Rudá jako krev
Salla Simukka
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/186341/ruda-jako-krev-186341.jpg
3
87
87
Lumikki Anderssonová série
1. díl >
Byla jednou jedna dívka, která se naučila bát... Lumikki Anderssonová je svéhlavá sedmnáctiletá dívka, která má ráda samotu a silnou černou kávu. Řídí se pravidlem „neplést se do záležitostí druhých“. Jednoho rána ale objeví ve školní temné komoře sušící se řadu pětiseteurových bankovek. Ve vzduchu visí pach krve. Nález bankovek od základů otřese jejími zásadami, obrátí její všední život vzhůru nohama a vtáhne ji do světa drogových dealerů a násilníků. Rudá jako krev je první díl úspěšné trilogie. Práva na její vydání se už prodala do 37 zemí světa. Ve druhém dílu s názvem Bílá jako sníh se hrdinka vydává do Prahy. Závěrečný díl nese název Černá jako eben. Thriller, z kterého běhá po zádech pravý severský mráz.... celý text
Literatura světová Thrillery
Vydáno: 2013 , Alicanto (Egmont ČR)Originální název:
Punainen kuin veri, 2011
více info...
Přidat komentář
Kniha Rudá jako krev mě bavila od začátku do konce, ale žádná pecka to nebyla.
Námět je stejný, jako u dalších průměrných thrillerů. Ničím originální, ničím výjimečný.
Postavy byly nevýrazné, některé jejich vlastnosti mi k nim vůbec neseděly a žádnou jsem si neoblíbila.
Styl psaní byl velice jednoduchý. Možná až příliš. Věty byly jednoduché, takže ani příběh nebyl nijak rozvinutý.
Některé části mi přišly úplně zbytečné. Do dalších dílů se pouštět určitě nebudu.
Nejhorší kniha, co jsem v poslední době četla. Vůbec jsem nechápala styl psaní, nebo chování postav. Přišlo mi to jako jen nějaké věty, bez příběhu. Tuhle určitě nedoporučuji. Pozitivní na ní je snad jen ta obálka, která se mi líbila.
I když jsem si myslela, že to bude další knížka, která mě zaujala obalem a názvem a děj nebude nic moc, spletla jsem se. I když většinou mnohem radši čtu mnohem delší knížky, tahle mě bavila. Byly tam i ty chvilky napětí a třeba zrovna já jsem se trochu našla v Lumikki. Na druhou stranu, mi tam byl velmi nepříjemně napsaný styl příme řeči. Mám doma i dva další díly a těším se, až je budu číst. Pravděpodobně si to přečtu i znovu.
Když pomineme, že redaktor si spletl YA thriller s experimentální prózou a nechal tam tu zrůdnou přímou řeč, která přebila i stylistické nedostatky, tak se mi kniha četla dobře, a to od začátku do konce (byť nejlepší asi byl prostředek). Nejdřív jsem si na hlavní hrdinku nemohla zvyknout a celkově mi nebyla kdovíjak sympatická, ale oslovily mě její dovednosti v rozpoznávání vůní, měnění pohybů a výrazů... taková budoucí špionka.
Co mi přišlo zbytečné bylo zdůrazňování značek úplně všeho (mám dojem, že ve švédské trilogii Kruh se to v menší míře dělo také, takže možná nějaká severská specialita) a Lumikkiny vzpomínky na její první lásku.
Ačkoliv jsem si knihu užila, víc hvězdiček nedám pro ty zjevné logické nedostatky. Hned zkraje bylo jasné, co se přibližně stalo. Autorka to ostatně čtenářům ukázala (nejspíš věděla, že by to z velké části uhodli i bez toho). A hrdinové tak tápali? Kdyby hlavní hrdinka nebyla čtenáři představována jako chytrá, tak možná, ale takhle? To samé na konci, když se Lumikki přiblížila vlastnímu rodinnému tajemství. To je přece úplně jasné, to si musela domyslet. Je to zkrátka kniha dobrá na vypnutí, protože jakmile při ní člověk přemýšlí, příběh se začně sypat.
Velmi příjemná kniha. Napínavá a na zajimávosti se podílel i charakter hlavní postavy Lumikki
Ndapínavé čtení, určitě přečtu i další díly. Přečteno během jednoho dne, nešlo se odtrhnout.
Pro mě rozhodně příjemné překvapení. Knížka je psaná trochu netradičně, ale dokáže napnout a celou dobu jsem dumala nad tím, co se Lumikki v dětství vlastně stalo. Do toho zamotaný případ z drogového podsvětí a vážně povedený YA thriller je na světě.
"Nesuď knihu podle obalu". Ale stejně se skoro vždycky nechám strhnout ke čtení právě díky obalu. V tomto případě to nebylo jinak. Po prvních pár stránkách jsem pořád vyčkávala, co se bude dít a netrpělivě vyhlížela "pravý severský mráz", který se u mě ale bohužel nedostavil. Další díly u nás nejsou k sehnání, a nejsem si úplně jistá, jestli toho lituji nebo ne. Sice mi zatrnulo, když se Lumikki ocitla v kufru auta a ...a dál to víte ;) I tak jsem od toho očekávala víc.
Rudá jako krev je kniha, která má něco do sebe. Ze začátku jsem byla trochu zmatená a mé pocity byly rozporuplné. Obzvlášť, když jsem zjistila, že přímá řeč je značena jinak, než jak bývá zvykem. Ale rychle jsem si zvykla a od knihy se takřka nemohla odtrhnout. Jasně, mělo to pár much, ale ty jsem odsunula do pozadí a knihu si opravdu užila :)
Slovem mrazivá, bych tuto sérii rozhodně nepopsala. Hodilo by se spíše mdlá. Prvními dvěma díly jsem se musela prokousávat, co mi síly stačily, utěšovala jsem se jenom nízkým počtem stran. Druhý díl byl trochu lepší, než ten první a poslední díl mi rozproudil krev v žilách. Lumikki mi sice byla sympatická, ale její chování (i když odůvodněně) bylo dost chladné a netečné, tento pocit ještě umocňoval fakt, že knihy jsou psány v er formě. Knížky mi přišly neslané nemastné, nemůžu tedy od nich nikoho zrazovat, ale ani je nemohu doporučit.
Pribeh mi pripadal ako rozprávka pre mladež s varovaním, ako sa nesprávať.
Záhadné dievča, ktoré si až príliš verí sa dostáva do sporu s drogovou mafiou. Mraziace príhody počas krutej fínskej zimy.
Ještě stále vstřebávám děj knihy a vše co se v ní odehrálo. Byla to první kniha od severského autora (v tomto případě autorky), kterou jsem kdy četla, takže do knih typu Stiega Larssona nebo Jo Nesba, jsem nikdy nenakoukla. Nevěděla jsem co mám přesně očekávat a jak moc drsně na mě kniha bude působit (sice jsem Muži kteří nenávidí ženy a celou tuto sérii nečetla, ale viděla jsem originální verzi filmu - měla jsem hrubý náčrtek) a zda jsem na to připravená. Brala jsem však v potaz, že to vše bude odlehčeno díky young-adult žánru, ale byla jsem, kupodivu, mile překvapená. Thriller a YA žánry knize dodaly podivný nádech a s konečným úsudkem mohu říct, že se mi kniha opravdu líbila, nehledě na to, že na konci nechala dost nezodpovězených otázek. Jsem opravdu zvědavá na pokračování ;))
Zvláštní příběh. Asi za to mohl styl vyprávění, neobvyklá jména, kterými jsem se ze začátku těžko prokousávala, byla pro mě moc kostrbatá, tahala mě v textu za oči (i když chápu, že ve Finsku jsou obvyklá, ale mě to rušilo), nebo také to, že přímá řeč byla zvláštně značena (odrážkou a bez konci, občas to mátlo, že kus věty už daná osoba neříká, ale je to dovětek). Ale i přesto se to dalo.
Lumikki byla dívka, která si prošla peklem a přesto nebyla zlomená (tak to na mě působilo). Něco na jejím charakteru jsem obdivovala, něco jsem nemohla přijmout. Celkově se mi líbila, její logika, myšlení, styl její komunikace s okolím. Škoda, že její minulost byla napsaná v malých náznacích, ne zcela dovysvětlená.
Moje pocity z této knížky jsou rozpolcené. Začátek a konec nic moc, prostředek jsem hltala, proto dávám 3*.
Žádné mrazivé severské dílo to nebylo...nicméně se mi kniha líbila. Jen ten překlad za moc nestál...
Štítky knihy
finská literatura severská krimi finské detektivky
Rudá jako krev
Asi od věci, ale moc nevěřím tomu, že by současná dospívající dívka s nadšením nosila Joy od Jeana Patou, klasickou aldehydovou vůni z 80. let, která trochu vyznívá jako Chanel 5.
Product placement byl prostě příliš nápadný. Konec odbočky.