Made in Japan: Eseje o současné japonské popkultuře
Karel Veselý , Jan Sýkora , Anna Křivánková , Antonín Tesař , Jan Miškov , Jiří Flígl
Druhý svazek nové edice zaměřené na vizuální studia a kulturu je věnován japonské popkultuře. Mladí čeští autoři (Antonín Tesař, Anna Křivánková, Jan Miškov, Jiří Flígl a Karel Veselý) v několika kapitolách mapují fenomény japonského filmu, anime, mangy, videoher a fanouškovské komunity otaku, a to v jejich specifičnosti i vzájemné provázanosti. Obrazově bohatou knihu uvádí předmluva japanisty doc. Jana Sýkory, který tyto vizuální projevy zasazuje do socioekonomického kontextu současného Japonska.... celý text
Přidat komentář
Eseje o vzniku otaku a o manze byly dobře zpracované. Část o videohrách takový průměr, ocenila bych však aspoň zmínku o mecha. Film se soustředil jenom na to, jak je japonská kinematografie zkresleně vnímaná v zahraničí - jak ale vypadá ve skutečnosti, to už jsem se kromě nějakých náznaků nedozvěděla. Největší zklamání však pro mě byla část o anime.
Chápu, že japonská animovaná produkce je vskutku rozsáhlé téma, autor eseje si však vybral pouze jedno animační studio, které se navíc soustředí na velmi výstřední artovou tvorbu pro vskutku velmi omezený okruh diváků - jako průměrný fanda anime jsem kromě Animatrixu (asi jejich nejslavnějším počinu) o ničem jiném z jejich produkce ani neslyšela a podle popisu bych nic z toho navíc ani vidět nechtěla.
Velice zajímavá kulturní sonda do velice zajímavé země. Bohužel často sklouzává k různým výčtům jmen a, co si budeme nalhávat, každý, kdo si nějaké pro pozdější potřebu nezapíše, každé jedno z mnoha japonských jmen nadobro zapomene v moment, kdy jej přečte.
Díky tomu má ovšem kniha jedinečný potenciál k tomu, aby s ní zapálený otaku seděl u Googlu a pomocí jmen významných režisérů si dále rozšiřoval sbírku anime. Jelikož já nejsem zapáleným otaku, občas jsem měl pocit, že nejsem cílovou skupinou knihy. Každopádně je to kniha velice zajímavá, ale myslím, že člověku Japonskem nepolíbenému toho moc nedá.
Dobré eseje. Jen by se autoři místy mohli vážně trochu více zdržet nekonečného výčtu děl. Na druhou stranu mě to přivedlo k pár docela dobrým filmům, jenž jsem prostě neznal. Anime mám přeci jen hodně nakoukané, mangu jsem také začal číst, ale tam si dost vybírám. Celkově se mi líbilo, jak byly jednotlivé kapitoly zasazeny do dobového kontextu a jejich vývoj napříč časem. Je to fajn kniha. Člověk, co se zajímá o japonskou kulturu nějakou dobu, tu moc nových věcí nenajde, ale pro nováčka či zatím poněkud neznalého objevitele, je tahle kniha zlatým grálem. Velmi dobrý je i glosář na konci, páč je jasné, že ne každý zná termíny jako otaku, hikikomori nebo yaoi/yuri. A to i v době Google.
Výborně strukturovaná záležitost:
- obecný úvod, otaku, manga, anime, videohry, film
Eseje jsou psány srozumitelným jazykem, obsahují jakž takž nějaký ten základní výčet děl v té které oblasti (který by však měl být spíše odrazovým můstkem pro další - samostatné - rozšiřování obzorů) a terminologii. Sem tam jsou doplněny o různé kuriózní informace a samozřejmě spoustu obrazového materiálu.
Glosář na konci je super nápad!
Ideální pro ty, kteří neví, z jakého konce tu japonskou popkulturu uchopit. Ale stejně si myslím, že se knížka dostane do rukou především lidem, kteří už se o tuto tematiku nějakou dobu zajímají, a bude pro ně spíš jen takovou potěchou na duši :)
Celkem slušně pojatá exkurze do světa japonské moderní kultury pro lidi, kteří o tomto tématu nemají moc ponětí a chtěli by se o něm něco dozvědět. Eseje jsou pojaty jako odborné texty, nicméně jsou přístupné i laikovi a jsou čtivé.
Osobně jako negativgum vnímám občas zbytečně dlouhé výčty děl, ze kterých jsem chvílemi měla pocit, že se autor dané eseje snaží za každou cenu dokázat, že jich zná hodně, a že si to nevycucal z prstu.
Velmi se mi líbil slovníček na konci knihy.
Myslím, že tohle dílko by mělo být v doporučené literatuře všech milovníků japonské popkultury, a to bez ohledu zda preferujete mangu,anime, film či videohry. Stručný ale jasný přehled těch nejvýraznějších fenoménů shrnutý do poutavých (nikoliv však scholasticky nudných) esejí, to vše ve velice zajímavém grafickém provedení.
Japonská popkultura je jev natolik výrazný a vlivný, že evropská nebo americká popkultura je proti tomu odvar. V této knížce ale nejde o společenské nebo psychologické analýzy, je zaměřená čistě na popis jednotlivých fenoménů jako jsou otaku, manga, anime, vývoj videoher a kinematografie. Každou část napsal jiný autor a mě nejvíc zaujala kapitola Karla Veselého s názvem Otaku děti konzumního ráje. Velmi jsem ocenila dodatek s doporučenou literaturou a glosář, díky kterému si nepřipadám tak mimo, když slyším výrazy jako hikikomori, otaku, hentai nebo třeba purikura. Také se musím zmínit o výtvarné a grafické stránce knihy, která velmi vkusně zpracovala téma z mého pohledu spíš nevkusné a zároveň svým formátem nevybočila z edice, v které je vydaná. Tato edice Labyrint Fresh Eye má zatím dva svazky, první Jak rozpoznat odpadkový koš, je také v mé knihovně a těším se na další zajímavý počin.
Autoři knihy
česká, 1976 Jan Sýkora
česká, 1961 Anna Křivánková
česká, 1982 Antonín Tesař
česká, 1983 Jan Miškov
česká, 1985 Jiří Flígl
česká, 1981
Zajímavá instruktáž do oblastí, které jako dospělý považuji za hraniční. Výtku mám k autorovi části o filmu: čekal bych i kontext k vývoji japonské produkce u nás. Pro moji generaci filmy Policajt umí karate, serialy Sokol strážce noci, nebo Goro bílý pes, stejně jako výběr filmů pro 16 ročníků festivalu Japonského filmu a kultury v ČR: EIGASAI. Na posledním ročníku 2023 se podílel i autor předmluvy doc. Jan Sýkora