Lži na pohovce
Irvin D. Yalom
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/15788/bmid_lzi-na-pohovce-vXF-15788.jpg
4
316
316
S podtitulem: Román o psychoterapii a psychoterapeutech. Na pozadí příběhu ze současného San Franciska otevírá přední americký psychoterapeut řadu zásadních problémů pomáhajících profesí – vztahy mezi profesionály a jejich klienty i mezi terapeuty navzájem. Autor dává čtenářům nahlédnout do průběhu terapie a supervize, do práce se sny, ale i do vztahů v psychoterapeutické komunitě. Tato problematika je zakomponována do napínavého děje s detektivní zápletkou. Kniha je proto zajímavá pro zájemce o témata z oblasti psychoterapie a psychologie i pro odborníky pomáhajících profesí.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2008 , PortálOriginální název:
Lying on the Couch, 1996
více info...
Přidat komentář
Kniha mi ležela asi pět let doma,byl to dárek pro manžela. Ten si na knihu čas nenašel, tak jsem po ní až teď šáhla ja a byl a to šťastná volba. Sondy do lidských životů mě velice baví a tohle bylo podáno mistrně. To jak se Ernest dostával Carol pod kůži,jak ji pomalu odlupoval jako cibuli a shazoval ošklivé vrstvy to mě bavilo nejvíc. Samozřejmě je tam i ukázáno jak terapeuti věří svým pacientům vše a jak jsou vlastně zranitelní .No velice zajímavý pohled na tuhle profesi. A ten konec to byla pro mě třešinka na dortu : Jste připraven na pravdu Erneste....,to miluju
Veľmi dobre sa to čítalo. Tvári sa to ako oddychovka, ale myslím si, že veľa ľudí si v tom nájde odpoveď či rovno riešenie svojich trápení. Ak sú pravda ochotní na sebe popracovať. Vlastne som teraz pochopila, čo ma na Yalomových knihách iritovalo tak trochu: s akými, s prepáčením, blbosťami sú ľudia schopní ísť za psychiatrom (v našich končinách asi zatiaľ ani nie, ale si myslím, že nie sme od toho ďaleko), a platiť za to nekresťanské peniaze. Ale on to vie, a preto o tom píše, najmä v tejto knihe je to zjavné. Tak mu za to poďakujme, aj tým, ktorí si dajú námahu s prekladom a vydaním jeho kníh, má to zmysel.
(SPOILER)
Peripetie terapeutů a jejich klientů. Jedním z témat prolínající celou knihou je, do jaké míry by se měl terapeut odkrýt před klientem a zda jeho vlastní odhalení může terapii pomoci, nebo dokonce jestli to není předpokladem opravdu dobré terapie. Zároveň to nese nějaká rizika. Kniha plná zajímavých úvah, dobře se četla, měla spád.
Ze začátku čteme příběhy jednotlivých protagonistů, jejichž cesty se začnou zajímavě zaplétat. Vtipná myšlenka, dobře rozvedená. Vtipná byla vsuvka s konferencí psychoanalytiků a jejich šavlování vzájemnými interpretacemi chování. Konec nabral trochu "happy end" styl, všechno dopadlo růžově, uličníci byli potrestaní a zároveň se díky terapii dali na správnou cestu - jejich život se obrátil k lepšímu. Terapeut odolal všem nástrahám, prostě paráda. Tak to bylo trochu slabší.
Celkově tedy hodnotím knihu dobře, až na poněkud růžové vyznění příběhu, resp. jeho vyústění.
Souhlasím s komentujícími před sebou - prvních 200 stran se mi zdálo rozvleklých, nic moc extra mi nesdělovaly. Konec ale do sebe začal zapadat a pak to začala být výtečná příběhová přehlídka. Takže vydržet! :-)
Chvíli mi trvalo, než jsem románu ze světa psychoterapií a psychoterapeutů přišla na chuť. Ale pak mi to začalo do sebe zapadat. Všechna ta podobenství a paralely s mým vlastním životem, mými strachy, obavami, úzkostmi a všemi dalšími kotrmelci. Jupiii! Nejsem v tom sama!
Pro někoho je psychoterapeutická lenoška životní nezbytností, pro jiného španělskou vesnicí. Ať tak či tak, anebo taky třeba úplně jinak, bez ní se pravděpodobně svět v budoucnu neobejde....
"Ale zrovna takhle špatné volby vždycky vznikají - člověk sám sebe přesvědčí, že jiná možnost neexistuje."
Nejdřív jsem myslela, že to bude první kniha od autora, kterou nedočtu. Být to první knížka, co od něj čtu, asi bych opravdu skončila kdesi v první třetině.
Do ruky se vám dostanou rozsypané kousky skládačky bez toho, abyste měli předlohu, kam by měl který dílek zapadat. Hodně náročné na pozornost je přeskakování z příběhů jedné osoby na příběh další. Říkala jsem si, proč to teda nenapsal autor jako povídkovou knížku, ale místo toho to tahle chaoticky poskládal do jednoho. Do poloviny knihy jsem si myslela, že dám zlatý střed, 3*, ale jen proto, že je to Yalom.
Postupně, jako by se začal rozmlžený obrázek zaostřovat a přidala bych bývala hvězdičku za jeden zajímavý příběh.
Ale poslední zhruba třetina knihy mě přesvědčila o tom, že všechno mělo svůj smysl a stálo za to vydržet dočíst až do konce. Opět dávám plný počet a těm, kdo nevydrželi přes půlku radím, aby knize dali šanci.
Jediné, co mi kazilo dojem po celou dobu, byl místy kostrbatý překlad. (zmínila bych například slovo "celulární telefon", ale bylo toho tam víc)
Trochu náročnější čtení ze začátku, trvalo mi hodně dlouho, dostat dál než ke čtvrté kapitole, musela jsem se přemlouvat a nakonec se kniha vyvinula docela zajímavě, pak už čtena skoro jedním dechem. A s otevřeným koncem... Znovu už bych ale nečetla...
“Neschovávají se jen terapeuti, při lhaní byla přistižena spousta pacientů na terapeutické pohovce. Možná jsme příliš důvěřiví. Jsme tak zvyklí na to, že nám pacienti platí za to, abychom poslouchali jejich pravdu, že jsme zřejmě naivní ve vztahu k možnosti, že nám lžou.”
Zajímavý náhled do průběhu analytické terapie a supervize, práce se sny, do vztahů mezi terapeuty navzájem a jako bonus napínavý děj s detektivní zápletkou.
Skvostné. Ze začátku trochu rozvláčné, nevíte, kdo se nakonec stane hlavní postavou. Ale čím dál víc mě to chytalo. Jak se ty postavy vyvíjely, jak se role obracely. Nejvíc jsem si užívala ten závěr.
A celou knihu jsem se ptala, kolik z toho je skutečná autobiografie autora, protože určité prvky jsem v tom našla. Musel se při psaní scén v ordinaci královsky bavit, třeba když popisoval, co pacientka říká, a zároveň co si doopravdy myslí...
Můj druhý Yalomův román dokončen jedné jarní noci za mé nespavosti. Je pravda, že jsem to nesjela nosem jak koks, nicméně, koncept mě zaujal a vyžívám se v jeho stylu psaní nesmírně. Antihrdinové Norma a Marshal jsou dokonalými příklady lidí pozdního kapitalismu - rozstřihnout v záchvatu zuřivosti kravaty svého neschopného manžela a vykoupat se v bordelu chamtivosti po materialismu. Yalom moc hezky popsal skoro surrealistický podvod pana Maconda, to mě bavilo - krom sexuálních představ a ztopořených pyjí konečně taky nějaká akce, dvojitý podvod plynule splýval s příběhem vyexcitovaly moje mozkové elektrony z jejich orbitalů ve čtyři ráno a zavřela jsem Yalomovu tvorbu s hlubokým uspokojením.
Po knížce jsem nesáhl náhodou. S autorem jsem již měl tu čest se spřátelit během čtení jeho vynikajícího díla - "Když Nietzsche plakal". Během čtení tohoto románu mnou procházely smíšené pocity a hned Vám povím proč. Autor složil spletitou síť mezilidských vztahů a nechal čtenáře se jimi bavit. Život jedné postavy ovlivnil život druhé a tak to šlo až do naprostého konce. Jako čtenář jsem se neztratil, ovšem má skromná pozornost pokulhávala dobrou polovinu knížky. Spousta postav nereálně iracionálně uvažuje a převést jejich smýšlení do naší skutečnosti se zdá být až nemožné. Toto považuji za velký nedostatek vzhledem k tomu, že na životech postav děj knihy stojí. Co mě naopak naplnilo slastí byly interpersonální rozhovory osob se sebou samými. Zde jsem měl největší možnost do jejich duší nahlédnout. Závěr knihy mě také dostal a posledních 100 stránek jsem sjel jak čáru koksu, tím si pro mě vybojovala o jednu hvězdu více než jsem po celou dobu čtení měl v mysli.
Jsem jediná komu se kniha nelíbila? Po 150-ti stranách jsem ji odložila. Možná se k ní někdy vrátím.
Knihu jsem si vybrala do výzvy jako knihu o mém vysněném povolání a po přečtení jsem ráda, že psychoterapeuta nedělám, v knize nebyl jediný sympatický představitel tohoto povolání, spíš namyšlení chlápci zahledění do sebe, psychoterapie na mě působila spíš jako trochu šarlatánství :). Nicméně příběh mne bavil, čtvrtou hvězdičku dávám za poslední třetinu knihy a konec.
Baví mě terapeutické téma. Kniha přináší vhled do psychonalytické komunity v Americe, do konfliktů a honby za úspěchem zdánlivě vyrovnaných psychoterapeutických kapacit. Příběhová linka zábavná.
Už dlouho se zajímám o psychologii, ale je to poprvé, co jsem četla knihu, která o ní pojednává. I když jsem laik, byla pro mě kniha srozumitelná a zajímavá. Líbilo se mi, jak odkrývá téma terapie ať už z pohledu psychoterapeuta s pacientem, ale i zároveň psychoterapeutovy mysli a otázky etiky. Zápletka je poutavá a tím propojuje životní příběhy jednotlivých postav. Doporučuji.
Pěkná, čtivá a zajímavá. Mnoho ukázek toho, jak se ptát, aby si člověk sám odpověděl. Kniha o tom, jak naše myšlenky předurčují náš život, zejména ty škodlivé.
Ctive, propracovane, poucne a k zamysleni. Tak bych shrnula hlavni plusy teto knihy. Ja jsem ale cekala neco jineho, tak trochu bojuji se zklamanym ocekavanim. Moje chyba.
Zajímavé dílo, řekla bych populárně naučné. Donutí člověka zamyslet se a zároveň nechá nahlédnout do psychoterapeutické praxe. Doporučuji zájemcům o psycho - vědy.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2008 |  Lži na pohovce |
| 2014 | Když Nietzsche plakal |
| 2010 | Láska a její kat |
| 2010 | Léčba Schopenhauerem |
| 2006 | Existenciální psychoterapie |
Profesní román. Tahle kniha byla pro mne docela náročným čtením, zpomalila jsem tak na čtvrtinu oproti běžné rychlosti. Obdivuji, když někdo něco umí, a Yalom, nejenže je zřejmě uznávaný psycholog, má smysl pro román a umí ho i napsat. Velmi čtivě, střízlivě, bez keců a zbytečných kudrlinek. Jak se příběhy postav vyvíjely a postupem času začaly protínat, bylo čtení čím dál tím zajímavější. Protože je kniha fundovanou sondou do profesního i soukromého života psychoanalytiků, má podle mne značný odborný přesah a v orientaci v některých životních situacích může pomoci laikům i odborníkům. Některé pasáže jsem četla vícekrát, abych je vstřebala. Ráda sáhnu po další knize autora, kterou už mám připravenou v knihovně, ale na dovolenou zabalím něco jednoduššího.