Volám sa Lucy Bartonová
Elizabeth Strout
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/496024/bmid_volam-sa-lucy-bartonova-4MM-496024.jpg
3
112
112
Lucy Bartonová série
1. díl >
Lucy Bartonová sa pomaly zotavuje po pôvodne jednoduchej operácii. Príde ju navštíviť matka, ktorú nevidela niekoľko rokov. Zdá sa, že klebetenie o ľuďoch z Lucinho detstva v mestečku Amgash v Illinois im umožňuje znovu si k sebe nájsť cestu, no pod povrchom sa skrýva napätie a túžba, ktoré dodnes prenikajú do každého zákutia Lucinho života: jej únik od problémovej rodiny, jej sen stať sa spisovateľkou, jej manželstvo a láska k dvom dcéram. Tieto silné témy spriada do jedného celku Lucin skvelý rozprávačský talent – ako dychtivá pozorovateľka je hlboko ľudská a skutočne nezabudnuteľná. Na román nadväzujú tri časti Všetko je možné, Ach, William! a Lucy pri mori. Elizabeth Strout získala za poviedkový román Olive Kitteridgeová Pulitzerovu cenu. V roku 2014 vznikol podľa neho miniseriál v produkcii HBO, v ktorom hlavnú postavu stvárnila Frances McDormand. Nadväzuje naň ďalší poviedkový román s názvom Znova Olive. V slovenčine vyšiel aj autorkin debutový román Amy a Isabelle, a vychádza aj voľná románová tetralógia Volám sa Lucy Bartonová, Všetko je možné, Ach, William! a Lucy pri mori.... celý text
Literatura světová Romány Rodina
Vydáno: 2022 , InaqueOriginální název:
My Name Is Lucy Barton, 2016
více info...
Přidat komentář
Většina čtenářů bude Elizabeth Strout znát hlavně díky povídkám o Olive Kitteridgeové, za které obdržela v roce 2009 Pulitzerovu cenu. Já se s ní seznámila až prostřednictvím Lucy Bartonové. Tento zdánlivě jednoduše vystavěný román v sobě skrývá spoustu závažných témat pojatých pro mě velmi nezvykle. Dialogy mezi matkou a dcerou, přestože je v nich (ne)vyřčeno tak hluboké trauma, působí vlastně velmi něžně, jsou proťaté láskou a ze strany Lucy pro mě nepochopitelným odpuštěním. Autorka vynikajícím způsobem dokazuje, jak si nás minulost najde, i když se sebevíc snažíme spálit všechny mosty, jak v nás zejména nevyřešené události z dětství rezonují i v pokročilé dospělosti, jak posvátné je pouto mezi dítětem a rodičem, a že ani kvůli těm nejtemnějším věcem k této autoritě nepřestáváme vzhlížet. Nevyřčenost jako by v tomto případě jen umocňovala emoce, které čtenáře budou provázet. Výjimečně dobře napsaná kniha o tématech, jenž sice nejsou v literatuře (a bohužel i v životě) nijak vzácná, přesto by se o nich ale mělo mluvit i psát dál a dál. Po dočtení se určitě chystám i na zmiňovanou Olive.
Česká obálka mi viac korešponduje s dejom, ale tá slovenská s rastlinkou je graficky krajšia. Inak, Strout písať vie, do deja vás to vtiahne. Opäť píše skratkovito a útržkovito, čo niekomu môže vadiť. Mne sa to páčilo (aj keď na Olive či Amy a Isabelle to u mňa nemalo).
Přečtena byla za chvilku a čte se lehce. Bohužel mě ale kniha neoslovila. Dej je takový smutný. Mám z této knihy smíšené pocity.
Vyprávění Lucy Bartonove bylo nabité emocemi, velmi křehké a místy opravdu smutné. Lucy, zanedbávané, nemilované a odstrčené stvoření vzpomíná na dětství, na své manželství, přes vše co zažila, se snaží napravit vztahy s matkou. Lucy v jemných náznacích popisuje týrání, šikanu, posměch, chudobu, hlad, hanbu, vyloučenost jinakost, které musela snášet jako dítě...celou dobu během čteni knihy mi bylo vyloženě ouzko.
Jmenuji se Lucy Bartonová se mi těžko popisuje. Hlavní aktérka je nemastná neslaná a místy hodně zvláštní. Život s její rodinou si člověk musí z krátkých kapitol domýšlet a ve finále vlastně neví, zda se trefil. 3*.
Knížka se četla lehce. Psané vlastně v náznacích a čtenář si domýšlel a utvářel představu o nelehkém dětství a komplikovaném vztahu hlavní postavy s rodiči. Zajímavá knížka, ale čekala jsem něco jiného a mě osobně moc neoslovila.
Knihu jsem přečetla za jedno odpoledne. Příjemná četba, nutí k zamyšlení nad komplikovaným vztahem mezi dcerou a matkou. Nicméně, děj se nedobral k výraznějšímu vysvětlení, v čem byl problém a konec mě tím pádem také neuspokojil.
Příběh je psaný s takovým citem! Tak to plyne, nic zásadního se nestane a přesto mám knihy plnou hlavu.
Velmi krásná a velmi smutná kniha. Autorka při vzpomínkách na dětství hl. hrdinky nezachází k naturalistickému popisování, události a okolnosti jejího dětství vyplývají z proudu myšlenek nebo promluv, o to jsou ale naléhavější a tíživější. Mnoho krásných myšlenek, hluboké pochopení dětství, inspirativní kniha. Moc ráda se k ní ještě vrátím.
Ještě že kniha byla poměrně tenká a navíc rozvržená stylem A4 textu na 3 strany knížky, jinak bych ji snad ani nedočetla. Co to vlastně bylo? Pokud to mělo být zamyšlení nad životem jako takovým, tak to bylo opravdu prapodivně napsané. Slabučké 2 hvězdičky, víc ani ťuk tomu nedám a už číst znovu nemusím.
Knížku jsem četla díky Čtenářské výzvě....dávám tři hvězdičky, ale po druhé bych ji číst nemusela.
Co ke knize říct? Čte se dobře, neměla jsem problém se do ní začíst, ale není to žádný velký trhák.
Knížku jsem otevřela kvůli výzvě a je pravda, že jsem se od prvních stránek docela začetla. Ale celkem nevím do čeho, moc nechápu o čem to vlastně bylo. Pořád jsem čekala, že něco přijde, ale najednou byl konec. Přišlo mi, že si Lucy s matkou povídá hlavně o cizích lidech a jejich problémech, jen aby nemusely mluvit o vlastních, které tam jsou naznačené. Asi jsem smysl té knihy nepochopila.
Přečtená ale byla brzy, hlavně kvůli poloprázdným stránkám.
Knížku jsem četla díky čtenářské výzvě,ale moc mě nebavila,nechápu jak mohla získat nějakou cenu
Tok myšlenek, kdy jedna předbíhá druhou a všechny se derou na povrch. Velice příjemné - být pro jednou v hlavě někoho jiného a tím zahnat aspoň na chvíli svoje obavy, strachy, povinnosti...
Krásný příběh o lidech, chudobě a všem, čím si člověk během života projde.
Držitelka Pulitzerovy ceny, Elizabeth Stroutová, se podle New York Times Book Review se svou knihou Jmenuji se Lucy Bartonová zařadila do stovky knih roku 2016, které stojí za pozornost. Můj zájem si získala, ale na mě je v ní příliš mnoho skrytého, nevyřčeného a zůstává jen tak naznačené. V tomto směru mi pomohla s usazením některých odpovědí anotace. Libovat si budou jednoznačně ti, kteří mají rádi prostor pro vlastní pohled na věc a nevyžadují polopatické vysvětlení.
Příběh, nefungující vztah dcery a matky, který je zde podchycen, je silný. A i když jde o poměrně běžné téma, je na jeho zpracování cosi výjimečného, možná právě ta nejednoznačnost, proč stojí za to koupit si tuto knihu. Doporučuji však vzít ji do ruky a číst ji bez velkých přestávek. Po několikadenní pauze ve čtení se mi stalo, že jsem nevěděla, kdo je kdo, a zda je daná postava pro děj důležitá.
Knížku jsem si vybrala do Čtenářské výzvy i proto, že byla bestsellerem rok 2016, ale byla pro mě velkým zklamáním.
Téma se zdálo být zajímavé, ale prvních 150str se stále dokola opakoval jeden velmi primitivní příběh, kdy autorka každý druhý odstavec zpochybňuje svoje vyprávění (myslím, že se to stalo, snad to tak bylo...) což mi přišlo jak doplňování textu aby příběh byl aspoň na dvě stránky. Posledních 20str zase pel-mel a konec žádný.
Kniha mě ničím nenadchla, asi vím, o čem chtěla autorka napsat, ale psala to pro mě příliš mělce. Nezačetla jsem se. Jen jsem jednoduše přečetla a kniha ve mě bohužel žádný dojem nezanechala.
Na knihu jsem se těšila, protože mi bylo slíbeno, že patří mezi top 2016, přestože zdejší komentáře jsou trochu jiné. Text mi vůbec nepřišel strohý (pouze těch prvních pár stran, než jsem si zvykla), ale vlastně nádherně rozepsaný (přestože vlastně není nijak zvlášť košatý). Olive jsem ještě nečetla, ale chápu proč to ocenění. Jsou knihy, kde je super, že jsou tři vteřiny pohledu na nebe popisovány na šedesát stran. Tady šlo o to, ať si těch šedesát stran představím. I bez toho jsem cítila všechny emoce. A není to snad o tom? Můžete být sebelepší spisovatel, ale když ve svých čtenářích nevyvoláváte emoce, tak k čemu to všechno?
Štítky knihy
domácí násilíAutorovy další knížky
| 2010 |  Olive Kitteridgeová |
| 2018 |  Všechno je možné |
| 2017 | Burgessovi chlapci |
| 2017 | Jmenuji se Lucy Bartonová |
| 2021 | Olive Kitteridgeová je zpět |
Lucy je matkou dvoch malých dcér, manželka a začínajúca spisovateľka. Zdravotné problémy ju pripútajú na nemocničné lôžko. Manžel doma starajúci sa o ich dve dcéry a domácnosť ju nenavštevuje, prekvapivo je však navštívi jej matka. Práve ich niekoľkodňové spolužitie pri lôžku je hlavnou témou knihy spolu s ich (ne)rozhovormi o ni(e)čom. Dialógy medzi matkou a dcérou, hoci obe cítia hlboký smútok, pôsobia byť plné lásky. Je však tak zreteľné a jasné, akou bolesťou a traumou z čias minulých obe trpia, no ani jedna o tom čo ich ťaží na srdci nezačne hovoriť. Niekedy však netreba veľmi rozprávať, niekedy stačí byť spolu, hoci aj v nemocničnej izbe. Matka nie je schopná vyjadriť city k dcére, dcéra nie je schopná vyjadriť krivdy z minulosti. A tak sa rozprávajú plytko, o klebetách z ich rodného mesta, prípadne sú ticho. Prostredníctvom jednoduchých a banálnych rozhovorov poskytuje čitateľovi obraz o traumatických životných podmienkach rodiny, ktoré zanechali silný dopad na psychiku a vzťahy detí a ich rodičov. Aj keď sa všemožne snažíme páliť mosty, minulosť si nás nájde. Pritom Lucy bola žena, ktorá „LEN“ potrebuje počuť od matky: „ľúbim ťa“. To sa jej však nikdy nesplní.
Po dočítaní ostalo ticho. A zvláštny pocit, z ktorého puká srdce. A neskôr prišla vďačnosť. Za to, aká je moja mama, môj otec a aké mám neuveriteľné šťastie, že máme vzťah aký máme. Vzťahy sú ale veľmi krehké, často si vedia ublížiť ľudia, čo sa najviac milujú.
,,Toto je príbeh o matke, ktorá miluje svoju dcéru. Nedokonalo. Lebo my všetci milujeme nedokonalo.”