David Starr - tulák po hvězdách / Lucky Starr a piráti z asteroidů
Isaac Asimov
Lucky Starr série
1. díl >
Souborné vydání prvních dvou dílů série Lucky Starr:
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1999 , Ivo ŽeleznýOriginální název:
David Starr, space ranger / Lucky Starr and the pirates of asteroids, 1952
více info...
Přidat komentář
Taková klasická space opera, jaké se psaly v Americe cca ve 30.-50. letech minulého století. Přiznávám, že nevidět na obálce jméno Isaac Asimov, nenapadlo, by mě, že autorem je on. Nedá se tvrdit, že by tahle nenáročná série oddechovek patřila k vrcholům jeho díla. Ale pokud máte chuť na něco ne moc hloubavého a přečtitelného za pár hodin, berte. Já jsem dostala od Davida Starra a spol. přesně to, co jsem čekala. Takže spokojenost na tři "Lucky Stary", v rámci rozlehlého Asimovova díla víc dát nemůžu. To by se na mě roboti a doktorka Calvinová pěkně naštvali!
PS. A to platí i pro další díly :-)
Milý výlet do padesátých let minulého století. Detektivní dobrodružka s vesmírným hrdinou a veškerým dobovým leskem, který k tomu neodmyslitelně patří. Jedná se o úvodní díl série, takže od zápletky jsem nečekal příliš, čistě jen seznamování se s kulisami. Přesto tu slušná dějová linka je, i když bezelstně prostinká. Největší předností a zároveň slabinou je neúprosný běh času. Sám autor v úvodu přiznává naivitu celého cyklu, jenž vycházel z tehdejších teorií o vesmíru a jeho tajemstvích. Takže rozhodně nic pro milovníky kosmičáren s puncem reality.
Co se Isaacu Asimovovi upřít nedá je čistá jazyková stylistika, díky níž příběh šlape jedna báseň, třebaže nejde o akční jízdu se spoustou střílení, výbuchů a jiného bengálu. Jako retro oddechovka však slušné. Jasně, není to zázrak a pár koncepčních chyb by se vytknout dalo, ale v rámci nostalgie nad imaginací Zlatého věku americké SF plní kniha účel bezvadně. To sice nebyl její původní záměr, ale což, všichni budeme jednoho dne neaktuální.
Starr mi přijde jako bezcitný, velmi vážný a snad lidmi znechucený člověk. Většina vět, které v knize pronese jsou suché a strašně odtažité. I když vlastně všechny rozhovory postav jsou takové fádní a nezajímavé. Tak jako celý detektivní příběh. Spád to má sice rychlý a docela ho chápu. Není to moc echt první díl nějaké krátké série. Navíc nevím, jestli je to Asimovem nebo překladem paní Volejníkové, ale těch vět, které mi nepřišly smysl dávající bylo opravdu požehnaně. Nemám sice přístup k originálu, nebo anglickému překladu, ale vsadím boty, že hodně frází je přeloženo špatně a nelogicky. Nebrát tohle v potaz, je to jen podprůměrná sci-fi detektivka na jedno delší odpoledne.
Veľkou nevýhodou knižky je jej relatívna krátkosť, na ktorej Asimov nedokázal vybudovať dobre zápletku a hlavne tu trpia postavy, kde vedľajšie nedostávajú dostatok priestoru a je ich málo, takže vzhľadom na zápletku ju dokážete rýchlo odhadnúť. Taktiež hlavná postava sa mi nepozdávala, vedela všetko dobre, všetko jej šlo jednoducho, potýčky riešila bitkou, ktoré vždy vyhrala. Keď sa ku tomu pridá ešte pár nereálnosti (chodenie po povrchu Marsu len s dýchacou maskou a dokonca aj bez nej), tak je tu ľahké sklamanie. Ale zas páčilo sa mi tu vykreslenie Marsu a určitý potenciál táto séria má.
Největší chybou u této knížky je její rozsah. Na povídku je to dlouhé, na knihu krátké. To se projevuje i na příběhu samotném, protože Asimov rozjel zápletku, která by potřebovala mnohem větší prostor, který nemá, a tím pádem je všechno zkratkovité. Teď jsme tady, za chvíli zas někde úplně jinde. Teď se děje tohle a hned zas něco jiného, přičemž si čtenář nestačí vychutnat události a jen spěchá dál. Na nějaké podrobnější zkoumání postav či místa děje můžeme zapomenout úplně. Přesto knížka to špatná není, má jen nedostatky. Jako večerní oddechové čtivo je to více než vhodné, a protože je to tak zrychlené, nudit se nebudete.
Autorovy další knížky
2009 | Nadace |
1993 | Já, robot |
2009 | Nadace a Říše |
1993 | Konec Věčnosti |
2010 | Druhá Nadace |
Taková jednoduchá a hodně oddechová knížečka.
Na mě opravdu až moc jednoduchá, dá se říct že s takové knihy toho moc nemám. Ale na druhou stranu jsem se bál, aby to nebylo jako Bill, galaktický hrdina kde jsem moc nechápal jak to mohl Harrison vůbec napsat.