M Train: Vzpomínky
Patti Smith
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/313528/bmid_m-train-vzpominky-FWm-313528.jpg
5
47
47
Nový titul zpěvačky, básnířky a spisovatelky Patti Smith, autorky slavné knihy Just Kids, je ojedinělým autobiografickým záznamem. Kontemplativní odyseu, která vznikala přibližně v letech 2011–2013, sama autorka nazvala „automapou svého života“. Příslovečný vlak vzpomínek M Train se dává do pohybu v malé kavárničce v Greenwich Village, kam Patti Smith každé ráno vyráží na šálek černé kávy. V prozaickém vyprávění se sen plynule mísí se skutečností a minulost s přítomností; Patti Smith zavádí čtenáře na místa, která drží v nejvyšší úctě: do Casa Azul, modrého domu malířky Fridy Kahlo v Mexiku, do Berlína na setkání obskurního společenství polárníků, do zchátralého domu na Rockaway Beach, který si autorka pořídí těsně před tím, než na východní pobřeží udeří ničivý hurikán Sandy; a k hrobům milovaných autorů, Jeana Geneta, Sylvie Plathové, Artura Rimbauda nebo Jukia Mišimy. Patti Smith v knize vykresluje mozaiku tvůrčích aspirací a inspirací. Textem se proplétají také vzpomínky na její život v Michiganu a autorka se poprvé dělí o bolest spojenou se ztrátou manžela, hudebníka Freda Sonica Smithe. Své putování po krajinách snových i skutečných ilustruje polaroidovými snímky. M Train je meditací o cestování, detektivních seriálech, literatuře a kávě, ale především intimní a hluboce působivou sondou do vnitřního světa jedné z nejvýznamnějších současných umělkyň.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 2016 , DokořánOriginální název:
M Train, 2015
více info...
Přidat komentář
Kromě lásky k saku sledujeme obě seriál To je vražda, když je nejhůř.:) Je krásné tvářit se zhnuseně nad neomylnou genalitou Jessici Fletcher a vědět, že to samé cítí i Patti Smith.
Miluji atmosféru knih Patti Smith, prostě mě uklidňuje (asi to nahánění a pití kávy). Líbí se mi její styl a psaní o běžném životě, myšlenkách, žádné velké rozuzlení, žádný příběh plný obratů. Prostě jen příjemné nostalgické povídání o sobě, o místech, o spisovatelích a lidech, které často ani neznám, ale vůbec mi to nevadí.
A po této vzpomínkové knize i mnohem více rozumím záznamům z poslední Knihy dní.
Som vďačná, že som túto knihu dostala darom, inak by som sa k nej pravdepodobne nedostala. Patti Smith je poetkou a umelkyňou každou bunkou a preto aj obyčajné a rutinné zážitky v jej podaní oplývajú atmosférou a životom. Rada som sa ponárala do jej príbehov a vôbec som knihu nechcela dočítať. Výborná záležitosť, plná života, chutí, vôní, spomienok, snov... :) Doporučujem všetkým snílkom a ľuďom, ktorí majú radi život.
Patti Smith je asi jediný člověk, který může napsat knihu o čtení knih a pití kávy a stále vás to bude po 275 stránkách bavit.
Zamilovala jsem si tuto knížku naplněnou obyčejnými dny plnými kávy a cest. Díky Patti Smith za to, že jsem se na svět mohla podívat jejíma očima. Bylo to krásné!
Bohužel slabší překlad a redakce. Hned první strana nastaví atmosféru nedůvěry překladem “... ty dva centy jsou moje”. Jde zjevně o doslova přeložený idiom, který znamená "... ale to je jen můj skromný názor." Also, your eyes September.
Není nijak snadné psát o ničem, říká paní Patti postava z jejího snu. Jistě ne náhodou se jedná hned o první větu, určuje totiž tón celé knihy. Opravdu se nedozvíme žádné „něco“, žádné spektakulární události nebo šokující odhalení. Ale to vůbec nevadí, protože to „nic“ v jejím podání je moc příjemné a přirozené. Je to jako poslouchat vyprávění dobré přítelkyni nad šálkem kávy (nebo čehokoli jiného :-), kdy je vědomí přítomnosti blízkého člověka a vzájemných sympatií snad i důležitější než informační hodnota sdělovaného.
Z Patti Smith přímo vyzařuje její otevřenost světu, její ochota se nechávat překvapovat, okouzlovat, udivovat. Jako by byla o půl století mladší, jako by byla čerstvé dospělé děvče na své první dovolené bez rodičů. Jako by právě přišla na to, a rozhodla se dosvědčovat, že sny se nemají snít, ale že se mají prožívat. To mi bylo opravdu velice sympatické.
Patti může někdy působit až příliš jednoduše, ale v jejím podání je to odzbrojující. Třeba nad výrokem „Cokoli, co jsem shledala dobrým, budu uchovávat, a proměním v dobré to, co ještě dobré není.“ bychom měli tendenci se cynicky ušklíbat a kroutit hlavou nad její naivitou, ale ... od paní Patti to prostě beru.
Ocenil jsem Pattin přístup ke svému psaní, který vypadá, že je prost jakýchkoli póz a sebeprezentačních retuší. Když medituje, vzpomíná na zesnulé blízké nebo čte náročnou literaturu – píše o tom. Když je nervózní z toho, jak dopadne její oblíbená televizní detektivka – píše o tom. Když krmí své kočky – píše o tom. Působí dojmem, že pravdivost jejích zápisků je pro ni podstatnější než pěstování si vlastního obrazu, to je velmi vzácné a doslova osvěžující – kéž by nám tím byla vzorem při našich častých snahách o všelijaké sebestylizace.
Nemám toho s Patti Smith mnoho společného. Její spontánní změny programů, intuitivní nákupy, její záliba v magii a spiritualitě věcí – to vše je mi cizí. Ani moje kafé s mlékem by jí asi nechutnalo :-). Přesto jsem se v jejím světě cítil dobře – protože jsem cítil, že je to svět pravdivý, upřímný a dobrý.
„V době, kdy toto čtete, uplynul další čas. Nový měsíc. Další úplněk. Pascha. Velikonoce, které strávím se svými dětmi a se svým vnukem. Budu spát v pokoji, který pro mě připravili, sedět v otočném křesle jako z detektivovy pracovny. (...) Budu myslet na Freda, díky kterému se tohle všechno mohlo stát, když se mě zeptal, jestli spolu počneme syna, a pak dceru, aniž si kdy uvědomil, že nebude svědkem jejich růstu a dospívání, ani že nepřivítá svého vnuka, který se narodil v den jeho úmrtí a má jeho sklíčené, bleděmodré oči.
Velikonoční modlitby se odříkají, barevná vejce naleznou, chlapeček na klíně mého syna se bude dívat na Mašinku Tomáše. Bude pršet. Nejspíš vstanu, připravím kávu a pak se tiše vytratím. Vylezu po schodech nahoru, a jak jejich utěšující náklonnost měkce ustoupí, zavřu dveře a posadím se do svého detektivního křesla, otevřu počítač a začnu psát něco nového.“
Měla jsem během čtení pořád chuť na kávu, olivový olej a cestování. Oblíbená kombinace Patti. Fascinuje mě šíře jejího záběru. Kolik lidí potkala, s kolika se přátelila a přátelí, jak hluboce dokáže být pro něco zaujatá, všímavá. A přesto se z každé stránky line osamělost. Tiché meditativní přemítání o minulosti, nostalgie. Patti má smysl pro detail, dokáže si všímat nepatrných momentů, věcí, vůní... a to vše s citem oživit svou poezií.
Další kniha, ve které Patti zprostředkovává svůj svět těm zvědavým čtenářům/obdivovatelům, kteří dychtí po tom si z něj ukrást alespoň kousek magie, spontaneity, schopnosti nalézat krásu a kouzlo v drobnostech. Patti žije uměním, cestováním a objevováním a její největší koníček je zřejmě vyhledávání a následné nasávání různorodých, ale vždy jedinečných atmosfér, společně s dovedností vdechovat život maličkostem všednodenního života, které by kdekdo jiný přehlédl, ale při kontaktu s Patti se z nich stávají poklady znamenající pro svou majitelku nezměrné bohatství, artefakty mající téměř lidské vlastnosti a potřeby. Pro mě je Patti velkou inspirací a jednotlivé kapitolky jejích knih používám jako portály přenášející mě na její cesty a zážitky spolu s ní.
Velmi mě ruší krkolomný překlad. Chápu, že překládat Patti určitě není snadný úkol a pokud by přeložené věty "jen" postrádaly to kouzlo a lehkost, které mají v originále, asi bych neměla potřebu to komentovat, ale přeložit "Hairy balls, cocks with wings, the prime organ of Genet´s angels" jako "Vlasaté koule, ptáci s křídly, základní orgány Genetových andělů" mi přijde nejen jako absence talentu na přeložení textu tak, aby v něm byla co nejvíc zachována atmosféra a nálada původního textu, ale jako velký přešlap značící buď neporozumění jazyku nebo prudérnost, která zamezuje tomu, aby byla textu ponechána autentičnost a autorkou zamýšlené vyznění.
Cesty a hledání popsané krásným básnickým slohem, který je Patti Smith vlastní.
"Střep po střepu jsme propouštěni z tyranie takzvaného času..."
Autorovy další knížky
| 2013 |  Just Kids – Jsou to jen děti |
| 1998 | Korálové moře |
| 2016 | M Train: Vzpomínky |
| 1996 | Básně a deníky 1970–1979 |
| 2012 | Sbírání vlny |
Je úžasné zjištění, že s člověkem, kterého vůbec neznáte osobně a je slavný, sdílíte tolik společného. Miluji, hlavně, tu část, která je věnovaná Murakamimu, protože mám stejné pocity, když ho čtu