadajícího psychického stavu. Autorka si s psychologií postav zkrátka pohrála. A mně těšilo tohle všechno sledovat.“... celý text
— Storm.b

---

Sny stříbrné labutě

„Kniha mne naprosto nechytla. Spoustu jmen, krve, modlení...nějak mi unikal děj. Po půlce jsem knihu odložila.“
— Dádulka67